Foto: PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia

Pavel Bodlák: Politika je mrtvá. Vládne nám prototyp cynického technologa moci

Napsal/a Pavel Bodlák 15. července 2021
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Říká se, že žijeme dějiny. A skutečně – zažíváme jedno z nejdynamičtějších období ve vývoji lidstva, a zvláště ve vývoji euroatlantické civilizace. Ekonomický progres spolu s technologickým a vědeckým pokrokem se neustále zrychluje a politický vývoj je snad ještě dynamičtější. Ne vždy je to dobře.

Po rozpadu sovětského impéria se jeho asijská část vydala cestou státního, oligarchického kapitalismu a evropská část cestou pluralitní parlamentní demokracie. Politický boj se vrátil na úroveň národních parlamentů a zdálo se, že soupeření mezi levicovým paternalistickým přerozdělováním a pravicovým svobodným trhem bude mantrou následujících dekád.

Bohužel tento stav v podstatě skončil s koncem milénia. Teroristické útoky a splasknutí DotCom bubliny v roce 2001, finanční krize a nástup nadvlády monetarismu a tisku peněz v roce 2008, to vše doprovázené až neuvěřitelným pokrokem ve světě technologií, komunikací a médií zásadně změnilo společenský jev, který je dnes ještě stále mylně nazývaný slovem politika.

Politika, jakožto poctivé řemeslo, se nadále neprovozuje. Tento stav platí pro celou západní civilizaci, a dění v české kotlině to věrně ilustruje.

Proč strany nedělají politiku

Od opoziční smlouvy přes vlády Paroubka a Topolánka až k „dokonalosti“ dovedené privatizaci státní správy estébáckým oligarchou se tu již nevede politický boj. Možná to tak navenek vypadá, ale to, co zde probíhá, je ve skutečnosti jen technologie moci, respektive její výkon.

Myšlenky a ideje jsme dávno opustili ve jménu získání a udržení moci. Oligarchizovaná média a dokonalá propaganda pomáhají Andreji Babišovi, jednomu z nejbohatších občanů Česka, udržovat svou moc díky hlasům sociálně nejslabších vrstev obyvatelstva, elektorátu kdysi exkluzivně patřícímu komunistům a socialistům.

Současná pandemie nám ale dává historickou příležitost k zásadním změnám, svět už nebude jako před covidem, proměňuje se a bude výrazně odlišný. Podcastové bludy ekonoma Tomáše Sedláčka o novém světě, kde nebude nezaměstnaných, jelikož ty bude platit stát za celoživotní vzdělávání, a tak se z taxikářů stanou astrofyzici, zatímco uklízečky místo úklidu budou rozumovat nad Platónem, jsou jen úsměvná kulisa ilustrující skutečnost, že nominální blahobyt zavádí společnosti bez jasné politické vize na scestí. Mnohem větší problém ale je, že tzv. politická opozice nedělá politiku.

Proč se kupříkladu progresivní mladá levice jasně nepřihlásí ke svému postoji? Proč nedeklaruje, že je pro masivní přerozdělování, pro zabavení mezigeneračního majetku přes dědickou daň, proč nepřizná, že sharing je v podstatě vyvlastnění a korektnost v podstatě rovnostářství postavené na pochybných principech?

A proč se středopravé uskupení nepřihlásí k člověku a rodině jako základnímu stavebnímu kameni prosperující společnosti, proč neřekne jasně, že svoboda a právo na bohatství je nezadatelné? Proč nehlásá zásadní decentralizaci státu a přenesení odpovědnosti za svůj osud na jedince? Je to právě ona technologie moci lidí bez skutečných vizí, která vede k malosti, pokrytectví, a nakonec k úpadku občanské společnosti.

Pro ilustraci lze nejlépe použít důchodový systém a pohled jednotlivých účastníků boje o moc na tuto problematiku. Současná nomenklatura nutně potřebuje zachovat status quo a přes korupci celé jedné vrstvy obyvatel udržovat svou moc.

Progresivní levice navrhuje zřízení Rady pro udržitelné důchody a pravice garantovaný důchod a přispívání dětí na důchody svých rodičů. Přitom je všem jasné, že průběžný systém financování, v soukromé sféře známý jako letadlo (což je mimochodem trestný čin), je dlouhodobě neudržitelný.

Oddělení penzí od státního rozpočtu je přitom naprostá nutnost a přenést sociální a důchodovou péči tam, kam patří, tedy na rodinu, je historicky ověřená a fungující praxe. Je to ale ona technologie moci, která vede k boji o moc a o politické pozice místo k boji o myšlenky a spravedlivé uspořádání společnosti.

V boji proti hladovým lvům

Postcovidová doba nám k takto zásadní transformaci dává sice příležitost, ale je zde někdo, kdo by se jí byl ochoten chopit? Někdo, kdo by se nebál bojovat opět za myšlenky, a ne pouze o moc?

Bohužel osobně nikoho takového u nás a dokonce ani v okolních zemích nevidím. Zaznamenal jsem i názor, že politika už v třetím tisíciletí nebude potřeba. Nesouhlasím, problém bude jinde. Jsou to právě oni technologové moci, kteří politiku jako řemeslo naprosto zprofanovali a zdehonestovali v očích veřejnosti.

V naší společnosti jistě jsou osobnosti s idejemi a se schopností vést, jenže do této arény nejsou ochotny vstoupit. Ale ani první křesťané nestáli v koloseu proti hladovým lvům dobrovolně, a tak nezbývá jen doufat, že tak jako křesťanství nakonec ovládlo impérium, které je předhazovalo šelmám, i svobodný a hrdý člověk nakonec získá svou svobodu a kontrolu nad svým osudem, majetkem a rozhodováním.

Centrální řízení, přerozdělování a předvolební úplatky voličům slouží jen neschopným jedincům a všehoschopným technologům moci a já odmítám uvěřit tomu, že takových je ve společnosti většina.


Autor je investor, působil na manažerských pozicích v Komerční bance, pojišťovně AIG či v PPF Asset Management. Od roku 2009 se věnuje nezávislé správě aktiv individuálních klientů, je šéfem společnosti Carduus Asset Management.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)