Petr Zewlakk,

Zákaz demonstrace u Hradu při návštěvě z Číny. Kateřina Jacques vidí vliv Zemana na soudy

Napsal/a Tereza Engelová 27. března 2019

Tři roky trvá spor o to, zda byl zákaz demonstrace před Pražským hradem při návštěvě čínského prezidenta v roce 2016 oprávněný, či ne. Vede jej Kateřina Jacques Bursíková společně s manželem Martinem Bursíkem. „Soudíme se, abychom prověřili, že se občan má šanci domoci práva u nezávislých soudů, které nepracují na ničí objednávku,“ říkají. Soudy podle nich v kauze dost možná rozhodovaly i pod tlakem z prezidentské kanceláře.

Bursíkovi zaznamenali první vítězství v tahanicích letos v lednu. Ústavní soud uznal, že předchozí soudy porušily jejich právo na spravedlivý proces a vrátil případ k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ten teď bude znovu posuzovat, jestli bezpečnostní složky a úřady měly 29. března 2016 právo zakázat demonstraci na Hradčanském náměstí proti porušování lidských práv v Číně.

„Jsem ráda, že Ústavní soud vrátil případ k věcnému posouzení, protože o to nám jde od počátku. Předchozí soudy nás jen mořily procesními překážkami a nesrozumitelnými obstrukcemi,“ říká pro HlídacíPes.org Kateřina Jacques Bursíková.

Naznačuje i to, že původní zamítnutí jejich žaloby mohlo souviset s tím, že si takový výsledek soudu přál přímo prezident.

Rozsudky „na přání Zemana“?

„Přiznám se, že ve světle nedávných zjištění o tom, jak se prezident snažil ovlivňovat některé soudce, jak to poodkryl například bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, mě to napadlo i u naší kauzy, která je pro Pražský hrad určitě nepříjemná,“ konstatuje Jacques.

Hradčanské náměstí bývá dějištěm veřejných shromáždění často, jedná se přitom o akce příznivců různých politických táborů. Co ale rozhoduje o tom, která akce před branami Hradu bude povolena, a která ne, Kancelář prezidenta republiky neříká.

„Bezpečnostní opatření v zásadě nikdy nekomentuji,“ odpověděl na dotazy stručně mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček.

„Domníváme se, že případ, o který se soudíme, není vlastně vůbec o tom, co se děje v Tibetu nebo v Číně, byť nás to samozřejmě zajímá. Soudíme se, abychom jasně definovali prostor, který občanům našeho státu dává ústava, abychom si ujasnili, kde začíná a končí svoboda slova,“ říká Kateřina Jacques s odstupem tří let od demonstrace.

To, co se dělo při návštěvě čínského prezidenta, byla podle ní snaha „vnutit nám komunistické totalitní praktiky, které v právním státě nemají co dělat“.

Mimochodem – prezident Zeman se nyní v dubnu chystá na další návštěvu Číny; už v minulosti veřejně řekl, že do Číny nejezdí poučovat o lidských právech, ale učit se, „jak stabilizovat společnost“.

Výtka Ústavního soudu

Ústavní soud v lednu vytkl předchozím rozsudkům v kauze zejména procesní řešení situace. To podle Ústavního soudu prakticky znemožnilo řešit věcné otázky postupu policie nebo například umístění dopravních značek informujících o uzavírce.

Teď se bude muset Nejvyšší správní soud znovu zabývat samotnou podstatou věci, tedy tím, zda bylo porušeno základní právo na shromažďování.

„V přístupu Městského soudu byl vidět určitý despekt k právu se shromažďovat a vůbec k výkonu politických práv,“ komentuje původní zamítnutí žaloby advokát manželů Bursíkových Pavel Uhl.


MAPA ČESKÉ JUSTICE od HlídacíPes.org

ZEMAN útočí na nezávislost soudů. Je justice připravená na podobné ataky?


„Velký důraz byl naopak kladen na ochranu takových hodnot jako pořádek, bezpečnost a nějaká policejní kontrola. Řekl bych, že soud v tomto případě v podstatě převzal policejní optiku,“ dodává.

Podle Uhla úřady a policie porušily zákazem demonstrace na Hradčanském náměstí jedno ze základních politických práv demokratické společnosti:

„Myslíme si, že ochrana ústavních činitelů, respektive státní návštěvy, která se nachází několik kilometrů daleko, nemůže být důvodem, aby se na Hradčanském náměstí nemohli lidé shromáždit,“ shrnuje Uhl.

Bezpečnost vs. svoboda slova

Právo shromažďovat označuje za základní politické právo. „Policie by měla být tím, kdo doloží, že to byla skutečně natolik reálná bezpečnostní hrozba, aby se náměstí muselo zavřít,“ poukazuje Uhl na fakt, že bezpečnostní složky uzavřely Hradčanské náměstí, i když se v okolí čínský prezident v době ohlášené demonstrace nenacházel.

S tím ale nesouhlasí předseda Městského soudu v Praze Ladislav Hejtmánek, který původní žalobu zamítl: „To, že je demonstrace ohlášená na nějaké místo, neznamená, že by tam nebylo možné omezit právo přístupu,“ argumentuje ve svém odůvodnění.

Podle něj byl postup státních orgánů v souladu se zákony o pozemních komunikacích a o policii. Důvodem úředního záboru pak byla „bezpečnost osob, které se nacházely na konkrétním místě“.

Advokát Bursíkových ale na celé věci zdůrazňuje právě pokus omezit právo na shromažďování.

„V okamžiku, kdy přistoupíme na to, že stát může toto právo nějakým zásadním způsobem regulovat, jsme velmi blízko tomu, že se to právo vyprázdní a politický prostor bude zásadním způsobem redukován,“ říká Pavel Uhl.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

1 komentář

  1. petrph napsal:

    Tak to je právě snadné a velice elitářsky populistické, to všechno svalovat na „Zemana“, s tvrzením že snad právě jemu jdou někteří soudci nižších soudů na ruku. Protože, na tom si právě soudci zakládají nejvíc, že jsou z Ústavy nezávislí. Tudíž, sice můžou občas bonznout do médií, že prý se je snažil Zeman a jeho lidé přesvědčit, ale nikoliv, že se přesvědčit jím dali – a takové, byť nepravomocné rozsudky vydali. :))))

    Tudíž, ve skutečnosti – jak se dá doložit na řadě dalších kauz, soudy obvykle straní všem státním institucím. Nikoliv osobně prezidentovi, leč třeba právě policii, úřadům, a pod. A to právě (ale nejen) z těch formálních důvodů, že je v zákoně přímo napsáno, že ty které státní instituce takové oprávnění (něco zakázat, omezit, někoho zavřít, popřípadě i zmlátit, atd..) přímo ze zákona mají. Sice až za splnění určitých podmínek – jejichž odůvodnění si jistě dodatečně sepíše, a ty soudy jim je obvykle uznávají. A to může být problém – ona taková nepovolená demonstrace je z hlediska porušování ústavních práv a svobod úplná brnkačka proti tomu když někdo sedí (s povolením soudce) třeba půl roku, rok ve vyšetřovací vazbě.. Ale za to jistě Zeman nemůže.., že?
    Jenomže tyhle případy proboha nemůže řešit ˇˇUstavní soud se zpožděním několika let – potom už je to naprosto zbytečné. To by chtělo naprostou reformu – ale soudnictví. S tím že by platilo, pokud nějaký soudce svým nesprávným rozsudkem poruší něčí ústavní práva (což dodatečně potvrdí Ústavní soud), bude ten dotyčný soudce sám propuštěn a obžalován. Pak by to šlo opravdu rychle..:)))

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama