Foto: Profimedia

Venkov jako odvrácená strana čínského zázraku. Strádají děti, rodiče i ekonomika

Napsal/a Sinopsis 17. března 2021
FacebookTwitterPocketE-mail

Jedním z hlavních témat současné čínské propagandy je tvrzení, že tamní režim „vyzvedá lidi z chudoby“. Ve skutečnosti ekonomický rozvoj Číny stojí na práci vesničanů, kterým však režim brání získat plnoprávné postavení a dědičně je odsuzuje k nekvalifikované, špatně placené práci. Výsledkem jsou rozvrácené rodinné vztahy a celá situace ohrožuje i čínskou ekonomiku jako takovou. Peking chce proto pravidla částečně uvolnit ve prospěch venkovanů.

Podmínky života na venkově nedávno na základě osobní zkušenosti výmluvně popsala profesorka Chuang Teng. Jedná se o vzdělanou ženu z velkoměsta, která se zcela netypicky vdala za muže původem z venkova. Jeho prostřednictvím poznala zblízka problémy vesničanů a s velkou dávkou empatie je vylíčila v článku „Obraz venkova očima snachy“, který loni uveřejnil portál Centra kulturních studií současné Číny při Šanghajské univerzitě.

Poukazuje zde na zjevnou nespravedlnost systému a mluví o dlouhodobých sociálních dopadech, které ohrožují významnou část čínské populace. Zvláštní pozornost věnuje bezvýchodné situaci dětí, které na venkově nemají šanci získat lepší vzdělání a žít jednou lepší život než jejich rodiče. Zabývá se také problémem starých lidí, kteří nezřídka zůstávají bez základních prostředků obživy.

Svou přímou reflexi stěžejních problémů čím dál více se rozevírajících nůžek mezi moderními městskými aglomeracemi a zaostalým venkovem publikovala již před několika lety v pekingském literárním časopise Š´-jüe (Říjen) jako součást debaty o novém proudu „literatury o lidech na dně“.

Její příspěvek rezonoval v akademických kruzích a vyvolal i širší debatu na čínských sociálních sítích. Jeho spontánní šíření potvrzuje, že občanská společnost si začíná naléhavost problému uvědomovat.

Občané druhé kategorie

Profesorka Chuang píše o systémové bariéře spočívající v institutu registrace domácností chu-kchou zavedeném v roce 1958 s cílem připoutat vesničany k půdě a umožnit rychlou industrializaci ve městech. Systém brání vesničanům usadit se ve městě, hledat si lepší práci a umožnit vzdělání a tím i lepší budoucnost svým dětem. V důsledku toho v Číně existuje jinde těžko představitelná situace:

Výstavba moderních měst a práce v továrnách produkujících zboží pro celý svět je dílem rukou dělníků a dělnic z venkova, kteří však nemohou žít normálním rodinným životem. Odjíždějí do měst za prací, ale děti a staré rodiče musí nechat v místě svého stálého bydliště, tedy na venkově. Některým vesničanům se sice v průběhu let podařilo získat ve městě relativně dobře placenou a stabilní práci, přesto se nemohou zcela zbavit zátěže svého vesnického původu.

Jsou plně závislí na městských firmách, které jim dávají práci bez možnosti hájit své zájmy, nemají žádné jistoty, vydělávají méně peněz, nevztahuje se na ně nově budovaný systém sociálního a zdravotního pojištění a ocitají se v pozici občanů druhé kategorie, jimiž obyvatelé měst otevřeně pohrdají.

Když se zhroutí sen

Důsledkem nerovnoprávného postavení jsou velké rozdíly mezi výdělky obyvatel s „městskou“ registrací a lidí původem z venkova, které dokládají i oficiální statistiky. V roce 2019 si běžný venkovan vydělal zhruba třetinu průměrného městského příjmu. Lidé z venkova navíc čelí enormnímu tlaku na finanční zaopatření rodiny.

Chuang Teng upozorňuje na nutnost zabezpečit děti a stárnoucí rodiče. Pokud chtějí pro své děti získat žádoucího partnera k uzavření manželství, musí spořit na věno pro dceru nebo zásnubní dary pro syna. Navíc musí pečovat o staré rodiče, kteří zpravidla nemají penzi a ve stáří si již nedokážou sami zabezpečit základní životní potřeby.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Postavení vesničanů pracujících ve městě je stále nejisté. Jak dokládají příběhy příbuzných profesorky Chuang, ani momentálně relativně stabilní zdroj příjmů a úspory nejsou vždy zárukou bezstarostné existence. Jako příklad uvádí katastrofu, která postihla jejího příbuzného, který se v 90. letech vypracoval k relativně dobrému postavení.

Působil jako předák, který na venkově rekrutoval dělníky podle požadavků investora ve městě. Když se však investor dostal do problému se splácením půjček, přenesl se díl zodpovědnosti i na něj, musel vyplácet dělníky, ale peníze už nedostal zpět. Přišel o úspory, čelil značným finančním problémům a jeho závazky se kaskádovitě přelily na další členy rodiny. Naděje na lepší budoucnost byla pryč a zničila celou jeho rodinu.

Vidět děti? Jednou za pár let

Mnozí venkované, včetně příbuzných profesorky Chuang, migrují na obrovské vzdálenosti za prací ve velkých městech. Protože však s sebou nemohou brát děti dědičně registrované jako „vesničané“, nechávají je v péči prarodičů a dalších příbuzných na venkově. Těmto dětem se případně říká „odložené děti“. Své rodiče vidí často jen na několik dnů v roce, či dokonce jednou za několik let, především během oslav čínského Nového roku, jediného období, kdy dělníci mají volno a mohou se nakrátko vrátit do svých rodných vesnic.

Děti na venkově nemají šanci získat solidní vzdělání. Podfinancované vesnické školy kvalitou značně zaostávají za těmi městskými, ať už co do vybavení budov, nebo personálních kapacit. Mnohdy nejsou žáci kvůli špatným podmínkám ani schopni dokončit základní či nižší střední školu (tj. ekvivalent naší devítileté docházky).

Podle profesorky Chuang by však samotné investice do školství na venkově tento nedostatek nevyřešily. Jak uvádí, „i kdyby podmínky na venkovské škole byly stejně dobré jako ve městech, zůstávají tyto děti v nevýhodě kvůli absenci dobrého rodičovství“.

Upozorňuje na to, jak nepřirozené oddělení dětí zanechaných na venkově od rodičů, kteří odcházejí za prací do měst, narušuje vztahy v rodině a výchovu k rodičovství. Venkovské děti nemají šanci vytvořit si základní citová pouta ke svým rodičům, které sotva poznaly. V dospělosti pak nemají předpoklady pro to, aby se náležitě věnovaly svým vlastním potomkům.

Chuang Teng píše o mladých ženách na vesnici, které v dětství nepoznaly mateřskou péči, a když se pak samy vdají, nedokážou si vytvořit vztah k vlastnímu dítěti. Nedlouho po narození dítěte odcházejí po vzoru svých rodičů do města za prací. Zčásti je vede ekonomická nutnost, chtějí však také uniknout před zodpovědností a mateřskými povinnostmi, s nimiž si nevědí rady. Situace pak připomíná začarovaný kruh, kdy se lidé na venkově vezmou, založí rodinu, migrují za prací a nechají za sebou další generaci odložených dětí.

Kruté stáří na venkově

Chuang Teng si také všímá těžkého osudu starých rodičů v souvislosti s rozpadem tradičních hodnot postavených na úctě ke stáří:

„Tradiční vesnická struktura ztratila svoji odolnost a křehká ekonomika urychlila úpadek venkovských hodnot a zvyků. Vezměme si jako příklad péči o seniory. I když po tisíce let existovala mezi rolníky nejpevnější víra, že je třeba vychovávat děti pro zajištění stáří, realita toto prosté přání značně zpochybnila.“

Stáří na venkově je kruté. Nejen že zde chybí adekvátní zdravotní péče, sociální zabezpečení a služby, ale rozpadají se i rodinné vazby. Profesorka Chuang prokládá zkušenost svých venkovských příbuzných odkazy na znepokojující studie z poslední doby, které dokumentují sebevraždy seniorů. Podle statistik je zřejmé, že výskyt tohoto tragického jevu v některých venkovských oblastech významně převyšuje celostátní průměr.

Mnozí senioři si prý raději vezmou život, než aby zatěžovali své blízké. Byly zdokumentovány i ještě tragičtější případy, kdy děti starých a smrtelně nemocných rodičů, neschopné či neochotné snášet úděl péče o ně, jim postupně zmenšovaly porce jídla, až je nakonec vyhladověly k smrti.

Katastrofa na obzoru

Shodou okolností ve stejné době, kdy šanghajské Centrum kulturních studií současné Číny zveřejnilo osobní svědectví a apel čínské profesorky, vyšla v USA kniha R. Scotta a N. Hell o ekonomických problémech čínského venkova.

Na základě dat shromážděných za posledních třicet let dokumentují, jak čínská ekonomika postupně ztrácí dynamiku původně založenou na špatně placené nekvalifikované práci. Stát přitom neinvestoval do rozvoje lidských zdrojů na venkově; jak upozorňují autoři, Čína je sice dnes druhou nejsilnější ekonomikou světa, ale kvalita její pracovní síly hluboce zaostává i za takovými zeměmi jako je Mexiko nebo Turecko. Tato situace ohrožuje budoucnost čínské ekonomiky, hrozí humanitární katastrofou a s ní ohrožuje i globální ekonomickou rovnováhu.

Zmíněné ekonomické problémy pak mohou z velké části za to, že čínská vláda v poslední době začala projednávat změny tohoto systému a rozvoj venkova se stal jedním z hlavních sloganů generálního tajemníka Si Ťin-pchinga. Podle návrhu 14. pětiletky, který byl představen na právě probíhajícím zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců, by systém registrace domácností měl být zrušen ve městech pod tři miliony obyvatel, v ostatních by pak měla být pravidla zmírněna či pozměněna. O možných změnách se v současnosti stále jedná.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)