Soutěž o cestu do dolů, Chovanec jako svědomí národa a jak se vrcholí s Hamáčkem

Napsal/a Robert Malecký 15. července 2018

PSÍ UŠI. Čau lidi, teda soudruzi a soudružky. Máme konečně hentú vládu, takže bude klid na práci a k Vánocům pomeranče. Dost se kolem toho nažvanilo, zejména Andrej Babiš naštval zaprodance imperialismu větou, že KSČM je demokratická strana. Šlo přitom jen o nepochopení, vytržení z kontextu neboli účelovku, Babiš chtěl ve skutečnosti říct, že bolševická partaj je veskrze demokratická strana ve srovnání s hnutím ANO. Teď k detailům.

Náš laskavý čtenář má rád historické kvízy, tak tu jeden hned na úvod máme. Kdo je autorem následujícího výroku?

„Potřeboval jsem někoho, když já odejdu z baráku, abych tu měl někoho, na kterého se mohu spolehnout.“

a) prezident Hindenburg se rozhodl jmenovat Adolfa Hitlera říšským kancléřem, 30. ledna 1933
b) prezident Beneš přijímá všechny návrhy Klementa Gottwalda, přesně tak jak byly podány, 25. února 1948
c) předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček jmenuje svým prvním zástupcem komunistu Vojtěcha Filipa, 11. července 2018.

Správnou odpověď jistě tušíte, tím spíš, jak jsou ty dvě předchozí záměrně historicky přepjaté. Vylosovaní výherci obdrží poukazy na cestu do jáchymovských dolů, zatím ještě výletní. Na obálku nezapomeňte napsat soutěžní heslo „Historie se opakuje jako fraška“.

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

Co mezitím dělal prezident Zeman? Jmenoval nové soudce, byl ve sněmovně a na sedánku v Bruselu. Řekl při těch příležitostech několik věcí, jejichž jediným smyslem bylo rozeštvat lidi a ráno si o sobě přečíst v novinách. Proto je zde nebudeme zmiňovat a půjdeme dál. ČSSD dál rozvíjela hru na obecního blázna, kdy nám nejprve coby národního hrdinu nabídla Miroslava Pocheho, teď přibyl i Milan Chovanec. Škoda, že už nežije takový Roman Houska.

„Je v zásadním konfliktu s mým svědomím, abych dnes umožnil vznik této vlády, kde sociální demokraté mají hrát nedůstojnou roli fíkového listu.”
(svědomí národa Milan Chovanec v den hlasování o důvěře, Novinky.cz, 11. července)

Nakonec byli stateční dva, u komunistů ještě Zdeněk Ondráček. Vidíme v tom v obou případech sázku na budoucnost, kdy delegáti sjezdů obou partají (případně sjezdu slučovacího) pochopí, že je Babiš zneužil a zadupal do země. Pak přijde pro Chovance i Ondráčka čas kandidovat na předsedy strany.

Sociální demokracii zatím ve vládě i navenek vede Jan Hamáček a my si s trochou škodolibosti představujeme, co tak asi povídá, když se po náročných dnech vrací domů. „Tak, mámo, zabránili jsme tomu trestně stíhanýmu Babišovi, aby byl ve vládě. Teď už je jenom premiér a ministr spravedlnosti.“ Například. Na zmíněnou variantu nakonec nedošlo, protože si Andrej Babiš uvědomil ten kolosální střet zájmů a nepřípustnost faktu, aby stíhaný člověk vedl ministerstvo spravedlnosti.

„Víte dobře, co mě k tomu vedlo. Abych nemusel poslouchat ty blbé kecy od opozice a twitterové bubliny.“
(Andrej Babiš oznamuje, že nebude ministrem spravedlnosti, iRozhlas.cz, 10. července)

No dobře, tak neuvědomil, no.

MAPA ČESKÉ JUSTICE – nová exkluzivní publikace HlídacíPes.org

Vztahy a vazby v českém soudnictví. Pro odborníky i laickou veřejnost

Jan Hamáček se naopak ve vládě ve dvojjediné úloze vyskytuje, a to jako ministr vnitra a zahraničí. Zejména v druhém případě je to dobře, máme konečně na postu šéfa diplomacie člověka, který vládne brilantní angličtinou ve všech jejích aspektech.

(Ministr zahraničí na Twitteru oslavuje osvobození thajského chlapeckého fotbalového týmu ze zatopených jeskyní)

Méně je někdy více. Stačilo napsat happy end. On má totiž zejména v asijských reáliích termín happy ending takový řekněme lechtivější význam, který – no jak to napsat? – svěřme téma raději slangovému výkladovému slovníku.