Média se za své chyby neomlouvají příliš ráda, ale případů, kdy to kvůli své vlastní pověsti udělat musí, v poslední době přibývá. Zatím posledním příkladem je skandální zpráva o tom, že „před pár dny“ se v Dubaji utopila mladá dívka, muslimka.

Ne proto, že by jí nikdo nechtěl pomoct, ale proto, že její otec se na pláži popral se záchranáři a zabránil jim, aby k ní včas doplavali. Tvrdil, že pokud by se dcery dotkl cizí muž, byla by zneuctěna. Což se sice stalo, ale jako tragickou a bizarní historku z roku 1996 o tom vyprávěl dubajským médiím jeden ze záchranářů.

Agentura pro uvádění věcí
na pravou míru

Zprávu jako novinku utvrzující veřejnost v „jinakosti“ muslimů respektive islámu přinesla řada českých zpravodajských serverů. Zaujala ty bulvární: ahaonline.cz, tn.cz, blesk.cz, ale i ty seriózní či serióznější: lidovky.cz, idnes.cz, týden.cz či zmíněné Echo24. To se také k tématu vrátilo, omluvilo se a věc pod titulkem „Protimuslimská hysterie? Média naletěla na dvacet let starou zprávu“ alespoň zpětně uvedlo na pravou míru.

Čtěte též:

Kdy bude v Česku dobře? Až u nás budou chtít uprchlíci zůstat

Jak se vše seběhlo? Informace se nejprve objevila na dubajském serveru emirates247.com, nejednalo se však o zpravodajství z posledních dní, nýbrž o „vzpomínkový“ rozhovor s dubajským plavčíkem.

Ten však jako zprávu převzala agentura AFP a od ní pak další světová média. Primární příčinou širokého pokrytí této zprávy v Česku je fakt, že ji poté vydala i Česká tisková kancelář. A od ní pak automaticky zpravodajské servery.

Na to, že jde o dvacet let staré vyprávění upozornil až britský deník The Guardian.

Zpráva letí z Řecka

Podobně nedávna média v Česku i ve světě naletěla na zprávu o tom, že si řecký stíhač doletěl armádní stíhačkou F 16 do Turecka vybrat si 2 000 eur z bankomatu v době, kdy řecké banky výběry radikálně omezily.

Informaci převzala a ve svém servisu zveřenila i ČTK, otiskl ji poté deník Právo a později ji zveřejnily i zpravodajské servery (novinky.cz, echo24.cz), i ty zaměřené ekonomicky (investicniweb.cz, roklen.cz). Později z nich „klikací“ zpráva buď tiše zmizela, nebo byla přepsána.

Agentura ČTK v obou případech chybu uznala a vydala storno a opravu. Stanislav Mundil, vedoucí zahraniční redakce ČTK, mezi oběma zprávami ale vidí rozdíl.

„Ta o řeckém pilotovi skutečně falešná je. Ta o otci v Dubaji, který zabránil záchraně své dcery, která pak utonula, je pravdivá a potvrzená dubajskou policií. Jejím nedostatkem je to, že v první verzi neobsahovala informaci, že tragická událost se stala v roce 1996. AFP to zjistila dotazem na policii až druhý den, kdy jsme také i my vydali aktualizovanou verzi,“ odpověděl Mundil na dotaz HlídacíPes.org.

Nikdo z klientů ČTK si prý na zveřejnění těchto zpráv nestěžoval. „Čas od času nevyhnutelně dochází i k tomu, že chybnou informaci rozšíří i renomovaný zdroj, jakkoli je to nepříjemné. Součástí důvěryhodnosti zpravodajského servisu pak je povinnost uvést věc co nejdříve na pravou míru.  ČTK přitom má dlouhodobě aktivní skóre v tom smyslu, že více nesprávných informací zadrží, než jich do servisu pustí,“ podotýká Mundil.

Záměrná lež a sociální média

Pak je tu ovšem i velká skupina zpráv či pseudozpráv, jež jsou už od počátku záměrně lživá a cestu k publiku si hledají jinak než přes agentury a zavedená média. Pro běžného čtenáře je těžké dešifrovat, zda jsou pravdivá či ne. Jakkoli významné vodítko nabízí to, kde byla daná zpráva publikována, kdo ji přebírá a dále šíří.

Příkladem je „kauza“ stipendia pro Madeleine Albrightovou, na jejíž nesmyslnost upozornil HlídacíPes.org. Skutečnost je taková, že stipendium pro podporu bohemistiky na univerzitě v Glasgow se po americké političce s českými kořeny jen jmenuje. Na sociálních sítích však zpráva o tom, že někdejší americká ministryně bude studovat za peníze českých daňových poplatníků vyvolala vlnu pobouření. Proruský web Aeronet nakonec svou „původní zprávu“ ze svých stránek posléze stáhl.

Díky sociálním médiím si ale podobné zprávy dále žijí svým vlastním životem. Podobným příkladem je „zaručená informace“ o tom, že česká vláda tajně postoupila vojenský prostor Brdy americké armádě.

Aktuální je například zpráva o tom, že nový software Windows 10 není nic jiného než sofistikovaný špionážní program. Se zdrojem „z internetu“ ji pod titulkem „Analýza Windows 10: Ve svém principu jde o pouhý terminál na sběr informací o uživateli, jeho prstech, očích a hlasu!“ zveřejnil již zmíněný Aeronet.

Podvrhem, na který se ale poměrně brzy přišlo (a zpráva tak byla správně o pokusu o podvrh než o podvrhu samém) byl domnělý otevřený dopis Ústředí muslimských obcí směřovaný Czeslawu Walkovi, řediteli Prague Pride.

Kriminalizace versus svoboda slova

Neobvykle daleko zašla falešná informace o muslimských uprchlících vraždících na Jindřichohradecku dobytek. Do médií doputovala až poté, co strhla velkou pozornost na Facebooku, odkud pak k policii, která bženu začala stíhat pro šíření poplašné zprávy. Státní zástupkyně však před několika dny případ odložila.

Případ ale vyvolal otázky po hranici svobody slova, její možné kriminalizaci, po tom, co je „vtipná mystifikace“, co bezduché šíření nesmyslů ve stylu „jedna paní povídala“ a co výlevy, jež v důsledku mohou vést až k nebezpečným fyzickým projevům nenávisti.

Někdo se naopak na vlně strachu, obav i nenávisti zkouší vézt. Nejde jen o politiky, či o ty, kdo by do politiky chtěli nově proniknout, jde i o byznys.

Jak dokazuje například tahle reklama vyzývající ke koupi obranných sprejů (a dalších prostředků sebeobrany) – když už jsou ti uprchlíci před našimi dveřmi…