Vězni jako levná pracovní síla. Na konci října HlídacíPes.org upozornil na jeden z takových případů v Chomutově. A něco podobného se před osmi lety mělo stát i v Olomouci. Tvrdí to whistleblower, který tehdy v olomoucké vazební věznici pracoval. Aktéři tamních událostí ale jakoukoli chybu odmítají a oba případy jsou podle nich rozdílné.

Odvoláním ředitelky chomutovského zooparku skončil říjnový „melouch“ skupiny odsouzených z věznice ve Všehrdech, kteří v ZOO v Chomutově vykonávali pomocné práce. Během kontroly se totiž přišlo na to, že se „ztratili“ a nejsou na určeném pracovišti.

Podle zdroje HlídacíPes.org měli být „odveleni“ na práci do bydliště jednoho ze zaměstnanců ZOO. Vězeňská služba po zveřejnění kauzy reagovala okamžitým vypovězením smlouvy se zooparkem o zaměstnávání vězňů. Podle whistleblowera Jiřího Středy něco podobného ale už před lety zažila také Olomouc.

Archa Látalova

„Já jsem při kontrole na vnějším pracovišti zjistil podobný problém, kdy vězni nepracovali tam, kde to měli určené, ale pracovali u soukromého domu paní majitelky restaurace v sousední vesnici. Podle VS ČR bylo tehdy vše v pořádku, protože vězni mohli pracovat v okruhu 15 km od věznice. Ale nikdo už nechtěl neřešit, proč vězni nebyli na určeném místě, tj. v restauraci,“ popsal osm let starý případ Středa.

Ten tvrdí, že úřady tehdy všechny nesrovnalosti zametly pod koberec.

V letech 2009 a 2010 mělo navíc podle něj k porušení podmínek zaměstnávání vězňů docházet opakovaně. Jiří Středa tehdy pracoval jako řidič pro vězeňskou službu vazební věznice v Olomouci a vozil mimo jiné kontroly, které měly na pracující odsouzené dohlížet.

Zaměstnávání vězňů z olomoucké věznice se již několik let věnují čtyři smluvené firmy. Jednatelem jedné z nich, ČOLOT a.s., je podnikatel Petr Látal.

Podle Středy někteří vězni, kteří pracovali pro Látalovu firmu, měli smluvené pracoviště u restaurace Archa na Svatém kopečku. Provozovatelem restaurace je společnost JACOBO EUROPE CZ, jejímž jediným členem představenstva je právě podnikatel Látal.

„Při kontrole odsouzených na vnějším pracovišti nejméně ve dvou případech vězni z olomoucké vazební věznice nepracovali a nenacházeli se v restauraci na určeném místě, ale pracovali jinde,“ popisuje Středa, co tehdy na místě zjistil.

Když přivezl kontrolu k restauraci a vězně nenašli, chtěl prý vyhlásit poplach. Tehdejší zaměstnanci restaurace jej ale uklidňovali s tím, že vězni jsou u Látalova domu, což prý bývalo běžné. U domu taky vězně Středa opravdu později našel. Tuhle historku ale Petr Látal odmítá jako smyšlenou.

Tohle není Chomutov

„Odsouzené zaměstnávám více jak deset let. Tvrzení o tom, že jsem měl využít odsouzené z olomoucké věznice k pracím na nějaké své soukromé nemovitosti, je nepravdivé,“ reaguje na obvinění whistleblowera Středy.

Středovu verzi líčení tehdejších událostí odmítnul přes svou mluvčí i ředitel olomoucké vazební věznice Jiří Ruprecht.

„Uvedené nařčení již bylo v minulosti opakovaně řádně šetřeno… , a to ze strany Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky, Ministerstva spravedlnosti a Generální inspekce bezpečnostních sborů, přičemž nebyla zjištěna žádná pochybení. Činnosti odsouzených jsou realizovány zcela v souladu s uzavřenou smlouvou o zařazení odsouzených do práce,“ odepsalo na dotaz HlídacíPes.org vedení věznice.

Ačkoliv Látal tvrdí, že odsouzení vězni na jeho domě nikdy nepracovali, nepovažoval by za problém, kdyby tomu tak bylo. „My jsme podnikatelský subjekt, který odsouzené zaměstnával, a bylo na nás, kde budou pracovat. Pochopitelně v rámci všech předpisů. Nebyl důvod, proč dělat něco na černo, když my jsme byli ti, kdo jim platil. Vše bylo zcela transparentní a vyfakturováno,“ vysvětluje podnikatel.

Podle něj si také oba případy vůbec nejsou podobné.

„Chomutovský případ je jiný v tom, že tam měli vězni pracovat pro zoo, zatímco si je někdo ze zaměstnanců vzal domů,“ poukazuje na rozdíly podnikatel. „Vězni měli pracovat pro naši firmu a to také dělali,“ shrnuje.

Zaměstnávání odsouzených navíc podle něj podléhá velmi podrobnému prověřování zaměstnavatelské firmy a jejího vedení, a to nejen ze strany vazební věznice, ale i ze strany dalších státních orgánů.

Přihraj mi tam dva kousky

Ředitel věznice Ruprecht připomíná, že Látalova firma ČOLOT byla pro zaměstnávání vězňů vybrána ještě za předešlého vedení věznice. Oba popírají, že by měli vzájemně nadstandardní vztahy, a že by tak „výpomoc“ s pracovní silou vězňů mohla být osobní laskavostí ředitele věznice podnikateli.

„Dotyčný je jednatelem společnosti, která zaměstnává odsouzené vazební věznice na základě smlouvy o zařazení odsouzených do práce. Jedná se tedy o smluvního partnera a tudíž pana Petra Látala znám i osobně, stejně jako ostatní osoby jednající za subjekty zaměstnávající odsouzené vazební věznice,“ uvedl Ruprecht v emailu.

Tuhle verzi potvrzuje i Látal „S panem Ruprechtem se známe čistě služebně. Viděli jsme se na různých akcích. Pozve nás, abychom projednali smlouvy, ale nejezdíme spolu na ryby, nebo tak něco. Způsobem ‚Říďo, přihraj mi tam dva kousky, potřebuji posekat zahradu’ zaměstnávání odsouzených nefunguje zcela jistě ani v olomoucké vazební věznici, ani jinde v České republice,“ tvrdí podnikatel.

Jiří Středa v dubnu 2014 poslal dopis tehdejší ministryni spravedlnosti Heleně Válkové, ve kterém na celou kauzu upozornil. Součástí dopisu byla také další obvinění na adresu olomoucké věznice. Celým případem se zabývala GIBS.

Jiřího Středu nakonec z věznice propustili. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán pak v březnu 2017 toto rozhodnutí zrušil jako nezákonné. Dnes Středa pracuje v Olomouci jako řidič autobusu.