Ilustrační foto: elektrárna Počerady. Foto: Karel Pešek/ MAFRA/ Profimedia

Vynucená změna české energetiky: deputinizace a decentralizace

Napsal/a Robert Břešťan 23. května 2022
FacebookTwitterPocketE-mail

ANALÝZA. Česká závislost na Rusku, respektive energiích z Ruska, je vysoká; vyšší, než by mohla být, kdyby se tématem energetické bezpečnosti a diverzifikace vlády v posledních desetiletích vážně zabývaly. Jenže na kdyby se nehraje a teď i Česko, podobně jako celá EU, horečně hledá metody, jak se této závislosti zbavit, či ji aspoň zásadně snížit.

Statisticky vzato tvoří primární energetické zdroje původem z Ruska 37 % celkové veškeré spotřeby v Česku, průměr EU je jen 20 %. Z Ruska se ale do Česka v oblasti energií dováží vše podstatné: jaderné palivo, ropa, plyn i černé uhlí. Nevozí se slunce, vítr a voda, hnědé uhlí, biomasa a nové technologie jako je výroba bioplynu či vodíku. To je také v zásadě odpověď na otázku, co s tím a co dál.

Napovídá i trocha evropské statistiky. Nejnižší ceny elektřiny jsou v Evropě aktuálně ve Skandinávii – díky velkému podílu hydroelektráren a obnovitelných zdrojů. Nejvyšší ceny jsou ve Francii, kde je sice hodně jádra, ale cenu tam udávají plynové elektrárny.

„Odejít od ruského uhlí je jednodušší než od ropy, což je zase jednodušší než od jaderného paliva, a to je jednodušší než od zemního plynu,“ shrnul hierarchii české závislosti na Rusku v nedávném rozhovoru pro Deník bezpečnostní „šerpa“ Tomáš Pojar, poradce premiéra Fialy.

Zároveň je nutné mít na mysli, že pokud jde o ceny energií a dopady na lidi i firmy, to horší teprve přijde. Řada velkých dodavatelů má stále platné kontrakty, kdy nakupovali za nižší ceny, a bolet tedy budou hlavně budoucí faktury. Je nutné mluvit i o energetické chudobě, o těch, kdo do ní spadnou, a jak to řešit. První nápady typu speciálních tarifů už na stole jsou, přibýt musí další.

Uhlí a plyn stále v kurzu 

Do české kritické infrastruktury v energetice a do energetické bezpečnosti se za posledních deset let příliš neinvestovalo. Dohnat to za měsíce ani za krátké roky nejde. Rychlejší a levnější jsou investice do obnovitelných zdrojů, kde se návratnost dramaticky zvýšila – vlivem vyšších cen energií a nižších výrobních nákladů.

Poptávka už je ostatně tlačena zdola. Domácnosti i firmy, včetně velkých výrobních podniků, se doslova vrhly na investice do energetických úspor a obnovitelných zdrojů – tak, že dodavatelské firmy nestíhají. „Zájem o fotovoltaické panely je čtyřikrát vyšší než v loňském roce. Je to zcela logické, lidé hledají způsoby, jak ušetřit,“ říká ředitel Státního fondu životního prostředí ČR Petr Valdman.

Zelená energie ovšem nerovná se jen fotovoltaika (která si v Česku nezaslouženě udržuje špatnou pověst způsobenou počátečním solárním dotačním boomem a „barony“, kteří na tom lehce a rychle vydělali). Je tu řada dalších chytrých řešení – vodík, biopaliva, tepelná čerpadla, vše co sníží produkci CO2 a zvýší naši nezávislost na Rusku.

Celou energetiku země ale na obnovitelných zdrojích postavit nelze. Stále jsou nestabilní, nejisté a energie z nich se nedá ve velkém skladovat. Nějaký čas bude nutné akceptovat uhlí. Například polostátní ČEZ už oznámil, že prodlužuje provoz uhelné elektrárny Dětmarovice, kterou přitom plánoval vypnout už příští rok na jaře (otázka ovšem je, jak se obecně k financování „špinavých energetických projektů“ postaví banky).

Doufat je třeba v rozvoj malých modulárních jaderných reaktorů: levnějších a snáze a rychleji postavitelných. Vize, že se u nás postaví – včas a za dohodnuté peníze – velká jaderná elektrárna, vypadá s ohledem na zahraniční zkušenosti jako stále větší chiméra.

Deset tankerů pro Česko

Zatracovat nelze ani plyn, ostatně zdaleka ne každý má na sobě nálepku Made in Russia. Ale protože košile bližší než kabát, je správná snaha vlády si „do foroty“ co nejvíce naplnit zásobníky plynu před příští zimou – i za cenu vyšších nákladů a toho, že ten plyn je zatím pořád hlavně z Ruska.

Do budoucna musí být součástí řešení LNG terminály. Ty využitelné i pro nás jsou či budou v Polsku, Německu, Holandsku a Chorvatsku. Na vládě je, aby dohodla například český podíl na jejich nové výstavbě a zajistila napojení na plynovody směrem k nám. LNG terminály bychom měli stavět, či se na nich podílet, i za cenu, že se to nákladově nevyplatí – zájem bezpečnosti převažuje.

Většina plynu k nám nyní teče z Ruska přes Slovensko. Je nutné posílit přítoky z Německa a navázat se na Polsko. Mimochodem – podle plynárenských odborníků by kapacity z Německa v případě úplného vypnutí plynu z Ruska dokázaly stačit pro potřebu takzvaných chráněných zákazníků, pro průmysl by to ale byl problém.

Za poslední rok cena plynu narostla o stovky procent. Experti se ale shodují, že plynu je na světě dost, problém je však s kapacitou – tedy jak ho sem dostat, odjinud než z Ruska. Jak řekl na nedávné debatě o energetice pořádané Institutem pro veřejnou diskusi místopředseda představenstva ČEZ Pavel Cyrani:

„Tankerů na LNG je na světě asi 550. Celou Českou republiku by uzásobilo jen deset z nich, pokud by se stále točily. Ale to je samozřejmě jen teorie. Jde o kapacitu.“

Stáhněte si topení

Jako nezbytné se jeví investovat do energetických úspor a také ochota podstoupit trochu toho nepohodlí. Příkladem se rozhodlo jít ministerstvo průmyslu. Jak se na nedávné veřejné debatě pochlubil náměstek René Neděla, v budovách MPO se nedlouho po ruské invazi na Ukrajinu rozhodli přestat přes víkendy vytápět. Jak si spočítali, v meziročním srovnání tím uspoří nezanedbatelných 24 % spotřeby.

Podle propočtů MPO lze až o 30 % nižší spotřeby – de facto bez jakékoli finanční investice – dosáhnout právě jen omezením vytápění. Domácností a teplárny v Česku stojí za 40 – 45 % spotřeby plynu.

S ropou je to v Česku trochu veselejší, i když česká závislost na Rusku je stále skoro poloviční a ty rafinerie, které tradičně zpracovávají ruskou ropu (hodně sirnatou), se hned tak přepnout na jiné druhy neumějí – může to trvat i roky. Ale půjde to.

Soukromým investorům se v posledních letech do energetiky příliš investovat nechtělo. Důvodem byla dlouhodobě nízká cena elektřiny. V roce 2007 stála MWh 50 eur, v roce 2017 to bylo jen 27 eur. Mimochodem – ČEZ nadále cíluje cenu z budoucí jaderné elektrárny na 60 eur. Otázka však je, nakolik je to reálné, když se stále operuje s tzv. „cenou přes noc“ a nereálně nízkou sumou za stavbu pod 200 miliardami.

Nová solární elektrárna, kompletní i s bateriemi, dnes dokáže vyrábět za cenu kolem 70 eur za MWh. Trh je nyní na sumě kolem 200 eur a s tím se rapidně snižuje návratnost investice i pro běžné spotřebitele.

Současné vysoké ceny jsou zároveň i příležitostí pro efektivní nové investice do úspor a inovací. Pro možnost českou (evropskou) energetiku skutečně z gruntu předělat s ohledem na energetickou bezpečnost i zelený přístup. Ideálním a zatím trochu opomíjeným kandidátem jsou stanice na biometan. Do roku 2031 by podle odhadů mohl zajišťovat 15 – 20 % české spotřeby plynu. Samo se to ale neudělá…


Konec Green Dealu? Ani náhodou

Pokud někdo s ruskou invazí na Ukrajinu očekával, že je to konec Green Dealu, opak je pravdou. EU se zelené strategie vzdávat nehodlá. Naopak – ideálem je urychlený přechod na obnovitelné zdroje energie, zvýšení energetické účinnosti a úspory či společné nákupy plynu od nových dodavatelů. Vedle trvajících obav z klimatické krize vše urychluje snaha zbavit se energetické závislosti na Rusku.

Část plynu mají nahradit nákupy zkapalněného plynu LNG ze Spojených států, Kataru a dalších zemí, bioplyn a také větší využití vodíku. Odklon od energií z Ruska bude podle propočtů Evropské komise do roku 2030 vyžadovat investice ve výši téměř 300 miliard eur (7,4 bilionu korun). Jak napsal server Euractiv.cz, část z peněz chce členským zemím Komise poskytnout v rámci mimořádného fondu obnovy, další část získat například navýšením prodeje emisních povolenek. Celkem 225 miliard by měly tvořit úvěry, zbytek přímé dotace.

Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie se má do roku 2030 zvýšit dokonce na 45 procent místo dosud plánovaných 40 procent. Hlavní zbraní má být vyšší využití solárních elektráren – v příštích třech letech by se měly povinně instalovat na všechny nové veřejné, komerční a později i obytné budovy. Znásobit se má i počet využívaných tepelných čerpadel a zvýšit energetická účinnost. Zatímco dosud měla EU do roku 2030 snížit spotřebu energie díky větší účinnosti o devět procent, Evropská komise chce stanovit nový cíl na 13 procent.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)