Převoz covidových pacientů do Rakouska. Kdyby bylo nejhůř, určitě se dohodneme, věří kraj
Zajet si k lékaři do rakouského Gmündu bylo pro Čechy v pohraničí běžné. Covid to výrazně ztížil, tradice přeshraniční zdravotní péče ale výhledově může usnadnit případný převoz nemocných s covidem z přetížených českých nemocnic do Rakouska. To sice zatím nebylo potřeba, kraj je ale podle všeho připraven lépe než nejpostiženější Karlovarský region, který na převoz pacientů do Německa čeká už řadu týdnů.
Kvůli covidu čeští pacienti mohou jen omezeně využívat nemocnici v rakouském Gmündu, kam tradičně řada Čechů dojíždí. Výjimkou jsou teď akutní případy a pendleři. Přeshraniční zdravotní péče v regionu má přitom dlouhou tradici.
Průkopníkem v tom byla dolnorakouská iniciativa „Healthacross“ (v překladu přeshraniční zdravotnictví), která nemá v Evropě obdoby.
Nečekat na vládu
„Jedním z hlavních úkolů iniciativy Healthacross je rozšíření přeshraniční spolupráce mezi nemocnicemi za účelem zlepšení zdravotní péče v blízkosti domova v příhraničních regionech. Dále se zaměřuje na přeshraniční přepravu pacientů – obyvatelé v příhraničních regionech mají mít možnost zdravotnické péče v blízkosti domova, a tím i možnost péče přes státní hranice,“ říká pro server Euractiv Simona Standlerová, zástupkyně vedoucí kanceláře Evropského regionu Dunaj-Vltava, v rámci kterého spolupráce probíhá.
Text Pavly Hosnedlové vyšel původně na serveru Euractiv, s nímž HlídacíPes.org spolupracuje. Doplněno o redakční zjištění HlídacíPes.org z Karlovarského a Jihočeského kraje.
Podle Standlerové je i během koronavirové pandemie možné zajistit přeshraniční předávání pacientů, o konkrétních případech ale nemá informace. Podrobnosti redakci nesdělilo ani české ministerstvo zdravotnictví.
Česká vláda o možnosti předávání pacientů přes hranice v těchto dnech jedná. Týká se to ale hlavně nejpostiženějších krajů, tedy Královéhradeckého a Karlovarského, a tím pádem také zejména spolupráce s Německem nebo Polskem. Podle vlády o zahraniční pomoc může požádat právě jen kabinet – to však není pravda, jak nedávno upozornil HlídacíPes.org. Konkrétně Karlovarský kraj mohl jednání s Německem o převozu pacientů zahájit i sám, jenže se spoléhal na stát.
Česko-rakouská nemocnice
Přeshraniční projekty často těží z podpory z evropských fondů, zejména z programu Interreg. Týká se to i projektů v oblasti zdravotnictví. V rámci spolupráce Česka s Rakouskem se už zhruba 16 let pracuje na posílení zdravotní péče v rakouské zemské klinice Gmünd, která leží v blízkosti hraničního přechodu u Českých Velenicích.
Nejprve se rozvinula ambulantní péče, nyní se již pracuje na péči stacionární, tedy komplexní dlouhodobé odborné péči o zdraví. V rámci aktuálně probíhajícího projektu na posílení přeshraniční zdravotní lůžkové péče poskytla EU prostřednictvím Interregu téměř 370 000 eur z celkových téměř 435 000 eur.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
„V rámci projektu nám jde o možnost běžného léčení pacientů navzájem mezi našimi příhraničními oblastmi. Spolupráce při akutních stavech a možnostech zásahu záchranných složek je již nastavena,“ popisuje Petr Studenovský, vedoucí odboru zdravotnictví na Krajském úřadu Jihočeského kraje, který se přímo podílí na přeshraničních projektech v oblasti zdravotnictví.
Letos by měla být dokončena stavba prvního přeshraničního zdravotnického centra mezi Dolním Rakouskem a jižními Čechami, kterou financuje rakouský program pro regionální rozvoj. Pracovat by zde společně měli čeští a rakouští lékaři.
Dvěstě metrů místo hodiny v sanitce
Nemocniční služby v Gmündu za běžných podmínek hojně využívají hlavně občané česko-rakouského příhraničí, ať už jako pacienti či jako zdravotníci. Na české straně totiž mají příhraniční obce nejbližší zdravotnické středisko 20 až 60 km vzdálené, Gmünd však leží od českých hranic dva kilometry. Dostupnost kvalitní zdravotní péče je při zdravotních obtížích klíčová a čas hraje zásadní roli.
Lékařské ošetření je zde poskytováno českým občanům, kteří jsou plátci českého zdravotního pojištění. Ani jazykové bariéry nemusí být problematické, na klinice by kromě česky mluvícího zdravotnického personálu měli být k dispozici i čeští tlumočníci. Lékařské zprávy se rovněž poskytují v češtině. Problémem může být platba za poskytnuté zdravotní služby, kterou ne vždy a ne celou hradí česká pojišťovna.
„Představte si, že jste český občan, bydlíte v Českých Velenicích a vidíte, že na druhé straně hranice, dvě stě metrů od vás, stojí nemocnice. Vy ale nemáte žádnou možnost ji využít. Když budete mít nehodu, přijede pro vás z dvacetikilometrové vzdálenosti sanitka a odveze vás pak do šedesát kilometrů vzdálených Českých Budějovic. A to byla přesně situace, kdy jsme si řekli, že v dnešní spojené Evropě by měla být hranice otevřená také pro zdravotní péči,“ popisuje počátek spolupráce Elke Ledlová, vedoucí iniciativy Healthacross při Dolnorakouském zdravotním a sociálním fondu.
Jen pendleři a akutní péče
V době pandemie jsou ale tyto možnosti omezené. Podle Simony Standlerové sice „čeští pacienti mají nadále možnost navštívit regionální nemocnici v Gmündu,“ musí ale dodržovat aktuální krizová pravidla Česka a Rakouska platná pro překračování hranic v době pandemie, tedy absolvování testu na covid-19 před samotnou cestou, případně nástup do karantény po příjezdu.
Spolupráce je podle koordinátora komunikace mezi Gmündem a českou stranou Jaromíra Koce omezena pouze na akutní případy.
„To jsou případy, kdy je pacient v akutním ohrožení života. Zde je bráno i v potaz, zda se v ten určitý okamžik nachází blíže nemocnici v Gmündu než k nemocnicím v Jindřichově Hradci a Českých Budějovicích, tedy zda by sanitka pro něj z Gmündu jela například kratší dobu než třeba záchranka na území ČR,“ upřesňuje.
„Dále pak mohou služeb nemocnice v Gmündu aktuálně využívat pendleři, kteří mají pracovní poměr v Rakousku,“ dodal Koc. Právě pendleři také využívají v omezené míře rakouské zdravotní zařízení pro testování na covid-19, jehož výsledek musí předkládat na hranicích.
Lékařské kontroly českých pacientů v rakouské nemocnici jsou dle jeho slov až do odvolání pozastaveny, a to včetně plánovaných lékařských zákroků.
Určitě se domluvíme…
„Podle informací z nemocnice v současné době v nemocnici v Gmündu není žádný český pacient s onemocněním covid-19,“ dodal Jaromír Koc.
Čistě teoreticky by Jihočeský kraj byl však na případné převozy covidových pacientů do rakouských nemocnic připraven lépe než zmíněný Karlovarský kraj – právě kvůli existujícím smlouvám a dlouhodobé spolupráci s Rakouskem v oblasti zdravotnictví.
„Bylo by možné využít Dohodu o přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnické záchranné služby mezi Spolkovou zemí Dolní Rakousko a kraji Vysočina, Jihočeský a Jihomoravský. Článek 12 této Dohody řeší převozy pacientů a stanoví vhodné zdravotnické zařízení. Územní oblast působnosti se vztahuje na správní území Spolkové země Dolní Rakousko, Jihomoravského kraje, Jihočeského kraje a Kraje Vysočina,“ říká pro HlídacíPes.org tisková mluvčí kraje Hana Brožková s tím, že zatím covidový převoz za hranice nebyl potřeba.
Situace v Česku se však postupně zhoršuje a nemocnice se zaplňují i na jihu Čech. V případě nouze se kraj spolupráce se sousedy nebojí: „Domníváme se, že domluva s kolegy z Rakouska možná je, a to bez nutnosti něco dále řešit,“ dodává mluvčí.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Brusel proti „kurvítkům“. Zákazníci získají větší práva na opravu vadných výrobků
Konec praní špinavých peněz? Střídání v dohledu nad bankovním sektorem
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
5 komentářů
Tedy vůbec se těmhle teoretickým úvahám věřit nedá. Ono totiž – i, jak se ukázalo ve středu, to dokonce ani na té vládní úrovni nejde dojednat jen tak, přímým jednáním mezi vládními činiteli dvou států ,ale musel by se aktivovat jakýsi „Evropský systém včasného varování“ – což je ovšem patrně něco tak složitého, že to Blatného úředlníci vůbec nezvládli, takže těch asi 239 pacientů, které už mezitím dohodl na převoz Hamáček, muselo zůstat doma..
https://www.lidovky.cz/domov/ustredni-krizovy-stab-projedna-koronavirovou-situaci-v-cr-resit-bude-i-situaci-v-nemocnicich.A210303_073604_ln_domov_ceh
A těžko se lze odkazovat na nějaké starší lokální dohody, platné za klidového stavu.
Protože, jestli – jak popsáno, novějším mimořádným nařízením platí že “ pro překračování hranic v době pandemie je nutné absolvování testu na covid-19 před samotnou cestou – rozuměno s výsledkem bez nálezu), tak potom lze asi těžko – jen s odkazem na ty starší dohody povolit vstup zahraničního občana, který ten covid zaručeně má..
Ergo, zase to mimořádné povolení by muselo být uděleno na mnohem vyšší, celostátní úrovni..A dokud to náš nejhorší ministr Blatný neudělá (protože to nezvládne),tak se prostě žádni pacienti převážet nebudou.
Ministr, ani Blatný, není od toho, aby sám osobně aktivoval jakýsi „Evropský systém včasného varování“. Na to má úředníky a to je ten problém. Ti úředníci mají dnes, díky zákonu o státní službě, jistotu, že nemohou být nahrazeni schopnějšími a tak nemusí zvládat skoro nic. Dokonce mohou dělat naschvály, protože dobře vědí, že díky novinářům, jejich neschopnost je přičtena ministrovi a vládě jako celku.
S tím by se dalo jistě souhlasit, nakonec sám píšu, že to jeho úředlníci vůbec nezvládli. Jenomže, od toho je ministr, a on má tu zodpovědnost, že právě alespoň v takových kritických záležitostech, kdy umírají lidé, si prostě musí umět vynutit a ověřit, že jím nařízený příkaz byl splněn. Nakonec – má tam rovněž svoje (vlastně Babiše) politické náměstky. Ale jestli neumí ani to, tak potom v té funkci nemá co dělat..
Zákon o státní službě, který nám v jistém smyslu vnutila EU, není o tom, co ministr umí nebo neumí. Ten zákon měl zabránit, aby se s ministry vlády po volbách neměnili úředníci podle stranické příslušnosti. To se ovšem ukázalo, jako stabilizace a ochrana úředníků vůbec a to zejména těch méně schopných, až neschopných. Státní služba zahrnuje, mimo jiné toto, cituji:
„Zákon o státní službě č. 234/2014 Sb.
§ 5 Služba a obory služby
(1) Služba zahrnuje
a) přípravu návrhů právních předpisů a zajišťování právní činnosti,
b) přípravu mezinárodních smluv a předpisů Evropské unie nebo jiné mezinárodní organizace,
c) přípravu návrhů koncepcí, strategií a programů,
d) řízení a usměrňování činnosti jiných správních úřadů, organizačních složek státu, které nejsou správními úřady, nebo orgánů veřejné moci, které nejsou správními úřady,
e) vytváření a správu informačních systémů veřejné správy podle jiného zákona, s výjimkou provozních informačních systémů,
f) státní statistickou službu,
g) správu kapitoly státního rozpočtu vůči organizačním složkám státu a právnickým osobám, s výjimkou služebního úřadu, ve kterém je služba vykonávána,
h) ochranu utajovaných informací,“.
Ve všech těchto záležitostech se musí ministr vlády spolehnout na úředníky. Může jim to vrátit k přepracování, třeba desetkrát, ale nemůže je za špatné plnění vyhodit ze služby.
Je výhodnější být, za těchto okolností státním úředníkem, než ministrem.
V tom že se ten zákon o státní službě u nás špatně zavedl souhlasím (nakonec zavedla už ho přece stejná koalice jako dnes, tedy ANO s ČSSD). Nicméně bych tedy doplnil citaci alespoň par. § 77 téhož zákona
(1) Státní zaměstnanec je povinen
d) plnit služební úkoly osobně, řádně a včas,
Takže na tom by se dalo stavět, protože porušením této povinnosti mohlo být i trestníym činem – i třeba jen dle par.273 (Obecné ohrožení z nedbalosti) kde je přímo uvedeno „kdo z nedbalosti takové obecné nebezpečí zvýší nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění“ a rovněž „spáchá-li takový čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona..“
takže možnosti jsou široké…