Polek via Foter.com / CC BY-NC-SA, zdroj

Postřehy z Broumova: Česku chybí vize vzdělanosti a zatím to nevypadá, že vše vyřeší trh

Napsal/a Jakub Mikel 19. listopadu 2017

Může v Česku vzniknout „zvláštní vrstva“ občanů, kteří získali vzdělání na soukromých školách, protože nevěřili těm veřejným? A jaké to bude mít pro společnost důsledky? I o tom se mluvilo na letošních Broumovských diskusích. Jeden z panelů patřil pěti prezidentským kandidátům. Chvílemi to vypadalo, že Česku stále chybí slušná představa o vzdělávání občanů. A že se na tom zatím mnoho nezmění.

Broumovská debata přivedla na pódium Jiřího Drahoše, Marka Hilšera, Vratislava Kulhánka, Michala Horáčka a Pavla Fischera. Stejně jako další panely i ten „prezidentský“ ukázal zásadní problém českého vzdělání – neschopnost objektivně zhodnotit vlastní úroveň.

Ačkoliv dokážeme výsledky českého školství snadno srovnat v mezinárodním kontextu pomocí žebříčků a říci, kdo je na tom lépe a kdo hůře, v sebereflexi mírně pokulháváme.

„Minimálně v tom technickém vzdělání jsme dobří. Jsme lepší než studenti z Německa, z Francie. Já jsem je zaměstnával, vím to. Nejsme na tom tak špatně, nemusíme se pořád bičovat,“ hájil v Broumově české školy Vratislav Kulhánek.

Za české školy se postavil také Jiří Drahoš. „Kvalita vzdělání není zdaleka tak kritická, jak se nám někteří snaží namluvit. Náš vzdělávací systém určitě potřebuje změny, ale nemusí to být extrém,“ míní Drahoš a podotkl, že zažil také hodně diskusí v Americe, kdy studenti sice uměli formálně diskutovat, ale debata byla o ničem.

Hrozí vznik nové šlechty

Počet prvňáků zapsaných do soukromých základních škol se za posledních pět let zdvojnásobil. Kromě toho, že se objevily silné ročníky, kterým chyběly otevřené třídy ve veřejných školách, se s čím dál intenzivnější debatou o podobě školství ukazuje, že v republice nechybí rodiče nespokojení s veřejným školstvím. Ti jsou taky ochotni postrádat tisíce korun ročně, které investují do soukromé školy pro své dítě.

V Broumově před tímto trendem varoval i Michal Horáček. Ten zmínil, že existuje možnost, kdy veřejné školy, které se reformují pomalu, převálcuje „vzdělanostní šlechta“ ze soukromých škol.

„Hrozí nám nástup nové šlechty, která si vzdělání opatří jinde, pokud nebudou mít štěstí na pokrokovou veřejnou školu,“ řekl Horáček. „Mezi těmi studenty jsou budoucí diplomaté a ministři, všichni se budou znát,“ varuje Horáček.

Nerozevírat nůžky

Dokonce si tohoto nového trendu všiml i státní aparát a snaží se zpřísnit vznik nových soukromých škol. Přece jen, v relativně rovnostářské České republice nejsme na podobné rozevření nůžek zvyklí. A to i přesto, že i veřejný sektor se liší kraj od kraje – často stačí vybrat si libovolný problém, najít k němu data a mapu České republiky. Když obojí přiložíte k sobě, s velkou pravděpodobností se rozsvítí oblast bývalých Sudet.

Problémů, které je v českém školství potřeba pojmenovat, je celá řada. Od nízké prestiže učitelského povolání, přes náročnost učitelské profese, nekončící experimenty na ministerstvu školství až po markantní rozdíl mezi Prahou a zbytkem republiky.

Michal Horáček nemá pravdu, když tvrdí, že hrozí vznik nové šlechty. Ta tady již dávno „panuje“. Alespoň tak zvenku může působit život v Praze. To jen tak, až se bude někdo divit, kde se berou voliči Okamury, Babiše a Zemana.

Soukromé školy mohou rozevření nůžek ještě rozšířit. Jejich vysoká koncentrace přitom nevyřeší problém veřejného školství. Trh málokdy probere stát z letargie.

 

 

10 komentářů

  1. Anna Mezenska napsal:

    Autor se skutečně domnívá, že voliči Emana, babureše a Itomia jsou šlechtou? Ví autor, co znamená šlechta? Nebo pejsek opsal z Aeronetu.

    • Vojtěch Berger napsal:

      Dobré ráno. Ten text je naopak o tom, že se voličům Babiše, Zemana a Okamury může Praha jako šlechta zdát…

  2. Petr Kaminsky napsal:

    Jenze problemy verejneho skolstvi nevyresi to, ze se soukromemu skolstvi budou vymyslet ruzne obskurni prekazky. Pokud dokaze poskytnout stejne (nebo lepsi) vzdelani, coz se da merit stejnym hodnocenim/zkouskami, a existuji lide, kteri jsou o tom presvedceni a jsou ochotni za to, co by meli ve verejnem skolstvi zdarma, vyplaznout penize, asi s tim nema cenu neco delat. Nebo proste ty soukrome skoly po socialisticku/bolsevicku zakazeme? Podle me jedina cesta, jak narovnat tento divnostav, je zavest skolne i verejnem skolstvi.

    • petrph napsal:

      Víte, to je právě ta potíž, že neexistuje shoda ani na způsobu toho společného zkoušení a hodnocení. Jistě, lze ho závést, a nuceně se zavádí se – viz třeba státní maturity, nebo shodné přijímačky na SŠ, apod..) Ale výsledky jsou víceméně chabé…V lepším případě jsou ty zkušební příklady výhodné pro jeden způsob výuky na úkor druhého, v tom horším dochází k nezodpovědným experimentům na úkor celé generace studujících. – což je právě současný způsob státních maturit..Abych vypíchl třeba test matematiky – zde mají studenti spočítat za 105 minut 26 příkladů různé (i hlubší) složitosti – ve skutečnosti asi o 10 víc, protože tam jsou uvedeny podotazky, které se musí spočítat zvlášt. Takže v průměru sotva 3-4 minuty na příklad bez možnosti chviličky oddechu.
      Přičemž dokonce ve publikovaném zadání stojí „.test obsahuje několik široce otevřených úloh. K výsledku se musí žák dopočítat naprosto stejným způsobem, a musí tento postup řešení zapsat do archu, jinak se mu nezapočítávají body“
      Skutečně je těžké vysvětlit, co se tím vlastně hodnotí a zkouší, takový současný způsob matematického rychlomyšlení, rychlopočítání a rychlopsaní matematických výrazů asi neučí nikde..:)
      Tedy vlastně ano, odpověd existuje, je to test minimální znalosti matematiky – požaduje se aby studenti spočítali v rámci té doby pár těch jednodušších (nebo předem naučených) příkladů, tím dosáhli minimální potřebný počet bodů a nic víc . Ale to asi není to co se od vzdělanosti požaduje, a ani takto nelze vzdělanostně porovnávat ani studenty, ani způsoby učení mezi sebou..

  3. petrph napsal:

    Já se obávám že ten problém je jinde že ani pan Drahoš ani další kandidáti se ho neodváží pojmenovat, aby nepřišli o nyní potřebnou předvolební podporu..
    O jednom aspektu už jsem to tu několikrát psal. U nás platí akademické svobody, tudíž minimálně u vysokých škol to není stát, kdo by mohl (a měl) těm vysokým školám určovat jak mají učit a co mají učit. Ty už tím moderním (nebo jakým ) způsobem mohly učit dávno, kdyby jejich vedení chtělo a bylo to pro ně výhodné.
    Ovšem, pak je tu druhý aspekt, a o tom se asi mluvit nechce. Sice lze racionálně předpokládat a tak se i verbálně argumentuje, že by bylo pro stát i společnost výhodné, kdyby bylo mnohem více technicky vzdělaných lidí, resp. lidí schopných (a ochotných) řešit praktické problémy.
    Jenže ve skutečnosti jde ten vývoj na celém Západě úplně jinam, směrem k vedlejším a únikovým tématům, které si právě elity žádají. Multikulturní společnost, gender, sociologické teorie, ideoekologie, vzniky a obhajoby nových ideologických teorií.. Pan Drahoš sice správně řekl že „v Americe, studenti sice uměli formálně diskutovat, ale debata byla o ničem“ – jenomže už nedodal – že pravě za tyto formální debaty jsou tam ti studenti na školách pozitivně hodnoceni a vedeni k tomuto způsobu vzdělání. A že i po studiu je řada z nich za podobné formální publikované projevy a články honorována a placena, formou různých grantů a dotací i nově vznikajících nomenklaturních funkcí z veřejných peněz.Společnost tyto lidi honoruje pouze za tu formální diskuzi a publikované názory, aniž by ovšem měla z těchto projevů nějaký skutečný větší efekt.
    Takže, je samozřejmě dobře že soukromé školy produkují konkurenční nabídku – ovšem právě proto se ti zájemci budou ptát zda dostají za to školné odpovídající protislužbu po studiu. Zda jej tedy tato společnost bude platit i hodnotit mnohem lépe za práci technického inženýra, lékaře, fyzika, matematika, než toho, kdo bude produkovat balast článků a teorií o genderu a multi kulturní společnosti..Pokud ne, i ty soukromé školy změní nabídku…

  4. Ivo Patta napsal:

    Česku, resp. našemu vysokému školství, chybí mezioborové vzdělávání. Jednooboroví specialisté nemají šanci vyhovět nárokům, které jsou nezbytné při řízení zejména sociálních a zdravotních agend státu.

    • petrph napsal:

      Mezioborové vzdělání by se dalo udělat poměrně snadno, prostě se k danému oboru „frkne“ pár přednášek a zkoušek z jiného oboru navíc. Což už většina škol VŠ má, minimálně ve vztahu k lidem, že studenti mají navíc přednášky z psychologie, sociologie, řízení a podobně.
      Tady jsou jiné otázky. Třeba , zda stát ví a konkrétně řekne, jaké schopnosti ten člověk na tom místě má dělat – a jaká kritéria plnit.
      Dejme tomu, jak píšete, „při řízení zejména sociálních a zdravotních agend státu“ – je to řízení, tedy management, na to školy jsou.. I třeba jako nadstavba . Ale ten stát musí tomu člověku říct – co je prioritou, zda kvalita kvantita, nebo naopak aby co nejvíc ušetřill, kolik mu na to dá garantovaně i do budoucna peněz. Ale jestli to stát říct nedokáže, a navíc se příkazy mění jak se mění ministři (nebo i náměstci), potom ani o takové místo kvalitní (ani mezioboroví) odbornici zájem mít nebudou
      Druhá věc je otázka, zda právě na takové mezioborové funkce mají nastoupit rovnou absolventi ze škol.. Spíše ne, líp když napřed získají vlastní zkušenosti ..

  5. Weber napsal:

    Je zřejmé, že občané mají na vzdělání a vzdělanost různé pohledy a to především ze zkušenosti praktického života a toho, jak se jim daří život realizovat a z toho jaké „polínko“ museli přiložit sami pod kotel úspěšného života. Myslím, že různé reformy výuky, o které se snaží různé politické a odborné reprezentace směrem k dokonalejším výsledkům výuky jsou zbytečné, neboť bez „získání“ mysli vyučovaných pro smysluplnou „práci“ ve „vynuceném“ vzdělávacím procesu je v době, kde vysoce úspěšní jsou a mohou být lidé arogantní, tupí, bezcitní a bezohlední (ti se považují za novodobou šlechtu), tak co se dá chtít po těch slušných ( vrozeně), třeba nadaných dětech za pracovitost a cílevědomost ve vzdělávání? To poznání marnosti je je také zřejmě důvodem toho, že inteligentní, vzdělaní, slušní a pracovití lidé nemají zájem „sloužit“ veřejnosti a jako v začarovaném kruhu se ochotně chopí „služby“ v náš „prospěch“ dravci výše jmenovaní. Kouzelné je to, že této novodobé šlechtě tleská v jejich výbojích povrchně vzdělaná většina veřejnosti(vlastní vinou) a na tom žádná reforma školství nic nezmění. Kdo má, nebo měl děti školou povinné, tak nepochybně ví, jak vypadá práce se školákem v rodině, muž-otec má názor a zájem na hlubším pochopení učiva, žena- matka má pochopení jen pro výsledek(známku), povrchnost jí stačí. Stejné to je v debatě s adolescenty v rodině o politice, politické historii, obecné vzdělanosti. Máma rázně utne debatu s příkazem, ať táta neplácá o politice a jde raději dělat támto, udělá nejlíp. Co potom můžeme chtít po mládeži v tématech o historii třeba nedávné doby? Nic! Takže začátek je v rodině, problém není ve statusu škol, zda státní-soukromé, ale v přístupu a motivaci ke vzdělávání.

    • petrph napsal:

      K tomu co píšete, za prvé, pro tuhle společnost málokdo něco dělá něco zadarmo (čest vyjímkám), tudíž nejde o to, že by snad ti „..že inteligentní, vzdělaní, slušní a pracovití lidé měli-neměli zájem „sloužit“ veřejnosti, ale jak je ten stát za tu vykonanou práci ve službě platí /i třeba vzhledem k mimořádným výkonům.. Že tyhle odměny mohou být nevyrovnané výkonu, ale závislé na něčem zcela jiném, je řádově mnohem složitější problém, než samotná otázka obsahu vzdělání. Jestli je zde příčinnost, tak bohužel v tom trendu, že i tomu se vzdělání přizpůsobuje v tom že školy takto produkují absolventy s tituly – ale bez potřebných znalostí. Právě proto že právem předpokládají že ve veřejné správě (ale bohužel nejen tam) je stejně nepotřebují ale musí se tam (umět) prosadit jinak…(Kdo chce vědět jak, a neupadnout do vulgarit, doporučuji tomu věnovanou knihu Zákony pana profesora Parkinsona).
      A za druhé – k oné debatě, o tom se zmiňoval i nahoře pan Drahoš. Samotná debata, navíc se slabými argumenty (co člověka právě napadnou, bez hlubších znalostí) vlastně neřeší vůbec nic..A jestli se tedy ptáte „..Co potom můžeme chtít po mládeži v tématech o historii? „..Tu odpověď přenesly třeba státní maturity“ – před pár lety zde tam otázka kde se vyskytlo jméno Jidáše Iškariotského.. A studentíci si pak stěžovali, proč to tam dávali, když to jméno nikdy neslyšeli, nikdo je ho nenaučil, a proč by je vlastně mělo zajímat. O něco později tam byla báseň o utrpení, kde se vyskytl název Buchenwald..A studentíci si opět začali stěžovat, proč by jako měli znát z hlavy názvy měst, kde byly za 2.světové války likvidační koncentrační lágry. Ale bez těchto znalostí se ani seriozní diskuze o historii vést nedají, to se dá leda v rámci té diskuze vykřikovat indoktrinovaná hesla o zlých rasistech, nedemokratech, extrémistech, levičácích, pravičácích, ž idácích,…zlodějích, sockách, a podobně…

  6. nováček napsal:

    Kromě vzdělání, je v lidském životě velmi důležité i to, čemu se říkávalo dobré morálně volní vlastnosti, či dobrý charakter. Šlo o stav mysli, při kterém se člověk řídil t.zv. nepřekročitelnými morálními imperativy, na příklad, že se nelže, protože „kdo lže, ten i krade a nakonec zabíjí“ (což je ověřeno možná tísíciletými zkušenostmi), jiným příkladem je tak zvaná stálost ve smýšlení, vlastnost, které si velice považovali již přísloveční staří Římané (dnes se tomu dá říkat tak věrnost v přesvědčení, přátelství či v partnerství a pomalu se vrací i pojem věrnost v manželství).
    Bohužel, ony tak zvané nepřkročitelné morální imperativy se nelze jen naučit, ty se předávají a to mezigeneračně celostním působením – v rodině, okolí i škole. Dnes je toto „celostní působení“ hluboce narušeno a bohužel má na tom významný podíl nejen 41 let t.zv. totality, která nebyla vždycky až tak totální, jak se nám snaží leckdo vtlouct do hlavy (přestože se ví, že ještě nás, pamětníků žije mnoho) ale i to, čemu říkáme neutrálně – polistopadový vývoj.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies