František Lízna s tatínkem při primici. Zdroj: archiv Františka Lízny, se souhlasem Paměť národa

Vašku, nepodepisuj to, radil Havlovi. František Lízna šel za vším vytrvale

Napsal/a Post Bellum 7. prosince 2024
FacebookXPocketE-mail

První svaté přijímání Pátera Lízny zahájilo jeho cestu až do farnosti ve Vyšehorkách v Olomouckém kraji; trvala několik dekád. Zde se kněz nesmazatelně vryl do paměti i srdcí místních lidí. Stejně tak dlouho se vlekly i jeho potíže s komunistickým režimem.

Josefa Bilíková (* 1937), které nikdo neřekne jinak než „Josefka“, se s Františkem Líznou (1941–2021) poprvé setkala na Velehradě, kde jako mladá dívka pomáhala s péčí o těžce postižené lidi.

Lízna dával svůj nesouhlas s komunistickým režimem veřejně najevo, a byl proto několikrát zatčen. Kvůli tomu ji vyslýchala Státní bezpečnost.

„František se u nás na Velehradě hodně zdržoval, dokud ho nezavřeli. Oni ho zavírali pořád. Když byl u nás, opatroval nemocné. Jak měl službu, koupal je, na záchod je dával, krásně se o ně staral,“ vzpomíná.

Josefa Bilíková, 2022. Zdroj: Paměť národa, se souhlasem Paměť národa

„Antikomunistou jsem byl od dvanácti let, kdy jsme s tátou poslouchali politický proces s Rudolfem Slánským.“
Takto Lízna popsal dokumentaristům Paměti národa svůj vztah k režimu a zároveň druhým dechem dodal, že proti komunismu byl „už snad v lůně své matky“.

Část přesvědčení nejspíš František zdědil po svém otci, který kvůli odmítnutí přihlášky do strany skončil po roce 1948 na nucených pracech. Rodině tehdy vzali auto a donutili je k přestěhování do Velké Routky, kde jim přidělili vilu Sibiř – dům dělal svému jménu čest, a to hlavně v zimních měsících.

Kriminálníkem a bez studií

Mladík Lízna studoval jedenáctiletku a po maturitě zatoužil po studiu práv: „Chtěl jsem hájit lidi, měl jsem velkou úctu především k politickým vězňům. Ale ředitel mou přihlášku teatrálně roztrhal a řekl mi, že se budu hlásit na učňovskou školu.“

A stalo se. František Lízna nastoupil jako tiskařský učeň v Moravské Třebové, odkud ho po roce vyhodili.

Osmnáctiletý František Lízna, maturitní foto, Jevíčko. Zdroj: archiv Františka Lízny, se souhlasem Paměť národa

„Později jsem se zamiloval do jedné dívky a chtěl jsem ji na prvního máje políbit. Když jsem k nim ale přišel, všichni plakali. Ptal jsem se, co se stalo, a řekla mi, že jejího otce zavřeli jako kulaka. Tak strašně mě to rozčílilo, že jsem cestou domů strhnul rudou vlajku na náměstí a v polích ji rozcupoval na cáry.“

„O den později přijela policie a zatkla mě.“

V květnu 1960 Františka Líznu odsoudili k sedmi měsícům v jáchymovských dolech. Propuštěním z jáchymovského pekla však jeho problémy neskončily.

Zatčen a uvězněn byl v roce 1964 za neúspěšný pokus o emigraci, na konci 70. let a počátkem let osmdesátých pak za šíření samizdatu. Naposledy se za Františkem zavřel katr v roce 1988 – za tisk letáků o politických vězních.

V roce 1968 nastoupil jako pomocný ošetřovatel na Velehradě, kde ho poprvé zastihlo silné nutkání vstoupit do Tovaryšstva Ježíšova. Jezuité jej přijali a František vystudoval teologii v Litoměřicích. Státní souhlas k výkonu kněžského povolání po svém vysvěcení v roce 1974 ovšem nedostal.

Nedělej to, Vašku

Tři roky na to podepsal Chartu 77. Během svého posledního uvěznění se za mřížemi setkal s Václavem Havlem, jemuž tehdy StB přislíbila možnost propuštění: „Nemám odvahu ti říct tak, nebo tak, sedíš už dlouho. Ale, Václave, víš co, nedělej to. Tebe prostě musí pustit. Když to podepíšeš a zažádáš o milost, bude to, jako kdybys něco provedl.“ Václav Havel nepodepsal.

Litoměřice 1979, před kněžským svěcením. František Lízna se spolužáky. Zdroj: archiv Františka Lízny, se souhlasem Paměť národa

Líznův život by se dal stručně vyjádřit titulem jeho cestovního deníku z pouti do Santiaga de Compostela, kterou pěšky a sám absolvoval po šedesátém roce svého věku: Šel jsem však vytrvale.

František Lízna. Zdroj: Výstava: My jsme to nevzdali (2009), se souhlasem Paměť národa


Autor textu František Vrba ůsobí v projektu Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. stoletíJde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.

Nová kniha
Kniha České průšvihy 1989–2024
HlídacíPes.org vydává novou knihu

České průšvihy 1945–1948

Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)