Karel Podzemský, mladý muž z Čáslavska, byl ve svých čtyřiadvaceti letech popraven nacisty v Drážďanech 18. srpna 1944. Jeho příběh byl dlouho zahalený tajemstvím. Díky úsilí jeho sestry Marie Růženy Nohové a jejího vnuka Rostislava Součka se dostal na světlo až mnoho desítek let po válce.

Karel Podzemský se narodil v Košťanech na Teplicku, odkud se jeho rodina ve dvacátých letech přestěhovala na Čáslavsko za prací v zemědělství. Karel se vyučil soustružníkem a jako mechanik na statcích projevoval šikovnost i veselou povahu.

Jeho mladší sestra Marie Růžena, která ho zbožňovala, si dodnes vybavuje, jak mu půjčovala korunu na kino, aby mohl pozvat svou lásku Martu Vítkovou, i když jejich vztah rodiče dívky neschvalovali kvůli Karlovu skromnému původu.

Cesta do Drážďan a stín války

V roce 1939 odešel Karel za prací do nacistického Německa, do tzv. altreichu, a jeho posledním působištěm se staly Drážďany. Pracoval v tamních firmách, pravděpodobně jako zámečník nebo mechanik. Žil v podnájmu na Rosenstraße u vdovy Marthy Müllerové a stýkal se s dalšími českými dělníky, mnozí z nich sem byli vysláni na nucené práce.

Karla s nimi spojoval odpor k okupaci země i souhlas s atentátem na Reinharda Heydricha. Podzemský byl nakonec v roce 1943 zatčen spolu s dalšími Čechy pro podezření z velezrady a sabotáže.

Marie Růžena Nohová se svým vnukem navštívili poprvé pohřebiště popravených na Novém katolickém hřbitově v Drážďanech, kde jsou uloženy i tělesné ostatky bratra paní Nohové, Karla Podzemského. Foto: Pavla Plachá, se svolením ÚSTR

Vyšetřování, vedené pod názvem „Velezrada Bohuslav Rys a další“, odhalilo, že skupina českých dělníků, včetně Karla, se scházela a otevřeně vyjadřovala odpor vůči nacistickému režimu. Diskutovali o budoucnosti protektorátu a touze po obnovení českého státu.

Gestapo shromáždilo důkazy o jejich „protiněmeckých výrocích“, které považovalo za podvratné. Kromě politických obvinění byli Karel a jeho kolegové obviněni z drobných krádeží – například zvířat a pracovních nástrojů.

Ačkoli tyto činy byly v porovnání s obviněním z velezrady druhořadé, nacistický justiční systém je využil jako záminku k tvrdým trestům. Karel byl vězněn v drážďanské soudní věznici na Mathildenstraße, odkud psal domů dopisy plné zoufalství, ale i naděje.

„Nic jsem špatného neudělal, žádnýho jsem nezabil a ani jsem nic neukrad,“ napsal rodičům a žádal je, aby mu sehnali právníka a požádali o milost. Cenzura však část jeho dopisů začernila a není jasné, zda žádost o milost byla vůbec podána.

Dne 11. července 1944 vynesl Vrchní zemský soud v Drážďanech nad Karlem Podzemským a Janem Čeledou rozsudek smrti. Podle záznamů v tzv. Mordregistru byli oba obviněni, že od října 1942 do roku 1943 „podněcovali sebe i další Čechy k nenávisti vůči Němcům“ a používali „nejodpornější výrazy proti vůdci“.

Karel strávil poslední týdny života ve věznici na George-Bähr-Straße, kde byl v kontaktu s katolickým knězem Franzem Bänschem. Několik hodin před popravou se rozloučil s rodinou v dojemném dopise, ve kterém prosil, aby pozdravili jeho lásku Martu.

Karel Podzemský. Foto: soukromý archiv, se svolením ÚSTR

Karel Podzemský byl popraven 18. srpna 1944 jako jeden z devatenácti mužů, většinou Čechů. Jeho tělo bylo pohřbeno do hromadného hrobu na Novém katolickém hřbitově v Drážďanech, v hrobovém poli N, kde od poválečných let stojí pomník připomínající oběti nacistických poprav.

Pozdní cesta do Drážďan

Rodina Podzemských dlouhá léta nevěděla, proč byl jejich syn vůbec původně zatčen a po válce marně hledali odpovědi prostřednictvím Červeného kříže. Jejich návštěva Drážďan v padesátých letech přinesla jen informaci o věznici na Mathildenstraße, zničené při bombardování v roce 1945.

Teprve na podzim 2021 se Rostislav Souček, vnuk Marie Růženy, Karlovy sestry, obrátil na faráře Richarda Vlasáka, který mu zprostředkoval kontakt s Ústavem pro studium totalitních režimů. Díky spolupráci s Památníkem Münchner Platz Dresden se podařilo dohledat dokumenty, které objasnily Karlův osud.

A tak se až v listopadu 2021 tehdy již třiadevadesátiletá Marie Růžena vydala do Drážďan, aby navštívila místo bratrova posledního odpočinku. U pomníku na Novém katolickém hřbitově položila věnec jménem svým i své sestry Anny.

„Byl to pro mě splněný sen,“ řekla, dojatá možností dozvědět se pravdu a uctít Karlovu památku. Rostislav Souček k tomu dodal: „Práce historiků je neocenitelná. Pomohla nám nejen pochopit, co se stalo, ale i uzavřít tuto bolestnou kapitolu.“

Příběh Karla Podzemského je založen na historických dokumentech a výzkumu ÚSTR (Ústav pro studium totalitních režimů). Všechna uvedená fakta odpovídají historické realitě. Článek vychází z textu autorek, historiček Birgit Sack a Pavly Plaché a z údajů na webu popravenizavalky.cz