Dílo bývalého prezidenta a dramatika Václava Havla zůstalo i po letech zachováno v „kazetovém samizdatu“. Nedávno nahrávky her Pokoušení a Asanace načtené samotným autorem znovuobjevila rodina někdejšího disidenta Daniela Kroupy.

„Moje teta mi přes svátky přinesla Havlem načtené celé hry Asanace a Pokoušení. Kdysi jí je dal na další šíření můj táta, který je dostal od Václava Havla,“ řekl serveru HlídacíPes.org ředitel společnosti Post Bellum a autor rozhlasových Příběhu 20. století Mikuláš Kroupa.

Jak vzpomíná jeho otec, někdejší disdent a polistopadový politik Daniel Kroupa, jednu z kazet mu na svém venkovském sídle na Hrádečku předal osobně Václav Havel. „Žádal mne aby se to co nejrychleji přetočilo, bylo to horké dílo… Fungovalo to jako samizdat,“ vzpomíná Kroupa.

Samizdat i záloha

„Václav Havel potřeboval texty dostat mezi lidi a vedle samizdatu se třinácti kopiemi byla i tahle metoda nahrání na magnetofon. Kazety pak dal přátelům, kteří je dále šířili. Hrát se to nemohlo, ale lidé o to měli zájem a tak se to postupně mezi ně dostávalo,“ souhlasí Anna Freimanová, která se angažovala v samizdatových edicích, zejména při vydávání časopisu O divadle.

Existence kazet podle ní není pro znalce Havlových her a pro badatele či někdejší disidenty žádná novinka. „Ale je to určitě zajímavost,“ připouští Freimanová, která v letech 1990 – 2003 pracovala v Kanceláři prezidenta republiky jako tajemnice Václava Havla pro literární a divadelní agendu.

Jak potvrzuje vedoucí dokumentačního centra Knihovny Václava Havla Martin Vidlák, knihovna několik takových kazet v archivu má. „Již i v digitalizované podobě,“ podotýká Vidlák.

„Je to i zajímavý doklad doby. Dnes se vše snadno pošle e-mailem, není problém cokoli zkopírovat a rozmnožit. Tenkrát to ale bylo složité a pro nás byl malý magnetofon s kazetami, které šlo strčit do kapsy jako zázrak a velký pokrok,“ vzpomíná Anna Freimanová.

Podle Daniela Kroupy hrála při vzniku kazet roli i obava Václava Havla z toho, že by o čerstvě dopsaný text mohl zásahem Státní bezpečnosti definitivně přijít.„Václav Havel podobně jako mnozí další autoři měl i obavu z toho, že se objeví Státní bezpečnost a zabaví jim ho. Kazety vznikaly i kvůli tomu,“ říká Kroupa.

Hra s otevřeným koncem

Na základě poslechu nahrávky hry Pokoušení s Havel vedli filosofické rozhovory například filosof Radim Palouš, Pavel Bratinka, Ivan Havel či Daniel Kroupa – výsledkem byla později kniha Faustování s Havlem.

„U první kazety, to bylo právě Pokoušení, jsme se dohodli s přáteli, že stojí za to se hrou zabývat filosoficky, dali jsme si domácí úkol, že k tomu něco napíšeme a pak jsme s Václavem Havlem na Hrádečku tuto hru probírali,“ vzpomíná Daniel Kroupa na debaty.

„Tu kazetu jsem slyšel nejméně desetkrát. Zajímavé je, že čím víc jsme ji poslouchal, tím víc jsme objevoval skryté vrstvy, myslím, že je nejpropracovanější z těch, která Václav Havel napsal,“ říká Kroupa.

Bez zajímavosti není, že další nahrávku hry – Asanaci – autor přátelům rozdal nedokončenou, s otevřeným koncem. „Měli jsme pak debatu, jak by hra mohla skončit, detailně jsme to s ním na Hrádečku probírali. Václav Havel to bedlivě poslouchal a pak se rozhodl podle sebe,“ vzpomíná Kroupa.

Práva Havlových dědiců

Nabízí se možnost využití archivní nahrávky například při příležitosti 80. výročí narození Václava Havla, které připadá právě na letošní rok. I na staré samizdatové nahrávky se ovšem vztahují autorská práva.

„K vysílání takové nahrávky by bylo nutné od nás získat licenci. Práva dědiců Václava Havla zastupujeme my. Vysílatel by nás měl oslovit a zažádat o licenci. Cena se domlouvá individuálně,“ říká Jiří Srstka, ředitel agentury Dilia.

„Z hlediska autorského zákona jsou tam hned tři práva – Václava Havla jako autora, jako výkonného umělce a výrobce zvukového záznamu,“ dodává Srstka s tím, že z díla lze v souladu s autorským zákonem „v odůvodněné míře“ citovat. Například pro potřeby rozhlasového dokumentu.

Follow @brestan