Pizza od středoškoláků a veliké divení. Mojžíř je především výnosný byznys
ANALÝZA. Čas od času v Česku přichází čas divení. Divíme se věcem, na které bylo dlouho upozorňováno, že se stanou. Nejvíc se přirozeně diví ti, které si volíme, aby činili něco, abychom se potom nemuseli divit my. Je to i případ ústeckého sídliště Mojžíř, kde se nyní s Ústím nad Labem diví celá republika. Tak dlouho bylo upozorňováno, že přehlížený obchod s chudobou způsobí sociální výbuch, až, světe div se, přehlížení obchodu s chudobou způsobilo sociální výbuch.
Místo tradiční trolejbusové linky do Mojžíře od poloviny prázdnin zajíždí autobus – nastupuje se striktně předními dveřmi, ve voze je asistent dopravy a strážník městské policie. Dopravní podnik změnu zdůvodnil tím, že beze změn by čtvrť přestal obsluhovat úplně – šoféři po sérii verbálních i fyzických útoků místních odmítali linku obsluhovat.
Měsíc poté se přidala jedna z mnoha ústeckých pizzerií, která do Mojžíře přestala zavážet stravu, také po útocích na své kurýry. Mojžíř se tím dostal znovu na titulní stránky novin. Ne poprvé. Studenti pražského gymnázia vyhlásili sbírku na pizzu pro mojžířské děti. Gesto, které sami studenti označili za happening, samo o sobě nic nevyřeší, problémy Mojžíře jsou mnohem hlubší. Bobtnají už dlouhé roky a hlavní roli v nich hraje byznys s chudobou.
Dobrý byznys s kořeny v minulosti
Jak se z jednoho nejnovějších ústeckých sídlišť stalo ghetto? Prvním krokem k současné situaci byla masivní privatizace bytového fondu v 90. letech. Byty se za hubičku ale nedostávaly jen k tehdejším nájemníkům, ale k velkým hráčům na poli realit.
Související články
„Méně dávek, více bídy.“ Celoplošné bezdoplatkové zóny nefungují, největší je v Ústí
Lžeme dnes, lžeme zítra. Jak hnutí ANO „prodává“ ústecké ghetto jako svůj úspěch
Ještě před pár lety se dal padesátimetrový byt pořídit do 100 tisíc. Dnes se ceny pohybují od 500 tisíc do milionu, i tak je ale návratnost „investice“ slušná.
Za velkou část obyvatel platí nájemné stát prostřednictvím dávek – jen v roce 2020 šlo do ulice Jindřicha Plachty v Mojžíři na příspěvcích a doplatcích na bydlení 12 milionů korun, teď je částka vyšší.
Byty vhodné na investici
Aktuálně, konkrétně k 5. září letošního roku, je v ulici Jindřicha Plachty, která tvoří jádro vyloučené lokality v Mojžíři, v nabídkách realitních kanceláří 23 bytových jednotek. Prodejní ceny se pohybují v rozmezí půl až necelý milion Kč, dle rozlohy. Samotný stav bytové jednotky nemá většinou na prodejní cenu vliv.
Nabízejí se jak byty v osobním, tak v družstevním vlastnictví.
U inzerovaných bytů se vyskytují následující společné jmenovatele: byt je vhodný pro investora/investici, uvádí se měsíční výnos z bytu průměrně necelých 7000,- Kč měsíčně, byt v dobrém stavu, netřeba investic – ač tomu tak ve skutenosti není, poptávka přesahuje nabídku. Ano, adresa Jindřicha Plachty je skutečně žádanou lokalitou pro specifickou skupinu investorů.
Více než tři čtvrtiny bytů v nejproblémovější ulici jsou užívány k podnikání. V některých blocích se samostatnými vchody je toto číslo dokonce přes 90%.
Změna proti předcházejícím rokům je v tom, že se v nabídce objevují i byty družstevní. Což je nejspíš důsledek toho, že byty v osobním vlastnictví pomalu docházejí, ze tří čtvrtin je v tuto chvíli vlastní jiní lidé nebo firmy, než kdo je fakticky užívá.
Majitelé mimo Ústí
A tím se dostáváme k dalšímu paradoxu ústeckých vyloučených čtvrtí. Majitelé bytů ve velké míře nemají s Ústím nic společného. Samozřejmě kromě faktu, že zde v bytové sféře podnikají.
Ze 616 bytů v ulici Jindřicha Plachty bylo letos v červnu v osobním vlastnictví 437 bytů, 167 jich vlastnilo bytové družstvo Rozvoj a 12 bytů je v majetku statutárního města Ústí nad Labem. Ze zmíněných 437 bytů v osobním vlastnictví jich je 335 v rukou osob nebo firem, kteří mají bydliště nebo sídlo mimo Mojžíř nebo Ústí nad Labem vůbec. Tedy více než tři čtvrtiny bytů v nejproblémovější ulici jsou užívány k podnikání. V některých blocích se samostatnými vchody je toto číslo dokonce přes 90%.
V roce 2020 byl přitom tento podíl ještě zhruba 65 %, dá se tedy říct, že Mojžíř jako investiční lokalita v posledních letech stále investory přitahuje a odpovídá tomu i zmíněná aktuální nabídka realitních kanceláří.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
8 komentářů
A co to vlastně mění na faktu, že obyvatelé těchto lokalit kradou, šikanují, zneužívají a čerpají?
Soudruzi z hlídacího psa by měli v uvedené lokalitě pobýt a bydlit minimálně 1 rok ,aby si zažili ,jak se chudáčci indoslováci a indočeši chovají . Prozatím jen popisují jen statistické údaje ale vůbec nic neví jak se tam žije… Není to ani vina městské části , že se tam začali asociálové stěhovat z východu Slovenska , kde bydlí v boudách z prkýnek a plechu…..Stát se bojí zasáhnout proti této nelegální migraci asociálů / viz nedaleká Matiční ulice dnes už neexistující nájemní domy plné asociálů srovnány se zemí ….!!!!!!
Přísně vázat docházku do školy s výplatou dávek a nájemné, které se proplácí v dábkách vázat na cenu průměrnou v daném městě
Dobrý den,nechápu,proč se studenti z Prahy pletou do něčeho,čemu vůbec nerozumí,pokud si myslí,je tu nějaká diskriminace,tak ať sem přijedou a můžou se podívat,jak se nám na Severu žije.On to není problém jenom Mojžíře,tyhle lidi se potloukaji po celém městě,všude kolem sebe děti a nikdo z nich nepracuje,ten,kdo tady nežije,nemůže soudit,měli by se starat o sebe.Je problém v sociálním systému,který už měl být dávno změněn.Na sociálních sítích je každý chytrý,ale kdo tu nežije,nemůže soudit.Utlačovaný a diskriminovaný se cítím spíš já,za totality by si tohle nemohli dovolit, musel jsem to napsat, protože už je toho příliš.
Přítkovská 1688/11, Teplice. Tam také potřebuji pizzu.
Takže jak to vysvětlení čtu, tak je to naprosto v pořádku, přesně jak jsme si vycinkali o sametovce v listopadu 1989, už jsme součástí toho úžasnééého Západu, včetně těch ekonomických příležitostí a včetně těch no go zón.
Here you are free and you have pride
Long as you stay on your own side
Free to do anything you choose
Free to wait tables and shine shoes Everywhere grime in America Organized crime in America
Terrible time in America
You forget I’m in America
(tedy už nejen tam)..
Odvádět pozornost a zodpovědnost od nepřizpůsobivosti a chování místních obyvatel k obchodům s realitami je absurdní. Jakoby za chování nájemců mohl samotný pronajímatel.
Autor asi nepochopil, že tohle je přece v bydlení ten pravý kapitalismus s lidskou tváří. Konkrétně, že chudí se budou stahovat (ať už dobrovolně, nebo pod ekonomickým tlakem) tam, kde je bydlení nejlevnější a platit jim ho budeme my pošetilci, kteří chodíme do práce a platíme daně 🙂 Problém je samozřejmě úplně jinde, než v tom, že drtivou většinu panelových bytů v tomhle ghettu vlastní pár odvážlivců, kteří těmhle individuím mají odvahu svůj majetek pronajmout, totiž v tom, o čem se pokrokový autor ani nezmíní. Ve vymahatelnosti práva a rovnosti před zákonem. Kdybych se já ve svém domovském městě choval jako tenhle agresivní dobytek, zatočil by se mnou stát, případně obec, velmi rychle. Za mnou by totiž nestály žádné uřvané ziskovky, nemám tu správnou barvu. Pokud dál budeme hledat problém všude jinde, než kde opravdu je, bude ten problém jen dál narůstat. Což ostatně bude těšit ony zmíněné ziskovky, které se na (ne)řešení tohoto problému tak bohatě pasou.