Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Foter.com, zdroj

Lukáš Hána: Přiznat si, že na to nestačíme. Začátek cesty, jak vyhrát válku i zlepšit své výsledky

V říjnu 1935 měla na letišti poblíž Daytonu v Ohiu firma Boeing zpečetit svou dominanci v oblasti letového inženýrství. Jenže její model 299, prototyp strategického bombardéru, který si mělo za miliony dolarů objednat americké vojenské letectvo, místo triumfálního letu pár vteřin po startu havaroval a dva členové posádky zahynuli. Ptáte se, co to má společného s dnešním světem?

Vyšetřování nehody ukázalo, že letadlo bylo po technické stránce naprosto v pořádku a chybu udělala posádka, když před startem neodemkla ovládání výškovky. Boeing o lukrativní zakázku přišel, někteří ale stále viděli ve špičkovém letadle potenciál.

Válka a létající pevnost

Model 299 byl sice vrcholem tehdejšího leteckého konstruktérství, byl ale složitý na ovládání a otázka zněla, jestli není už není příliš komplikovaný na to, aby s ním dokázal člověk létat, když se i posádka zkušených expertů může snadno dopustit fatální chyby.


HlídacíPes.org tímto textem zve čtenáře na konferenci Kritické myšlení, jejímž je mediálním partnerem.

Koná se 2. prosince 2020, akce je letos online, registrovat se můžete ZDE

Dokážete konstruktivně jednat s lidmi, kteří mají jiný názor než vy?


Boeing přišel s geniálně jednoduchým řešením. Zkušební piloti dali dohromady checklist, který obsahoval všechny kroky, které bylo nutné ohlídat, aby nedošlo k další nehodě. Model 299 pak vstoupil do dějin pod označením B-17 nebo taky létající pevnost.

Boeing nakonec americkému vojenskému letectvu prodal třináct tisíc bombardérů, které nalétaly skoro tři miliony kilometrů bez jediné nehody a pomohly spojencům dosáhnout rozhodující převahy ve druhé světové válce. Místo zániku tak firma získala přední postavení mezi leteckými konstruktéry.

Havárie prototypu na letišti u Daytonu byla momentem, kdy se ukázalo, že obsluha nové generace komplikovaných bombardérů je příliš složitá pro posádku bez pomoci – i pro ty nejzkušenější piloty. Bylo toho na ně prostě příliš.

Jednoduchý nástroj v podobě checklistu ale nakonec umožnil využít výdobytku moderního letového inženýrství, a získat tak výhodu oproti nepříteli. Od té doby se stal checklist nedílnou součástí i dopravního letectví a je jedním z důvodů, proč je dnes letadlo jedním z nejbezpečnějších dopravních prostředků.

Řešení nemusí být složité

Totéž platí pro dnešní globalizovaný, propojený svět a jeho problémy. I u nich vyvstává otázka, jestli na ně stačíme jen s naším selský rozumem a intuicí. I když si to možná odmítáme připustit, odpověď je, že ne. Myslíme si, že stále řídíme staré jednoduché letadlo, zatímco už dávno sedíme v Létající pevnosti.

Existují nástroje, které nám pomáhají zapojit do rozhodování kritické myšlení, a prokazatelně tak dosáhnout lepších výsledků. Manažeři, kteří používají ověřené metody, dosahují očekávaných výsledků v 90 % případů a ve 40 % svá očekávání dokonce překonají ve srovnání s ostatními, kteří jich dosáhnou jen ve 30 %. Jiný výzkum pak ukazuje, že tyto metody vedou k šestinásobku dobrých rozhodnutí a předcházejí asi polovině chyb.

Problém je ale v tom, že je používají zhruba jen dvě procenta manažerů. Většinou mají totiž pocit, že je nepotřebují. To si ale myslela i posádka prototypu B-17 osudného rána na letišti poblíž Daytonu.

Pokud se máme vyvarovat zbytečných a tragických havárií, je potřeba si nejprve připustit, že na to už sami nestačíme a začít používat metody kritického myšlení, které náš úsudek a rozhodnutí mohou významně vylepšit. Jen tehdy, když si uvědomujeme vlastní omylnost, jsme ve střehu a spíš odhalíme nějaký problém, zatímco ti, kteří si jsou neochvějně jistí svými schopnostmi může čekat nepříjemné překvapení.


Autor je konzultant a lektor kritického myšlení, zakladatel projektu Kritické myšlení #krimyš a organizátor online konference Kritické myšlení a objektivita

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

7 komentářů

  1. Mira napsal:

    Konzultant a lektor kritického myšlení by možná při psaní (spíš opisování) blbosti jako že 13 000 bombardérů nalétá 3 miliony kilometrů bez jediné nehody (cca 230 km na jednu B-17) měl použít nástroje, které nám pomáhají zapojit do rozhodování kritické myšlení.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Z uvedeného je pratrné, že deficit v kritickém myšlení má především konzultant-lektor. Navíc co z těch nalétaných 230 km jedním letadlem v článku vyvozuje: „… a pomohly spojencům dosáhnout rozhodující převahy ve druhé světové válce.“, to netřeba ani zkoumat a ověřovat, zda nejde třeba o falešnou zprávu, to, že o ni skutečně jde, pozná dnes i dítě, co se právě naučilo čist.
      Celý článek dokládá, že generace, které dospívaly a dospěly po roce 1989, se skutečně musí učit kritickému myšlení nejen o tom, co je jim předkládáno k věření, ale nejspíš myšlení vůbec. Když čtu na internetu třeba o tom, jak zdravý je přírodní hnědý cukr, který je nerafinovaný a tedy do hněda zbarvený melasou z předchozího výrobního stupně, a pak se podívám do knihy Základy chemické výroby (K. Andrlík /a 7 spoluautorů jednotlivých kapitol z roku 1944) do kapitoly o technologii výroby cukru, zjišťuji, že výrobce „zdravého hnědého cukru“ si ušetřil náročnou vícestupňovou rafinaci, která se provádí v principu opakovaným promýváním krystalů surového cukru čistým cukrovým roztokem na odstředivkách, aby se smyla melasa ulpělá na surových krystalech a jako chemik vím, že se tato technologie rafinace používá dodnes, protože je nejefektivnější a přináší nejvyšší zisk čistého cukru. Při tom se od různých „nutričních kouček“ lze dočíst i takové lži, že bílý cukr se vyrábí chemickým bělením Savem a dalšími chlorovými přípravky a tokovým lžím pak věří i vysokoškolsky vzdělaní mladí (donedávna i žena mého vnuka s dvěma vysokoškolskými tituly). Ochotně pak platí násobně vyšší ceny za „přírodní“ cukr (surový hnědý), který se v minulosti nikdy do maloobchodu nedostal, šlo by o porušení norem, závazných ze zákona a bylo by to stíháno jako podvodné jednání vůči zákazníkům.
      A to ani nemluvím o přímých lžích, jako že třinový cukr je zdravější než řepný, protože je jiný, dokonce jistá nutriční koučka píše, že neobsahuje škodlivo sacharozu a při tom je tvořen stejně jako řepný prakticky jen sacharozou, což si lze přečíst dokonce i na Wikipedii.
      Omlouvám se za dlouhý popis, ale ta věc s tím „přírodním cukrem“ je skutečně tak tristním příkladem absence kritického myšlení u dnes dospělé generace, že jsem neodolal.
      Co se vlastně dnes v těch mnohých školách učí, kdy učitelé, ač mají průměrný plat přes 40 000 Kč, nenaučí žáky kriticky myslet a nevěřit kdejakému babskému tlachu?

  2. Petr Kaminsky napsal:

    1) Korektura – „jestli není už není“. 2) Proc vsichni mluvi o selskem rozumu? Proc ne treba zdravy rozum? Nedokazu si predstavit, jak by se nevzdelanec vybaveny pouze „selskym rozumem“ v dnesnim svete dokazal orientovat. A v cem jsou vubec sedlaci tak vyjimecni, ze se k nim upiname jako k nejakym mudrcum? 3) Pokud se budeme drzet pouze „overenych metod/postupu“, budeme mit mozna skvele vysledky, ale jako lidstvo se uz nikam neposuneme.

    • petrph napsal:

      Jenže, to co se Vám zdá tak divné, bylo ještě tak před 150 lety zcela srozumitelné. Neexistoval žádný sociální systém kdo neměl zajištěné příjmy, mohl i s rodinou umřít hlady či zimou. A za takové situace byl samozřejmě chytrý sedlák (jak se říkávalo šelma sedlák), opravdu hledaná partie, když dokázal po celý rok zabezpečit rodinu z vlastních zemědělských zdrojů…

  3. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Kritické myšlení? To jsme se vlastně učili, my starší, už od druhé třídy obecné školy (dnes nižší stupeň základní školy) a to v náboženství (bylo povinné pro katolíky), kdy nám pan farář, nebo jiný kněz co učil, opakovaně říkali, že neomylný je jenom Bůh a že my lidé jsme všichni omylní. Také ostaní učitelé nám říkali zhruba totéž (na jedničku umí jen Pábůh, na dvojku …, nebo dvakrát měř a jednou řež a podobně), takže jsme, až na výjimky, co potvrzují pravidla a tak zvané méně chápavé, nikdy o své vševědoucnosti nebyli přesvědčeni.
    Dnes je to zřejmě jinak, děti do náboženství povinně nechodí, nesmí se ani napomínat, natož plácnout přes zadek, aby neutrpěli nějaké trauma psychické či jiné; smí se jen vysvětlovat (tehdy se říkalo domluvit dítěti po dobrém). To jsem v dětství přímo nenáviděl, protože jsem vždy dobře věděl, co dělám tak, že za to trest zasloužím a zvažoval jsem zda mně to za ten trest stojí (být venku třeba o hodinu déle) a s tělesným trestem jsem byl smířen a tudíž trauma nehrozilo.
    Ale, bývávalo …, a tak pro naše potomky je nutné, až v dospělosti se učit tomu, že nejsme vševědoucí, že ne všechno co uděláme je dobře a že máme všechno, než něco uděláme zvážit, zda to zvládneme a jaké to bude mít konsekvence, prostě kriticky myslet.
    To učení se kriticky myslet až v dospělosti, je zhusta dost nákladné.

  4. František Balco napsal:

    Pro začátek by jste si měli položit otázku, jak to udělat, aby kritické myšlení nebylo trestné. Potom si položte otázku, co má být podle vás (mn.č.) výsledkem pokroku. A možná ne v poslední řadě si uvědomte, že zdroje lidských problémů jsou v zásadě dva. A to jsou technikálie a duševní obraz každého z nás. Chcete-li si vystačit pouze s IQ, pak je to málo. Protože IQ je fakticky nástroj. Je to jako s tím nožem. Duševní obraz určuje jestli s ním uříznete někomu krajíc chleba, nebo hlavu. Ale vy byste zřejmě chtěli návod, jak to udělat, aby nám stále vládli ti nejvíce mocichtiví a přitom to nedopadlo blbě, jako vždy. No tak to já bohužel nevím.

  5. petrph napsal:

    Mimochodem, že o tom tak uvažuju, ono je poněkud domýšlivé tvrdit, že „..Manažeři, kteří používají ověřené metody, dosahují očekávaných výsledků v 90 % případů . … Jiný výzkum pak ukazuje, že tyto metody vedou k šestinásobku dobrých rozhodnutí..“, během aktuální kritické situace (trvající už vlastně skoro rok), kdy se spousta ekonomických subjektů, dostává (a to bez ohledu na kvalitu rozhodování svých managerů do existenčních potíží – a jak to vypadá, bude to ještě dlouho..
    Ono jde zkrátka o to, že sice takové „checklisty“, i v ekonomice existují (třeba manažerům známé SWAT analýzy, nebo i jen opakované prováděné audity), jenomže, v současném hyperdynamickém prostředí fungují jen čaśtečně, a tu zodpovědnost manažerského rozhodnutí (a riziko ztráty) stejně neodvrátí..
    Jo, a samozřejmě, je tu taky jeden zásadní rozdíl, co se má jako po takové kontrole dít V tom letadle je to poměrně jednoduché, když se najde nějaká ta porucha, tak se prostě nikam neletí, vysadit zpátky cestující, letadlo do hangáru a ať to technici zkontrolujou a opraví. No ale co má dělat ten manažér? Že by třeba zavřel na měsíc celý podnik , než se ty poruchy vychytaj?:) On to neudělá, ale třeba politici a úředníci to za něj udělat můžou, jak teď právě zjištujeme..
    Takže, možná, kdyby chtěl pan autor opravdu pomoci, tak by tyhle kurzy kritického myšlení mohl dělat pro politiky a úředníky, aby alespoň jejich rozhodnutí měla potřebný smysl a efekt – tím by právě těm ekonomickým subjektům pomohl nejlépe..:)))

Přidávání komentářů není povoleno