Oleg Orlov, ruský opoziční aktivista a jeden z vedoucích představitelů sdružení na ochranu lidských práv Memorial, se dostal do Evropy v rámci srpnové výměny 26 vězňů mezi Ruskem a Západem. Jak prozradil na tiskové konferenci pořádané českou pobočkou Memorialu a organizace Gulag.cz, netuší, proč se dostal na seznam vyměněných právě on, ani se ho nikdo neptal, jestli na něm chce být. Zároveň popsal podmínky, kterým jsou političtí vězni v Rusku vystaveni i roli ruské opozice v případě, že by padnul režim Vladimira Putina.

Oleg Orlov přijel do Prahy, aby ve Valdštejnské zahradě zahájil venkovní výstavu o ruských politických vězních. Sám byl ještě donedávna jedním z nich.

V únoru tohoto roku ho moskevský soud poslal kvůli kritice války na Ukrajině a „diskreditaci ruských ozbrojených sil“ na dva a půl roku za mříže, kde nakonec strávil necelých šest měsíců. 1. srpna se sedmdesátiletý lidskoprávní aktivista a jeden z vedoucích představitelů v Rusku zakázané organizace Memorial dostal na svobodu v rámci historické výměny vězňů mezi Ruskem a Západem.

Historická výměna

Jak vypověděl na tiskové konferenci pořádané organizátory výstavy, sám netušil, proč se na seznamu 16 politických vězňů, které se v rámci výměny podařilo z Ruska dostat ven, ocitl právě on.

„Velmi jsem se podivil, když jsem byl do té výměny zařazen,“ řekl Orlov. „Mysleli jsme si spolu s dalšími osvobozenými, že na tom seznamu se musí ocitnout například Alexej Gorinov, který čelí ze strany režimu surovému nátlaku. Je přitom po operaci plic vážně nemocný a jeho život je ve vězení ohrožen,“ popsal Orlov s tím, že Gorinova údajně nechtěla pustit ruská strana.

Ve vězení jsem například narazil na lidi, kteří byli ochotni jít do války, aby se dostali ven z té věznice.

Bývalého moskevského městského zastupitele odsoudili k sedmi letům vězení za to, že v březnu 2022, krátce po začátku války, odmítl uspořádat dětskou soutěž v tanci a kreslení s argumentem, že na Ukrajině jiné děti v tu chvíli umírají.

„Dalším takovým je Igor Baryšnikov, který je onkologickým pacientem, po operaci břicha musí žít s vývodem a z věznice ho nepustili ani na pohřeb vlastní matky,“ vyjmenovává Orlov, u kterých politických vězňů se domníval, že se v rámci výměny z Ruska dostanou a nestalo se tak.

Jeho se prý nikdo neptal, zda na seznamu vyměněných chce být. „Jsem nicméně vděčný všem, kdo z evropské nebo americké strany výměnu zařizovali. Bez nich by se nikdy na svobodu nedostali Vladimir Kara-Murza, odsouzený na 25 let, nebo mladičká Alexandra Skoličenková, která kvůli své nemoci a špatné dietě ve vězení prakticky umírala hlady.“

Sám prý měl při převozu s eskortou na letiště zvláštní pocit, jestli se mu to celé jen nezdá, jestli se neprobudí a všechno nebude jinak.

Podmínky ve vězení

Politických vězňů je podle informací organizace Memorial v Rusku 769. Jak ale potvrzuje Orlov jde o pouhý odhad. „Je to minimální odhad Memorialu, který postupuje v ověřování počtů vězněných velmi seriózně, studují se trestní spisy a tak dále. Ty ale často nedokážeme získat, nejsou k dispozici, takže myslím, že reálný počet politických vězňů je dvojnásobný,“ popisuje Orlov.

Sám se prý ve všech věznicích, kterými prošel, snažil ověřovat, zda tam nejsou zavřeni lidé ze seznamu Memorialu.

Sedmdesátiletý Oleg Orlov (vlevo) působil více než dvě desetiletí jako jeden z vedoucích představitelů sdružení na ochranu lidských práv Memorial. V roce 2021 byla organizace v Rusku rozpuštěna, o rok později byla jednou ze tří oceněných Nobelovou cenou za mír. Foto: Tereza Engelová, HlídacíPes.org

„Prošel jsem pěti věznicemi a v každé jsem se navíc dozvídal o jménech lidí, kteří tam byli uvězněni z politických důvodů a jejichž jména z našich seznamů neznám. Stejně tak nemáme na seznamu řadu lidí, kteří byli do Ruska z politických důvodů přesunuti z Ukrajiny, což je takové přísně střežené tajemství. Takže myslím, že celkově budou v ruských vězeních a trestaneckých koloniích zavřeny tisíce politických vězňů.“

Podmínky života za mřížemi jsou podle Orlova pro každého jiné.

„Nemám v úmyslu nějak přehánět. Mezi věznicemi a trestaneckými koloniemi jsou rozdíly. Těm, kterým se mezi vězni říká rudé, tam je to velmi špatné. Vězni jsou pravidelně biti a hodně se jim ubližuje. Tam seděl například Alexej Navalnyj nebo Vladimir Kara-Murza. Ve věznicích, kde jsem byl já, taková situace nebyla. Seděl jsem s běžnými kriminálníky. Nevím, proč to tak bylo, ale na mě osobně třeba nikdo fyzický nátlak neuplatňoval.“

Oleg Orlov. Foto: Tereza Engelová, HlídacíPes.org

Katastrofální je podle něj obecně lékařská péče a hlavně její dostupnost.

„Z věznic vycházejí zničení nebo umírající lidé, kteří tam buď už nemocní přišli nebo tam onemocněli, protože tam není možné dočkat se nějaké seriózní lékařské pomoci. Byl jsem například na cele s člověkem, který nebyl politický vězeň a měl ledvinové kameny. Měl strašné bolesti, hlavně v noci, ale lékařské pomoci se nikdy nedočkal.“

Nepříjemné jsou také dopady, které má vězení na psychiku.

„Nesetkal jsem se třeba s nějak výrazně krutými dozorci, ale celý ten systém je vypracován tak, aby ponižoval lidskou důstojnost. Aby vězně zahnal do deprese,“ říká Orlov.

Jemu samotnému prý nejvíc chyběly ve vězení barvy, slunce a nebe. „Překvapivě se mi třeba skoro vůbec nezdálo o svobodě nebo že jsem na svobodě, ale chybělo mi nebe, sluneční svit a barvy. Ve vězení je všechno šedivé, takové upatlané. Takže vám scházejí barvy,“ popisuje lidskoprávní aktivista, který se prý i ve vězení setkal s občasnými projevy podpory ze strany dozorců.

„Mezi některými pracovníky u soudů, ale dokonce i mezi některými dozorci, jsem se setkával s jasnými, nedvojsmyslnými projevy podpory či jakýchsi sympatií, když zjistili, za co jsem zavřený.“

Občanská společnost pořád existuje

Podle Orlova i takové situace svědčí o tom, že vše v ruské společnosti není tak, jak to prezentuje ruská propaganda.

„Jestli se podobné názory vyskytují i mezi takovými lidmi, tak o to je pravděpodobnější, že budou i v tom širším okruhu obyvatel. Navíc, ačkoliv to není odsud vidět, v Rusku, byť v undergroundových a velmi obtížných podmínkách, existuje a funguje občanská společnost.“ Jednou z jejích činností je podpora politických vězňů, která je podle Olega Orlova zásadní.

„Když jsem byl teď sám ve vězení, tak jsem na vlastní oči viděl a zažil, jak ta pomoc inspiruje. Jak moc jim pomáhá a pozvedá jim mysl.“ Každý, kdo se zapojuje do podobných nebo dokonce protestních aktivit, ale musí podle Orlova počítat s případným trestem.

Výstava s příběhy politických vězňů v Rusku je k vidění ve Valdštejnské zahradě do 28. října. Foto: Tereza Engelová, HlídacíPes.org

„Každý projev nesouhlasu s režimem v Rusku, veřejný projev, znamená, že člověka zavřou a vy už ho neuvidíte. V cele jsem například seděl s 29letým Alexem Maljajovským, kterého odsoudili k sedmiletému vězení za to, že psal letáky, které odsuzovaly nespravedlivé a kruté rozsudky vynesené nad Alexejem Navalným a jeho spolupracovníky.“

Výsledkem práce občanské společnosti je podle Olega Orlova například i to, že se k lidskoprávním organizacím dostávají stále nové informace o represích.

„Takové informace se ke mně dostávaly i do vězení. To, že sociologické průzkumy v Rusku vykazují nějaký obraz, neznačí nic, protože, kdo normální by se do průzkumu vyjádřil kriticky, pokud nechce být zavřený?“ komentuje Orlov zdánlivě sourodý obraz ruské společnosti prezentovaný navenek.

Podle něj naopak fakt, že ruský stát musí vynakládat čím dál větší peníze na verbování dobrovolníků, kteří by šli bojovat do války na Ukrajinu, značí, že společnost už je válkou unavená.

„Peníze, za které verbují do války údajné dobrovolníky, prudce stoupají. Na ruské poměry jde už o bláznivé částky. A co z toho plyne? Že zjevně mají velké potíže, aby nabírali další lidi. I když ve vězení jsem například narazil na lidi, kteří byli ochotni jít do války, aby se dostali ven z té věznice,“ popsal Orlov.

Budoucnost po Putinovi

Situace v Rusku se podle něj nezmění, dokud bude u moci Vladimir Putin. Co bude případně následovat, bude hodně otázkou připravenosti nejen opozice, ale také Západu.

„Jak se to obvykle odehrává v diktátorských režimech? Po odchodu diktátora se jeho následníci
začnou mezi sebou prát o to, kdo se vyšvihne na nejvyšší místo a bude moct provést nějaké reformy, jimiž se tomu režimu vzdálí. A to bude významné i pro budoucnost Ruska. Nakolik budou takovéto reformy reálné? Nakolik tedy nebudou jenom jakýmisi kosmetickými úpravami?“

Podle Orlova v tom sehraje významnou úlohu jak občanská společnost uvnitř i vně Ruska, ale také Západ. A musí na to být připraveni.

„Musí být připraveny tzv. cestovní mapy na různá pole. Zcela konkrétní opatření, co se bude dít. Teď by například představitelé ruské občanské společnosti měli v půlce října v Berlíně předložit cestovní mapu, jak postupovat při případném propouštění politických vězňů,“ říká Orlov s tím, že další takové „mapy“ by měly být připraveny na případnou reformu ruské justice, volebního systému a dalších odvětví ruské společnosti.

Ohlídat, aby reformy proběhly a nebyly jen kosmetické, by pak mělo být mimo jiné i úlohou Západu. V jeho případě je podle Olega Orlova zásadní, aby se „nenechal ukolébat“ příslibem změn či levného plynu.

„Jestliže by se Západ spokojil jen s nějakými ,kosmetickými úpravami‘, protože zas bude z Ruska dostávat levný plyn a ta dále, pak svou úlohu nesplní. Už teď se i na Západě ozývají různé hlasy, že by bylo dobré uzavřít s Putinem mír. A co se stane, jestli Putin odejde, ale putinismus zůstane?“ varuje Orlov.

On sám svou úlohu vidí v práci na zlepšování lidských práv v Rusku, jakkoliv to bude muset zvládnout zpoza ruských hranic. „Mohl bych se sice do Ruska vrátit, ale to by samozřejmě znamenalo okamžité uvěznění. A tím bych se možná stal i překážkou pro nějaké budoucí výměny. Takže budu pracovat z Evropy na pomoci a vylepšování lidských práv v Rusku,“ říká Orlov.