Věřila jsem, že Sovětský svaz je náš přítel. Pak přišel srpen 1968
Srpen 1968 prožila Jana Ondřejčková v redakci Československého rozhlasu. Pod namířeným samopalem sovětského vojáka musela odpojovat rozhlasovou techniku.
Pilná studentka, recitátorka budovatelských básní, už na vysoké škole kandidátka a potom i členka strany. Jana Ondřejčková v době svého dětství a mládí v padesátých a šedesátých letech souzněla s oficiálním duchem doby.
A v roce 1968, když se poprvé dostala k informacím o zločinech stalinismu, se nadchla pro uvolnění Pražského jara.
Dnes cítí, že pojmy jako „osmašedesátník“ a „dubčekovec“ jsou mladší generací vnímány jako cosi hanlivého. „Vy jste nezažili, že sedíte před obrazovkou, na které dojatý Dubček říká: teď budeme budovat socialismus s lidskou tváří. Nedovedete si představit, co to pro nás znamenalo. Těšili jsme se, že ukážeme světu tu třetí cestu,“ říká v rozhovoru s Adamem Drdou pro Paměť národa.
O to těžší ránu pro ni znamenala invaze vojsk Varšavské smlouvy, kterou zažila jako zaměstnankyně Československého rozhlasu.
Jana Ondřejčková při natáčení s Pamětí národa v roce 2024. Zdroj: Paměť národa, se souhlasem Paměť národa
„Předpoklady pro studium západního jazyka“
Jana Ondřejčková v rozhovoru s Pamětí národa zpětně reflektuje, že její cesta za vzděláním i prestižním zaměstnáním v rozhlase byla možná usnadněna tím, že pocházela z dělnické rodiny.
Vyrostla v Nových Třebonicích kousek od Prahy, její otec František Honochil celý život pracoval ve vysočanské Pragovce, maminka ještě před svatbou pracovala jako služka. Jana měla tři mladší sestry a na studia se z nich dostala jako jediná.
Předkové Jany Ondřejčkové, rodina Honomichlova, asi 1916–1917. Malý chlapec (druhý zprava) je její otec František Honomichl. Zdroj: archiv pamětnice, se souhlasem Paměť národa
Na gymnáziu ve třídě dětí pražských lékařů a úředníků kvůli tomu trpěla komplexy méněcennosti, což si kompenzovala horlivostí ve studiu:
„Byla jsem velmi svědomitá žákyně, odhodlaná dodržovat daný řád a plnit své povinnosti.“ Ale u přijímacích zkoušek na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy byl její původ skutečně výhodou. Toužila po studiu ruštiny, ale protože si musela zvolit ještě druhý cizí jazyk, přibrala si k ní němčinu.
Překvapilo ji, že ji poslali rovnou na katedru germanistiky. Přijímačky byly až podezřele jednoduché, Jana dostala jen jedinou otázku – co je to NATO? Když stručně odpověděla, komise byla spokojena, a brzy jí pak přišlo oznámení, že je přijata.
Až o léta později roku 1968 mohla nahlédnout do svých kádrových materiálů a odhalila pozadí svého přijetí na vysokou školu. V jejích papírech stálo:
„Jelikož je dělnického původu, má veškeré předpoklady pro studium západního jazyka.“
Tehdy pochopila, že díky svému původu možná měla přijímací zkoušky snadnější než jiní uchazeči.
Do redakce zahraničního vysílání
Během studia germanistiky a rusistiky ji učilo mnoho tehdejších předních odborníků, mimo jiné i bývalý diplomat Eduard Goldstücker, tehdy čerstvě rehabilitovaný jako oběť politického procesu padesátých let. Právě on ji roku 1961 navrhl na členství v KSČ a stal se i jejím ručitelem. Jana Ondřejčková k tomu poznamenává:
„Tehdy jsem těm idejím pořád ještě věřila a neměla jsem dostatek informací.“
Díky tomu, že se už během studia Jana vdala, nemusela po promoci nastoupit na umístěnku mimo Prahu. Dostala nabídku práce v zahraničním vysílání Československého rozhlasu, kde předtím působila jako stážistka.
Zpětně si uvědomovala, že v tom mohlo sehrát roli i její členství v KSČ: „Tehdy mě to ale nenapadlo, říkali mi, že mám cit pro rozhlasovou práci.“ Jejím úkolem bylo překládat texty pořadů do němčiny a připravovat je pro vysílání.
Jako zaměstnankyně rozhlasu prožívala také politické uvolňování Pražského jara. Ona i její manžel coby přesvědčení komunisté se poprvé dostávali k podrobnějším informacím o hrůzách politických procesů stalinismu, přečetli si například Doznání od Artura Londona, a začátkem roku 1968 tak zažívali tvrdé rozčarování:
„Pro manžela to byl obrovský šok a osobní tragédie. Zklamal se ve všem, čemu věřil. Poprvé jsem ho viděla plakat,“ říká Jana Ondřejčková.
V redakci pod namířeným samopalem
21. srpna 1968 nad ránem probudil manžele Ondřejčkovy v jejich bytě na Petřinách rachot letadel z ruzyňského letiště. V okolních domech se rychle rozsvěcovala okna, z jednoho z nich kdosi vykřikl: „Rusáci jsou tady!“ Tak se Jana Ondřejčková dozvěděla o přepadení Československa vojsky Varšavské smlouvy.
Nasedli na manželovu motorku a jeli do centra. „Na Náměstí Republiky jsme viděli kropicí vůz a na něm skupinku mladíků. Jeden z nich držel československou vlajku, jeden chlapec na tom voze plakal.“ D
orazili k budově rozhlasu, kolem které vládla mezi okupačními vojáky a protestujícími Pražany již značně vyostřená atmosféra. Janin vedoucí na ni z balkónu v prvním patře volal, ať do budovy nechodí, ona ho ale neposlechla a spěchala dovnitř.
Po bojích u rozhlasu 21. srpna 1968. Autorem fotografie je pamětník Jiří Haleš Zdroj: archiv Jiřího Haleše a Paměť národa, se souhlasem Paměť národa
Před budovou rozhlasu se střílelo, kulky mířily i do oken a jedna zasáhla Janin stůl, takže zaměstnanci z těch kanceláří, které měly okna do ulice, se zdržovali jen na chodbách. Přicházely zprávy o tom, že v garážích rozhlasu se obvazují ranění.
Okolo poledne přišel příkaz sovětské vojáky do budovy pustit. „Přišli k nám na chodbu a my jsme se museli postavit čelem ke zdi,“ popisuje Jana Ondřejčková následující události.
„Najednou jsem ucítila v zádech žďuchnutí. Jeden voják si mě vybral a s namířeným samopalem mě odváděl.“
Vedl ji do jednotlivých kanceláří a ona na jeho pokyn musela vypnout všechna technická zařízení rozhlasu a vytáhnout je ze zásuvky . „V ten moment jsem si neuvědomovala strach. Nad strachem, že člověka mohou zastřelit, převládal šok z toho, co se stalo. Že nás přepadli, že tady jsou.“
Později téhož dne zaměstnanci rozhlasu museli opustit budovu. Jana se s manželem vydala po Praze s úmyslem oslovovat sovětské vojáky a vysvětlovat jim, že v Československu není kontrarevoluce. Většina z nich s nimi odmítla mluvit, jen se bez výrazu dívali před sebe. Jeden mladý voják prý plakal:
„Brečel tak, že měl cestičky slz na zaprášených tvářích.“ Teprve u třetího tanku narazili na mladého důstojníka, který byl ochoten s nimi mluvit. „My nechápeme, proč proti nám tak protestujete. Dostali jsme okamžitý rozkaz, že musíme jet na pomoc bratrům Slovanům, protože do pohraničí Československa prý vtrhli západní imperialisté a teď stojíme na hranici třetí světové války.“
Invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa považuje za ostrý řez ve svém životě: „Uvědomila jsem si, že ničemu nemám slepě důvěřovat, že mám používat hlavně svůj rozum. Člověk se může opájet krásnými idejemi, ale nemá je slepě přijímat. To se pro mě od té doby určitě změnilo.“
Jana Ondřejčková v osmdesátých letech. Zdroj: archiv pamětnice, se souhlasem Paměť národa
Vyškrtnuta, nikoli vyloučena
V roce 1970 se v Československém rozhlase již naplno začaly projevovat nové poměry, začínala takzvaná normalizace a většina dosavadních vedoucích pracovníků musela odejít.
V roce 1971 se Jana musela v rozhlase podrobit stranickým prověrkám. Zaznívaly na nich dvě klíčové otázky: zda prověřovaný souhlasí s tzv. bratrskou pomocí (tedy invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa) a zda souhlasí s probíhající normalizací.
„Já jsem na obě otázky odpověděla ‚ne‘. Naivně jsem jim odpověděla, že jsem celý život věřila, že Sovětský svaz je naším nejlepším přítelem. A tohle si přátelé nedělají. Přátelé musejí o problémech diskutovat a najít společnou cestu.“
Po pohovoru si ji její nadřízený František Böse vzal stranou a řekl:
„Jano, omlouvá vás pouze vaše mládí. Dovolte, abych vám řekl, že jste kráva. Nevíte, o co tady jde.“
Vzápětí se od něj dozvěděla, že se s ní počítalo jako s „novým mladým kádrem“ do vedení celé redakce německého vysílání. Normalizátoři totiž předpokládali, že s nimi bude ochotna spolupracovat.
Jana Ondřejčková byla po prověrkách vyloučena z KSČ, ale proti rozhodnutí se odvolala na ÚV KSČ, a verdikt vyloučení jí změnili na méně závažné vyškrtnutí. Stranu musel opustit také její manžel. „Člověk, který byl pouze ‚vyškrtnutý‘, mohl snadněji získat práci. A my jsme se s manželem domluvili, že jeden z nás musí být umírněnější, abychom rodinu existenčně neohrozili,“ říká Jana Ondřejčková.
V rozhlase tak zůstala po celou dobu normalizace, přestože musela opustit redaktorský post, snížili jí plat a nesměla dostávat prémie. V následujících letech se často setkávala s až nesmyslnou cenzurou, ale do hry vstupovala i autocenzura:
„Člověk věděl, že nemůže udělat pořad třeba o Franzi Kafkovi. Nikdo to výslovně neřekl, ale to se nějak vědělo.“
Deziluze z potlačení Pražského jara roku 1968 ji poznamenala natolik, že pád komunistického režimu v listopadu 1989 sledovala s neustálým strachem, že tento proces znovu někdo nebo něco zvrátí: „Pořád jsem měla takovou obavu, že se to nepovede, že to skončí špatně.“
Mnozí její kolegové, kteří se v době normalizace kompromitovali, museli poté rozhlas opustit. Ona sama k nim nepatřila – odešla na vlastní žádost roku 1991. Pracovala potom jako průvodkyně, do rozhlasu se znovu podívala až roku 2023, kdy jí vnuk zařídil soukromou návštěvu budovy na Vinohradské třídě, která byla třicet let jejím druhým domovem.
Autorka textu Barbora Šťastná ůsobí v projektu 
Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Zamilovali se do sebe na válečné frontě. To nejhorší je ale čekalo doma
„Kdo je ten chlap v oranžové teplákovce?“ Na Letné mluvil hned po Havlovi
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
54 komentářů
No vidíte, a Pepa Pávek věřil, , že Sovětský svaz je náš přítel až do listopadu 1989, kdy zahodil legitimaci KSČ a převlékl uniformu
A jste si tím opravdu jistý?
Všude reagujete stejně. “Jste si tím jistý“ trapné jo je a já taky.
….a jak dlouho byl členem jste si při Vaší inteligenci taky zjistil ??? Předpokládám, že máte rudou knížku schovanou pod kobercem, kdyby se to obrátilo!!!
Haha dobrá smeč a až bude zle zase se převleče. Znáš tu hlášku ne? Na věčné časy přísahal a plní. 🙂
V KSČ mohli být jen dva typy lidí. Naprostí gauneři a zločinci a nebo dokonalí hlupáci. Normální nikdo.
Zato dneska soudruh Fiala je fanatik UE v Bruselu. Jinak jsme poznal že EU v Bruselu je vykořisťování člověka člověkem a stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Když někdo řekne nebo napíše odlišný názor tak je nejhorší člověk na světě. Tomu se říká demokracie. Jeden příklad. Vysokoškolský profesor napsal svůj názor a vyhodili ho ze školy. Tak se s tou demokracií nechlubte negramote.
Zkuste si nejdřív ujasnit co vlastně chcete. Tohle nedává žádný smysl.
Je vidět že jste socialismus nezažil tak nepiště nesmysly. Doktor Heyrovský a další byli hlupáci? Vy jste debil.
Nebojte, zažil, dokonce celou. Jo, pak je tady ještě jedna podskupina a to zbabělci ale to stejně většinou v souvislosti s těmi dvěma hlavními skupinami. Tak si vyberte.
Srpen 1968 byl vystřízlivěním pro nás, ale západní liberální demokraté dodnes fňukají nad „zničením toho krásného socialismu“ zlými barbary ze střední a východní Evropy. A dodnes nás za to nenávidí.
Sice se jako obvykle mýlíte ale v zásadě protože na západě nikdy socializmus skutečně nezažili. U nás se taky vyskytlo dost hlupáků co do SSSR v rámci Interhelpo šlo budovat komunismus. Dopadli hodně špatně, dobře jim tak.
Jiří, to fňukání jsem slyšel na vlastní uši. Ve Velké Británii, ale bylo to školení pro celou EU + státy, u nichž se počítalo s budoucím přijetím. A fňukali tam nejen Britové.
Tihle lidé si rádi odhlasují socialismus jak řemen, takže bude třeba se od nich včas trhnout, abychom tu ten hnusný systém neměli znovu.
Aha, Vy nechcete socializmus ale komunizmus sovětského typu. Jo, u Vás to dává smysl.
Já chci demokracii a tržní hospodářství, obojí bez přívlastku. Tedy to, co nám odepírají liberální a progresívní demokraté pod praporem EU.
Řekněte to naplno. Chcete anarchizmus.
Jiří,
v 90. letech tu nebyla anarchie, ale demokracie. A nebyl tu polosocialismus, jako teď, ale téměř tržní ekonomika.
Jistě, období kdy zázračně zbohatli šíbří jako Mrázek, Krejčíř, Janoušek, Babiš a podobné existence. Vexsláci a rudí kádři s vazbami na StB.
Jiří, tohle je prostě určitá cena za svobodu. Nicméně ta svoboda je důležitější než vaše závist.
Závist? To ani omylem. Mohu Vás ubezpečil, že bych neměnil ani náhodou. To bych taky mohl závidět bankovnímu lupiči. Ale Vám zřejmě imponují ti “ velcí kluci co v tom umí chodit“ že?
P.S. Takže ta svoboda spočívá v tom, že Vás mohu svobodně okrást nebo oloupit, připravit o dům a pod ?
Jiří, ano, při jakémkoli pádu totalitního režimu naroste kriminalita a obecný nepořádek. Stalo se to i např. ve Španělsku po smrti Franca a pádu falangistického režimu, není to jen specialita postsocialismu.
Nicméně pořád máte občanská a lidská práva v rozsahu, v jakém jste je za padlého režimu neměl.
Průšvih ovšem je současná situace, kdy ta práva jsou postupně oklešťována, ale kriminalita je stejná, nebo spíš ještě roste.
Za minulého režimu jsme žádná práva neměli na rozdíl od dneška.
Jiří, jakási jsme , alespoň formálně měli. Nicméně prakticky plná jsme měli po pádu minulého režimu, zatímco teď to, v souvislosti s aktivitami EU tenduje směrem zpět k 80. létům.
MMCH, ani komunisté nečetli veškerou poštu, jak to chce nyní zavést EU.
Byla mladá a hloupá. Dnes také musíte mít správný názor, jinak nemáte v médiích co dělat. Když novinář napíše pravdu o Ukrajině, tak okamžitě letí. Je označen za proruského dezoláta a svými názory ohrožuje demokracii. Takže, dnes jako v 68, nic se nezměnilo.
A jaká je ta Vaše pravda?
Ono stačí konstatování, že je Ukrajina svou ústavou zavázána k neutralitě.
…byla zavázána k neutralitě a dvojjazyčné státní řeči… To padlo na konci v tom roku puče, když už po něm došlo k změnám některých částí Ukrajiny, ale tedy ne před pučem… Byť ale i v té době neutrality válčila v Afghanistánu a v Iráku (na pomoc tomu Západu – jak řekl bývalý velvyslanec Perebyjnis…)… To ale válčily i jiné „neutrality“, které ji vydávaly do světa na odiv, aby pak vstupem do NATO se tak demaskovaly…
Ten Váš “ puč“ byl poslední možností zabránit přičlenění Ukrajiny do RF po vzoru Běloruska. Doslova na poslední chvíli. Věčná škoda, že Janukovyč neskončil jako Čaušesku.
Jiří, zkuste to vykládat těm jedenatřičtvrtě milionu padlým Ukrajincům, nebo alespoň pozůstalým po nich.
Padlým IMHO zcela zbytečně a mnohdy ještě z důvodu nekvalitního velení.
Z Vašeho pohledu všichni co padli za války proti Hitlerovi padli zbytečně. Tak jim to jděte říci. Mimochodem, těch padlých Ukrajinců je podstatně méně. To si pletete s Ruskem.
Jiří, nepadli zbytečně, protože tu válku vyhráli. Navíc vítězství Hitlera by mnozí z nich stejně nepřežili.
Zhusta byli v bezpečí uklizení v cizině, takže to byla jejich svobodná vůle. A vyhráli? Povídejte to zahraničním letcům jak dopadla ta výhra.
pro Jiří 20/8 – pokud byste četl z té doby některé naše noviny – jako já čtyři ( HN, Právo, LN, Deník, ale i Sport), tak byste se tam dočetl – pokud umíte číst, že „Putin Janukovyče nemusel, protože on lavíroval..“ – to tedy vylučuje, že by Janukovyč byl apriori proruský… Navíc v té době i ta „demokratická“ Ukrajina válčila ráda v Afghanistánu a v Iráku – kde Rusko nebylo, ale tedy ani to té Ukrajině nemohlo zakázat, že ? To třeba na rozdíl od nás, kdy nám (ale nejen nám) USA „nadiktovaly“ sofort účast na těchto jejich válkách a my jsme s radostí poslechli a včele byl průkopník USAválek Václav Havel… Máte tedy zase dokonale pomotané znalosti, ale já se už ani nedivím (jen ta vaše bohorovnost vyjadřovat se k všemu – s vaším rozumem, tak ta je neskutečná…).
O moje znalosti nemějte péči. Jen na rozdíl od Vás jsem je nezískal studiem na VUMLU jako Vy. A nevím proč Vám tak moc pořád leží v žaludku ta Jugoslávie, Irák a Afganistan. Jo a Janukovyč byl proruský až na půdu ale přehnal to když přerušil přístupová jednání s EU. Rusové byli jen menšina a většinou jen přivandrovalci z dob SSSR a stejně jim vadilo, že nejsou vedoucí třídou. Stejné problémy s nimi jsou pořád v Pobaltí.
Jiří, já VUML absolvoval, bez něj bych nemohl dále učit. Nicméně se i tam člověk dozvěděl zajímavé věci. Jednou jsme tam měli krajského tajemníka pro věci církevní a ten si moc pochvaloval, jak mu katoličtí faráři dělají svodky z informací, které získali při zpovědích.
A paradoxně nejdrsnější vtipy „o zlatou mříž“ jsem měl z VUMLu.
A v klidu jsem tam pod lavicí přečetl spoustu odborné literatury.
pro JIří 28/8 – Janukovyč nepodepsal přístupové dohody k EU, protože mu v nich mj. MMF (proč MMF ?) kategoricky nařizoval, že nesmí subvencovat ceny pro vlastní občany Ukrajiny – to by znamenalo třeba u cen energíí zvýšení až 6x bez možnosti státní kompenzace… Tento blud už v mnoha zemích EU neplatí, protože po energetické blamáži před 3-4 roky, kdy ceny energií vylétly do neskutečných výšin, tak EU na zakázání pomoci od mnohých států pro jejich občany r e z i g n o v a l a – to mj. řekl samotný bývalý expert pro energ.bezpečnost na MZV Václav Bartuška, nebo jinak řečeno (i pro vás jako chytráka), že elektrická energie byla tehdy chápana jako komodita a ne zboží… Ale i tak Janukovyč souhlasil po protestech s předčasnými volbami, které chtěl Majdan, aby po puči už ty volby nebyly (resp. byly, ale už bez toho ukr. východu a Krymu – tedy neúplné)… A mě ta Jugoslávie, Afghanistán a Irák, Libye aj. by také neležely v žaludku, ale to byly právě ta první flagrantní porušení mezinárodního práva, které tedy náš prezident melduje teď, že mezinárodní právo porušuje Rusko – což je pravda, ale rozhodně ne jako jediné a on zřejmě ani neví, že jaký blud povídá (asi mu Kolář napsal velmi špatnou nápovědu, měl by ho vyhodit…). A etničtí Rusové v bývalých republikách po SSSR jsou menšinou, ale menšiny EU chrání; resp. u států mimo EU – ale v Evropě, se k nim i přesto vyjadřuje Rada Evropy, aby třeba tady k donbaským Rusům po převratu, ale ta Evropa vědomě a farizejsky mlčela… A uvádíte-li problémy v Pobaltí, tak to je přesně to, co by měla řešit tvrdě EU – ta ale zarytě mlčela a mlčí, ačkoli se jedná o občany EU… Asi ale stejně nechápete, že ? Pro vás – jak už je známo, je pomalu škoda každého řádku… Je to jako “ sud kulatý, rys tu pije, tu je pardál, ten tu ryje…“
josefe, ano, podobáte se tomu honzovi z pohádky jak se učil latinsky, mimochodem říká tam „tu je kára“ a nikoliv pardál 🙂 Tedy opět pomotané a tendenční řeči. Jsou to dvě rozdílné věci, půjčka od MMF a přístupová dohoda EU. V přístupové dohodě EU zavazovala k pravidlům vnitřního energetického trhu EU. MMF měl pro poskytnutí také podmínku deregulace cen energií a nechtěl Ukrajině dát půjčku, protože masivně dotovala ceny plynu, kterými si Janukovyč a předchozí vlády kupovaly své voliče. Pokud Janukovyč tvrdil, že by se ceny zvýšily 6x, to znamená, že ukrajinská vláda platila cca 85% za občany, tedy to měli skoro zadarmo. Porošenko přístupovou dohodu podepsal a zavázal se postupně narovnat ceny plynu a světe (zejména josefe) div se, nic se zásadního na Ukrajině nestalo a k žádným občanským protestům nedocházelo. V nedávné energetické krizi v EU byly také dotovány ceny energií, nicméně ty dotace nepřesahovaly 6x podíl platby občanů jako tomu bylo dlouhá léta na Ukrajině.
pro Roman M. 1/9 – a vy víte, že jakou dohodu k EU podepsal ten Porošenko, že tedy byla úplně stejná, jakou měl podepsat Janukovyč..? Ono totiž se to tehdy nikdy pak neuvádělo… Pokud tedy tehdy ta EU v té smlouvě nechala „kategoricky vymezený“ prostor pro MMF, tak to vlastně bylo nařizované… Nařizované tedy tím, že tak „můj“ stát – jehož jsem čelný představitel, nesmí „pomáhat“ vlastním občanům… A to pokud to takhle ten Janukovyč odůvodnil, tak to bylo suverénní rozhodnutí vrcholného státníka a politika (tam v jedné osobě)…. Že to pak vyvolalo protesty, tak to bylo i přípustné a to i přesto, že na „konci těchto protestů“ byl už „jejich“ požadavek na předčasné volby a změny politického vládnutí na Ukrajině z prezidentského na parlamentní, který ten Janukovyč (i za zájmu EU) splnil, aby nakonec ten včera zastřelený nacionalista Parubij ml. – jako nezvolený vůdce Majdanu, tu dohodu o volbách zrušil… Mj. dnes na Novinkách je článek s Janukovyčem, kde to popisuje a ten přetiskující autor tam právě uvádí – ale obráceně, vaše oblíbené dogma, že Janukovyč byl odvolán tím samým parlamentem, ten autor tam ale správně uvádí, že f o r m á l n ě, (protože už těm poslancům bylo protestujícími vyhrožováno a byl jim bráněn vstup do Verchovne rady…). Pak dále tento autor píše, že až po tom převratu nastala „škála“ změn – tedy Krymem, Donbasem a i dosazením Porošenka… V podstatě tedy tento autor tam „jinak“ píše to, co já uvádím, že se stalo protiprávně, aby vy jste uváděl, že to bylo jen správně a pro „prospěch“ Ukrajiny… No a k těm cenám energií, které tehdy uváděl Janukovyč, aby ale před 3-4 roky ta EU na tu „čistotu“ cen energií zcela rezignovala, tak je vidět, že už tehdy na té Ukrajině to bylo zvrhlé nařízení, když pak ani ta EU to nedodržuje…
josefe, text přístupové dohody je k vidění na stránkách Evropské komise, to že si to neumíte najít poukazuje na vaši neschopnost práce s informacemi. Dále zase lžete. Na novinkách je to napsáno takto: „Nakonec v únoru 2014 prchl do Ruska s tím, že se stal obětí státního převratu. Ukrajinský parlament pak formálně odhlasoval jeho sesazení. „. Toto je jistě pravdivé, Janukovyč utekl ze země a parlament ho formálně odvolal, protože jejich ústava neměla řešení pro stav, kdy prezident opustil zemi a stát by nikdo neřídil. To, že bylo protestujícím poslancům vyhrožováno a bráněno ve vstupu do budovy v tom článku napsané není, takže se tam zase snažíte podstrčit a zlegalizovat něco co tam napsané nebylo, přesně ve vašem dezinformačním stylu. Navíc jestli demonstranti požadovali odvolání Janukovyče, tak nedává smysl vaše tvrzení, že jim bylo bráněno ke vstupu do budovy. Ty dotace cen byly v EU dočasné, zatímco na Ukrajině fungovaly dlouhodobě jako trvalý/běžný stav. Ty peníze půjčoval MMF a nikoliv EU. To, že MMF nechtěl půjčovat na ukrajinskou líbivou politiku s masivními dotacemi do výše 85% ceny plynu, je zcela pochopitelné.
To je nějaká ta vaše alternativní pravda nebo co? Vždyť po napadení Ruskem v roce 2014 Ukrajina svoji neutralitu zrušila a vystoupila ze SNS.
To udělala a dost to asi přispělo k současnému průseru – totiž že se Putin rozhodl proti ní nasadit sílu.
… no ale tam na Ukrajině byl nejdříve puč a až pak došlo k „exitu“ Krymu a na Donbase vznikl odpor proti puči…. Tedy vše mělo své předpoklady v tom puči, který – pokud by nebyl, tak by proběhly domluvené předčasné volby a život by jel dál – jako po oranžové revoluci v r. 2004… Vy zřejmě baštíte verzi, že Donbas vznikl z ničeho nic (což je přesně to, co chce vládní mainstream, aby se nahlíželo na Ukrajinu před pučem, že tam byla idylka…)
Donbas vznikl z toho, že Putin chtěl . Jiný důvod nebyl. Místním se do nějakého ozbrojeného povstání vůbec nechtělo. Na to trpce vzpomíná Strelkov, co to dalo práce přimět je ke vzpouře. I to sestřelení MH 17 zapadá do ruské snaze eskalovat konflikt.
Donbas „vznikl“ až po puči – na to je dobrý ten film toho Klusáka a Remundy vysílaný na ČT 2 někdy v r. 2017, kde ta ruská- donbaská strana mluví, že oni chtěli původně dohodnuté předčasné volby, které prosazovala i EU (za ni tam byli Steimeier, Sikorski a Fabius).. Ty už nebyly a pučisté ovládli vládu Ukrajiny, ale bez toho Donbasu a Krymu… Ten film toho Klusáka a Remundy je ale už v trezoru, tedy také ukázka demokracie… A jestli to někdo popíchl ? No to je možné – když tedy „prošel “ puč, tak pak k zažehnutí obč.nepokojů nemusí být daleko…Ale v tom filmu ta donbaská strana říká, že by výsledky voleb respektovali – ty ale nebyly, ale začaly protesty druhé (donbaské) strany, která měla „od vedle“ možnost posil a zbraní… A to sestřelení MH 17 – no proč tedy bylo sestřeleno tím Bukem ? Pokud to bylo na sestřelování civilních letadel, tak (cynicky) za těch 8 let těch sestřelených letadel bylo žalostně málo… Tam přes ten prostor Donbasu je koridor pro civilní lety (tedy teď za války asi ne, ale do války asi byl ; to určovala Ukrajina, která letadla tam pošle…). Logické, že ?
josefe, ten dokument, o kterém mluvíte, je od Remundy a nikde v trezoru není. To jsou zase hloupé lži. Je k přehrání na ivysilani.cz, nedávno jsem ho tam viděl v nabídce. Mimochodem, ten Donbas už prakticky neexistuje, stala se z ně Ruská federace, zajímal by mne současný názor těch lidí z dokumentu, pokud ještě žijí. Bezpečnost letů nad Evropou mají na starost organizace EASA a Eurocontrol. V době sestřelení platil zakáz letů pod výšku 10km, což dopravní letouny dodržovaly, protože bylo známo, že se na území nenachází žádná zbraň s takovým dostřelem. Však taky kde by ji nějací separatisté vzali nebo vyrobili. Vědělo se o přítomnosti ručních zbraních s účinností do 5 km. K uvedenému incidentu by nemuselo dojít kdyby Rusko nelhalo, že tam žádné vojáky a techniku nemá a informovalo tyto organizace a řízení letového provozu okolních zemí o tom, že na dané území dopravilo zbraň s účinným dostřelem do výšky 25 km a s neschopnou posádkou, která sem tam zamění veliké civilní letadlo se zapnutým transpondérem (to je schopen lokalizovat průměrný radioamatér) a s úplně odlišným radarovým obrazem za ukrajinský vojenský letoun.
pro Roman M. 1/9 – no není-li v trezoru film od Remundy a Klusáka, tak já jsem ho tehdy viděl na ČT 2 a nebudu ho nikde jinde hledat.. V této době by ho ta ČT klidně mohla reprizovat, aby si dnes – v době už války, si mohli lidé udělat z toho své úsudky (což se asi nechce, protože takový foltýnek by prskal vzteky…). A že dnes už není ten „tamní“ Donbas, no ale právě v tom filmu Remundy a Klusáka ještě byl, a byl-by stále pokud by Ukrajina měla zájem plnit Minské dohody – a to ten Porošenko nechtěl (i za vědomí EU) .. A bezpečnost letů v Evropě, že tedy EASA a Eurocontrol mají formálně na starosti kontroly, tedy oni tedy asi posuzují i válečné stavy, že ? A tam už tehdy byl ten Donbas bombardován, byla to tedy povinnost ukrajinského letového řízení tam nevpouštět lety civilních letadel… Že to přesto tak nechaly tenkrát a tím došlo k sestřelu, tak to vlastně popsal ten odvolací soud v Haagu v listopadu 2022, který neuvedl pochopitelně nepravdu, protože odůvodnil to tak, že „letadlo MH 17 bylo sestřeleno z prostoru tehdy pod kontrolou povstalců, kteří se domnívali, že na ně opětně útočí letadla ukrajinské armády…“ Tedy tato poslední část věty tu „zbytečnou snahu“ to „hodit“ pouze na povstalce, to viditelně oslabuje, protože ti povstalci byli bombardováni ostošest regulérní armádou Ukrajiny… Dle vás se tedy rozhodně bránit nesměli a měli se nechat vybombardovat (asi jako nyní v Gaze)… No jenže tady bylo vedle Rusko a otevřené htranice… A stále ten Porošenko uváděl, že se jedná o vnitřní konflikt Ukrajiny – což byla pravda…
josefe, EASA a Eurocontrol zakázaly lety civilních letadel pod 10km. Např. bombardér SU-25 používaný Ukrajinci má max. dostup 7 km, ze které ale bombardovat nemůže a létá o dost níže, povstalci měli ruční protiletadlové zbraně s dosahem max 6 km. Proto byla letová hladina nad 10 km považována za bezpečnou. Zbraně jako BUK povstalci neměli a nikdo nevěděl a nemohl vědět, že ho tam Rusko doveze i se svoji posádkou, když vytrvale hlásili, že tam nezasahují. Porošenko opakovaně tvrdil, že to není občanská válka. Asi máte problém s pochopením významu slov „je“ a „není“, např. v červnu 2014 říkal – cituji: „Není to vnitřní konflikt. Ukrajina brání své území před zahraničními žoldáky, před bandity a teroristy,“. Je tam uvedeno slovo „NENÍ“, důkaz zde: https://www.lidovky.cz/svet/ukrajinske-sily-dal-zatlacujici-separatisty-porosenko-nejde-o-obcanskou-valku.A140726_212812_ln_zahranici_sk Jak by to mohl být vnitřní konflikt, když tu válku podnítilo Rusko se svými oddíly, k čemuž se přiznal Igor Girkin (ruský velitel na Donbasu a Doněcku), dále že soud v Haagu k MH17 poukazoval na to, že Rusko kompletně řídilo bojové operace a velelo separatistům. Ze současného dění, kdy byl Donbas prohlášen za území Ruska už jednoznačně vyplývá, že Rusko tehdy zahájilo útočné operace na Ukrajině a ti separatisté a ruští vojáci nebyli obránci, ale útočníci. Máte to popletené, inu ruské myšlení, proto se my dva nemůžeme domluvit.
No to je jejich svoboda tedy žádná svoboda jsou to loutky.
Neodpověděl jste.
Ano jsi loutka.
Já dělám vždy to co považuji za správné i když to není občas v souladu s mým aktuálním zájmem.
Jak už lezou z nor a naříkají. Holubová nebude mít dotace chudinka. Dnes zase mele z cesty Foltýn no jo neví co říct. A tam nadává nějaká nula, že prý bude voličům spd říkat osobně, že si jich neváží. Vše je to citové vydíráním protože jdou do a Bobošíková to rozsekla. A Rajchl? Ten už je obvinil právně ten už vybouchnul a to je cesta.
Jste si jistý, že reagujete na správný článek? Nebo víte vlastně co jste chtěl říct?