Krize v Hormuzkém průlivu urychluje světové debaty o odklonu od fosilních paliv. V Kolumbii se minulý týden sešli zástupci 57 zemí na konferenci, která je označována jako mezník v klimatické diplomacii. Již loňský rok je přitom vnímán jako zlom v globálním energetickém sektoru kvůli zastavení růstu výroby elektřiny z fosilních paliv. Třeba v Rusku si z toho ale hlavu nedělají.

O změně klimatu se na celosvětové platformě debatuje již od roku 1995, kdy se konala první Konference OSN o změně klimatu, známá pod zkratkou COP (Conference of Parties). Její 31. ročník se bude konat letos v listopadu v turecké Antalyi.

Protože ale poslední COP 29 v Ázerbájdžánu i COP30 v Brazílii skončily bez průlomové dohody o postupném ukončení využívání uhlí, ropy a plynu, naplánovala „koalice ochotných“ novou, byť neformální platformu – Konferenci o přechodu od fosilních paliv (TAFF).

První ročník se konal minulý týden na pobřeží Karibského moře, v kolumbijském městě Santa Marta. Akci, která měla již před zahájením ambici stát se „mezníkem v klimatické diplomacii“, spolupořádaly vlády Kolumbie a Nizozemska.

Do Santa Marty přijeli minulý týden zástupci 57 zemí a více než 1500 organizací. „Pocit naléhavosti, který v klimatických diskusích nemá obdoby, je v Santa Martě hmatatelný,“ uvedl Martin Krause, ředitel divize pro změnu klimatu v Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), který se účastni debat.

Na konferenci byl oficiálně představen nový mezinárodní vědecký panel o energetické transformaci. Ten by se měl stát doplňkovým orgánem k IPCC (Mezivládní panel pro změnu klimatu) s mandátem pro postupné vyřazování fosilních paliv.

Tato nová skupina vědců již představila doporučení, která připravila v rámci akademické předkonference. Týkají se vzniku celoekonomických plánů, silnější role centrálních bank a finančních institucí či právně závazného snižování emisí metanu.

Ruský plyn v EU klesl na třetinu

Česká republika na akci chyběla, přestože je ve využívání alternativních zdrojů stále významně pozadu oproti většině zemí EU. Podíl obnovitelných zdrojů energie (OZE) na výrobě elektřiny v České republice se v roce 2025 pohyboval kolem 17 procent. V EU je přitom průměr 48 procent, přičemž některé země jako Dánsko (více než 88 procent), Portugalsko (více než 87 procent) nebo Chorvatsko (téměř 74 procent) se pohybují výrazně nad tímto průměrem.

Analytici z Asociace mezinárodních otázek (AMO) vyčíslili, kolik stojí Česko nákup fosilních paliv. „Za odběr ropy, plynu a jaderného paliva zaplatila Česká republika za posledních deset let dva biliony korun. To jsou peníze, které nezůstávají v domácí ekonomice, i proto je důležitá lokalizace výroby a distribuce energetických zdrojů,“ řekl pro HlídacíPes.org analytik AMO Pavel Havlíček.

Celkový odklon od fosilních paliv je ale důležitý i z hlediska bezpečnosti, podotýká Havlíček. „Obecně odběrem fosilních paliv podporujeme autoritářské režimy, což je dlouhodobě toxické a nebezpečné. Pokud přejdeme na alternativní energetické zdroje, nebudeme v situaci, kdy nás mohou autoritáři vysávat a vydírat.“

Proto je podle něj v současné době zásadní také tzv. decoupling, neboli odstřižení, od ruských surovin. „Rusko tyto příjmy zneužívá pro potřeby války, víme, že až 40 procent příjmu státního rozpočtu z vývozu fosilních paliv jde právě na válečné výdaje,“ upřesnil.

EU přijala již v květnu 2022 po ruské invazi na Ukrajinu strategii s názvem REPowerEU, jako reakci na prudký nárůst cen energií a rizika pro energetickou bezpečnost. Cílem mělo být snížení závislosti EU na ruských fosilních palivech a urychlení zavádění obnovitelných zdrojů energie. V červnu 2025 pak přijala Komise legislativní návrh na postupné úplné ukončení dovozu ruského plynu a ropy do konce roku 2027 a zároveň další urychlení zavádění obnovitelných zdrojů energie.

„V rámci RePowerEU evropské země souhlasily s tím, že do konce roku 2027 mají být vypovězeny všechny kontrakty s Ruskou federací, a to jak v oblasti zemního plynu, tak ropy, a od 1. ledna 2028 už nemají být žádné nové smlouvy uzavírané,“ vysvětlil Pavel Havlíček.

Dovoz ruského plynu do EU se již snížil ze 45 procent v roce 2021 na přibližně 13 až 19 procent v letech 2024 a 2025.

Maďarsko může využít terminály v Chorvatsku

Proti rozhodnutí EU o ukončení dovozu surovin z Ruska protestují Maďarsko a Slovensko, které se nyní s EU soudí, aby mohly ruské suroviny odebírat i nadále. Prozatím si vyjednali výjimky a podle analýz AMO v minulém roce odběr surovin z Ruska dokonce navýšily.

„V Maďarsku v této oblasti žádné rychlé řešení neočekávám. Bude odebírat ruské suroviny tak dlouho, jak to bude možné, na odběru levných ruských surovin je založen jejich model konkurenceschopnosti. Evropa v tomto směru musí na Maďarsko tlačit, ale zároveň jej podporovat. A to jak infrastrukturně, tak z hlediska zajištění alternativních dodávek,“ myslí si analytik Pavel Havlíček.

„EU musí být i v oblasti energetického trhu více propojená a musí do této oblasti i více investovat. I to je součástí RePowerEU, nejen ukončení odběru ruských surovin, ale zároveň právě větší propojenost a lepší zprovoznění energetické unie, což je projekt, který tady máme už více než 15 let.“

Slovensko i Maďarsko mají podle něj možnost diverzifikace zdrojů, primárně mohou odebírat suroviny přes Jadranské moře z terminálu v Chorvatsku, podotýká Havlíček.

„Očekává se, že po pádu Orbána se vztahy s Chorvatskem zlepší. Důležité bude pro Maďarsko také vyjednávání o dodávkách se Spojenými státy. Koneckonců již Viktor Orban slíbil i Trumpovi, že ke změně orientace v oblasti odebírání surovin z Ruska na Spojené státy v budoucnu v Maďarsku dojde.“

Maďarsko má navíc podle něj velké možnosti v oblasti termální energie, které dosud nevyužívá.
Česká republika odebírala ještě v roce 2021 až 50 procent ropy z Ruska, loni to bylo již pouze osm procent, ukazuje analýza AMO. V případě plynu to bylo 90 procent v roce 2021 a v minulém roce již do ČR ruský plyn neproudil. Hlavními dodavateli jsou nyní Norsko a USA.

Rusko: dvakrát více emisi, ambice nízké

Loni poprvé větrné a solární elektrárny v EU vyrobily více elektřiny než fosilní zdroje, a to 30 procent, zatímco fosilní paliva (uhlí, plyn, ropa) klesla na 29 procent.

Rok 2025 znamenal zlom také v globálním energetickém sektoru. „Poprvé mimo období velkého globálního ekonomického poklesu, jako byla finanční krize v roce 2009 nebo pandemie covidu-19 v roce 2020, došlo k zastavení růstu výroby elektřiny z fosilních paliv,“ píší autoři studie britského think-tanku Ember.

Rusko je podle studie jedinou výraznou zemí, kde je nástup OZE minimální a celková poptávka klesla. „Větrná a solární energie zůstávají marginální a v roce 2025 tvořily méně než 1 % výroby elektřiny v zemi. To je výrazně pod průměrem Číny (22 %), Indie (14 %) i celosvětovým průměrem (17 %). Fosilní paliva se v roce 2025 podílela na výrobě elektřiny v Rusku z 64 %, což je více než celosvětový průměr (57 %) a více než v Číně (58 %).“

Zatímco poptávka po elektřině na obyvatele je v Rusku pouze o třetinu vyšší než evropský průměr, emise v Rusku na obyvatele jsou více než dvakrát vyšší než evropský průměr, všímají si autoři studie Ember.

Ruské klimatické ambice jsou extrémně nízké, ukazuje vědecký projekt The Climate Action Tracker (CAT), který mapuje celosvětově největší producenty emisí:

„Ve své Energetické strategii do roku 2050, zveřejněné v roce 2025, Rusko znovu potvrzuje svůj závazek k budoucnosti s vysokou mírou využití fosilních paliv, přičemž podíl uhlí v energetickém mixu se předpokládá desetkrát vyšší než podíl větrné a solární energie. V souvislosti se svou zastřešující energetickou strategií Rusko zveřejnilo dvě strategie pro energetický sektor, které nastiňují podobnou závislost na fosilních palivech – strategie předpokládají, že větrná a solární energie budou do roku 2042 tvořit pouze 3,3 % výroby elektřiny.“