Zkušenosti z celého Česka ukazují, že vietnamská komunita v tuzemsku v době krize spojené s koronavirem aktivně pomáhá: rozdává roušky i rukavice, nabízí ve svých obchodech dezinfekci, chrání sebe i nakupující ochrannými štíty. Například Vietnamci v Ústí nad Labem se tamní nemocnici složili na nový plicní ventilátor. Mezi českými Vietnamci také zatím není žádný nakažený.

Podle oficiálních statistik v České republice žije zhruba 61 tisíc Vietnamců. Jedním z nich je i pražský podnikatel Cuong Nguyen. Do Československa přijel už v roce 1980 a už zde zůstal. Od roku 2000 má české občanství; ve vietnamské komunitě je ale stále aktivní. S přáteli založil občanské sdružení Van Lang „na obranu náboženských menšin a šíření povědomí o lidských právech ve Vietnamu”.

Pořádá protestní akce za propuštění politických vězňů ve Vietnamu, překládal také vietnamskou exilovou literaturu, kterou posílal do své vlasti. Ve své rodné zemi je kvůli kritice tamního režimu považován za vlastizrádce.

HlídacíPes.org s ním mluvil nejen o koronaviru a o tom, jaký má krize vliv na jeho podnikání, ale i šířeji o tom, jak se proměňuje (a i vlivem současné krize ještě může proměnit) vztah Čechů k tuzemské vietnamské menšině.

Jak se podle vaší zkušenosti vietnamská komunita v Česku zatím vypořádává s koronavirem? Zatím není nakažený žádný v ČR žijící Vietnamec…

Díky tomu, že jsme měli informace z Vietnamu, kam ta epidemie přišla dříve než do České republiky, naši krajané byli docela dobře a předem připraveni. Působím v obchodním centru Sapa, mám tam kancelář a o hrozbě koronaviru jsme mluvili každý den už od konce ledna… V každé vietnamské rodině v ČR je také obvykle někdo, zvlášť ta druhá generace, kdo je dobře jazykově vybaven a své rodiče na to upozorňovali.

To, že zatím není potvrzená nákaza u žádného vietnamského občana, je pro mě také překvapeni. Pokud jde o číslo nakažených přímo ve Vietnamu, to beru s odstupem. Nechci říct, ze tamní činitelé to číslo cenzurují, spíše nejsou schopni přesné evidence, protože Vietnam má přes sto milionů obyvatel a hranice s Čínou a s Kambodžou byla uzavřena jen částečně.

Co se týče vietnamských občanů v ČR, mám obavu, že oni se moc nechtějí dostat na veřejnost a i kdyby byli nemocní nebo nebo nedej bože nakaženi koronavirem, raději zůstanou doma a budou se léčit sami. Dobré je, že věkový průměr vietnamské komunity v ČR je poměrně nízký, tipuji tak kolem 40 let, asi i díky tomu jsme odolnější a máme dobrou imunitu.

Dokážete odhadnout, jaký dopad budou mít omezení spojená s koronavirem na podnikání Vietnamců v ČR?

Oblast podnikaní vietnamské komunity je hlavně maloobchodní: poskytuje služby, nehtová studia, cestovní ruch. A to jsou právě oblasti, které budou nejvíce trpět po koronaviru. Naštěstí ty malé obchody, večerky, kde pracuje předpokládám 70 % komunity, zatím fungují velmi solidně a lidé tam chodí nakupovat. Každopádně po koronaviru i tito provozovatelé, obchodníci budou muset provést „přestavbu“, to znamená zajistit lepší hygienu a podobně. Budou to nepochybně požadovat jak zákazníci, tak i státní orgány. Očekávám, že budou velmi přísné na dodržování předpisů a hygienických podmínek, ale to je správné a v zájmu všech.

Mají v Česku podnikající Vietnamci dostatek informací od českých úřadů?

Osobně sleduji web ministerstva zdravotnictví i ministerstva zahraničních věcí. Informací je dost a je dobré, že jsou i ve vietnamštině. Škoda, že veřejnoprávní televize nestihla zveřejnit informace v jiných jazycích pro větší komunity jako ta vietnamská nebo ukrajinská. Naštěstí ale fungují velmi dobré facebookové skupiny, která poskytují aktuální informace. To je velká zásluha mladé generace Vietnamců.

Na internetu je řada příkladů toho, jak čeští Vietnamci rozdávají roušky, pomáhají lidem, jsou připraveni – mají dezinfekci, rukavice… Myslíte, že tahle krize pomůže zlepšit integraci vietnamské komunity v ČR? Nebo je už teď integrace dostatečná – zejména u druhé a třetí generace?

Z toho, co zmiňujete, mám radost. Nejenom, že se tím zlepšuje vztah Čechů k vietnamské komunitě, ale i vzájemný vztah mezi mladší a starší generací Vietnamců. Najednou nám mladí dávají signál, že nejsou lhostejní ke společné záležitosti, pomáhají, spoluorganizuji různé akce, ať už jde o sehnání textilu na šití roušek nebo o komunikaci s úřady, předávaní darů, roušek lidem… Je to skutečně moc dojemné. Je to projev solidarity, ochoty pomoci, ukázka, že ani cizinci nejsou lhostejní ke druhému. I díky tomu jsem optimista, že to zvládneme.

Zlepší se podle vás třeba i zdánlivý detail – to, že někteří Češi se dívají na vietnamské obchodníky přezíravě, což se projevuje tím, že jim automaticky tykají?

Nemyslím si, že by nám po koronaviru najednou začali všichni vykat. Ostatně já to tykání nějak osobně neberu. Ale myslím si, že po této tragédii se mnoho lidských hodnot změní. Ukazuje nám to, že lidskou solidaritu, rodinné vztahy, pokoru a ohleduplnost si penězi nekoupíme.

Vy sám máte české občanství, jste ale v komunitě aktivní. Je něco, co byste ve vztahu většinové české společnosti k Vietnamcům rád změnil?

Myslím si, že společnost rychle a obvykle správně reaguje a akceptuje skutečnost. Nyní se česká společnost dívá na vietnamskou komunitu s obdivem za to, jak hodně pomáhá a já osobně jsem z toho také velmi dojatý. Na druhé straně jsou lidé, kteří zneužívají situace, neúměrně zdražují některé zboží a podobně. Snažím se být optimistický a dívat se na tu dobrou, pozitivní stránku věci. Myslím si, že po koronaviru i ve vietnamské komunitě dojde ke změně ve stylu podnikáni, ve využití volného času a podobně. I v této komunitě je třeba debata a komunikace, aby to porozumění mezi první, druhou a už i třetí generací Vietnamců v ČR bylo na lepší úrovni. Takže: porozumění nejen mezi Čechy a Vietnamci, ale i mezi námi Vietnamci.