Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Foto: PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia
,

Pavel Bodlák: Politika je mrtvá. Vládne nám prototyp cynického technologa moci

KOMENTÁŘ. Říká se, že žijeme dějiny. A skutečně – zažíváme jedno z nejdynamičtějších období ve vývoji lidstva, a zvláště ve vývoji euroatlantické civilizace. Ekonomický progres spolu s technologickým a vědeckým pokrokem se neustále zrychluje a politický vývoj je snad ještě dynamičtější. Ne vždy je to dobře.

Po rozpadu sovětského impéria se jeho asijská část vydala cestou státního, oligarchického kapitalismu a evropská část cestou pluralitní parlamentní demokracie. Politický boj se vrátil na úroveň národních parlamentů a zdálo se, že soupeření mezi levicovým paternalistickým přerozdělováním a pravicovým svobodným trhem bude mantrou následujících dekád.

Bohužel tento stav v podstatě skončil s koncem milénia. Teroristické útoky a splasknutí DotCom bubliny v roce 2001, finanční krize a nástup nadvlády monetarismu a tisku peněz v roce 2008, to vše doprovázené až neuvěřitelným pokrokem ve světě technologií, komunikací a médií zásadně změnilo společenský jev, který je dnes ještě stále mylně nazývaný slovem politika.

Politika, jakožto poctivé řemeslo, se nadále neprovozuje. Tento stav platí pro celou západní civilizaci, a dění v české kotlině to věrně ilustruje.

Proč strany nedělají politiku

Od opoziční smlouvy přes vlády Paroubka a Topolánka až k „dokonalosti“ dovedené privatizaci státní správy estébáckým oligarchou se tu již nevede politický boj. Možná to tak navenek vypadá, ale to, co zde probíhá, je ve skutečnosti jen technologie moci, respektive její výkon.

Myšlenky a ideje jsme dávno opustili ve jménu získání a udržení moci. Oligarchizovaná média a dokonalá propaganda pomáhají Andreji Babišovi, jednomu z nejbohatších občanů Česka, udržovat svou moc díky hlasům sociálně nejslabších vrstev obyvatelstva, elektorátu kdysi exkluzivně patřícímu komunistům a socialistům.

Současná pandemie nám ale dává historickou příležitost k zásadním změnám, svět už nebude jako před covidem, proměňuje se a bude výrazně odlišný. Podcastové bludy ekonoma Tomáše Sedláčka o novém světě, kde nebude nezaměstnaných, jelikož ty bude platit stát za celoživotní vzdělávání, a tak se z taxikářů stanou astrofyzici, zatímco uklízečky místo úklidu budou rozumovat nad Platónem, jsou jen úsměvná kulisa ilustrující skutečnost, že nominální blahobyt zavádí společnosti bez jasné politické vize na scestí. Mnohem větší problém ale je, že tzv. politická opozice nedělá politiku.

Proč se kupříkladu progresivní mladá levice jasně nepřihlásí ke svému postoji? Proč nedeklaruje, že je pro masivní přerozdělování, pro zabavení mezigeneračního majetku přes dědickou daň, proč nepřizná, že sharing je v podstatě vyvlastnění a korektnost v podstatě rovnostářství postavené na pochybných principech?

A proč se středopravé uskupení nepřihlásí k člověku a rodině jako základnímu stavebnímu kameni prosperující společnosti, proč neřekne jasně, že svoboda a právo na bohatství je nezadatelné? Proč nehlásá zásadní decentralizaci státu a přenesení odpovědnosti za svůj osud na jedince? Je to právě ona technologie moci lidí bez skutečných vizí, která vede k malosti, pokrytectví, a nakonec k úpadku občanské společnosti.

Pro ilustraci lze nejlépe použít důchodový systém a pohled jednotlivých účastníků boje o moc na tuto problematiku. Současná nomenklatura nutně potřebuje zachovat status quo a přes korupci celé jedné vrstvy obyvatel udržovat svou moc.

Progresivní levice navrhuje zřízení Rady pro udržitelné důchody a pravice garantovaný důchod a přispívání dětí na důchody svých rodičů. Přitom je všem jasné, že průběžný systém financování, v soukromé sféře známý jako letadlo (což je mimochodem trestný čin), je dlouhodobě neudržitelný.

Oddělení penzí od státního rozpočtu je přitom naprostá nutnost a přenést sociální a důchodovou péči tam, kam patří, tedy na rodinu, je historicky ověřená a fungující praxe. Je to ale ona technologie moci, která vede k boji o moc a o politické pozice místo k boji o myšlenky a spravedlivé uspořádání společnosti.

V boji proti hladovým lvům

Postcovidová doba nám k takto zásadní transformaci dává sice příležitost, ale je zde někdo, kdo by se jí byl ochoten chopit? Někdo, kdo by se nebál bojovat opět za myšlenky, a ne pouze o moc?

Bohužel osobně nikoho takového u nás a dokonce ani v okolních zemích nevidím. Zaznamenal jsem i názor, že politika už v třetím tisíciletí nebude potřeba. Nesouhlasím, problém bude jinde. Jsou to právě oni technologové moci, kteří politiku jako řemeslo naprosto zprofanovali a zdehonestovali v očích veřejnosti.

V naší společnosti jistě jsou osobnosti s idejemi a se schopností vést, jenže do této arény nejsou ochotny vstoupit. Ale ani první křesťané nestáli v koloseu proti hladovým lvům dobrovolně, a tak nezbývá jen doufat, že tak jako křesťanství nakonec ovládlo impérium, které je předhazovalo šelmám, i svobodný a hrdý člověk nakonec získá svou svobodu a kontrolu nad svým osudem, majetkem a rozhodováním.

Centrální řízení, přerozdělování a předvolební úplatky voličům slouží jen neschopným jedincům a všehoschopným technologům moci a já odmítám uvěřit tomu, že takových je ve společnosti většina.


Autor je investor, působil na manažerských pozicích v Komerční bance, pojišťovně AIG či v PPF Asset Management. Od roku 2009 se věnuje nezávislé správě aktiv individuálních klientů, je šéfem společnosti Carduus Asset Management.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

33 komentářů

  1. martin napsal:

    jednoduchy lidi milujou jednoduchy reseni.
    bylo to tak za hitlera, bylo to tak za komunistu, je to tak ted za babise.
    bohuzel, obdivovatele sveho fuhrera vzdycky prekrici tu mlcici vetsinu, ktera radsi zaleze pod stul, nez aby hajila svoje zajmy.

    • Ondrej napsal:

      je na tom hodne pravdy bohuzel se to opakuje porad dokola a nas narod zdegenerovany totalitnim rezimem to oligarchovi zase spapa i s navijakem..rad bych se spletl ale nevim..

    • A. S. Pergill napsal:

      Hitler vyhrál volby, takže žádná „mlčící většina“ prostě v Německu nebyla. A, mimochodem, nasliboval a sliby i dodržel, Němcům výsadní postavení na bázi rasy a Němci na to slyšeli stejně, jako slyší dnes muslimové na slibování (i praktickou realizaci) výsad na bázi náboženské víry.

  2. JanaBa napsal:

    Článek se sice dobře čte a jsou v něm zajímavé postřehy a originální slovní spojení, navrhuje ale utopistická řešení. Oddělení penzí od státního rozpočtu by znamenalo tisíce starých žebrajících (kdysi nezodpovědných) lidí v ulicích. Odpovědnost každého za svůj osud? To může platit jen u lidí inteligentních.
    A co s tou zbývající většinou?

    • Tondach napsal:

      ….a kam šly ty miliardy, které se v důchodovém systému vybraly jaksi navíc? Dvakrát se to povedlo a kdyby ekonomika šlapala, jak má, tak by se to povedlo častěji! Alespoň účetně by měly být důchody odděleny od státního rozpočtu!
      Takhle se pořád argumentuje o stamiliardách důchodů, vyplácených z rozpočtu a přitom to tak není!

    • petrph napsal:

      Pokud se týká oddělení penzí od státního rozpočtu, tak na to máme poměrně názorný příklad, když se od státního rozpočtu oddělilo zdravotní pojištění. Zdánlivě to jakž-takž funguje (leč zeptejte se doktorů), leč byla to právě šance pro privátní pojištovny, aby se popraly o movité klienty ( zatímco a kupodivu za ty neaktivní (důchodce, děti, atd..) stejně platí (a často navyšuje) pojistné sám stát – a tedy ze státního rozpočtu, plus ještě navíc často futruje případné schodky /taky už pár těch pojištoven krachlo).
      Udělat tohle s důchodama, by byla katastrofa..

  3. pamětník napsal:

    Historická zkušenost – pro inspiraci: Už první světová demokracie Athénská, za Perikla před 2500 lety – chovala vůči všem, jimž svěřila část moci, velkou nedůvěru. Prvním bezpečnostním opatřením byl počet úředníků, kteří byli vždy sdruženi do kolegií. Nastupovali do svých funkcí teprve po podrobném prozkoumání, jež se týkalo jak jejich mravních názorů, tak odborných znalostí. Každý úředník skládal přísahu a mohl být kdykoli hlasováním řádného sněmu zbaven své funkce, ba dokonce odsouzen k smrti. Tak se stalo stratégům v roce 406 př. Kr. Po skončení funkčního období musel skládat účty ze své činnosti. A konečně, byl-li některý politik v podezření, že se při vykonávání svého úřadu řídí ctižádostí, mohl být z rozhodnutí sněmu postižen ostrakismem,- to znamená desetiletým vyhnanstvím, a to aniž by byla proti němu vznesena průkazná žaloba.
    Pravda je, že po cca 20 letech skončila nástupem s 40 tyranů… zatímco ta naše česká před 32 lety začala nastanovením neodvolatelnosti z funkcí, – i kdyby vyšlo najevo, že zvolený mandatář jednal proti zájmům jeho voličů…

    • martin napsal:

      zajima ma jak si predstavujes odvolani zvolenyho politika.
      kdo ho odvola na zaklade ceho.
      me to prijde jako totalni blabol

      • pamětník napsal:

        Kupř.: tak jako zvolením, většinou voličů na základě porušení nebo nedodržení zákona, resp. po složení jiného než zákonem předepsaného zastupitelského slibu… Nemám důvod volat po praktikách minulého zločinného režimu – nicméně Ústava ČSSR z roku tuším 1960 odvolávání poslanců do Národních výborů v Čl 86 zakotvovala… Není to tak složité, a Ústava nebyl ani tehdy blábol…

      • petrph napsal:

        Snadno, v tom byl právě jistý výše nepopsaný fígl. Ony totiž Atény neznaly pojem parlamentní volby v dnešním smyslu – kdy sice voliči zvolí poslance, ale ti si pak rozhodují sami, koho si dají do vlády, a taky jestli té vládě vysloví nedůvěru – do toho už voliči až do příštích voleb mluvit nemůžou.
        Kdežto tehdy, nahrazoval parlament právě přímo shromáždění občanů- občané se sami sešli a nechtěného politika odvolali, popřípadě i něco horšího.. Btw – od toho přece i ten název, střepinový soud – zvládlo se to i bez kompjůtrů a hlasovacích lístků za miliardy.
        Prostě každej kdo chtěl sebral na zemi kus střepu a na něj vyryl jméno politika kterýho chce odstranit a hodil to do určený urny. A pak to elity té doby (co uměly počítat do tisíců) sečetly a vyhlásily výsledek Poměrně prosté, milý Watsone..

      • A. S. Pergill napsal:

        Odvolají ho ti, kdo ho zvolili. Elementary, dear martin!

        • martin napsal:

          takze seznam kdo koho volil??
          za komousu si volebni komise poznamenavala, kdo sel za plentu, a tak se dalo odhadnou kdo byl ten rebel co vyskrtal celou kandidatku narodni fronty, ale dnes ???

          • A. S. Pergill napsal:

            Stačí nové volby např. na základě petice od určitého množství podepsaných výš.

          • A. S. Pergill napsal:

            A, mimochodem, u distančních voleb, zejména po internetu, mají volební komise opravdu jmenný přehled toho, jak kdo volil. Tuším, že v Estonsku. Protože tam do konce voleb může volič přijít do volební místnosti, svou volbu po netu anulovat a odvolit jinak.

          • martin napsal:

            kde bude hranice na pokracovani mandatu?
            nadpolovicni vetsina ??
            vem si „dabla“ kalouska, kteryho zvolili priznivci TOP a dejme tomu, ze by v PS neskoncil a pristi tyden by byly volby o jeho odvolani. myslis ze ma sanci ziskat nadpolovicni vetsinu aby tam zustal?
            a co babis, myslis, ze ma sanci ziskat nadpolovicni vetsinu, aby nebyl odvolanej?
            ma tu sanci ziskat nadpolovicni vetsinu priznivcu vubec nejakej politik aby nebyl odvolanej ???
            odvolatelnost politiku je okamuruv blabol, na kterej skacou jednodussi lidi

          • A. S. Pergill napsal:

            to martin
            To je více-méně technický detail, jak ta kritéria nastavit, aby byla reálně splnitelná a přitom nehrozilo ,že ho odvolá pár aktivistů. IMHO nadpoloviční většina hlasujících pro odvolání by měla stačit, případně k tomu ještě limitovat platnost volby nějakou minimální účastí (např. 2/3 účasti ve volbách, v nichž byl naposled zvolen).

          • martin napsal:

            technickej detail pergile?
            dejme tomu, ze das hranici 50% jak volebni ucast, tak hranici odvolatelnosti. takhle vpodstate odvolas kazdyho.
            das hranici odvolatelnosti 20%. ti z velky strany projdou, ale ti z malych stran neprojdou.

            vpodstate muzes zajit jeste dal a odvolatelnost vztahnout na cele strany.
            pak pri hranici 30% tady pri soucasne konstelaci zustane mozna jen ANO-bude lip.

            je to blabol a jednodussi lidi na to skacou pergile

    • petrph napsal:

      Nějak tak, ono by se to dalo popisovat a vysvětlovat podrobněji, leč i toto vysvětluje, proč o tento způsob demokracie vlastně v novověku právě politici nestáli, takže jí takovou nezavedli..

  4. petrph napsal:

    Gratuluji, poměrně napsaná téze, o kterých by šlo diskutovat, ano tato společnost se v posledních dekádách ohromnou rychlostí mění ve svých základech, čili řada z jejích principů už přestává fungovat, mezi jinými tedy ta politika velkých stran, založená na programovém konsensu jejich velkých členských základen..- takto to snad kdysi na Západě platilo..
    Nicméně a bohužel (a omlouvám se za případnou vulgaritu) je to podloženo doslova nejhloupějším příkladem, totiž snahou o destrukci důchodového systému, jeho urychleným překlopením do jakékoliv privátní formy. Protože, pokud už je řeč o letadle, jako finančním podvodu, to se totiž pozná právě až tehdy když spadne, což se ale tou privátní formou stane mnohem rychleji a snáze..
    Ono totiž – a ne že bych to těm seniorům přál, při současných (českých) příjmech a výdajích se nedá předpokládat, že by je (všechny) uživily jejich děti přímo ze svých přímých příjmů (tedy výplaty, měsíc co měsíc), ještě tedy vedle živobyt´í sebe a svých dětí – což byly stejné bludy, jako ty nahoře. Což je samo o sobě stejný ekonomický blud, jako jiné…

  5. wenkovan napsal:

    Mám intenzivní pocit, že autor si idealizuje tu dobrou „poctivou politiku“ dříve oproti nehezké „technologii moci“ dnes. Nic není vzdálenější pravdě, politika neboli správa věcí veřejných byla stejná vždy a všude. Povaha tohoto řemesla vždy nakonec vynesla nejvýše sociopaty ovládající technologii moci a pokud byli i psychopaty, měli konkurenční výhodu. Stačí zalistovat v dějepisu přes vraždu sv. Václava, vyvraždění Slavníkovců, stovky uzavřených a porušených smluv atd. atd. Účel vždy světil prostředky a dějiny psali vítězové. Pokud se náhodou či spíše nedopatřením v politice ocitl naivní trouba, který chtěl hrát fair, dopadl velice rychle hodně zvysoka. Politika sama o sobě není ani zlá, ani dobrá, ani poctivá či nepoctivá, protože v politice, ve válce (a v lásce) je povoleno všechno.
    Když už jsem tak „cynicky“ ohodnotil politiku a její řemeslníky, měl bych asi navrhnout, co s tím. Myslím, že se s tím nedá dělat nic, hlavně ne oblíbeným vzýváním demokracie s libovolným přívlastkem, moudrosti prostého lidu (neboli průměrného voliče) a podobně. Stav společnosti a tím i praktikované politiky je určen zejména pozicí na trajektorii historického vývoje této společnosti a řekl bych, že náš civilizační okruh už je na té sestupné části a že je to pěkný fičák.

    • petrph napsal:

      Ale jo, řešení by byla. Jen tedy nemá smysl se odkazovat do jiných společenských systémů v minulosti, kdy platila úplně jiná pravidla hry. Mimo jiné, takové hezké pravidlo naprostého bezpráví znělo , Bůh je vysoko a král daleko..
      Nicméně, i v té naši demokracii by se dala udělat řada minimálních úprav, aby to „fungovalo“ – stačilo by aby se zrušily stranické kandidátky, a lidi si skutečně mohli zvolit koho chtějí – a ten člověk by je v parlamentu sám a za sebe zastupoval. Nebo by se ty stranické kandidátky mohly nechat – ale musela by je navrhovat čistě místní organizace té strany, ze svých lidí – bez pokynů a rozkazů shora.. Nebo aby si lidi mohli v nějakém referendu své poslance odvolat a nahradit jinými. Nebo třeba celou vládu..Taky soudy se nyní začínají snažit, a už se učí vládní nařízení rušit. A podobně

      No a pokud jde, o zjištění že „.. náš civilizační okruh už je na té sestupné části“, tak jistě, leč jedno z pravidel sociologie říká že vývoj probíhá ve spirále (čímž se ale myslí šroubovice) . Takže, mlátit se sekerama jako v pravěku nebudeme, leč pár desetiletí totáče si střihnout zase můžem..Starší generace už si tím prošly, a abych citoval z Černých baronů, když se jeden z ptpáků vrátil z basy, porovnal to slovy „žrádlo tam bylo lepší, makat sem musel stejně, akorát se tam nesmělo chlastat“..

    • A. S. Pergill napsal:

      Posílením prvků přímé demokracie by se dalo udělat hodně, protože by si politici netroufli dělat věci, s nimiž veřejné mínění v naprosté většině nesouhlasí. Dneska stačí petice proti těm největším prasečinám a také jsou tím politici do jisté míry umravněni, byť to referendum by bylo, pochopitelně, lepší. Nejlepší by bylo schvalování všech zákonů referendem, jak to mají ve Švýcarsku.

      • Krouzil napsal:

        Přímá demokracie a referendum v naší zemi ovšem za předpokladu vzdělaného ,informovaného (tím myslím více zdrojů) lidu či národa. Chybí nám zhruba 100-150 let.

        • A. S. Pergill napsal:

          Hloupost. Když začali Švýcaři s referendy měli hodně přes devadesát procent voličů negramotných. A nevadilo to. Alespoň nemohli číst ruské desinformační weby 😉

    • Pavel napsal:

      Blábol, to že je politika nehezká nemá nic společného s tím, že agentu burešovi jde jen o to, aby se udržel u koryta a vyhnul se tak teplákům. Na rozdíl od doby Přemyslovců, kdy prospěch panovníka byl zároveň prospěchem státu, je hysterická snaha (obsahující i hrubé porušování zákona) populistických žvanilů typu bureš extrémně škodlivá a zacílená pouze na jedno, a to na udržení se u koryta. Státy, které jsou devastované podobně, jak to činí bureš, obvykle končí tam, kde skončilo Řecko v roce 2010.

      • A. S. Pergill napsal:

        Pavle, i za Přemyslovců zdaleka neplatilo, že zájem panovníka je zájmem státu. Už proto, že často soupeřilo víc pretendentů na stolec s protichůdnými záměry a potřebami. Později to samé, až po současnost.
        Babiš udělal mnoho pozitivního i mnoho negativního, ale pořád platí ono „kdo nic nedělá, nic nepokazí“ což platí stoprocentně na bezcenné žvanily, kteří ho kritizují. Aby bylo jasno, Babiše jsem nevolil.

        • Pavel napsal:

          Chápání psaného textu vám očividně dělá problém burešův voliči, takže vám nedošlo, že jde o panovníka jako o instituci. Pretendenti jsou irelevantní.
          Tak to jste vedle. Tohle heslo už neplatí, každopádně ne u agenta bureše. Ten nic nedělá – jako typický hadr na podlahu a máslo důležitá rozhodnutí odkládá a problémy zametá pod koberec, a stejně toho podělal tolik jako nikdo před tím.
          Charakterizoval jste ho ale pěkně – bezcenný žvanil na bureše fakt sedí.

  6. Sam napsal:

    Bohužel jsme stále nespokojený Východ, kde chybí podpora tradičních stran, které na Západě zajistily stabilní prostředí. Místo nich se u nás při každých volbách hledají rychlokvašky na jedno použití,

    • Pavel Liška napsal:

      Ono to na tom Západě není o moc jiné. Viz Macron a jeho „En Marché“, Hnutí 5 hvězd v Itálii, v Německu raketový vzestup Zelených, kteří dříve rozhodně nebyli „regierungfaehig“. Svobodní v Rakousku, Podemos ve Španělsku, dále koukněte na Nizozemí, Belgii, Řecko….

    • A. S. Pergill napsal:

      V západních státech se to sype taky a tradiční strany tratí oproti stranám protestním a „populistickým“. V podstatě se v některých státech tradiční strany drží u koryta už jen onou „technologií moci“, o níž píše autor.

  7. Petr Rončka napsal:

    Tady pomůže pouze jít k volbám…

  8. Marek Loucký napsal:

    Ufff, jako kdybych četl blog příznivců Trikolóry a podobných kašparských spolků (Lhotská, Šichtař a Pikorová, aj.)…tedy nálepky, dojmy, zástupné problémy, nepochopení reality, vlamování se do otevřených dveří, a hlavně myšlenková prázdnota.
    Souhlasit tak mohu jen s titulkem, z článku samotného jsme se nic hodnotného nedozvěděli 🙁

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *