Ovládá nás iracionální mozek. Ukazuje se to i na šíření dezinformací, říká Petr Ludwig
Drtivá většina všech novoročních předsevzetí zůstane nesplněno. Moderně řečeno „vyprokrastinováno“. „Je lepší dělat drobné malé změny, ale dlouhodobě a kontinuálně. Funguje to lépe, než něco měnit ze dne na den,“ říká autor knihy Konec prokrastinace Petr Ludwig.
Odkládat nepříjemné věci, či plnění nutných úkolů na „někdy později“ je možná přirozený lidský pud, ale chronická tendence k odkládání povinností může být v důsledku i rizikem pro duševní (ale i finanční) zdraví.
„Prokrastinace není lenost, je to selhání, kdy se nepřimějete s něčím začít. Je spojena s negativními pocity – se stresem, pocity selhání, s výčitkami . Prokrastinace také není odpočinek, protože když člověk odpočívá, tak se jeho energie obnovuje. To v tomto případě neplatí,“ vysvětluje Ludwig, který se svou knihou Konec prokrastinace zařadil mezi nejúspěšnější české autory.
Jen v Česku se jí prodalo přes 100 tisíc výtisků, text vyšel i v řadě překladů, nyní s ní chce Ludwig prorazit ve Spojených státech.
Celá doba postfaktická
„Zhruba před rokem jsem se dozvěděl, že americké vydavatelství Macmillan koupilo práva na knihu za sumu v řádu statisíců dolarů,“ říká Petr Ludwig, který se díky tomu rozhodl odjet i s malým týmem do USA, aby zde prodej a propagaci knihy podpořil.
„Hranice bestselleru je v Česku deset tisíc kusů, v USA v rozmezí 50 – 100 tisíc. Tajný plán ale je prodat milion výtisků, podle vydavatele je to reálné,“ říká Petr Ludwig v rozhovoru pro HlídacíPes.org a ekonomický pořad Řečí peněz Českého rozhlasu Plus (rozhovor v rozhlasové podobě naleznete ZDE).
Profesně se Ludwig věnuje i tématu kritického myšlení, lidské psychologie či behaviorální ekonomie. Zdůrazňuje, že lidé snadno podléhají klamným představám a nerozhodují se racionálně.
„I prokrastinace je velmi iracionální chování. Jsou to nedokonalosti našeho mozku, které si neseme z evolučního vývoje. Jde o to, jak najít triky na náš emoční mozek, který stojí za naší iracionalitou, triky na to, abychom se přiměli k tomu začít něco dělat,“ říká.
Podle Ludwiga je dnes iracionalita dokonale vidět na sociálních sítích, v rámci šíření různých dezinformací a fake news: „Lidé se daleko více rozhodují podle emocí a nikoli podle ověřených faktů. To má za následek celou tu postfaktickou dobu.“
Od diety po fake news
Jak připomíná, sám o fake news psal poprvé už před pěti lety, když jeho kniha poprvé vyšla. Tedy v době, kdy z fake news ještě nebylo velké globální téma.
„Už tehdy se ale objevovalo spousta různých nekvalitních informací, nepodložených rad postavených jen na takzvaných anekdotických důkazech, kdy někdo říká, že jemu něco funguje, ale průkazné to vůbec není,“ popisuje.
Smysl vidí především ve vzdělávání lidí a v pěstování kritického myšlení. „To je jedna z cest, jak lidem pomáhat ke kvalitnějšímu rozhodování. Jak v osobním životě – třeba v oblasti vlastního zdraví, aby třeba nedrželi diety, které jim ve skutečnosti ubližují, tak i ve společnosti,“ říká.
„Věřím, že když bude populace vzdělanější v kritickém myšlení, bude odolnější vůči manipulacím a projeví se to třeba tak, že se nebudou tolik šířit fake news,“ dodává.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
26 komentářů
Populace bude vzdělanější v kritickém myšlení? To je ovšem fake news!
Zcela s Vámi souhlasím a myslím, že celý humbuk s knihou „Konec prokrastinace“ je vlastně jen fake news. A také, že jde ještě o kšeft. Je to přesně stejné, jako s většinou bestselerů tohoto druhu (na př. Ekonomika dobra a zla a pod.) – seženu, koupím přečtu, odložím a zapomenu co jsem četl, protože nešlo o nic, co by si měl člověk zapamatovat k pozdějšímu použití.
Souhlasím s vámi pane Tondach. Ale předposlední odstavec článku je pravda pravdoucí. Důkazem toho je naše společnost, náš prezident zvolený lidem i náš premiér zvolený tímtéž společenstvem. Hlavně, že se máme dobře a víme, že každý, kdo je jiný, než MY ČEŠI, nám chce jenom ublížit, zničit nás a každý by se měl učit od nás 😁😁. Protože u nás se za dob socialismu vybudovalo asi milión elektráren, měli jsme bojeschopnou armádu (ani ho..o), postavilo se tisíce školek, škol, samoobsluh, poliklinik, horníci byli páni, každý měl, co dle potřeb soudruhů (tupých nevzdělaných nýmandů), potřeboval, vystavělo se mnoho krásných, fungujících sídlišť, kde každý bydlel rád a tak dále a tak dále…….. Protože kdyby tu nebyl socialismus, tak bychom měli asi půl miliónu bezdomovců, kteří za to vůbec nemohou, protože za bezdomovce mohou zlí kapitalisté, za to, že si hloupý člověk nabere osm půjček nemůže chudák člověk sám, ale opět někdo nasazený pravděpodobně z USA, nebo UK. Pane Tondach, toto není reakce na váš příspěvek, jen jsem se trochu nechal unést různými příspěvky nejen minulého roku. Vám se omlouvám, že jsem svou reakci připnul pod váš příspěvek. Promiňte. Asi sám poznáte, že mám plné zuby „Oskarů a Bolků“ a jím „podobným“. Hodně štěstí 🍀 v novém roce 2019 přeji všem normálním lidem. Tomáš z Ústí nad Labem.
Jak ty Vaše výplody souvisí s knihou Konec prokrastinace? Četl jste ji? Já ano a dokonce ji mám; přečtenou a odloženou.
Ale k věci, Vy se máte velmi špatně a to proto, že tady vládlí přes 40 let komunisti, ti Vašim rodičům sebrali rodiný majetk, firmu a a vše na co přišli, vás nepustili ani do učení, 3 roky jste se musel sžívat s dělnickou třídou na jako mladého pomocného dělníka ve dvosměnémprovozu u pásu s n.p. Baťa Zlín, za půl roku Gottwaldov Zlín, než Vám sválili přihlášku na průmyslovku (o vysoké jste si ani zdát nemohl) a než ji škola směla přijmout, ty tři roky jste žil se třemi sourozenci a starou nevlastní babičkou uživil rodinu jen proto, že babička měla penzi a věznění rodiče mohli cosi posílat z výdělku ve vězení, a Vaší rodiče, když je po těch letech pustili se ani nedověděli proč byli ve vězení, kromě toho, že byli vykořisťovatelé. a tak bych mohl pokračovat dlouho.
Protože já jsem si to musel prožít, stejně jako konec války, kdy mně šlo o život kvůli trikoloře ještě 8.5.1945, tak chápu, že Vás rozčilují zmínky, že jsme se ani pod komunisty neflákali po šaškárnách, a že jsme cosi vybdovali, čehosi přes všechny překážky z Východu (RVHP – specializace) i Západu (embarga na kdeco, i na cvočky do podrážek) dosáhli, cosi udělali, co dodnes stojí a v čem i vy možná vegetujejte, lecos vyráběli, co už se tady nevrábí, na příklad cytostatika, co se vyráběla v Lachemě Brno pro Oceánii a Austrálii, se teď vyrábí stejnými výrobními postupy na stejném zařízení v Izraeli, kam si poslední majitel Lachemy Teva, to co se dalo odmontovat, převezl.
Neomlouvám se, a mám plné zuby Tomášů a jim podobných usmrkánků, co možná jejich rodiče žijí ,i oni sami, z po sametu nakradeného.
Já jsem aspoň poctivě restituoval, i když ne vše co nám bylo ukradeno a tak sám jsem nemusel podloudně „privatizovat“, nebo být odkázán jen na žebrácký důchod polistopadového státu.
Potom pane Oskare vůbec, ale vůbec nechápu Vaše sympatie k tomu zhovadilému režimu těch 40ti let?!?! Myslíte, že kdyby tu nebyli komouši, tak by se nic nepostavilo? Nikdo by nevedl dál továrny po Němcích a nebudoval další? Myslíte, že i bez komoušů by některé naše kapacity utíkaly, nebo zůstávaly v zahraničí? Vy jedním dechem popisujete svůj těžký osobní život, částečně zaviněný právě těmi nevzdělanými soudruhy, kteří nic neuměli, jen okrádat a lhát a pošlapávat jakékoli lidské hodnoty a zároveň vyzdvihujete jejich údajné zásluhy na budování a vedení našeho státu. Beru drogy já, nebo Vy?
On Vám někdo tvrdil, že bez komoušů by se nic nevybudovalo.? Jestli ano, já jsem to nebyl. Pkuste se naučit chápat přečtené vcelku. Nebo popíráte, že ti komouši přes všechno zlé, co způsobili, také ledacos zbudovali, co užíváme dodnes a že skoro všichni Češi, ty komunisty přežili, že se dodnes nejen smějeme , ale i obdivujeme filmy, že filmoví odborníci ze „západních vyspělých demokracií v čele s USA“ přišli dokonce s termínem „Zlatá šedesátá“ a to nezmiňuji literaturu, dramatickou tvorbu, skutečnost, že v některých technických oborech jsme byli na světové šičce, kam se s velkými obtížemi dostáváme zpět (po rozkradení třeba té už zmíněné Lachemy, dále Tatry Kopřivnice, ale i Zetoru Brno, pocílené likvidaci obuvnickéhoa textilního průmyslu po listopadu). Aby tohle všechno člověk, který to všechno ve svém vlastním životě mohl sledovat, zapřel, na to by musel, pokud neblábolí o něčem, co zná jen zdoslechu od tupých nebo zlých hlupáků, úplně zpitomět, asi jako VY.
Nic se neděje, Tomáši, netřeba se omlouvat, chápu ….
Nemohu si pomoci, ale ty fake news asi řeší pan Ludwig v naprosto jiné knize, v rámci řešení naprosto jiných problémů, které nelze dost dobře slučovat.
To by totiž byla naprosto klasická prokrastinace, pokud by člověk, potom co si přečte nějaký článek v médií (sic), tak namísto toho aby šel něco pořádného dělat, se rozhodl strávit několik dalších hodin tím že si bude tu informaci prověřovat v jiných internetových zdrojích., zda to je pravda nebo fake news.
Potom by skutečně lautr nic neudělal :)))
Takže, občánku, co teď?
Ošívám se, ale mám dojem, že kromě Tondacha a částečně Tomáše, kteří trefují aspoň ironií základní cílenou skupinu, která by si měla přečíst knihu P. Ludwiga a nemyslím, že autor článku mu cíleně dělá annonci na dílo ze zištných pohnutek. Legračně působí stať Vaší reakce, co se týká prověřování faktů šířených prostorem. Nemyslím, že skalní diskutéři si potřebují něco ověřovat, ti skoro vše vědí a mají na vše pevný názor opřený o přesvědčení (vlastní), že nemusí ztrácet čas ověřováním čehokoli a mohou se tedy také věnovat ostatním lidským činnostem v pohodě.Pochybuji, že tato kategorie občanů potřebuje číst podobná díla, jako stvořil P. Ludwig a jiní autoři. Základní problém knih je to, že čtenáře musí to, co čte, přinejmenším zaujmout, aby knihu nezavřel a u knih zabývajících se sociologickými, ekonomickými, či politickými tématy je nutno se přinejmenším zamyslet nad „látkou poučení“ a to je nezáživné obecně. Ten, kdo chce brblat, si potřebné věci najde na diskuzních fórech a nemusí se obtěžovat protivnou literaturou. Ostatně dle mne není článek o fake news, ale v principu o něčem jiném, ale to bylo nekorektní tvrdit. Dostal jste mne prohlášením, že občan aby nežil v omylu, tak hodiny by musel hledat informace , místo plodné práce! Fakt dobrý.
….ano, tu cílenou skupinu jsem měl právě na mysli!
nedávno jsem na jiné diskuzi přečetl příspěvek (volně řečeno), že „teplouš Pospíšil (TOP09) a Fiala (ODS) telefonicky naváděli řidiče kamionů na dálnici, aby ji ucpali a že jak TOP09 tak ODS je schopná jakékoliv špatnosti a je potřeba si na ni dát pozor“! A pod tím sedmadvacet souhlasných plusů! Co čekat od takových hlupáků? Že populace bude vzdělanější v kritickém myšlení? Ani náhodou! Bohužel, národ totálně blbne!
Kdybych měl reagovat na toto co zde píšete…
„..na jiné diskuzi přečetl příspěvek (volně řečeno), že (netřeba opakovat) a pod tím sedmadvacet souhlasných plusů! :))
Je to samozřejmě blbost – jenže, s tím by ani pan Ludwig nic v rámci boje proti fake news nc neudělal. Jak to chápu,ta nepravdivá informace totiž není ani v samotném publikovaném článku, leč pouze ve volné diskuzi pod ním… A to už nejde řešit vůbec – leda dosadit do všech diskuzí (i třeba v hospodách) státem placené informátory :))))
>co čekat od takových hlupáků<, no nevím, já nevěřím, že všichni jsou hlupáci. Dle mého to někteří hrají (připadají si bojovnější), někteří jsou placeni (obrazně řečeno) a část má opravdu deficit přirozené inteligence. Na PL včera uveřejnili prohlášení herce (vyznamenaného) Vyskočila, že mu byl nabídnut úplatek 1milion kč,- za dehonestaci prezidenta M. Zemana. Já si nemyslím, že prezident ČR vyznamená jakéhokoli hlupáka, proto očekávám, že bude adekvátně případ řešit Státní zastupitelství neprodleně, neboť je to věc veřejná, nejen kvůli prezentovanému úplatkářství (pokusu). Doufám, že tento případ nebude odložen jako záležitost politická (odkazem na žumpu). Vše se nedá svádět na anonymitu neznámého pachatele.
Ano, ty skupiny, a cílené zvláště … Tondach, jenom nechápu, jak můžete takovou krávovinu, omlouvám se zato slovo, jako je takové nařčení od nějakého hlupáka, ale spíš jde o záměrné provokování, brát vážně a generalizovat to celé kvůli 27 blbbům, co když uvidí napsáno, že Pospíšil (či Kalousek), nebo Fiala, dělají cokoliv, tak vypnou mozek a zmáčknou plus, nebo mínus, ještě než to celé přečtou.
Ne… Zkusím to vysvětlit ještě jednou, právě z hlediska toho co jsem napsal výše v úvodu – že nejde slučovat boj s prokrestinací s bojem proti přijímání fake news.
Protože – snad by se mnou i autor souhlasil, kdo bojuje – i pomocí jeho knihy s prokrestinací, může věnovat přehledu zpráv v médiích pouze nějaký poměrně krátký naplánovaný čas a pak se zvednout , vypnout počítač nebo telku – a jít dělat to další důležité, co má naplánováno. Pletu se snad?
Naproti tomu, pokud chce někdo bojovat proti vlastnímu přijímání fake news, tak tomu ověřování informací dostatečný čas věnovat musí. (Ostatně i tady na HP se ty metody čas od času popisují, stačí dohledat).
Na čem se můžeme shodnout, že člověk pracovitý zodpovědný a cílevědomý , který s prokrestinací nemá žádné potíže, zvládá často oboje jak své povinnosti, tak i pozorné sledování informací v médiích, včetně jejich kritického ověření a vyhodnocení
Zdá se mi, že jste se docela „zamotal“ do hyperboly teoretizování. Mimochodem, víte, že průkopníky prokrastinace jsou některé národy Středního východu ( Sýrie, Irak a j.)? Jejich hojně užívané slovo – zítra – je legendární. Máme se tedy co učit.
Kdysi jsem nekde v nejakem dokumentu slysel, ze vedomi oproti podvedomi ma latenci, ergo jakakoliv reakce pod 0,5 sekundy je reakce podvedomi, případně naučená reakce … tedy mozek muze vygenerovat iracionalni reakci zalozenou na naucene reakci podvedomi … doporucuji zlate pravidlo „Nejdriv napocitej do deseti“
Ano, to je pravda. Jenomže toto podvědomí by se mělo aktivovat právě a pouze v těch kritických situacích, kdy je ta rychlost potřeba – a člověk by měl okamžitě, ve zlomku vteřiny „něco “ udělat, ve stylu „bojuj nebo uteč“. Jenomže, nemá smysl v případě příjmu mediálních zpráv, kdy ten člověk nemůže dělat vůbec nic jen se nezdravě naštvat.
A v případě politické propagandy, nebo obchodní reklamy je to opravdu snadno zneužitelné..
Jistě, jedna cesta je “ vždycky „Nejdriv napocitej do deseti“ a pak o tom začít přemýšlet. Jenže ta druhá, v dnešní době přebytku informací – prostě většinu těch informací filtrovat hned na vstupu a ty nepodstatné ignorovat
– politik xx prohlásil o politiku yyyy že. .cvak
– naše jediná politická pravda vás vyzývá ..cvak
– náš fantastický výrobek –cvak..
– naše naprosto nejlepší životní pojištění..cvak
– dokonce i ve většině případů neobvyklých zpráv (ale ze všech stran) – které ale mohou i nemusí být fake news – dokud nejsou skutečně ověřeny nebo vyvráceny – cvak
a hned je hlava čistší a může se věnovat důležitějším věcem… :))))))
Emoce a emoční rozhodnutí jako zdroj všeho zla?
Já vidím příčinu doby postfaktické zejména v inflaci faktů. Informací je prostě moc a začali jsme jim přikládat příliš velkou váhu na úkor emocí, pocitů.
Ano, mnoho emočních reakcí mají lidé (nebo určitá skupina lidí) podobných a snadno předvídatelných. Dokud toho marketingoví psychologové využívali jen v byznysu, byli velmi oceňováni. Když ale zasahují do politiky, pro mnoho lidí je to už za hranou.
Místo proklínání a potlačování emocí doporučuji naopak vrátit jim jejich vážnost a místo v životě. A zejména pak znovu se učit rozlišovat, co je moje skutečná emoce (cítím se příjemně nasycen anebo plný k prasknutí, ale stále s neuspokojenou chutí) a co je emoční reakce vyvolaná okolím (výčitky z konzumace masa / lepku / příliš tuků / příliš sacharidů …).
Nejlépe je začít u dětí a neučit je potlačovat emoce příliš tvrdým vedením (Najez se pořádně! V tomhle ti musí být zima! Nebreč ty posero! Jak se ti tohle může líbit?). Opačný extrém je pak potlačování vlastních emocí ze strany rodičů, od nichž se děti učí vzorem. Děti rychle vycítí, že se jim „vyplatí“ skrýt radost, předstírat nadšení, vypadat smutně…
Udeřil jste pověstný hřebíček na hlavičku! Emoce – kdo jí není schopen, je ještě člověkem? Nic se nemá přehánět, taktéž emoce a její sdílení. V poslední době jaksi vyumělkovaně všude emoce doslova kvasí, jsou vyžadovány dokonce na nejvyšších místech a čeho moc, toho příliš zní jedno přísloví. Emoce je určitě řeč srdce, zrovna jako láska, ale nabádat k emoci, či k jejímu projevu je snad úlet. Je to podobné, jako bychom byli všichni přesvědčování ke hře na housle, či k malování dle Rembrandta. Myslím, že trend pěstování emocí lidé ještě v důsledcích nedomysleli a jednou je to bude mrzet. Možná, vše se dá okecat.
Já jsem nepsal o tom, jak je důležité emoce dávat na odiv. To je právě obraz té pokřivené výchovy, když je naší hlavní obavou, jak budeme působit na okolí.
Vnímat a uvědomovat si své vlastní skutečné emoce je důležité především pro mě. Pro má emoční rozhodnutí, i když budou možná navenek působit iracionálně. Např. když při volbě zaměstnání nezahrnu do kritérií jen odměnu za odpracovaný čas, ale také povahu práce, prostředí, vztahy na pracovišti, apod.
Víte – v tom je to složité, že můžeme jenom malou část našeho jednání řídit emocemi, zatímco mnohem větší podíl téhož na základě zkušenosti (i přijaté), jakož (jak se i zde hrdě tvrdí) kritického myšlení.
Tudíž – obvykle nejíme až a jenom když máme hlad – leč v nějakém pravidelném rytmu aby jsme pokryli i své energetické výdaje na řadu hodin dopředu (do dalšího plánovaného jídla). A neoblékáme se jen podle toho jak se právě cítíme – ale zase s ohledem na podmínky tam kam půjdeme,. A za totéž tedy zodpovídáme i za naše děti.
Abych použil možná extrémní příklad, zjistit při zimním výletu do hor, že dítě je vyčerpané a zmrzlé, protože se mu ráno doma „nechtělo“… to už přestává sranda..
To čemu se dnes vědecky říká prokrastinace, tomu se za mého mládí říkalo váhavost z lenosti a naši rodičové na to měli hned několik „léků“. Začínalo to slovy : „zvedni se běž dělat, končilo to pohybem ruky k opasku, nebo otevření šuplete s vařečkami. To ovšem byly ty primitivní dávné nekorektní „zlaté časy“, kdy i pohlavek a rákoska byly považovány za výchovné prostředky.
Tuším, že knihu o prokrastinaci P. Ludwig nepsal pro moderní rodiče, aby nemuseli odepínat pásek nebo otevírat šuplík s vařečkami.
Spíše asi míří na dospělé, kteří si uvědomují svůj problém s pracovním soustředěním a chtějí jej nějak řešit.
Možná jim jako dětem za těch „zlatých časů“ neustále někdo stál za zády s rákoskou. Takže dnes, když jim bezprostřední fyzický trest nehrozí, mají se soustředěným pracovním výkonem problém a prokrastinují.
Potom jim ovšem pomůže jen tak zvané přinucení, (z něhož ani drobný fyzický trest ovšem není vyloučen, třeba u morálně narušených individuí), u dospělých nejlépe neplatit za čas strávený prokratinováním, žádnou mzdu, či náhradní finanční plnění. Myslím, že se to týká i té největší etnické menšiny v ČR. Jsem přesvědčen, ž navržený trest – o financí za prokrastinací strávenou dobu by jistě zjednal nápravu, nejspíše už druhý den po výplatním termínu.
Pane Oskare, píši sem reakci na Vaší rekci ze 4.1.2019, 18:34, poněvadž už nešlo zvolit tlačítko odpovědět pod Vaším příspěvkem. Nejprve Vás prosím, abyste mě nechytal za slovíčko. Pak by bylo dobré, kdybyste si zjistil, kdo Vámi jmenované a i jindy vyjmenovávané podniky, továrny i ostatní výdobytky socialismu po, Vámi neoblíbeném, převratu roku 89 rozkradl, vytuneloval a ochudil český lid. Pokud to nevíte, nebo si to nepřiznáte, nemá cenu s Vámi diskutovat. Nevím, proč jste tak zapšklý. Pamatuji si své babičky a jednoho dědu, kteří byli za socialismu též starobními důchodci a nechápu, v čem byste to měl mít třeba Vy horší. Takže na závěr, ne všechno, co si Vy myslíte, že znám z doslechu, znám pouze z doslechu. Nikdo nemůže žít 200 let, aby prožil několik mnoho generací, ale vězte, že nejsem žádný mladý „hejsek“, který nic neprožil. Přeji Vám hezké dny v tomto roce i v dalších letech. Tomáš.
Knihu jsem se zájmem přečetl, je rozhodně přínosem. Nemá nic společného se socialismem, kapitalismem, ani s jakýmkoliv náboženstvím. Oceňuji ji pro její praktické a použitelné návody pro efektivnější život.