PSÍ UŠI. Je přítomen notář a zástupce státního dozoru? V pořádku, můžeme tedy přistoupit k losování opatření platných od 1. září, řekli si v marketingovém projektu agentury Prchal a spol., dříve též známém pod názvem Vláda České republiky. Nemehla jsou zpět v plné síle, zpátky jsou po prázdninové pauze také Psí uši. Pojďme k dílu.

• Vítězem naší hitparády o micánka týdne se stává Jan Hamáček. Ne, nemusíte hned sahat po Google, pána vám lehce přiblížíme sami. Někdy počátkem 21. století býval předsedou nevýznamné strany v malém středoevropském státě, kde dokonce zastával podružné funkce v exekutivě. Převážně ale proslul jako zastánce zájmů chemicko-zemědělského holdingu, jehož ani nebyl členem; bůhvíproč to dělal. Po roce 2021 už o něm anály mlčí.

Video z představování volební kampaně ČSSD zachycuje Hamáčka v okamžiku, kdy se prudce změní jeho výraz. To musí mít nějaké vysvětlení, nabízíme náš oblíbený kvíz:

• Hamáček si uvědomil, že zapomněl koupit rohlíky a doma bude zle.
• Předsedovi ČSSD došlo, že zahajuje svou poslední volební kampaň a tak nějak mu to všechno sepnulo.
• Někdo Hamáčkovi pošeptal, že na souběžně vedené tiskové konferenci Vojtěch oznámil povinné roušky, čili z publicity nebude nic.

Správné odpovědi tentokrát neposílejte na lampárnu na Hlavním, ale rovnou do politického zapomnění.

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

• Chtěli jsme zde původně též krátce zmínit ukázky z dalšího dílu telenovely „Andrej Babiš si utírá boty o rohožku a rohožka stále drží“, pak jsme ale dospěli k názoru, že se od jara příliš nezměnilo. Andrej Babiš si prostě opět utřel boty o rohožku a rohožka stále drží, čili půjdeme dál. Osud je vůl, jak pravil kdysi Panwerich. Bývalému šéfovi ÚOOZ Robertu Šlachtovi se to ve čtvrtek sešlo takto:

Zdroj: ceskenoviny.cz, 20. srpna

Prostě ne vždycky se zadaří. K tématu se blíže vyjádřil též Arthur Schopenhauer: „To, co lidé nazývají osudem, jsou většinou jen jejich vlastní hloupé činy.“ O co jde: Šlachtu prošetřuje policie kvůli knize, plné veselých historek z natáčení, které jsou ovšem shodou okolností i skutečnostmi, k nimž Šlachta přišel coby policista, a neměl by je tedy troubit do světa. Na problém plukovníka ve výslužbě se přišlo během sněmovních interpelací, když ministr vnitra Hamáček prošetřování potvrdil. Šlachta tvrdí, že kniha politikům vadí a Hamáček nemá mít o jeho prošetřování informace. Byla z toho menší přestřelka:

Můžu pana Šlachtu ujistit, že je mi jeho kniha ukradená. Ale jako ministr vnitra musím na interpelace poslanců odpovídat pravdivě a ⁦@PolicieCZ⁩ musí postupovat podle zákona… https://t.co/eT87FpqMtu

— Jan Hamáček (@jhamacek) August 21, 2020

Teď tady čtu, že mě prověřuje policie kvůli nějakým informacím v knížce. Dozvěděl jsem se o tom až teď z médií. Budu rád, když se vše řádně prověří, vítám to. Je to šance ukončit všechny ty pomluvy kolem. P.S. Knížka je stále v prodeji 😉

— Robert Šlachta (@RobertSlachta) August 20, 2020

Doporučíme pozornosti čtenářstva zejména poslední větu. Z marketingového hlediska zcela v pořádku, vytřískat z pozornosti médií co nejvíc je základní poučka. Ovšem po právní stránce – v případě, že by byl Robert Šlachta čistě hypoteticky nakonec obviněn, mohlo by to být bráno jako hrozba pokračování v trestné činnosti, což je jak známo jeden z vazebních důvodů. Každému jeho polívky, co hrdlo ráčí.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

• Aby to ale nevypadalo, že za všechno v této zemi můžou politici a policajti, co je svými neuváženými (to v lepším případě, v horším naopak velice dobře uváženými) činy pustili k moci. Ve světě korporátu se taky umějí dít věci.

Zdroj: Médiář.cz, 20. srpna

Z textu vyjímáme:

„Mám české tělo, ale německý mozek. Inhaluji emoce a příběhy, ty pak ale dokážu s laboratorní přesností systematicky třídit a racionálně s nimi pracovat dál. To je potřeba.“
(Tereza Báčová o původu součástek svého těla)

Nevíme, jak vy, ale my asi nevíme, co si představit. Pojďme dál.

• K intelektuálním, a zejména morálním autoritám této země se zařadil též zpěvák Dalibor Janda. Kolegové umělci jsou prý v Česku přemnožení, Jandu štve, jak fňukají.

„Nestěžuju si, nejsem na tom tak špatně, abych nevydržel půl roku nebo rok bez kšeftů. Pokud někdo nepřežije bez dotací nebo jiné pomoci, ať se na to vykašle a jde dělat něco jiného.“
(Dalibor Janda v rozhovoru pro Expres, 18. srpna)

Nebylo by na tom všem, snad kromě poněkud svérázně pojaté kolegiality, nic zvláštního. Nebýt jedné drobné okolnosti:

Lidovky.cz, 17. července 2018

iDNES.cz, 16. července 2018

Stane se. Kdo si má taky všechny ty dotace pamatovat.

Klidnou mysl – a neberte dotace, nebo se z toho zblázníte.

Follow @malecak