Novelu občanského zákoníku týkající se zásadních změn v rodinném právu schválila koncem května poslanecká sněmovna. V pátek o ní budou hlasovat senátoři. Mezi odbornou veřejností se ale proti změnám v rodinném zákoně zvedla vlna kritiky. Vznikla petice, kterou iniciovaly advokátky praktikující rodinné právo Daniela Holá a Markéta Chudáčková a psycholožka Helena Petrová. Podle nich novela zásadně poškodí dvě nejzranitelnější skupiny – malé děti a děti z konfliktních rozvodových řízení.

Rozvod bez zbytečných průtahů a větší ochrana dětí – tak prezentovali novelu zákona v médiích její tvůrci. Novela od ledna ruší například požadavek na zjišťování příčin rozvratu manželství a také slučuje rozvodové a opatrovnické řízení. Ruší se „nálepkování“ péče, která má být nadále už jen „rovnocenná péče obou rodičů“ a má zajistit i to, aby rodiče děti vychovávali bez tělesného trestání a duševního strádání.

„To zní vše naprosto korektně. Jenže ve jménu vší korektnosti vznikla jedna velká nekorektnost. Vláda novelu komunikovala jinak, než co bude jejím reálným dopadem,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org Markéta Chudáčková, jedna z iniciátorek petice za odpovědné rozhodování v opatrovnických sporech týkajících se dětí.

Podle ní, ač se na novele pracovalo zřejmě řadu let, chybí komunikace s širší odbornou veřejností z praxe v rámci mezioborové spolupráce, nebyly vyhotoveny žádné kvalitativní studie, není ničím podloženo, že taková právní úprava je opravdu v zájmu dětí.

Zdá se, že novela prošla poslaneckou sněmovnou v podstatě v „prázdninovém režimu“, aniž by ji připomínkovali psychologové, soudcovská unie, učitelé nebo advokáti z praxe, zkrátka skupiny, které budou dopady změn rodinného práva v Česku v praxi řešit. Jediný kdo tento vadný proces může nyní zastavit je Senát.

„Laikovi ty změny zásadně nic neřeknou, vypadají jako zjednodušení systému. Jenže až při podrobném přečtení novely jsme jako odborníci z praxe zjistili, kolik nástrah se v ní skrývá a jak těžké dopady bude mít na dvě nejzranitelnější skupiny, úplně malé děti a děti, jejichž rodiče se nejsou schopni na péči dohodnout a procházejí tzv. konfliktním rozvodovým řízením,“ vysvětluje Markéta Chudáčková.

Markéta Chudáčková.. Foto: archiv

V petici, kterou jste zaslaly poslancům a senátorům, píšete, že správné nastavení zákona má zásadní dopad na životní podmínky tisíců rodin a dětí ročně s dalekosáhlou mezigenerační zátěží. Podle vás ale novela zákon nastaví špatně. Co je na ní podle vás problematické?

Ty problematické věci laik neodhadne, ale lidé, kteří pracují v rozvodové praxi, vidí, že to, co chce novela zavést, není přínosem pro děti, ale spíše pro „lobby korektnosti“ a třeba firmy, které můžou od ledna začít vydělávat na případném vymáhání pohledávek na výživném. Na což upozornil i Daniel Hůle z Člověka v tísni. Zatím se pohledávky na výživném nedaly obchodovat, novela to ale od ledna mění. Dále se tvrdí, že se ruší nálepkování péče, že bude zkrátka jedna péče, a to rovnocenná, která je ale fakticky péčí střídavou. U soudu už bude velmi těžké dokazovat, neboť nově zavedená prozatímní rozhodnutí budou tzv. předjímat rozhodnutí ve věci samé. Jenže jak chcete zjistit, jaká je reálná situace v rodině a co je v nejlepším zájmu dítěte, když se soudy již nově nemusejí zabývat podrobnějšími kritérii zájmu dítěte, které byly ze zákona vymazány?

Novela v rámci urychlení a zjednodušení rozvodových řízení odstranila dřívější kritéria posuzování péče o děti, jako jsou vztahy s rodiči a sourozenecké vazby. Podle jejích kritiků to ale oslabí schopnost soudů efektivně chránit zájmy dětí v konfliktních situacích.

O ty konfliktní rozvody jde ale především. Tam jsou totiž děti ohrožené nejvíc. A teď od ledna stát zavede „dva světy“ jako standard pro všechny děti o nichž rozhoduje soud. Ať jsou pro ně ty světy funkční a prospěšné, nebo ne. Přínos takové novely pro děti mi uniká, jde o podcenění situace, uzákoňuje naopak to, co v praxi dělalo problémy.

Jak si představit takový dopad v praxi?

Vezměte si například spor. Matka a otec žijí v různých krajích. Mají dítě povinné základní školní docházkou. V zájmu jeho zdravého vývoje je především stabilita a známé prostředí. Tedy spíše výhradní péči jednoho z rodičů a upravený styk s rodičem druhým, víkendy, prázdniny a tak dále. Podle nového zákona ale budou mít rodiče rovnocennou péči, tudíž dítě bude mít dva domovy, dvě školy, různé kroužky, a to například každé dva týdny. Pro děti, které navštěvují třeba ještě školku, je takový režim devastující. Z praxe víme, že pak začnou být agresivní, plačtivé, starší děti naopak zamlklé. Nikdo z tvůrců novely se nedotazoval psychologů, škol, jak takové děti reagují, jaké na ně takové režimy mají dopady. Neexistují na to u nás žádné kvalitativní studie. Přitom kvalitativní studie, které vznikly na téma střídavé péče v zahraničí, říkají, že zkušenosti dětí vypovídají, že žít ve dvou domovech je jako žít ve dvou světech. Děti bojovaly s pocity ztráty, loajality a narušení vazby. A opět pokud se rodiče v klidu dohodnou a mají v zájmu především děti, bydlí blízko sebe a děti už jsou větší, je to jiné, než když se jedná o malé děti v konfliktních rozvodech. U nich se to podepíše na zdravém duševním vývoji. Z praxe vím, že takové děti mají sklony být duševně křehké, depresivně laděné, sebepoškozující a mívají dokonce suicidální tendence, kdy dle případů z poslední doby dojde i k dokonání. To považuji za absolutní selhání systému jako takového.

To přeci není možné, že by se k tak zásadním věcem nevyjádřili psychologové? Právě lidé z praxe…

Odborná praxe zaspala –zdá se, že psychology umlčeli korektností.

V petici žádáte, aby nemizela kritéria jako je například věk dítěte. Chápu to správně, že třeba mimino, které matka kojí, bude muset být ve střídavé, ala rovnocenné, péči?

Ano, soudy budou mít tendenci to tak podle nového zákona rozhodovat. Ty tendence byly v praxi zřejmé již nyní, nicméně teď soudce v podstatě nebude mít úplně na výběr. I proto jsme do petice zahrnuli požadavek na stanovení jednoznačné hranice věku dítěte, pod kterou bude svěření dítěte do střídavé ala rovnocenné péče odůvodněno výjimečnými či specifickými okolnostmi. A žádáme právě respekt ke kojení dítěte. Kojení by nemělo být narušováno nuceným střídáním péče, odstavením či jinými zásahy, rozhodnutí matky ohledně kojení by mělo být respektováno. Novela vymazala základní vodítka, podle kterých se typ péče rozhodoval, a sice – věk a vztah k rodiči, popřípadě sourozencům. Navíc už z praxe víme, že sítem propadne i rodič alkoholik, závislý na drogách, narušená osobnost. Navíc, a to považuji za velmi podstatné, nepropojili v ní domácí násilí. Tohle neznamená nic jiného než ohrožení dětí. A jakých? Dětí do tří let a dětí v konfliktu rodičů. Jak jsem zmínila, ze zkušeností z praxe vychází, že rovnocenná péče obou rodičů pro děti do tří let znamená narušení zdravého psychického vývoje o kojení nemluvě.

Jak chápat to nepropojení domácího násilí?

Ve velké zkratce. Je zakázáno dítě plácnout přes zadek, ale „aby se o něj staral feťák nebo sadistický sociopat, je dovoleno“.

Na druhou stranu je pochopitelné, že rodiče chtějí rovnocennou péči, pokud o dítě mají zájem a chtějí se o něj starat. A že leckdy to bylo především asi pro otce těžké dosáhnout…

Výlučná péče je doporučována u malých dětí a u dětí rodiče v konfliktu. Konfliktním rodičem mám na mysli násilného rodiče, což nemyslím konkrétně fyzicky, ale i psychicky. V praxi máme zato, že je pro dítě lepší, aby bylo svěřeno do výlučné péče nenásilnému rodiči, který může rozhodovat o běžných věcech dítěte samostatně. Tedy například jaké bude mít doktory, kam bude chodit do školy a tak dále. Protože v konfliktních sporech, kdy jeden z rodičů nebo oba vykazují znaky narušené osobnosti nebo poruchy osobnosti (a například americké statistiky říkají, že může jít zhruba o 20% populace), se na takových věcech nedohodnou nikdy. Všechno je problém a vše se řeší u soudů.

Kolegyně psycholožka říká, že pokud rodiče skončí u soudu, vykazuje jeden nebo oba tyto znaky. A právě na tyto rodiče se měla novela zaměřit hlavně. Ne na ty, co se dohodnou.

Naopak se mělo řešit jak rozpoznat strany konfliktu a jak řešit vysoce konfliktní spory, a to tam vůbec není. Podle mne jde o novelu, která svědčí o extrémní neznalosti konfliktních sporů a současných doporučení a změn vývoje péče třeba v zahraničí. Kde je studie kvalitativní ohledně zkušeností dětí, které ve „dvou světech“ vyrostly? Kde jsou nějaké případové studie? U nás je nikdo nedělá? Proč? Ale nikdo nepřihlíží ani k těm, které udělali v zahraničí. Proč jinde děti chránit umí a my nikoli? Kde jsou psychologové a lidé ze školství?

Ta novela ovlivní tisíce dětí a rodin v celé zemi. A znovu opakuji, vytváří značná rizika pro děti a rodiče, zvláště v situacích, kde panují konfliktní vztahy. Proč to nikdo nezohledňuje, mi skutečně uniká.