Šach mat, nobelisto! Výhody demokracie, pravda o AI a proč být rádi za Brusel
KOMENTÁŘ. Je to trochu, jako když se nezkušený návštěvník galerie poprvé postaví před obrazy moderních autorů a diví se „co je to za patlaninu“ a „to bych zvládl taky“. Tvrzení, že společnosti se špatným právním řádem a institucemi, které vykořisťují obyvatelstvo, nepřinášejí růst ani změny k lepšímu a že prosperitě nejlépe svědčí demokracie, může znít podobně „samozřejmě“. Ale samozřejmé to není…
Za „dlouholetý výzkum vlivu institucí na ekonomický růst a prosperitu národů“ byla vloni udělena Nobelova cena za ekonomii. Získal ji profesor americké MIT (Massachusetts Institute of Technology) Daron Acemoglu spolu s kolegy Simonem Johnsonem a Jamesem A. Robinsonem.
I ve svých dalších pracích Daron Acemoglu, jeden z nejcitovanějších ekonomů světa, ukázal, že demokratické instituce podporují inovace a ekonomický růst, zatímco autoritářské systémy často vedou k stagnaci.
Přesto je i v současné bohaté Evropě demokracie na ústupu. Naopak narůstá populismus, nacionalismus a poptávka po takzvaných silných lídrech.
Pokud někdo říká něco, co je v příkrém nesouladu s „mým přesvědčením“ – třeba že ta zlopověstná Evropská unie je navzdory všem výhradám pro nás skvělá, stačí se jen otočit zády a říct: „No, ale já si to nemyslím.“ Hotovo. Tečka. Šach, mat, nobelisto!
Proč má Česko štěstí
Minulý týden Acemoglu přijel na pozvání banky ČSOB a Hospodářských novin do Prahy; jeho vystoupení na summitu Trendy práce se týkalo právě i důležitosti demokracie.
„Demokracie je důležitá jako nikdy předtím. Data dokazují, že je dobrá pro ekonomický růst. V 90. letech to vypadalo na velkou poptávku po demokracii. Od půlky nového tisíciletí ale její podpora v USA i západní Evropě klesá, mluví se o růstu nerovnosti, korupci…“
Česko má podle něj silné demokratické instituce a štěstí, že je součástí EU. Pro zemi jako je Česká republika je podle něj členství v EU naprosto zásadní: „Bez EU by byly Česká republika i další malé ekonomiky rozdrceny.“
Říká to profesor americké univerzity MIT, člověk, o němž se jako o kandidátovi na Nobelovu cenu mluvilo posledních několik let – a nakonec ji také v roce 2024 dostal. Předkládá pro to argumenty, důkazy, fakta, propočty.
Jenže, jak známo, pokud někdo říká něco, co je v příkrém nesouladu s „mým přesvědčením“ – třeba že ta zlopověstná Evropská unie je navzdory všem výhradám pro nás skvělá, stačí se vlastně jen otočit zády a říct: „No, ale já si to nemyslím.“ Hotovo. Tečka. Šach, mat, nobelisto!
Tím spíš, když takový postoj podpoří algoritmy sociálních sítí, bublina jej za to poplácá po ramenou a nadělí kupu lajků.
Nikoli nadarmo i Acemoglu na neblahý vliv sociálních sítí poukazuje: „Svět by byl lepší, kdyby nebyly. Monetizuje se model, kdy nejde o šíření informací, ale o šíření emocí, které nahlodávají demokracii. Ale určitě to není tak jednoduché, že bychom se zbavili vlastní odpovědnosti tvrzením, že za současné problémy mohou sociální média. Je rolí politiků budovat důvěru v demokracii. Silné a funkční instituce jsou více než sociální sítě.“
Rychlá deindustrializace může přinést velké problémy. Z toho plyne obrovská výzva: najít nové zaměstnání pro lidi, jejichž dovednosti už nejsou potřeba.
Když změna přináší i problém
Acemoglu se ve své práci věnuje i dopadu technologických změn, dlouhodobě analyzuje přínosy umělé inteligence. Ta má podle něj sice ohromný potenciál, ale zatím „nedoručuje to, co si od ní slibujeme“. Určitě má ale sloužit k lepšímu rozhodování, identifikaci problémů, filtraci informací, jejich získávání a třídění.
AI je podle něj ale nyní zatím extrémně neefektivní a energeticky náročná technologie: „ChatGPT je asi desetitisíckrát (je to jen odhad, protože tyto firmy přesná data nezveřejňují) méně efektivní, než dotaz zadaný ve vyhledavači Google. A to ještě může být výsledkem lež.“
S životem v demokracii a nezbytným sociálním smírem změny v ekonomice a přístupu k práci nicméně AI úzce souvisí.
I průmyslové země jako je Česká republika se musí připravit na to, že služby budou v ekonomice hrát stále větší roli. I tam ale bude muset růst produktivita, právě s využitím moderních technologií a umělé inteligence.
„Rychlá deindustrializace může přinést velké problémy. Z toho plyne obrovská výzva: najít nové zaměstnání pro lidi, jejichž dovednosti už nejsou potřeba. Často pak končí v málo placených a málo produktivních službách,“ říká Acemoglu.
Technologický vývoj musí tedy myslet i na ty méně šťastné, méně kompatibilní a méně schopné se změnám přizpůsobit. Právě frustrace, obava, strach z neznáma, nejistota je to, co dnes vede k oblibě politiků slibujících rychlá, zkratkovitá řešení, k volbě populistických či autokratických stran.
Jenže ty, jak teď víme i díky panu Acemogluovi, ve skutečnosti k žádné dlouhodobé prosperitě nevedou.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Aleš Rozehnal: To, že zločinec podaruje stát, není ve světě až tak neobvyklé
Slováci v Česku hájí korespondenční volbu: U nás to funguje, u vás může taky
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
19 komentářů
Jak kdo. Já tedy žádného silného lídra a nebo vůdce rozhodně nepotřebuji. Stejně tak nestojím o silnou roli státu a čím míň se stát o mě bude starat, tím lépe. A rádoby vlastenectví, to už vůbec ne. Na EU nevidím nic podstatného co by se mělo měnit a vůbec by mi nevadila Evropa jako federace po vzoru USA.
Bohužel, potřebujeme. Nejen silný a drahý, ale taky zadlužený a stále více se zadlužující stát potřebujeme.
Na to asi už přišel i Klaus velice brzy, že taky z toho státu se nějaké druhé Švýcarsko, kde budou spokojeně žít bohatí podnikatelé společně a spokojení živnostníci, asi nestane.
Takže velice brzo začal používat termín sociální síť státu, Právě že velice rozśahlé a taky drahý systém sociálních podpor pro lidi v soicální nouzi. Vy ho třeba nevyužíváte, já taky ne. Ale spousta jiných ano. A kdyby jim ho stát sebral, s arguementem, že on sám chce být „malý a štíhlý? /nebo co/ , co je jim potom za situace když třeba nemají na to koupit dětem jídlo a boty na zimu? Koho si myslíte, že by šli potom volit?
V tom Švýcarsku jsem byl a pro mnoho našich “ chudých“ by to asi bylo peklo na zemi. Na venkově běžně žijí v malých roubenkách z předminulého století zeleninová zahrádka normál. Je velký rozdíl mezi tím co chci, co potřebuji a bez čeho se neobejdu. To platí u všeho a vůbec nezáleží jestli na to mám a nebo ne. Jestliže si někdo vezme půjčku aby si koupil nejnovější mobil je hlupák. Ne náhodou jsou v televizi nejčastější reklamy na “ výhodné půjčky“ a nebo nesmyslné reklamy na Alzu. Takže když se lidé mnohdy vlastní vinou dostanou do problémů natáhnou pracku se slovy “ státe pomoz“. A stát pomůže , protože každý má přece právo na “ důstojný život“. Ne, nemá, jenže v tom Švýcarsku to dobře chápou, u nás ne.
To co popisujete s těmi půjčkami je bohužel ještě další průser, který náš stát řeší dost těžko.
Protože, když už si tedy někdo takhle půjčí a nesplácí, potom na něj vlítnou exekutoři, jenomže stejně, když nic nemá, nemohou mu hned nic sebrat.
Takže mu přes banku kontrolujou účet a skoro všechno co vydělá mu pak dlouhodobě strhávaj. Při výši těch dluhů (co narostly jak úroky, tak náklady těch exekutorů) to má obvykle na celej život, takže už se mu ani poctivě pracovat nevyplatí
Nevyplatí? Pokud by bylo druhou variantou zemřít hlady pod mostem? Měl jsem známého který padl do dluhové pasti ( vlastní blbostí). Přišel o byt a o auto a exekutor. Dost jsem mu pomohl a zajistil i novou práci na dobu neurčitou aby po 5 letech byl bez dluhů. Vydržel 3 roky a vykašlal se na to. Jak dopadl netuším. Nebyl moc podnikavý typ, spíše pasivista.
Tyto závěry samozřejmě nijak překvapivé nejsou a každý kdo má všech 5 pohromadě to dávno ví. Jak ale podobné triviality vysvětlit natvrdlým, kteří i přes zjevná fakta podporují populisty a extremisty ? Otázka za milion….
„Fiala, kterého nemohu vystát, nejhorší premiér v dějinách republiky a vlastizrádce, patří do tepláků. A lidé, co Mašíny uznávají, tak se s ním paktují. Je to strašné,“ řekl nám synovec jednoho z antikomunistické skupiny bratří Mašínů Milana Paumera Ctirad, jenž také žije v Poděbradech. Na Josefa Mašína, kvůli současným názorům masivně kritizovaného, nedá dopustit : TAK TO BYLO PŘESNÉ.
Opravdu nevím, co bych Mašínům mohl vyčítat.
Jářku, já si to hned myslel, že za takové obecné sdělení typu „je lepší být zdravý a bohatý než chudý a nemocný, by asi Nobelovu cenu nedostal. Protože a samozřejmě že lze najít řadu korelací právě mezi západními státy které jsou současně demokratické a současně mají ekonomický růst.
Jenomže, když se podíváme na obsah té vědecké práce, za kterou dostali pánové Nobelovu cenu (viz výše odkaz) , ta má poněkud vymezený charakter. Analyzuje ekonomickou situaci bývalých kolonií, vykořisťovaných historicky právě těmi západními státy.
A tady je to pravidlo vyjádřeno zcela rezolutně
„..extraktivní instituce poskytují krátkodobé zisky lidem u moci“… a lze s ním zcela souhlasit. Ovšem, taky lze pochopit, proč za takovou vědeckou práci, věnovanou vykořisťovaným koloniím, získali ti páni zrovna v dnešní době Nobelovu cenu.
Zatímco popsat současnou moderní západní liberální demokracii, jako takovou by bylo mnohem složitější. Třeba proto, že má tu zásadní zranitelnost, že se v ní volby /tedy změny lidí ve vedení státu/ konají každé 4-5 let, a pochopitelně voliči v nich samozřejmě smí vyjádřit i tu frustraci, obavy, strach z neznáma, i nejistotu a že samozřejmě marketéři všech politických stran toto dovedně užívají.
Ovšem co je smutnější, je návštěva zmíněného pána v závěru zmíněném summitu Trendy práce u nás . Protože naší republiku, kromě jiného tíží 2 problémy.
1) a jak je i zmíněno „Rychlá deindustrializace“ a to díky vysokým cenám energií, které likvidují ekonomicky právě průmysl.
2) a pak tedy i nástup umělé inteligence, která masové nahrazuje i ta místa modrých límečku, které by i ti lidé propuštění z průmyslu, mohli (po zaškolení) dělat.
Takže – nikoliv babo, ale pane laureáte Nobelovy ceny, nám přijd poradit, co s tím máme dělat…
Z té jeho věty „.. Z toho plyne obrovská výzva: najít nové zaměstnání pro lidi, jejichž dovednosti už nejsou potřeba. “ jsme opravdu na větvi..:))))
Nebudeme přece polemizovat s nobelistou. Ta diskuse měla předcházet udělení ceny. Jenže to by ji asi nedostal.
Že by opět byl „veřejný zájem“ reprezentovaný pokrokovým předvojem? Rady nobelistovi, jak to dělat líp to evokují :-).
[Citace]AI je podle něj ale nyní zatím extrémně neefektivní a energeticky náročná technologie: „ChatGPT [?verze?] je asi desetitisíckrát (je to jen odhad, protože tyto firmy přesná data nezveřejňují) méně efektivní, než dotaz zadaný ve vyhledavači Google. A to ještě může být výsledkem lež.[Konec citace]
Bing Search (asi rok, tj. modifikovaná verze chatuGPT) a Google Search (Gemini, poslední cca půlrok) poslední dobou poskytuje AI shrnutí. Neznám sice detailní důvody, proč pán obbdržel Nobelovu cenu, ale řekl bych, že za schopnost precizně formulovat závěry na základě kritické a objektivní diskuse dat to nebylo. Zároveň nechápu, kde se bere důvěra v to, že Google (a jakýkoli jiný search), v jehož útrobách se skrývá jakýsi gigantický scraper (a navíc lidmi ovlivňovaný), má patent na pravdu. Čím hlouběji nad tím přemýšlím, tím víc jsem přesvědčen, že pan Nobelista-Populista se v problematice naprosto neorientuje. Máte na něj kontakt? Myslím, že by se to měl dozvědět.
Deindustrializace je, pochopitelně, bezcenný nesmysl, který provozují jen veřejní škůdci a nepřátelé.
Otázka je čemu říkáte industrializace. Nemíníte náhodou socialistický těžký průmysl, kdy jsme dováželi ze SSSR rudu( vlastní jsme vydrancovali v 50. letech), tady ji za obrovských energetických nákladů zpracovali na ocel a tu poté znovu odvezli za pár šupů opět zpět do SSSR? Jo, to bylo fajn, že jo?
Někdo ty stroje a mohutné výrobky (třeba reaktorové nádoby) vy robit musí, a když si je vyrobíme sami, tak jednak ušetříme, jednak posuneme dolů nezaměstnanost. To jen méněcenný odpad z filosofií, humanitních studií a podobných „pomocných vysokých škol|“ si myslí, že se uživíme nějakými blíže nespecifikovanými službami.
Otázka je co si představujete pod pojmem služby. V širším významu taky dělám ve službách ( v silně pokročilém věku) a a čekací doba na moje produkty je cca 2 roky.
Služby jsou obecně charakterizovány jako ta část ekonomiky, která nevytváří materiální hodnoty.
Samozřejmě nikoliv. Je míněna -ta- industrializace, která tu vznikla už v 19.století, a díky ní jsme patřili mezi nejvyspělejší státy světa za první republiky.
Na tu jsme se tady pokusili navázat po sametové revoluci, při privatizaci těch podniků. Jenže, v třech letech, sory jako, bez energie se nic vyrábět nedá. To už jsme dokonce pod úrovni těch našich montáren, které přece jen nějakou techniku na elektřinu mají. Aby to flikovali ještě postaru s kladívky a ruční vrtačkou , to už nám ani v Německu nevezmou.
Stále volání po cenzuře. Proč být rádi za Brusel? To je teda otázka.