Umělec ukazuje tváře, kterým Čína sebrala hlas. Peking se ho kvůli tomu snaží ve světě umlčet
I když čínský umělec přezdívaný Badiucao už patnáct let žije a tvoří v exilu, Peking se ho stále snaží zastrašit a znemožnit mu vystavovat jeho umění. Badiucao je ve světě známý svými politickými karikaturami, happeningy, streetartem či malbou, v nichž mimo jiné ironicky pracuje s vizuálním jazykem čínské propagandy. Čína se snažila zastavit jeho loňskou výstavu v Praze a totéž teď zkouší i ve Varšavě.
Badiucao připravil ve Varšavě svou další soubornou výstavu s názvem Tell China’s Story Well. Příběh, který chce o Číně vyprávět, se ale znatelně liší od toho, který prosazuje čínský režim na popud prezidenta Si Ťin-pchinga.
Exponáty zobrazují témata jako je genocida Ujgurů, hongkongské protesty a jejich násilné potlačení či restrikce během pandemie covidu-19. Díla připomínají zesnulého nositele Nobelovy ceny míru Liou Siao-poa a jeho ženu Liou Sia, oběti masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, ale i bezejmenné zesnulé z doby pandemie, které se čínská vláda snažila utajit.
„Musím použít svůj štětec a své umění, abych ukázal, že tito lidé nemají nyní v Číně hlas,“ komentuje to sám Badiucao.
Když se vzdám rodiny, zůstane mi srdce?
Zmíněná témata čínský režim cenzuruje nejen doma, ale v posledních letech se o to snaží i v zahraničí. Ambasády Číny vyvíjí tlak na organizátory, kurátory a ředitele galerií a ti pak ruší spolupráci s „kritickými” autory, včetně právě Badiucaa.
Již jeho první plánovanou mezinárodní výstavu v Hongkongu organizátoři odvolali, a to jen několik dní před vernisáží. Tehdy ještě umělec vystupoval v masce. Před výstavou se však dozvěděl, že jeho identitu čínské úřady znají a vytvářejí nátlak na jeho blízké. Těžkou volbu mezi uměním a bezpečím pro sebe i své blízké popsal ve filmu Čínský umělec v exilu.
Autorkou textu je Kateřina Procházková. Text vznikl v rámci projektu Sinopsis, se kterým HlídacíPes.org spolupracuje.
Vyvrcholením snímku je závěr, kdy Badiucao odhalí svou tvář, rozloučí se se svou čínskou rodinou a mluví o tom, že kdyby upřednostnil pohodlný život, do smrti by si svou pasivitu vyčítal: „Když se vzdám své rodiny, zůstane mi srdce? A co mi vlastně zůstane, když se vzdám svého umění?”
Po krátké odmlce se Badiucao už s nezakrytou tváří vrátil na veřejnost a připravil svou první evropskou výstavu v italské Brescii. I té se čínská ambasáda snažila neúspěšně zabránit. Následovala pražská galerie DOX, kde Badiucao loni vystavoval pod názvem MADe in China. Čínská ambasáda se pokusila zasáhnout i v tomto případě, vyhrožovala kurátorce Michaele Šilpochové a požadovala zastavení akce „ve jménu čínského lidu a jeho citů“.
Jak však poznamenává umělec, podobné aktivity se často obrátí proti samotné čínské vládě a k výstavě naopak přitáhnou pozornost. Na pražskou vernisáž tak přišla umělce podpořit řada českých politiků včetně ministra zahraničí Jana Lipavského, senátorů Pavla Fischera, Marka Hilšera, Davida Smoljaka nebo tehdejšího pražského primátora Zdeňka Hřiba, který akci i zaštítil.
Ke konci minulého roku pak bylo možné výběr Badiucaových děl zhlédnout i v Evropském parlamentu, kam jej pozvala česká europoslankyně Markéta Gregorová. Výstavu podpořila i místopředsedkyně Evropského parlamentu Giuseppina Picerno (na pražské i bruselské akci se jako odborný garant podílel projekt Sinopsis, který s umělcem dlouhodobě spolupracuje, pozn. red.).
Zraněné city čínského lidu
Současná Badiucaova výstava ve Varšavě bude zahájena tento pátek, ale čínská ambasáda v Polsku dělá vše proto, aby tomu zabránila. Rada Jao Tung-jie si vyžádal setkání s vedením galerie, Centra současného umění na Ujazdovském zámku, a trval na tom, že výstava nesmí proběhnout.
Tlak čínští diplomaté vyvíjejí i na nejvyšších místech, včetně polského ministerstva kultury, které minulý týden obdrželo ostře formulovaný e-mail. V něm si Wej Ťiao, který se představil jako nový rada pro kulturní záležitosti na čínském velvyslanectví ve Varšavě, stěžuje:
„Výstava kazí obraz Číny, útočí na čínské vůdce a zraňuje city čínského lidu… Nechceme, aby se v Polsku konala výstava, která podkopává čínsko-polské vztahy.“
Galerie vydala v reakci na čínský tlak tiskové prohlášení: „Chceme vyjádřit své znepokojení a údiv nad kroky čínského velvyslanectví ve Varšavě vůči Centru současného umění na Ujazdovském zámku, které probíhají již několik dní a jejichž cílem je zastavit výstavu.“ Galerie Ujazdovského zámku ve zprávě také uvedla, že její internetové stránky jsou nyní v Číně blokovány.
Centrum současného umění financované polským ministerstvem kultury naopak vyzvalo veřejnost, aby umělce podpořila „návštěvou připravované výstavy či dopisy adresovanými Ministerstvu kultury a národního dědictví“.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Stárnoucí Čína začíná silně pociťovat následky své „politiky jednoho dítěte“
Mučení, sexuální vykořisťování, likvidace menšin. Čína chce „vyvážet“ lidská práva
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
6 komentářů
ČLR – NEJZRŮDNĚJŠÍ REŽIM VŠECH DOB !!!
Od roku 1949 systematické vraždění a asimilace všech nechanských národů nechtěně vtažených do systému čínské rudé komunistické říše
O roku 1949 okupace tradičních nečínských území Mongolů, Ujgurů a Kazachů, jejich systematická asimilace, vraždění až na hranici genocidy.
1950 – začátek kruté a bezprávné okupace Tibetu, ničení, vraždění, genocida, asimilace
1962 – zákeřné vojenské napadení Indie
60.-70.léta vojenské přepady a zákeřné útoky na SSSR a další sousední země
50.-60.léta v celé čínské rudé říši maoistické šílené experimenty Velký Skok a Kulturní Revoluce které mají na svědomí desítky milionů mrtvých
70.léta – podpora šíleného bestiálního maoistického režimu Pol Pota v Kambodži s miliony mrtvých
1979 – zákeřné vojenské napadení Vietnamu
1989 – masakry vlastních neozbrojených občanů většinového chanského národa
90.léta – podpora maoistických guerill a teroristů ve světě ( Jihovýchodní Asie, Peru, Nepál, Afrika atd.)
a od konce 90.let také vydírání a vyhrožování svrchovaným zemím, neokoloniální zadlužovací politika vůči rozvojovému světu, uplácení režimů v Africe i v Asii, neustálé vyhrožování Tchajwanu a drtivé glajchšaltování Hongkongu.
2018-2019 – začátek absolutně totalitního orwellovského systému kreditů a všeobecného šmírování, udávání a špiclování po celé rudé říši, opětovné zavádění převýchovných táborů pro neposlušné nechanské uzurpované národy.
2019-2021 – bezostyšné a záměrné rozšíření koronaviru po celém světě a sprosté vydělávání peněz na potížích celého světa, které tento zvrácený, zrůdný a prolhaný režim neustále způsobuje. Nadále pokračující devastace svobod v Hongkongu, napadání indických vojáků na hranicích , otřesné vyhrožování všem státům ohledně morální podpory Tchajwanu, Tibetu, Mongolska a Turkestánu.
2022- podpora zločinné putinovské agrese proti Ukrajině
Obávám se, že umění má za prvotní cíl oslňovat krásou, činit člověka alespoň na okamžik šťastného, dát mu kousek naděje, povznést ho, oprostit od každodenního stresu, dovolit člověku aby se ponořil do tichosti rozjímají a nechal se unést něčím nevídaným a povznášejícím. Dobré umění je nepolitické, mnohdy fantazijní ale přesto poutavé ale především má člověka obohacovat něčím dokonalým a nevídaný, co překračuje staletí a stává se trvalou hodnotou.
Tento „umělec“ v žádném případě tyto předpoklady nesplňuje. Je podobný Festivalu politické písně Sokolov. Nedalo se to poslouchat ale všichni na to povinně museli chodit a psát pozitivní angažované recenze.
Jistě se mu dobře žije, existuje m,noho politických neziskovek, co mu za jeho činnost umožní dobře si žít. Ale nemluvte o jeho chararkteru. Vlastizrádci obyvkle žádný charakter nemají. Podobně jako přestavitelé politických neziskovek, které se snaží rozbít politické zřízení jiného státu. To, že se skrývá pod maskou je nutné, Není to žádný krasavec ke koukání. (Vypadá jako utajený syn Mao C´ tunga?) Doufám, že Pekarová ho pozve do Prahy, aby se přidala ke hlupákům tohoto zvráceného světa, co dráždí bosou nohou draka.
paní radka jistě ráda pojídá vtipnou kaši a vzpomíná na veškeré kremelské pohádky a dračí legendy z čungnanchaje, které do nebes vychvalují bohatýry a správňácké flastence v jejich lítém boji se zkaženým sorosovským globálně-liberálním světem zla a úpadku. Tyto orientální mytologické příběhy natolik pohlcují pani radku, že z toho všudypřítomného a všeobjímajícího strachu z mocných východních říší neustále doma nacvičuje kow-tow u císařského dračího trůnu a v uniformě krasnoarmějky skáče kozáčky a častušky. Pro paní radku již bohužel není cesty vysvobození ducha skrze naslouchání.
Paní Radka zde, je buď AI bot a nebo je to čínská občanka co dostala na starost psát přímo sem.
Zatím jsou příspěvky odlišitelné poměrně dobře.
Bojíte se někdy abyste „neuklouzla“, nanapsala špatně nějaký příspěvek či vlastně cokoli, co by mohl čínský aparátčík vyhodnotit špatně?
Pokud nejste jen AI bot… :
Není otázkou jestli, ale kdy se to tak stane. Pak se po vás slehne zem, čínský režmi vás zmizí, a pak na malou chvilku okusíte ten režim a práci vám podobným na vás z té druhé strany. Pár let si pobudete v nějakém převýchovném táboře, když budete mít štěstí, nebo rovnou v nějaké pracovním táboře. Pár let budute mučena, zneužívána, možná vám odeberou i někeré orgány pro nějakého jiného aparátčíka….
Podporou zrůdného režimu si podřezáváte větvičku sama pod sebou. Máte krásné vyhlídky…
Já myslím, že tyto kulturní akce jsou čínskému lidu šumafuk a drtivá většina ani o nich neví. A co životy zavražděných čínským režimem a city jejich pozůstalých? A prosím naše novináře, aby agresivní chování ČLR neoznačovali nesmyslně jako asertivní. Asertivita je zdravé sebeprosazení, aniž bychom narušovali práva ostatních. Je v rozporu s agresívním jednání včetně slovního.