10 komentářů

1. Luboš Mokráš napsal:

   14.9.2016 (16:06)

   V první řadě jde o první masově populární aplikaci využívající takzvanou rozšířenou realitu, tedy doplnění obrazu reálného světa o počítačem generovaný obsah. O možném přínosu rozšířené reality se mluví léta a léta existují aplikace, které ji využívají. Ale masově se neprosadila, protože mezi potenciálními uživateli chybělo povědomí o této možnosti. Díky pokémonům ji teď mohou poznat a naučit se ji využívat; prostě škola hrou. Na druhou stranu umožnily pokémoni vyzkoušet a odladit systém rozšířené reality užívaný desítkami milionů uživatelů. Takto získané praktické zkušenosti se napříště budou dát uplatnit i u praktičtějších aplikací. Navíc, když nic jiného, pokémoni hráče aspoň nutí, aby se hýbal, což je v dnešní době velké plus. Z hlediska budoucnosti pak ukazují pokémoni jeden z důležitých směrů dalšího vývoje: rozšířenou a virtuální realitu. Ty mají zatím mnohem větší význam ve vědě a průmyslu, než v zábavě. Jejich využití a širší uplatnění je přitom jednou z cest, jak zlepšit vyhlídky české ekonomiky. Vzhledem k pozitivnímu vztahu Čechů k technologiím a solidní infrastruktuře k tomu předpoklady máme.

2. Lubor Lacina napsal:

   14.9.2016 (16:09)

   Mladí lidé se bezproblémově přeorientovávají na změny funkcí, systémů. Problém ale nastává u stárnoucí populace. Ta na změny nereaguje dostatečně flexibilně. Výzva k neotevření vrátek novému typu negramotnosti, v tomto případě technologické, je tak jednou z výzev následujících let.

3. Petr Žabža napsal:

   14.9.2016 (16:11)

   A to ve vztahu k jejich profesi, pracovnímu místu a „job security“. Není se čemu divit – několikrát týdně čteme o tom, které profese „robotizace“ zničí, a které to (snad) ještě chvíli vydrží. Podle všeho sice ještě nejsme v situaci, kdy by zaměstnanci baseballovými pálkami ničili své počítače, ale semínko pochybností už určitě bylo zaseto… Na druhou stranu, co když přichází doba, kdy bude lidská rasa moci právě kvůli robotizaci pracovat mnohem méně a ušetřený čas věnovat odpočinku, vzdělávání nebo koníčkům? Já vím, pro spoustu z nás, kteří „honí“ každou minutu a permanentně nestíhají je to bizarní představa. Ale co když to je jenom o změně myšlení? Co když si tuhle možnost vlastně všichni ve skrytu duše přejeme, ale denní rutina nám jí (prozatím) neumožňuje realizovat? Co když je „ráj“ ve skutečnosti docela blízko?

4. Miroslav Novák napsal:

   14.9.2016 (16:13)

   Každá významná změna ve struktuře ekonomiky – a nemusí se ani nutně jednat o civilizační revoluci – s sebou nese řadu nových příležitostí, ale stejně tak i rizik. Zaniká něco známé, co mělo jasný řád a strukturu, a vzniká něco nového, co je na první pohled chaotické a nestálé. Z těchto změn těží primárně ti, kteří jsou schopni se rychle adaptovat na nové prostředí, pochopit ho. Řada dalších však změny z různých důvodů akceptovat nedokáže a zařadí se mezi poražené. Ruku v ruce pak dochází i ke strukturálním změnám na pracovním trhu. Nová doba sice vytváří nová pracovní místa, avšak ta obvykle nevznikají tak rychlým tempem, jakým zanikají stará. Schumpeterovská kreativní destrukce naráží na keynesovské „v dlouhém období jsme všichni mrtvi“. Pro blízkou budoucnost mi z toho vyplývá, že stará pracovní místa bezpochyby zanikat budou, avšak jsem spíše skeptický k tomu, že stejně rychle budou vznikat i ta nová; budou, ale s odstupem. Proto technologické změny, robotizaci a tak dále vnímám pro Česko momentálně více jako hrozbu než jako příležitost.

5. Jan Karas napsal:

   14.9.2016 (16:20)

   Souhlasím, že průmyslová revoluce přinesla nevídaný pokrok, jehož pozitiva diametrálně převyšují negativa, a milionům lidí výrazně pozvedla životní úroveň. Tato historická událost však byla umožněna něčím, co Západ pomalu ale jistě ztrácí, tedy volnotržním kapitalismem. Podívejme se na současnou situaci ve vyspělých zemích, pro kterou je typická přemrštěná regulace, vysoké odvody státu, minimální mzda, šílená politika centrálních bank a zastaralé veřejné školství. Přitom právě tyto faktory, se kterými jsme se za průmyslové revoluce nesetkali, budou s příchodem digitální (či jakékoli jiné) revoluce bránit flexibilní alokaci zdrojů napříč společností.

6. petrph napsal:

   15.9.2016 (2:26)

   Pár poznámeček. Při vědomí údaje že zhruba 50 procent našich podniků patří zahraničním investorům a majitelům se nedá zrovna tvrdit že jsme otevřenou ekonomikou. Přesnější je že jsme pro tyto zahraniční investory otevřeným, snadným a laciným ekonomickým zdrojem. A tím hlubší může být onen zmíněný propad až se přesunou někam jinam.
   A za druhé vzhledem k charakteristice naší ekonomiky-zaměření na export, nízké mzdy. Nemá cenu se utěšovat, že nás spasí přechod na služby. Protože ty se dají pouze omezeně exportovat. Ani si je lidé nebudou při nízkých příjmech poskytovat mezi sebou.
   Ostatně kdybych to neviděl už jen v hypermarketech sám, právě díky nárůstu oné digitalizace klesá počet pracovních míst. Tam kde byly dřív otevřeny čtyři pokladny, je otevřena jenom jedna. Asi si snad někdo nemyslí že ty tři propuštěné prodavačky si našly rychle místo jako programátorky mobilních aplikací:))

7. Mikuláš Splítek napsal:

   16.9.2016 (7:35)

   Když se v padesátých letech minulého století fyzik Harrison Brown, který mimo jiné pracoval na americkém projektu atomové pumy, kriticky zamýšlel nad situací, v níž lidstvo drancuje planetu v historii nevídanou rychlostí, dospěl ke třem možným variantám budoucího vývoje: Buď technologie selže a my se vrátíme k agrárnímu uspořádání; nebo dokážeme zastavit populační explozi, vyhnout se válkám, a navigovat přechod k jiným energetickým zdrojům (což si v podstatě vyžádá totalitní světovládu); a nebo – a této variantě přikládal zdaleka nejmenší pravděpodobnost – se nám podaří vybudovat otevřenou technologicky-průmyslovou společnost, která dokáže snížit své materiální nároky a žít v souladu s okolním prostředním.

   Co se stávající situace týče, nemyslím si, že jenom „lovíme Pokémony.“ Podle mě jsme – často nevědomky – na cestě ke zmíněné třetí variantě. Telefon nám prostřednictvím internetu pomáhá sdílet informace (Twitter), dopravní prostředky (Uber) či ubytování (Airbnb), takže není třeba víc papíru, oceli či betonu. V rozvinutých zemích přestáváme kouřit (spotřeba klesá o 2% ročně) a spotřeba alkoholu minimálně neroste. Mám za to, že podobný trend bude brzy patrný i u léků – bude jich méně, ale budou lépe cílené, personalizované. A tak bych mohl pokračovat dál a dál.

8. Ondřej Král napsal:

   16.9.2016 (7:41)

   Proti neustálé snaze o pokrok ve všech oblastech lidského bádání nelze nic namítat – koneckonců každý jedinec, firma i celá společnost se nutně musí neustále posouvat dále, protože jinak přichází úpadek a frustrace. Stinnou stránkou je, že při revolučních změnách nikdo nedokáže dopředu odhadnout, jaké dopady budou mít. Budou řidiči z povolání rozbíjet autonomní vozy stejně, jako dělnická hnutí rozbíjela stroje na počátku 19. století v Anglii? Snad ne, nedává to žádný smysl. Vždyť i samotná evoluce je neustálá přirozená snaha živočišného druhu adaptovat se na měnící se životní podmínky a prosadit se v konkurenci ostatních. Nové technologie mění náš způsob života a tím otevírají i nové příležitosti. Řekl bych, že většina změn jde spíš směrem ke komplexnějším a složitějším systémům – v tom vidím i logiku potřeby více lidí, kteří se v dané problematice budou muset podílet na řešení. Snad jen, až nějaký motýl na druhém konci planety zamává křidélky, aby nám to celé nepřestalo fungovat.

9. Lubor Lacina napsal:

   16.9.2016 (11:12)

   Automobilový průmysl vychovává kvalitní pracovníky a to jak ve výrobě, tak i ve vývoji. Pokud tedy dojde k výraznému útlumu tohoto sektoru, nemusíme se budoucnosti obávat. Manuálně zruční dělníci i kvalitní technologové si totiž jistě najdou uplatnění v nově se rozvíjejících oborech. Na druhou stranu bezpochyby zůstává otázkou – a možná hrozbou – strukturální či společenský dopad předpovídané kreativní destrukce na trhu práce. Posun ze zemědělství do sektoru průmyslu přinesl vyšší zisky a vyšší životní úroveň lidí. Nebude přesun do sektoru služeb znamenat nastartování opačného trendu? Neprohloubí se už dnes identifikovaný problém rozvírání nůžek mezi bohatými a stále se zmenšující skupinou označovanou jako střední třída?

10. Richter napsal:

    16.9.2016 (12:15)

    Sám velký genaralisimus Stalin věděl, že jsou záměry a okolnosti, přitom okolnosti jsou silnější než záměry.

    Tudíž záměry moc a moc pěkné, leč okolnosti s tupou polovinou lidstva to jaksi s tou digitalizací moc nepůjde.

    Nějak se bere za skutečnost že jsou nějaká „chytrý dům a chytré město“. Zatím jsem nikde nic neviděl, ale slov již bylo zaseto na dvě generace všeho chytra.

    No a záměr „Nikdy v historii ale nenastalo, že by podobně uvolnění lidé nenašli nové uplatnění. “ se právě odehraje tak, že se to právě stane okolnostmi poprvé.

    Nakonec okolnosti migrační tsunami jasně ukazují, že se k nám nahrnulo tisíce inženýrů, špičkových vědců, vynikajících manažerů, a jiných špiček v oboru a my se musíme o svoje uplatnění bát.