Petr Pithart: Chyby a omyly Václava Havla. Slovensko a rozpad společného státu
KOMENTÁŘ. První velkou chybu ve své „slovenské politice“ udělal Václav Havel hned první den svého prezidentování. Ačkoli ústava nic takového nepředepisovala, neletěl do Bratislavy, kde byl Ján Chryzostom Korec připraven odsloužit slavnostní mši Havlovi na uvítanou. „To je tragédie, to se nemělo stát!“ komentoval to tehdy podle vzpomínek Petra Pitharta sepsaných pro HlídacíPes.org Karel Schwarzenberg.
Když jsem minule psal o chybách a omylech Václava Havla, vynechal jsem chyby a omyly v jeho politice vůči Slovensku. Píšu o tom ovšem z pozice těch, kteří, jako Havel, chtěli stát zachovat.
Mnozí nechtěli, zejména úzce ekonomizující pravice. Ale i z těch se mnozí k tomu veřejně neradi přiznávali a museli nakonec použít odpudivé způsoby, aby dosáhli svého, jak o tom píšu v závěru této pětidílné série Chyby a omyly Václava Havla II. Slovensko a rozpad společného státu (další díly budou na HlídacíPes.org postupně vycházet, pozn.red.).
Hned na tomto místě je však spravedlivé přerušit výčet Havlových chyb a omylů, a poukázat na jeho zásluhy, které jsou nesporné.
Petr Pithart odhaluje zákulisí událostí po listopadu 1989 též v nové knize HlídacíPes.org. Získat ji můžete zde: České průšvihy 1989–2024.
Publikace mapuje fatální selhání české polistopadové politické elity.
Bez Václava Havla by devětaosmdesátý byl jiný. Po 17. listopadu 1989 by se jistě něco dělo: režim by možná padl, ale možná taky ne: možná by starou partu vystřídala ve vedení státostrany jen parta mladší.
A pokud by padl, bylo by nepochybně mnohem více chaosu a celý proces by byl bez Havla nejspíše pomalejší.
Havlova integrující neformální autorita byla nesporná a nedala se srovnat s autoritou ostatních protagonistů. Havel měl nápady, udával tempo. Měl tah na branku, byl stratég i taktik, byl opatrný, byl ale i tím, kdo dovedl riskovat.
Postupně se pod jeho vlivem (a také Josefa Vavrouška a Havlova bratra Ivana) ustavovala pevnější struktura toho, co se nakonec nazývalo Koordinační centrum Občanského fóra.
Havel stál v jeho čele, ale nebyl do něho nikdy volen; nikoho to ani nenapadlo. Své spolupracovníky pro různé situace, pro různé úkoly (při různých jednání s mocí) si jmenoval sám.
V neustálých debatách o tom, co a jak, kdy a s kým si často bral poslední slovo, a to potom – většinou, ne vždy – platilo. Byl i tvrdohlavý, ale nechal se přesvědčit.
Bylo zřetelné, že je bytostně dramatikem. Některé situace zjevně inscenoval (co kdo kdy a jak při vyjednávání s představiteli moci řekne), většinou úspěšně, i když někdy taky ne.
První kompletně zdokumentovaná revoluce
To všechno se dá dokázat, protože existují doslovné přepisy z magnetofonových pásků z jednání s představiteli moci. Jakmile červená žárovička na magnetofonu uprostřed stolu zhasla, přerušil Havel jednání; pokračovalo se v něm, až když Vladimír Hanzel, jeho osobní tajemník, baterie vyměnil a žárovička se opět rozsvítila.
Se zárukou editora, že do nich nebylo jakkoli zasahováno (třeba škrtáno), vydal Hanzel tyto přepisy pod titulem Zrychlený tep dějin s podtitulem Reálné drama o deseti jednáních. Autentické záznamy jednání Občanského fóra a Verejnosti pro násiliu s představiteli moci v listopadu a prosinci 1989.
Bez zásahů, což znamená, že obsahují i řadu nesmyslných „breptů“ (také mých). Havel se pak chlubil, že je to „první revoluce na světě, která byla kompletně zdokumentována“.
Není to úplně pravda, protože velmi emotivní rozhovory Havla a Alexandera Dubčeka, ve kterých první přesvědčoval druhého, aby nekandidoval na funkci prezidenta, nahrávány nebyly. Dubčekův pláč by nebylo ani vhodné zaznamenávat. U toho jsem ale nebyl.
Toto všechno ovšem platí jen do poloviny prosince 1989, když se Havel rozhodl kandidovat na funkci prezidenta.
Od Občanského fóra a od vnitrostátní politiky se až okázale odtrhl, odstěhoval se na tajné místo, protože nechtěl být obtěžován stranickými problémy (OF se ovšem stranou nestalo, zůstávalo jen hnutím, ale to je jen otázka terminologie). Nechtěl už s námi nic mít, protože chtěl být „nadstranickým“ prezidentem.
Cítili jsme se doslova zrazeni. Museli a chtěli jsme ovšem dělat všechno proto, aby byl Václav Havel byl zvolen. Všechno to dopadalo nejvíce na mne, protože mne Havel ustanovil svým zástupcem (a pak nám zmizel z očí). A po mně, když jsem se pak v únoru 1990 stal předsedou české vlády, na Jana Urbana.
Havel dal košem slovenským katolíkům
Nyní již ale ke Slovensku. První velkou chybu ve své „slovenské politice“ udělal Václav Havel hned první den svého prezidentování. Ačkoli ústava nic takového nepředepisovala, neletěl do Bratislavy, kde byl v Katedrále svatého Martina rektor Kňažského seminára sv. Cyrila a Metoda Ján Chrysostom Korec připraven odsloužit slavnostní mši Havlovi na uvítanou.
Korec, dlouho vězněný a tajně vysvěcený kněz, měl na Slovensku obrovskou autoritu, i když arcibiskupem nitranským byl ustanoven až o několik měsíců později.
Spíš než velká chyba to byla chyba obrovská. V bratislavské katedrále bylo v letech 1530–1860 vysvěceno na devatenáct uherských panovníků a jedenáct královen, včetně Marie Terezie – Budín byl v té době obsazen Osmany. Co povážlivějšího, do Bratislavy jel nechat si odsloužit děkovnou mši svého času dokonce i Klement Gottwald, ačkoli o perfidních motivech u něho netřeba pochybovat.
Nebyl jsem v té době v Havlově blízkosti, takže nevím, zda vůbec vážil možnost jet či nejet do Bratislavy. Viděl jsem ale doslova zoufalého Karla Schwarzenberga, tehdy ještě jen předsedu sboru zahraničních poradců krajanů, jak „zalamuje ruky“ za hlavu a volá: „To se nemělo stát!“ To je tragédie!“
Prezident nejen nadstranický, ale i nadcírkevní
A co už vůbec není pochopitelné: Havel nejel na Slovensko ani dalších čtyřicet dnů. Ano, o jeho návštěvy byl obrovský zájem všude na světě. Byl tak jiný, než všichni ostatní papaláši! Jeho proslovy byly literární díla. A byl to prezident. který se dostal na Hrad skoro rovnou z vězení.
Lze ale jeho motivy odvodit: Havel chtěl být nejen nad politickými stranami, ale také nad církvemi.
O jeho poměru k politickým stranám jsme už psali (Jan Urban a Petr Pithart v knize České průšvihy 1989–2025). Představa prezidenta asepticky odděleného, odříznutého, a přitom nadřazenému nad základními institucemi země je ale nejen nepraktická, ale i nemožná.
Havel své předsevzetí musel dříve či později porušovat, chtěl-li běh věcí ovlivnit, a právě pak se dopouštěl chyb. Daly by se subsumovat do rubriky jakéhosi nevědomého pokrytectví: dělá něco jiného, než říká.
Příště o diskrétním angažmá při snaze o odstranění Vladimíra Mečiara ze scény…..
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Budoucí náměstek Vích: prodloužená ruka SPD a Ruska na ministerstvu obrany
Česko-slovenský systém „našich lidí“. Červený koberec pro Okamuru v Bratislavě
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
65 komentářů
Myslím, že i jeho restituce nejsou dost objasněné a novnáři se tohoto tématu bojí. Zřejmě na ně neměl nárok.
Proč by neměl? Byl přímý potomek.
Kolaborantů za WWII .. v tom máte pravdu
Neplácejte nesmysly. Nebo chce argumentovat tím dávno vyvráceným nesmyslem jak Heydrich houpal malého Vašíka na kolenou. Naopak, Vy jste kolaborant se zločinnou KSČ.
… prohlásil kolaborant s Rusy, malý český hloupý honza.
… on vlastně Václav Havel „charakterně“ nic nechtěl, aby ale nakonec všechno dostal… To „chtěla“ (i za něj ) švagrová – a to ji zakázat nemohl, aby on se s tím (jako nezaúčastněný indiferent) tak jen „svezl“ – mimoděk… Čili žádné nekalé úmysly s restitucí majetku Václav Havel dozajista neměl – a ani Tomáš Ježek mu pro něj ten zákon(o restitucích) nepsal…
Havel udělal mnoho chyb a taky lži a taky vyloženě prasáren. Podle mne ty chyby převažují nad zásluhami. Za jeho největší lež považuji jeho nesplněný slib o tom,že odejde z politiky když se republika rozpadne.Jeho amnestie v roce 1990 byla další obrovská minela,která stála život mnoho lidí. Podle mne Havel měl ze začátku morální autoritu,ale na funkci presidenta se nehodil.
Nikdo není dokonalý, co v tom případě Zeman?
PRO LIDI …..heslo populistů,které nic neříká…pro lidi se udělá nejvíc,když se dodržuje právní stát,ale to nikdo z těch populistů a ANO neříká.A cenzura se rozjíždí.Na „lidi“se každý z těchto politických plkanů, vykašle.
Pan Havel, i přes své chyby, kdo je nemá, nejlepší prezident. S láskou vzpomínáme.
Souhlas ale Havel byl dost naivní snílek. Nicméně tou dobou nikdo lepší nebyl. Když uvážím, že tou dobou už StB tlačila Zemana, tak je mi mdlo.
…jako „naivní snílek“ se projevil zejména pak jako agresivní prosazovatel všech USA válek po celém světě… Legendární je jeho výrok, že „zlu je třeba čelit od (v) počátku..“
Souhlasím, zlu je třeba čelit už v zárodku, než vyroste.
…jenže ono to „zlo“ bylo jinde.. To už Václav Havel nedomyslel, protože na Hrádeček si žádné emigranty-exulanty nevzal…
Zlo mělo vždy a bez vyjímky sídlo na Východě
pro j 29. 9. 2025 (16:25)
On také za života Václava Havla ještě žádný problém s emigranty-exulanty nebyl pane j. Ten se objevil až po jeho smrti. Trénujte si paměť a naučte se počítat.
Ještě za života Václava Havla byl ne demokraticky zlikvidován Muammar Kaddáfí a té „likvidaci“ Václav Havel tleskal a pak tedy začali uprchlíci z Libye se „šířit do všech stran přes moře… Pak smysluplný postup pro takovéto migranty už ale Václav Havel neměl a už vůbec svoji „světovou“ vahou netlačil na Francii, VB a USA, aby tyto migranty si převezli do svých států, když společně a nerozdílně toho Kaddáfího zlikvidovali… Tady zlo přišlo ze Západu a p. Jiří a Skeptik se zásadně mýlí..
Kadáfí byl terorista a Lybie byla základnou teroristů. U nás byl taky výcvikový tábor.
pro j 2. 10. 2025 (19:45)
Nevím, zda Václav Havel tleskal nebo netleskal likvidaci Kaddáfího, já jsem Václava Havla tleskat likvidaci Kaddáfího neviděl a je mi celkem jedno, zda té likvidaci Kaddáfího Václav Havel tleskal nebo netleskal. Té likvidaci Kaddáfího jsem však tleskal já, neboť jsem v době vlády Kaddáfího v Libyi několikráte byl, s poměry v Libyi za vlády Kaddáfího jsem se setkal a zažil je. Vzpomínám si, jak mi jeden z pracovníků naší diplomatické mise líčil, jak už dva měsíce se snaží dostat z vězení jednoho československého občana, který nic zlého netuše si vyfotografoval starou polorozpadlou pevnost postavenou Španěly někdy v šestnáctém století, neboť prý fotografoval vojenský objekt. Také přemýšlím, jak by bylo možné „demokraticky“ zlikvidovat nedemokratického a zlého diktátora, kterého měli i sami občané v Libyi už plné zuby. Když už Francie a VB pomohly Libyjcům zbavit se diktátora Kaddáfího, měli Libyjci všechny předpoklady pro to, aby si stvořili ve své zemi poměry lepší než jaké byly za Kaddáfího. Místo zlepšování poměrů se Libyjci začali prát sami mezi sebou. Že takové lidi Václav Havel do republiky nezval se nedivím, já bych je nezval také. A že je k sobě za takovýchto okolností nechtěli ani Francie, ani VB, se také vůbec nedivím.
Petře Pitharte. Doba dvojdomků je dávno pryč. A ono toho po vás také moc dobrého nezůstalo.
Pithart , nebyl schopen nic vyjednat s Mečiarem
V tomto se Havlovi nedivím. I já jsem měl až po krk desetiletí slovenské nadvlády a neustálé protěžování slovenských požadavků. Ne nadarmo se říkalo, že SNP bylo završeno dobytím Pražského hradu.
Sám Havel byl jedná velká chyba a omyl.
Pan Havel, i přes své chyby, kdo je nemá, nejlepší prezident. S láskou vzpomínáme.
A koho by jste si představoval ?
Veliký souhlas!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Působil jsem v sedmdesátých letech na Komenského univerzitě v Bratislavě a Slovensko fakticky již bylo zcela nezávislé. Autoritativní systém inteligentně v rámci možností v sovětském impériu vzdoroval administrativním tlakům z Moskvy i Prahy.
Rusové splnili slovenským elitám v roce 1968 nejtajnější i nejsmělejší sny: za několik měsíců po ponižující a brutální vojenské intervenci v srpnu 1968 má Slovensko ( tj. jeho politické elity) vlastní vládu, ovládá i federální vládu, ovládá Komunistickou stranu a zcela ovládá zahraniční politiku i zahraniční obchod.
K rozpadu společného státu po roce 1989 by došlo v každém případě za jakékoliv politické reprezentace v Praze.
doc.RNDr.Bohumír Štědroň,CSc.
viceprezident České asociace Římského klubu/ místopředseda Prognostického klubu České manažerské asociace
[email protected]
Vztah mezi slovenským katolictvím a nábožensky vlažnou+tolerantní Čr by nezachránilo ani deset Havvlů a tisícc mší.
P.Pithart zase strká hlavu do písku a odmítá+odmítal vidět, že nejen J Ch Korec (přes veškerou svou osobní statečnost), ale celý katolický slovenský dissent, slovenská ŘKC i slovenští katoličtí laici, byli – a z velké části dodnes jsou – oplakávači slovenského štátu, Tisa a jeho nácků, že slovenské katolictví je venkovsky pověrčivé, klerofašistické, intolerantní a bigotní.
Typickým representantem slovenských katolických laiků byl+je Ján Čarnogurský, o kterém si P.Pithart ještě dlouho po rozpadu CS namlouval, že je to jeho přítel a že kdyby mu Češi vyšli ještě víc vstříc, Čarnogurský by nepodporoval odtržení Slovenska. Jenže Čarnogurskému šlo především o rehabilitaci slovenského štátu, vlastní rodiny, Tisa a klerofašistické ideologie.
Bývalý komunista a pak probuzený katolík Pithart nevnímal velký a nepřekonatelný rozdíl mezi slovenským hlinkovským katolictvím a intelektuálním českým katolickým dissentem a českou podzemní církvi.
Zajímavou knihu „České průšvihy…“ jsem již u Vás objednal a napíši několik recenzí.
Ukázky recenzí:
https://www.pritomnost.cz/2024/12/01/dulezite-i-nedulezite-situace-takovy-je-film-prezidentka/
https://www.pritomnost.cz/2025/03/24/hazardni-sachova-partie-donalda-trumpa/
Bohumír Štědroň
Jeste jsem neslysel, ze by nejakeho Slovaka tehdy zamjimala mse s Havlem. Havel se odepsal vlastnim pozaitkaskym zpusobem zivota, ktery byl Slovakum odporny, a zakazem vyvozu zbrani. Stejne tak nebyl schopem jako Pithart pochopit, ze normalizace byla pro Slovaky povetisnou pozitivni zkusenost.
Je mi lito, ale tehdy jsme meli blizeji k vychodnim Nemcum nez Slovakum. Stejne jako dnes.
O jakém zákazu to vykládáte? Žádný nebyl.
…přečtěte si knihu HAVEL od Michaela Žantovského, který tam dobře a pravdivě popisuje tehdejší roli V.H. při omezování zbrojní výroby.. Že on si ten zákaz „bral“ jako jeho morální povinnost nového režimu, ale neodhadl (zoufale) reakci slovenského obyvatelstva na takřka okamžitý kolaps zbrojních fabrik s cca 100 tis. zaměstnanců a na ně navázaných rodin bez nějaké státní pomoci za to rušení zbrojovek…
Zbrojní výroba se omezovala už za komunistů, takže žádný Havlův výmysl. Navíc celá produkce šla prostřednictvím SSSR na podporu světového terorismu.
…ano, zbrojní výrobu minulý režim chtěl a začal (pomalu) omezovat. Pak ale proběhlou revolucí to nabralo tragický průběh, protože nová „demokracie“ se na ty zbrojní fabriky zcela vykašlala – což by minulý režim nepřipustil.. A světový terorismus začal rašit až po studené válce.. Třeba taková Al-kaidá bojovala tehdy pospolu s USA i v tom Afghanistánu, aby pak pro USA byla největší nepřítel….
josef 28. 9. 2025 (20:53)
Ne „demokracie“, ale nová nekomunistická vláda vyzvala vedení zbrojních fabrik, aby ukázalo, co umí a začalo konečně dělat to, co mělo dělat už dávno, aby své podniky začalo řídit a starat se o ně. Týkalo se to jak podniků v Čechách, tak na Slovensku. Aero Vodochody to celkem zvládlo, Poldi Kladno, vyrábějící odlitky na věže tanků, tak na půl. Strojírny v Novém Meste nad Váhom také. Vedení ZŤS Martin však totálně pohořelo, přestože k tomu, aby změnilo výrobní program, bylo vyzýváno ještě za vlády komunistů. Prostě se na nějakou změnu výrobního programu totálně vykašlalo, spoléhalo se na své kontakty a známosti na nejvyšších místech, spoléhalo se na „uja“ Husáka a Biľaka, že to nějak zařídí, aby se opět začaly prodávat tanky. „Ujové“ Husák a Biľak nic nezařídili a ani nic zařídit nemohli. Nadále se tudíž v ZŤS Martin vyráběly tanky, které nebylo možné vyvézt. Po pádu komunismu totálně neschopné vedení ZŤS Martin totálně pohořelo. Ale jak už to tehdy na Slovensku chodilo, hodilo vedení ZŤS Martin vinu na Čecha Havla, neboť za všechno špatné na Slovensku mohli tehdy přece Češi. Jak je dobře, že v současné době se už na Slovensku za své problémy na Čechy vymlouvat nemohou.
Děkuji, za zajímavý popis této historické podrobnosti.
Nicméně, asi je nutné doplnit jistou informaci.
„..Podruhé byl Václav Havel zvolen prezidentem ČSFR 5. července 1990, když mezi voliteli Federálního shromáždění převažovali zástupci Občanského fóra a –slovenské – Verejnosti proti násiliu.
Jinak řečeno – ani tou událostí, tímto odmítnutím .. Havel o své oblíbence, ani na tom Slovensku tehdy nepřišel. I tam tuto jeho – v článku popsanou „nadstranickost “ i „nezávislost na církevních ritech“,.. přijali a souhlasili s ní. (lidově řečeno, doslova jí žrali)
Ovšem, právě to co se tehdy zdálo z hlediska toho tehdy poplatného havlovského kultu „to jediné správné“, se už za necelé 2 roky negativně projevilo během nacionálního sporu, kdy se tento stát rozdělil.
Ono, jak tu píšu často, propaganda funguje na všech stranách,
Jedna třetina spisu STB byla skartována a díky tomu mohl být Havel tím čím byl. Osobně můžu potvrdit že je to tak. Spolupracoval od prvopočátku a potom tady sehrál národů divadlo. Aby blbci jste mu to s papali. Komunisti si rozebrali majetky a dnes jsou z nich podnikatele.
Blbeček jsi tady pouze ty. !!
Havel spolupracoval s StB, proto si odseděl 5,5 roku v kriminále, co i. Dole.
Čeho vy, jednodušší soudruzi jste schopni, je neuvěřitelné !!
no to jste tomu Václavu Havlovi přidal navíc 1 rok, tedy „jen“ 4,5 roku si „odseděl“, aby nejvíce let si odseděl Petr Uhl a to rovných 9 let ( a možná ještě i pár měsíců nad těch 9 let).. Více let „odseděných“ než Václav Havel měl i Václav Benda… A ty uvozovky jsou dobře popsány v „Dopisy Olze“, kde V.H. žádá manželku, aby mu přinesla na návštěvu obrazně“artyčoky“, že si budou dělat ve vězení piknik.. Tedy žádný uran už nekutal – byť by možná jako „ozářený“ (ale ne jeho vlastní aureolou) teď ještě žil…
Já už ty kecy Pitharta nad ani nemohu číst. Všechny kritizuje o všem ví jak to mělo být a sám jako předseda české vlády byl ten nejméně schopný politik jakého kdy tato země měla.
… no daleko horší byl Vladimír Špidla, kde byl jistý Radko Martínek (myslím) ministrem dopravy… Pithart byl předsedou vlády ještě za ČR a měl v době rozpadu federace daleko horší rozhodovací možnosti, protože třeba takového ministra zemědělství Kubáta chtěl odvolat, aby ODA – coby Kubátova strana ve vládě, mu to kategoricky zakázala..
A co tak článek chyby a omyly Petra Pitharta ? Ten by byl určitě také dost zajímavý ! 😉
V.Havel spáchal spoustu nenávratných chyb a omylů,které jsou ve zmíněné knize ,,Národ sobě „velmi dobře popsané.Je to ale velmi smutné čtení….Následky Havlova chování si neseme doposud.Moje rodina obzvlášť,díky brutálnímu trestnému činu spojenému s velkorysou Havlovou amnestií……
Klausova amnestie byla horší.
Která zásluha může překrýt rozpad státu?
Rozpad státu byla zásadní výhoda. Zbavili jsme se nenasytných štěnic z východu, kteří Čechy stejně vždy nenáviděli.
Mnozí si mysleli, že po roce 89 zde bude vláda Dubčeka, to by byla ovšem další hrůza. Dnes je vidět, že rozdělení Čechů a Slováků bylo důležité.
Petr Pithart ví vše a dovede kritizovat každého! Jenže pan Václav Havel se rozhodl dle svého! A nějaký Pithart ať se rozhoduje také podle svého. Možná si neuvědomuje, co vše pan Václav Havel pro naši zem udělal! A co udělal soudruh Petr Pithart?
Ano, Slováci ho potom nikdy neprijali za svojho prezidenta. Do 1989 ho nepoznali a potom už nemali ochotu poznat . Nikdy mu neodpustili Leopoldov ani zrušenie zbrojnej výroby a následné prepúšťanie , ktoré po ére komunizmu bolo nečakaným precedens, ani krátke gate ani opilecké prešlapy na oficiálnych návštevách .
Vladimíro, o ukončení zbrojní výroby se snažili už súdruhovia Husák a Biľak, neboť i oni s těžkým srdcem byli nuceni uznat, že dodávat zbraně odběratelům v arabských zemích, kteří byli téměř jedinými odběrateli našich tanků a BVP, když nám za ně neplatí a chtěli by je na dluh, nemá smysl. V roce 1986 totiž prudce klesla cena ropy, hlavní vývozní artikl arabských zemí, která však pomalu klesala už asi od roku 1984. V důsledku poklesu cen ropy došly tehdy našim arabským přátelům a odběratelům zbraní peníze. A právě někdy od roku 1984 byly tanky a BVP dodávány arabským zemím na dluh, který, pokud je mi známo, nebyl zaplacen dodnes. Poslední dodávky zbraní arabským odběratelům byly realizovány v první polovině roku 1987 a pak konec. Jenže konkrétně v ZŤS Martin spoléhali na své kontakty a známosti a že to „ujové“ Husák a Biľak nějak zařídí, a tak nadále vyráběli tanky, které nebylo kde prodat. Jenže výroba tanků a BVP samozřejmě něco stála a někdo ji zaplatit musel. Zaplatit jsme ji museli my všichni svými daněmi. Neprodejné tanky se hromadili na skladovacích plochách v Martině a když už je nebylo kam dávat, byla někdy v první polovině roku 1989 alespoň část tanků naložena na československou námořní loď a odvezena do Vietnamu jako dar lidu Československa lidu Vietnamu. Samozřejmě zadarmo. o žádný obchod se nejednalo. Šlo pouze o uvolnění skladovacích ploch v Martině. Václav Havel žádný vývoz a výrobu zbraní zakazovat nemusel, neboť už se zbraně od roku 1987 v důsledku platební neschopnosti arabských zemí de facto nevyvážely. Vyvezlo se jen něco velmi málo našim přátelům z Varšavské smlouvy, ale množství těchto vyvezených tanků nestálo vůbec za řeč, neboť naši přátelé z Varšavské smlouvy si vyráběli většinou tanky sami. Podotýkám, že zbraně jsme tehdy nemohli vyvážet kam bychom bývali chtěli, směli jsme je vyvážet pouze tam, kam nám to dovolil Sovětský svaz, v jehož licenci byly zbraně vyráběny. Přestaňte tedy Vladimíro brát vážně výmluvy a kecy tehdejšího vedení ZŤS Martin, které namísto aby změnilo výrobní program v době, kdy o to usilovali už „ujové“ Husák a Biľak, čekalo stále snad na nějaký zázrak. A protože se žádného zázraku nakonec nedočkalo, hodilo vinu na Václava Havla. No a malí lidé jako Vladimíra jim tento kec spolkli i s navijákem. Ono tehdy podle na Slovensku zažitého zvyku bylo mnohem jednodušší hodit vinu na nějakého Čecha nebo na Čechy vůbec.
… tak UJKO Skeptik opět blúzni… Už před cca 2-3 roky jsem mu uváděl výcuc z knihy HAVEL od Michaela Žantovského vč. čísel stran 418-419 (ISBN 978-80-257-1213-9 pro běžné vydání, a ISBN 978-80-257-1395-2 pro bibliofilské vydání – tedy přímo pro SKEPTIKA – jako dogmatika vrcholného stupně)..Musím ale dodat, že tehdy jsem ten ISBN neuvedl, což se omlouvám pro podobné dogmatiky jako tady S. V knize na těchto stranách 418-419 uvádí Žantovský, že ČSSR bylo tehdy čtvrtým největším výrobcem a vývozcem zbraní na světě (tedy asi rozpor ke tvrzení UJKA Skeptika)… Už tím tady Žantovský (tehdy určitě nevědomě) vyvrací ten zoufalý dogmatismus UJKA Skeptika, který ty svoje vymyšlené rozumy stále mele dokolečka… A má-li UJKO Skeptik stále pochybnost, že finance za zbraně nám nebyly uhrazeny, tak to je možná možné… Tehdy (obecně) platil stav, že za jakýkoliv export zaplatil stát výrobci celou hodnotu zakázky ze státního rozpočtu přes finanční správu, ale pak úhrada či neúhrada ze zahraničí byla (zbyla) pak na státu – tedy nemusela úhrada z ciziny se rovnat ceně zakázky našeho výrobce, to ale tomu výrobci bylo jedno, protože on zaplaceno dostal a mohl jet dál a platil daně tak i z úhrady od státu… Takovéto financování po převratu padlo a každý výrobce (nejen zbraní) se musí postarat tak o úhradu za svůj vývoz….. Co bylo a je lepší, tak to ať si posoudí každý sám…. Tedy UJKO Skeptik opět slušně řečeno mlží lží a dává to na odiv do světa – a to mu i ten demokratický svět (Žantovský) zcela vyvrací… Doufám (snad naposledy), že napotřetí už taková dogmata UJKO Skeptik nebude vypouštět do světa jako svůj rozum..
Takže ve zkratce. Tanky zaplatila ČSSR a odeslala jako hospodářskou pomoc rozvojovým zemím. Tak to ano, tak si to taky pamatuji.
… jako pomoc se to řešilo i bartrem.. Takto sem byly dodány ještě před listopadem 89 osobní vozy DAEWOO a byla to součást trojdohody ČSSR – Libye – Jižní Korea, kdy za ropu z Libye pro Jižní Koreu, byly nám dodány vozy DAEWOO v hodnotě naší pohledávky vůči Libyii.. A třeba takový Václav Havel „odpustil“ takto dluhy Nikaragui vůči nám, když tam jel na návštěvu za doby tehdejší nové prezidentky Violett Chamorrové, která tam byla dosazena z vůle USA…
pro BUJKA josefa 29. 9. 2025 (11:59)
Pana Michaela Žantovského si sice velmi vážím, ale nechápu, proč bych měl vycházet ohledně našeho obchodu se zbraněmi z jeho knihy, kterou jsem ani nečetl. Nevím ani, z jakých zdrojů pan Žantovský ve svých údajích o čtvrtém místě na světě co se našeho obchodu se zbraněmi týče, které tu uvádíte jako údajný citát Michaela Žantovského, vycházel. Mně se někdy na přelomu let sedmdesátých a osmdesátých let dostal náhodou do rukou časopis Newsweek, a to bylo Československo v Newsweeku uveřejněné tabulce na místě šestém. Ani to není samozřejmě špatné umístění, ale čtvrté místo to rozhodně nebylo. Podotýkám, že tehdy na přelomu let sedmdesátých a osmdesátých byl náš obchod se zbraněmi na vrcholu. Koncem let osmdesátých, o kterých jsem psal já, ne Michael Žantovský, se náš obchod se zbraněmi už blížil nule. A mohu vás ujistit josefe, že o našem obchodu se zbraněmi toho vím zcela určitě mnohem více než vy a Michael Žantovský dohromady. Ve své knize pan Žantovský patrně vycházel z nepřesných údajů, které neznám, nevím kde je vzal a které si dogmatik josef ještě přizpůsobil k obrazu svému. Ale jako mnoho jiných dogmatiků obviňuje z dogmatismu jiné, podle pravidla, že podle sebe soudím tebe. Hodnota vyvezených zbraní byla skutečně výrobci zaplacena státem, ale jelikož nám odběratelé zbraní po několik let za odebrané zbraně neplatili, zaplatili jsme ty zbraně my všichni ze svých daní. Takovéto „povedené“ obchody žádným přínosem pro Československo rozhodně nebyly. Co jsme z takovýchto obchodů kromě utrpěné ztráty měli? Slušně řečeno starou belu. Nemuselo k problémům po pádu komunismu dojít, kdyby v ZŤS Martin změnili o několik let dříve výrobní program. Vykašlali se na to. Za to už ale Havel určitě nemohl.
V TFS Martin zkoušeli dělat lokomotivy ale to neuměli a podle toho to dopadlo.
… ze svých daní jsme to nezaplatili, protože ty firmy ty daně zaplatili právě i z těch peněz od státu – což je podobné jako dnes při obdržených dotacích, které pak v souhrnu vstupují do daňového základu.. A jestli pak ty státy skutečně zaplatily nebo nezaplatily, tak to „odnesly“ (kladně nebo záporně) ty podniky zahr.obchodu, které byly a.s. . A z toho pak bylo saldo zahr. obchodu… A pokud vy tedy zpochybňujete aureolu Michaela Žantovského z rozumů té jeho knihy HAVEL, tak nevím, že co by on na to řekl, že nějaký Skeptik mu ten rozum rozbíjí na padrť.. Tedy přečtěte si tu knihu (a nechte si ji třeba podepsat od samotného autora) a budete chytřejší a ne dogmatík se svými pravdami…
pro josef 2. 10. 2025 (20:03)
Sám jste výše napsal vy chytrolíne, že za ty tanky výrobci zaplatil stát. A odkud asi tak ten stát ty peníze na zaplacení oněch tanků bral???? Z našich daní. Jiné zdroje neměl. Napsal jsem, ale vy jste to jaksi přeskočil nebo se vám při čtení té pasáže zamlžily brýle, že si Michaela Žantovského vážím. Jsem si naprosto jist, že pan Michael Žantovský se přímo s naším obchodem se zbraněmi zcela jistě nesetkal a byl nucen čerpat vědomosti z druhé nebo třetí ruky, ostatně stejně jako vy sám josefe. Jsem si také jist, že pan Michael Žantovský by na rozdíl od vás akceptoval, že někdo jiný může mít o našem obchodu se zbraněmi lepší informace než on. To pouze vy jste přesvědčen jak jste chytrý a když se nakonec ukáže, že tak chytrý nejste, spíláte jiným do dogmatiků, přesně podle pravidla podle sebe soudím tebe.
pro UJKA Skeptika 3/9 – že za tanky zaplatil výrobci stát, no tak pak za tanky zaplatily či nezaplatily ty konkrétní státy… To není nic objevného ani teď u nás doma, když máte odběratele, který se „ocitne“ v konkurzu, tak ten výrobce-dodavatel dostane většinou také prd.. Tehdy ale ty fabriky doma kvůli nezaplacení nepadly..
josef 8. 10. 2025 (21:43)
To je právě ten problém, okolo kterého chodíte jako kocour okolo horké kaše, a který se snažíte bagatelizovat, totiž že tehdy ty fabriky doma kvůli nezaplacení nepadly. Padali jsme my všichni. Padali jsme kvůli pohodlnosti a neschopnosti tehdejšího vedení, v tomto případě ZŤS Martin, změnit výrobní program a začít vyrábět něco jiného. Stejně byli v ZŤS Martin nuceni začít vyrábět něco jiného, jenže za jiného vedení. Pokud by ten výrobní program tehdy změnilo už vedení staré, mohlo se to obejít bez takových velkých problémů. A mohlo si to staré vedení také odpustit ty lži o nějakém zákazu výroby zbraní od Václava Havla. Ty lži byly více než trapné a ubohé.
pro Skeptik 9/10 – no „problém“ Václava Havla u konce zbrojní výroby u nás byl ten, že – jak to popisuje ten Žantovský v tom „svém“ HAVELovi, že Havel si ty zásluhy o konec zbraní u nás “ bral za své“ a hlásal to tak světa, že je to „vklad nového Československa světu..“ – tedy kdyby mlčel, tak by to (možná) jemu nikdo nevyčítal… Takto si to své „hrobařství! zbrojního průmyslu odnesl i do svého hrobu..
V článku jsem se dočetl, že v Katedrále svatého Martina rektor Kňažského seminára sv. Cyrila a Metoda Ján Chrysostom Korec byl připraven odsloužit slavnostní mši Havlovi na uvítanou. Dobře. Ján Chrysostom Korec byl připraven sloužit mši. Byl ale také připraven na tu mši prezidenta Havla pozvat? Zval tehdy vůbec někdo Václava Havla do Bratislavy? O tom autor článku nic nepíše. A rovněž mi vrtá hlavou otázka, proč by vlastně mělo mít pozvání do Bratislavy přednost před případným pozváním do Jihlavy, Českých Budějovic, Plzně nebo Ústí nad Labem? Pouze proto, že Bratislava se nachází na Slovensku? A čím byli Slováci tak výjimeční, že by si takovou přednostní návštěvu zasluhovali? Měla ta návštěva být snad něco jako poděkováním za chování drtivé většiny slovenské společnosti v době normalizace? O tom chování se raději už více šířit nebudu. K rozpadu společného státu by došlo bez ohledu na to, zda by Václav Havel tehdy do Bratislavy jel nebo nejel. Pánové Víťazoslav Moric a Vladimír Mečiar na něm pracovali od samého počátku a jsem přesvědčen, že tak činili mimo jiné i na pokyn tajné služby jisté nejmenované mocnosti. Vzpomínám si, že se tehdy drtivá většina slovenské společnosti chovala jako pubertální urážlivé slečinky a že chování Víťazoslava Morice a Vladimíra Mečiara akceptovala. Už tehdy platilo to, co bylo před několika dny přečteno v dokumentu od T. G. Masaryka: když jsou lidé nevzdělaní a hloupí, moc se s tím dělat nedá. Michal Šimečka v jedné své knize napsal, že zatím co Češi se po sametové revoluci stali podnikateli, Slováci se po sametové revoluci stali Slováky.
Ostravsko se od České republiky neodtrhlo, Brno a Zlín také ne … to toho musel Havel sjezdit těch prvních čtuřicet dní hodně.
Systémová úvaha na novou knihou
Národ sobě
České průšvihy 1989-2024
(Petr Pithart, Jan Urban, Ondřej Neuman, Robert Břečťan, Aleš Rozehnal, Tereza Engelová, Jan Kalvoda, Vojtěch Berger)
Pečlivě a analyticky zpracovaná kniha se skládá z 11 kapitol a celkově 240 stran. Autoři jsou renomovaní odborníci i vrcholoví političtí manažeři.
Český národ můžeme objektivně charakterizovat třemi skutečnostmi:
-národ inovátorů (jsme autoři více než 30 světových vynálezů od bleskosvodu, ruchadla, kontaktních čoček až po vynález výroby vody ze vzduchu, který byl prezentován na světové výstavě v Dubaji před několika lety, tento týden čeští vědci připravili pro NASA přístroj na umělé meteority; zařízení nazvané SELINA (Selected Ice Nanoparticle Accelerator) instalovali ve speciální laboratoři na Coloradské univerzitě v Boulderu a například při hledání podmínek pro život ve vesmíru…)
-národ manažérů a organizátorů (zakladatel McDonaldu měl plzeňský původ, nedávno česká firma ovládla trh s antivirovými programy v USA a stovky dalších příkladů např. česká firma koupila slavnou firmu COLT, aj.)
-národ skeptiků, což vede k sebemrskačství a nedostatečné prezentaci vlastních vynikajících úspěchů (CNN i BBC neustále prezentují vlastní firmy; vysílání České televize často připomíná černou kroniku…).
Na uvedenou třetí národní komponentu navazuje řada kapitol z posuzované publikace.
K obecným, málo uváděným skutečnostem, patří i vysoká politická kultura v České republice: za posledních 40 let nedošlo k vraždě žádného poslance, ministra, soudce ani novináře) na rozdíl od řady západoevropských i jihoevropských zemí.
Z uvedených hledisek můžeme posuzovat jednotlivé často „masochisticky“ orientované kapitoly analyzované publikace „Vzpomínek na minulost“, což by byl vhodnější název.
Současné mezinárodní organizace (2025) řadí českou demokracii mezi nejlépe fungující systémy na světě. Podrobnou analýzu provedly Hospodářské noviny v článku Martina Ehla 24.září 2025. Na uvedených současných úspěšných výsledcích se podílela zejména první garnitura „zakladatelů“, ke kterým patří i autoři posuzované publikace. Proto lze knihu doporučit všem posluchačům politických věd, pedagogům, politikům i manažerům. Zejména je potřebné zaslat knihu všem významným knihovnám v souladu s autorským zákonem.
Bohumír Štědroň
Doc. RNDr. Bohumír Štědroň, CSc. přednášel
15 let politický marketing na VŠE Praha, University College Prague i FTVS University Karlovy a je autorem nebo spoluautorem vice než 20 knih v renomovaných nakladatelstvích C.H.BECK, Wolters Kluwer, nakladatelství Karolínum, Aleš Čeněk a dalších.
Děkujeme…
Dalsi recenzi publikuje renomovany časopis
emijournal.cz v prosinci 2025.
Bohumir Štědroň