Udělal Trump dobře? Proč Jeruzalém jako hlavní město Izraele neodporuje mezinárodnímu právu
Americký prezident Donald Trump oznámil, že USA uznávají Jeruzalém za hlavní město Izraele. Jeho prohlášení kritizovaly mimo jiné Turecko, Francie, Egypt, Írán, Jordánsko či generální tajemník OSN a také Evropská unie. Francouzský prezident Emmanuel Macron dokonce uvedl, že jde o jednostranné a politováníhodné rozhodnutí, které porušuje mezinárodní právo.
Macron bohužel svoji úvahu o porušení mezinárodního práva nerozvedl, takže nám zbývají pouze domněnky, co tím francouzský prezident myslel.
Izrael vyhlásil svoji nezávislost v roce 1948 a krátce poté prohlásil Jeruzalém svým hlavním městem, což je právem každého suverénního státu.
Toto právo neupírá mezinárodní společenství ani státům majícím vládu, jejíž legitimita je problematická, jako je tomu např. v případě Severní Koreje. O to více otázek vzbuzuje názor, že by si hlavní město nemohl zvolit suverénní, naprostou většinou států uznávaný člen OSN, jakým je Izrael.
Vyplnit prázdný prostor
Je sice pravdou, že rezoluce Valného shromáždění OSN č. 181, která obsahovala plán OSN na rozdělení Palestiny, počítala s tím, že široké okolí Jeruzaléma (včetně Betléma) mělo být pod mezinárodním dohledem. Liga arabských států však tuto rezoluci odmítla a den po vyhlášení státu Izrael vyhlásila nově vzniknuvšímu státu válku.
Rezoluce tak z tohoto důvodu nikdy nebyla naplněna a je obtížné dovolávat se jednoho bodu z tohoto jinak odmítnutého dokumentu. Důvodem vzniku Izraele tak spíše než neakceptovaná rezoluce bylo vyplnění vakua suverenity, které nastalo poté, co Velká Británie vyklidila sporné oblasti.
Toto vakuum vyplnil nově vzniklý stát Izrael aktem sebeobrany, který byl v souladu s Chartou OSN. Na základě tohoto aktu získal Izrael v souladu s mezinárodním právem též území západního Jeruzaléma. Naproti tomu okupace východního Jeruzaléma Jordánskem byla od počátku protiprávní, protože Jordánsko získalo toto území aktem agrese, kterou v tu dobu již Charta OSN zakazovala.
Dva Jeruzalémy, nebo jeden?
Zmíněné vakuum suverenity existovalo v případě východního Jeruzaléma až do Šestidenní války v roce 1967. Ani rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 přijatá v reakci na Šestidenní válku nikde ve svém textu Jeruzalém nezmiňuje, ale pouze stanoví základní principy, na základě kterých má být založen mír.
Stejně tak rezoluce Rady bezpečnosti č. 338, přijatá po válce v roce 1973, se Jeruzalémem nezbývá. Dokonce ani dohoda mezi Izraelem a Egyptem z Camp Davidu z roku 1978, stejně jako mírová smlouva mezi těmito státy z roku 1979, neobsahuje žádné ustanovení o Jeruzalémě.
V roce 1980 přijal Izrael tzv. Jeruzalémský zákon, který de facto učinil ustanovení o Jeruzalémě jakožto hlavním městě součástí izraelské ústavy. Na základě toho přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci č. 478, ve které prohlásila, že ustanovení o tom, že celý a sjednocený Jeruzalém je hlavním městem Izraele, je v rozporu s mezinárodním právem.
Ani v této rezoluci však není uvedeno, jaký konkrétní rozpor zde Rada bezpečnosti nalezla.
Rezoluce Rady bezpečnosti jsou jednostranným aktem aplikace Charty OSN, a tedy nemají povahu mezinárodní smlouvy. Teorie mezinárodního práva je zařazuje mezi tzv. vedlejší prameny mezinárodního práva odvozující svoji závaznost od původní mezinárodní smlouvy, která však v tomto případě absentuje.
Konec nekonečných odkladů
Mezinárodní soudní dvůr ve svém stanovisku k právním následkům konstrukce zdi na okupovaných palestinských územích z roku 2004 označuje východní Jeruzalém jako okupované palestinské území, nicméně k otázce Jeruzaléma jakožto hlavního města Izraele se nevyjadřuje.
Ohledně Trumpova rozhodnutí uznat Jeruzalém za hlavní město Izraele je třeba uvést, že zákon, který toto přikazuje, byl přijat americkým kongresem již v roce 1995 a nařizuje, aby byla americká ambasáda přesunuta z Tel Avivu do Jeruzaléma s tím, že Izrael je jediným státem, se kterým mají USA diplomatické styky, ale v němž není americká ambasáda umístěna v hlavním městě. Zákon však umožňoval prezidentovi každý půlrok odkládat implementaci zákona na základě bezpečnostních zájmů.
Trumpův krok není jen symbolický. Je také význačným přínosem k napravení škod, které na Blízkém východě zanechala Obamova administrativa. USA tak mohou znovu získat kredibilitu u svého nejdůležitějšího spojence v této oblasti. Je to snad také naděje, že USA budou problémům na Blízkém východě čelit a nikoli se jim vyhýbat.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
15 komentářů
Mezinárodní právo je právo jen na papíře. V reálu platí právo silnějšího. Ale je jisté, že Trump píchl do vosího hnízda, které může skončit válkou mezi Saudskou Arábii a Iránem . Z války může mít výhodu zase Rusko. O Trumpovi se už píše jako o agentovi KGB. To, že do možné hrozné války chce zatáhnou Českou republiku a celou EU náš prezident Zeman je velmi nebezpečné a podezřelé také. Ale jelikož politice rozumím jak koza petrželi, může být vše jinak.
Jakápak hrozná válka? Arabáši jsou stejně zbabělí, jako naši někteří příslušníci jisté menšiny, islamismus je rakovina na těle lidstva a pokud se nenajdou lidé kteří si uvědomí, že do nádoru je třeba včas říznout, než těch metaztáz bude příliš, tak končíme pánové. Že se metaztázy rozrůstají vidíme již několikátý rok tady v Evropě. Jako vždy se najdou ve většině zbabělci jako vždy chytří Francouzi a Britové (viz jejich akce s Hitlerem) a rádi se k nim přidají vychytralí jinověrci, kteří z toho těží svoje zisky. Ti evropští chytráci si myslí, nebo jen předstírají, že problém Jeruzaléma (Židů) vyřeší čas, ale to se náramně pletou, vzhledem k tomu, že do politických procesů dnes může pomocí tlaku sociálních sítí kecat kdejaký hlupák, či psychopat, a jiní hlupáci kdečemu uvěří a vše se vydává za demokratické procesy, tak nic nebude lepší. Jen váhající a zbabělí budou pohlceni šelmami bez skrupulí. Možná to si uvědomil Trump a chopil se skalpelu.
Přesně tak!
Vaší poslední větou jste svůj příspěvek výstižně završil 🙂
Doporučuji panu Rozehnalovi knihu američana Lilienthala „Sionismus“, aby
se vzdělal o problematice vzniku státu Izrael a přestal psát hlouposti. Pokud
učí takové pitomosti své studenty tak se neidivím, že soudce v kauze Studenka
se nedopátral ničeho.
Dáte si taky tolik práce s vysvětlováním, až duma odhlasuje Prahu hlavním městem západní gubernie??
Děkuji za fundované právní stanovisko pana Rozehnala, a to právě z komplexního pohledu historické návaznosti. Z toho je doufám vidět že (laicky) čistě právní řešení zde neexistuje – a i kdyby ho snad nějaký mezinárodní soud vyhlásil dle zásady Iura novit curia (soud zná právo), ani jedna ze stran sporu ho nebude dlouhodobě a plně respektovat.
Nemec, ty jsi také agent,ale s dutou hlavou.Babiš se připojil k těm kteří ničí Evropu.Za čtyři roky ho poženou i ti kteří ho volili.
Vznik Izraele v r.1948 požehnala OSN a bylo povinností členských států tento fakt naplňovat a u nečlenských států tento fakt respektovat.Pod sankcemi OSN.Už v r.1948 však Izrael napadly sousední arabské státy a on se ubránil v podstatě sám.Jen s materiální pomocí těch,kteří si přáli vzedmutí národa,kterého Svět po staletí fackoval a ničil,kterého se Hitler snažil zlikvidovat.
Při vzniku si Izrael zvolil právem jako hlavní město Jeruzalém,kolébku svého vzniku a kolébku svého náboženství.Při pozdějších jednáních se nevylučovalo,že Jeruzalém bude hlavním městem nejen Izraele,ale i Palestiny.
V r.1967 napadly arabské státy Izrael opakovaně a znovu utrpěly porážku.Už 50let se Izrael snaží s těmito státy uzavřít mírovou smlouvu a dočkat se od nich uznání.Přes rozhodnutí OSN je pro Araby vznik státu Izrael dále urážkou a důvodem k nepříčetnostem.
Je na čase připomenout Arabům,že rozhodnutí OSN není svačinovým ubrouskem.To si však OSN nedokáže vynutit.Vítězné mocnosti jí vyrobily kouli na noze vznikem Rady bezpečnosti se svým právem veta.To veto platí vlastně na cokoliv procházející OSN.Takže krize okolo Izraele bude pokračovat snad dalších 50 let.Nejen této krizi,ale i světovým pořádkům pomůže jen vznik nové OSN,jejíž charta vyloučí nedemokratický režim Ruska a možná i ekonomicky imperialistický režim Číny.Budou nás asi dál válečně ohrožovat.Ale ony to dělají i dnes a s naším souhlasem.
Absolutní souhlas!
Může mi někdo z informovaných říci, co to je mezinárodní právo, kde je sepsané a uvedené, kdo se podle něj řídí a jaké sankce jsou v případě porušení uplatňovány? Kdo to vymyslel vůbec? A co je více? Národní právo, EU právo či mezinárodní? Není v tom prosím nějakej bordel? Jsem blbej a mám s tím potíž. Děkuji, Dalibor Zástěra.
Máte dost zajímavou otázku, tak se na ni pokusím alespoň zčásti odpovědět. Mezinárodní právo obecně je určitý, o nějaké principy se opírající vztah mezi suverénními státy. V dnešní době je asi nejdůležitějším zdrojem psaného mezinárodního práva Charta OSN, ale patří k tomu i všelijaké mezinárodní smlouvy atd. Když se ptáte, „kdo to vymyslel vůbec?“, tak o nějakém mezinárodním právu a jeho vývoji můžeme mluvit už od starověku, prostě když vznikaly státy a smlouvy mezi nimi (často např. mírové smlouvy po nějaké válce)…
Ale když taky zmiňujete právo EU jako nějaký mezičlánek mezi právem národním a mezinárodním, tak bych si neodpustil jednu vlastní poznámku. Co si budeme tedy namlouvat, EU už je dneska jistě něčím více než jen pouhou mezinárodní organizací. Já se však obávám toho, že někteří by ji rádi viděli přetransformovanou do podoby skutečného federálního státu po vzoru USA. Připomněl bych třeba rozhlasový rozhovor (už před řadou let), v němž se hovoří o tom, že jen málo Američanů zná nebo něco ví o ČR – a v reakci na to, a zcela určitě na pozadí myšlenky rovnítka mezi EU a USA, zazní otázka: „A kolik lidí u nás zná Utah?“ A tady právě tkví ten mezinárodněprávní rozdíl… Proboha, přece Utah, stejně jako např. Kalifornie, Alabama, Severní a Jižní Karolína, Michigan atd., atd. nejsou subjekty mezinárodního práva, tím jsou USA. Ale ČR samostatným subjektem mezinárodního práva je. Mám upřímně „husí kůži“ z toho, že by snad někteří eurofederalisté v budoucnu nejraději zredukovali suverenitu jednotlivých členských států EU na úroveň třeba toho Utahu, aby se EU vyrovnala USA…
Ono totiž totéž, co o USA, by se dalo říci třeba i o Mexiku, Brazílii, Austrálii, Indii, v podstatně omezenějším smyslu dokonce i o Rusku – a přece i v EU jsou např. Německo nebo Rakousko se svými spolkovými zeměmi. Jenže, představme si, že by najednou, v zájmu vytvoření nějakých Spojených států evropských zcela analogických USA, najednou z mezinárodního pole zmizely nejen ČR, ale i takové státy jako Francie, Německo, Itálie… A k tomu ještě ta asymetrie, kdyby tu na druhou stranu zůstaly státy jako třeba Burundi, Lesotho, Malawi (které jsou tedy zrovna všechny členy tzv. Africké unie, která dost napodobuje EU, ale zatím nedosáhla srovnatelné integrace), nebo, já nevím, třeba státy jako Kiribati nebo Vanuatu…
To už jsem hodně odbočil od Vaší otázky k vyjádření vlastního pocitu či názoru… Ale chtěl jsem říci, že takové až „otrocké“ srovnávání EU a USA může být až poněkud provokující – a právě ten mezinárodněprávní status tady hraje roli.
Váš příspěvek je příliš táhlý a pro mne neschopný reakce.Tak snad příště.Mnoho je někdy příliš.
Dobře… Ale doufám, že je snad srozumitelný. Kromě toho prvního odstavce, kde jsem se nejstručněji pokusil vysvětlit, v reakci na předřečníka, jak lze pochopit pojem „mezinárodní právo“, mi šlo o starost, abychom si v podmínkách EU uchovali státnost a suverenitu, právě i z toho mezinárodněprávního hlediska. Narážel jsem na ty občas se vyskytující řeči typu „EU je nebo měla by být, stát se obdobou USA“. USA jsou přece klasickým federativním státem a jsou tak plně srovnatelné např., abychom zůstali v našem nejtěsnějším sousedství, s Německem (prostě státy uvnitř USA, jako Utah, Kalifornie, Texas, New York atd., jsou rovné německým spolkovým zemím, jako např. Bavorsku, Sasku, Severnímu Porýní-Vestfálsku atd.) – prostě nejsou to suverénní státy a samostatné subjekty mezinárodního práva. Těmi jsou USA a Německo, stejně tak jako ČR nebo, já nevím, třeba to zmíněné Burundi. EU je nadnárodní integrační uskupení, ale žádný federativní stát to není a aspoň já bych si tedy nepřál, aby se jím stala. A to si ještě myslím, že kdyby měla zmizet z mezinárodního pole ČR (protože by se prostě změnila jen v jeden ze států uvnitř federace EU), že by to ještě nevypadalo tak blbě, jako kdyby z něj měla natrvalo zmizet třeba Francie… Pravda ale, ono se toho v průběhu času může měnit hodně a kdo dnes ví, jak bude vypadat politická mapa světa třeba za pár set let…(?)
Hlavním městem Izraele je Jeruzalém a ambasády by měly být v hlavním městě.To že tomu tak není je podivne.To že nyní udělal výnos touto kartou přez.Trump má mnoho aspektů,které nejsou zrovna vhodné pro dívčí školu.Hodi se spíše pro kadetku.USA se hledají velmocenský a EU jaksi jen osvětluje.