Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.

Pět let HlídacíPes.org: Žurnalistika z garáže v zemi ovládané Andrejem Babišem

IN MEDIAS RES. Investigativně-analytický web HlídacíPes.org jsme spustili přesně před pěti lety – 10. prosince 2014, symbolicky na Den lidských práv. Za tu dobu jsme publikovali přes 5200 materiálů, vesměs originálních zjištění či analýz, a vydali čtyři tištěné publikace plus jednu knihu. Podle Google Analytics náš web registruje 20 milionů návštěv, 8,7 milionu uživatelů a téměř 28 milionů zobrazení našich stránek. 

V následujícím textu, který vyšel v naší nové knize Šok! Hrůza! Média!, připomínáme dobu, kdy HlídacíPes.org a další nezávislé novinářské projekty vznikly – jako reakce na vpád Andreje Babiše a dalších oligarchů do tuzemských médií. V následujících dnech budeme publikovat další pokračování. Knihu Šok! hrůza! Média! si můžete pořídit – a zároveň nás tak podpořit do další pětiletky – i v rámci naší probíhající crowdfundingové kampaně. Na nezávislou Žurnalistiku ve veřejném zájmu se nám dosud podařilo sehnat přes 21 milionů korun – z darů, grantů, prodeje reklamy i právě crowdfundingových kampaní.

Žurnalistika z garáže

Vzpomínáte na přelom zimy a jara 2014? Andrej Babiš je pevně usalašen na ministerstvu financí i ve vydavatelství Mafra, které si koupil, protože se rozhodl ovládnout tuzemskou politickou scénu. A naplno hraje hru, že jeho politické angažmá nemá nic společného s nákupem vlivného mediálního domu, který má v portfoliu Mladou frontu Dnes, iDnes či Lidové noviny, ke kterým záhy přikoupil nejposlouchanější rádio v zemi – Impuls.

Alibi mu dělá Sabina Slonková v židli šéfredaktorky Mladé fronty Dnes, důvěryhodnost má dodat osobnostmi nabitá redakční rada největšího seriózního deníku v zemi (Kejval, Krobot, Kosatík, Kryštof, Pomahač, Valová, Jirků). Mnohým ještě chvíli potrvá, než pochopí, kdo a oč hraje a jakou roli přisoudil jim. Nejsou v tom však zdaleka sami.

Mnoha úctyhodným ženám i mužům kobří pohled Andreje Babiše zatemnil úsudek a jako v hypnóze opakují mantru: „Andrej to myslí dobře. Je třeba dát mu šanci.“ Mnozí se hlásí do služby i jako „tváře z billboardů“ (novinář Martin Komárek, profesorka práv Helena Válková, exherec a diplomat Martin Stropnický), případně nastupují do jím ovládaných ministerstev v Sobotkově vládě (aktivista Lukáš Wagenknecht, disidentka a politička Hana Marvanová). Když poslouží a přestanou na slovo poslouchat, jsou hozeni přes palubu. Pak přichází ČAS SLUHŮ.

Ale to předbíháme. Teď se píše polovina března 2014 a Dalibor Balšínek, bývalý šéfredaktor v tuto chvíli již Babišových Lidových novin, spouští s bývalými kolegy z Lidových novin projekt Echo24.cz. Od samotného počátku totiž jasně vidí, proč Andrej Babiš koupil „jejich vydavatelství“ a co se bude po zaměstnancích mediální divize Agrofertu požadovat.

Stejně jako parta odhodlaných kolem Roberta Čásenského, kteří již pracují na projektu měsíčníku Reportér, jehož první číslo vyjde v září 2014. Stejně jako na konci roku 2013 z Economie vyhozený šéfredaktor týdeníku Ekonom Ondřej Neumann, který od ledna chodí po Praze a přesvědčuje potenciální donátory o projektu neziskové Žurnalistiky ve veřejném zájmu, který najde své zhmotnění ve webu HlídacíPes.org. Ten odstartuje symbolicky na Den lidských práv 10. prosince 2014. Později se přidává i Pavel Šafr s projektem Forum24.cz.

Všichni přesně vědí, že politická i byznysová moc musí být pod mediální kontrolou. A jak svobodně asi mohou kontrolovat zaměstnanci svého chlebodárce? To nakonec pochopí i iluzí zbavená Sabina Slonková, která založí web Neovlivni.cz.

„Jako reakce na vpád firem obchodujících s čímkoliv, co přináší ekonomický, případně politický zisk, vzniká (…) sektor „neovlivných“, kteří většinou na síti a částečně i v tištěné podobě hledají cestu, jak uniknout naznačenému oligarchizačně-normalizačnímu tlaku, respektive ztrátě profesní autonomie a rozpadu profesní identity. Periodika jako Echo24, Neovlivní, Reportér, ale i televize DVTV představují pro domácí novináře jednu z mála strategií, jak zůstat ve veřejné mediální sféře a udržet si elementární profesní autonomii,“ konstatují o tři roky později ve své studii Čeští novináři v komparativní perspektivě (2017, Academia) Jaromír Volek a Martina Urbániková.

Pavel Šafr si na rozdíl od akademiků v rozhovorové knize „Obrana před Babišem“ nebere servítky a o důvodech vzniku nezávislých novinářských projektů, jako reakci na oligarchizaci médií, hovoří přímočařeji: „Nic tak absurdního nemůže profesionální novinář akceptovat. Proto se musela celá řada novinářů sebrat a odejít do internetového undergroundu. Na bázi garážových projektů jsme začali opět dělat svobodná média. O tom obřím konfliktu zájmů nepíší média, která dominují trhu, nýbrž malá začínající média bez potřebných prostředků a infrastruktury. A neskutečné množství lidí, kteří by o tom měli mluvit a psát, raději mlčí a tváří se, že se vůbec nic neděje.“

Novinář a jeho chlebodárce

Již jsme popsali, na příkladu týdeníku Respekt, jaké dilema musí řešit novináři v situaci, když jejich vydavatelský dům vlastní člověk, který má i jiný než mediální byznys. Nepsat o něm? Psát? A pokud ano, tak jak?

„Zdeněk Bakala nechával redakcím v Economii relativní volnost. To se ovšem změnilo se vzrůstajícími problémy v jeho podnikání. Pro ČSSD a Miloše Zemana se postupem doby stal něčím jako nepřítelem státu. S tím, jak šlo ke dnu bývalé OKD, zvyšoval se i tlak Bakalova okolí. Například když jsme v Ekonomu v srpnu 2013 připravili obsáhnou analýzu ČEZu, jeho managementu bývalého i současného reprezentovaného Martinem Romanem a Danielem Benešem, vazeb na politiky, lobbisty a další vlivné byznysmeny, strhla se bouře. Volal mi Bakalův píarista s tím, jestli vím, co jsme způsobili. Prý jednal Bakala s šéfem ČEZ Danielem Benešem o tom, jak dostat OKD z problémů. A to teď padá ze stolu. Odpověděl jsem mu, že mě nikdo z obou pánů o těchto jednáních neinformoval a upřímně, že i kdyby ano, tak by to na naší analýze a jejím publikování nic nezměnilo. Měl jsem jít i na kobereček ke Kamilu Čermákovi, exzaměstnanci ČEZu, který se Zdeňku Bakalovi staral o celý byznys a byl klíčovým mužem v představenstvu Economie. Symptomatické bylo, že mi nikdo za celou tu dobu nevytknul žádnou podstatnější chybu v naší analýze. Zachránilo mě, že se se mnou sešel dříve než Čermák André Warnecke, najmutý německý šéf vydavatelství. Ten si mě vyslechl a zeptal se, zda bych materiál publikoval – i přesto, co následovalo – znovu. Řekl jsem, že ano. On odpověděl, že mám jeho podporu. Kamil Čermák pak na domluvenou schůzku ‚zapomněl‘ a nikdy se neuskutečnila. Sešel se se mnou v prosinci 2013, abychom domluvili podrobnosti mého nedobrovolného konce v čele týdeníku Ekonom,“ popisuje svoji zkušenost z vydavatelství Zdeňka Bakaly zakladatel serveru HlídacíPes.org Ondřej Neumann.

Výše zmíněná vzpomínka ukazuje na příklady, kdy médium napíše o problému, který se týká majitele, aniž by to vůbec novináři tušili. Jak se ale postavit k článku v okamžiku, když o tom vím? Taberyovskou cestu – nepsat o majiteli a ani o jeho byznysu – zvolil časopis Týden v letech, kdy byl jeho šéfredaktorem Dalibor Balšínek a jeho zástupcem plus šéfem domácí rubriky zmiňovaný Ondřej Neumann. Do Týdne oba nastoupili poté, co ho koupil Sebestian Pawlowski, švýcarský podnikatel s úzkými vazbami na pražský magistrát vedený v té době Pavlem Bémem (a Romanem Janouškem).

„Dohoda byla jasná. Nebude se psát nic o Praze. Ani v dobrém, ani ve špatném. Témat zbývalo i tak dost. Vzpomínám si na dnes už úsměvné boje o to, zda vyjde či nevyjde v Týdnu foto tehdejšího radního Michaela Hvížďaly s některou z hollywoodských hvězd, které v té době jezdily točit do Prahy. Hvížďala na tom ujížděl a otištěním by si Pawlowski šplhnul. O Praze nic, taková je dohoda, odpovídal jsem na Daliborův argument, že vlastně ‚o tolik nejde‘,“ vzpomíná Neumann.

V případě Zdeňka Bakaly, ve své době jednoho z pěti nejbohatších tuzemských miliardářů, to už bylo o poznání těžší. I proto musel Erik Tabery v Respektu uznat neudržitelnost původního redakčního rozhodnutí nepsat nic o Bakalově osobě a byznysu.

A jak nepsat o Andreji Babišovi? Byznysmenovi, vydavateli a politikovi v jedné osobě? A Danielu Křetínském (vlastní například Blesk, Reflex…), který podniká ve státem silně hlídaném energetickém byznysu, nebo skupině Penta (Deníky, Květy) s Fortunou a výrazným angažmá ve zdravotnictví a farmacii? A Ivo Valentovi (Parlamentní listy) též podnikajícím v hazardním průmyslu?

(…)

Anti-Babiš projekty? Zdaleka ne

Výše citovaný investigativně-analytický materiál je jedním z mnoha stovek závažných zjištění, která by bez existence malých nezávislých projektů – tzv. prcků – pravděpodobně nikdy nespatřila světlo světa. Jako přímý důsledek oligarchizace tuzemských vydavatelských domů.

Nezávislé mediální projekty sehrály klíčovou roli v popisu střetu zájmů Andreje Babiše, opakovaně ho usvědčily ze lži při vysvětlování kauzy Čapí hnízdo, sečetly jako první státní zakázky i evropské dotace pro jeho Agrofert.

Nepsaly však zdaleka jen o Andreji Babišovi – i když je kritici často nálepkují jako „antibabiš projekty“.

Například HlídacíPes.org jako první začal systematicky mapovat ruský vliv v Česku, napojení lidí z okolí Miloše Zemana na ruské peníze, ve spolupráci s expertním projektem Sinopsis rozklíčoval vliv skupiny PPF a dalších finančních skupin na pročínskou politiku Miloše Zemana, více než rok před protesty proti jmenování Marie Benešové ministryní spravedlnosti zmapoval českou justici a ukázal, že čelí tvrdým atakům na svoji nezávislost. V neposlední řadě HlídacíPes.org vytrvale mapoval a odhaloval případy zneužívání mediální moci vlastníky vydavatelských domů.

Server a posléze i tištěný týdeník Echo24 se zase dlouhodobě věnuje například Evropské unii, roli a místu Česka v ní, obsáhle referuje i o brexitu, americké politice a Donaldu Trumpovi. Své místo v něm má i kultura.

Server Neovlivni.cz Sabiny Slonkové mapoval byznys spojený se zaváděním tzv. smart cities či lži českých politiků bez rozdílu stranické příslušnosti. A měsíčník Reportér je vlastně „obyčejným“ měsíčníkem zaměřeným na kvalitní čtení. Měsíčníkem, ve kterém ovšem publikuje také investigativec Jaroslav Kmenta, mimo jiné autor knihy o Andreji Babišovi.

Výjimku představuje Forum24.cz Pavla Šafra. Ten se od samotného počátku netajil tím, že jeho projekt není čistě novinářský, ale i „aktivistický“. Ve smyslu obrany před politickými predátory, kteří podle Šafra usilují o destrukci demokratického systému. Svůj přístup zformuloval v knize – rozhovoru Obrana před Babišem:

„Komentátorovi, jemuž je jedno, který politik inklinuje k autoritářství a který reprezentuje demokratický vývoj, se celá politická scéna jeví jako akvárium a on sám sebe chápe jako akvaristu, který jen nezúčastněně pozoruje přírodní proces. Když do akvária vtrhne masožravý predátor a začne požírat býložravé ryby, nezúčastněného komentátora to nijak nerozhodí a řekne si, že je to prostě příroda. (…) Osobně nejsem komentátorem akvaristou. Jsem totiž taky ryba v akváriu a popisuji predátora, který akvárium ovládl. Jistěže jsem pozorovatelem, ale v otázce kontroly moci a udržení podmínek svobody jsem jako novinář i přímým účastníkem děje.“

Pokračování již v úterý 10. prosince…

Dočtete se například o reklamě od ministra financí zdarma, novinářích – idealistech a novinářích – pragmaticích nebo o tom, jak nezávislé projekty hospodaří.

Líbil se vám tento text?
Podpořte nás převodem pomocí QR kódu

Naskenujte QR kód prostřednictvím své mobilní bankovní aplikace a zadejte částku dle libosti.

Děkujeme za podporu!
QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Nebyl vložen žádný komentář
Přidávání komentářů není povoleno
ReklamaBělorusko