IN MEDIAS RES. Slovenští opoziční politici, intelektuálové a novináři vyzvali českou skupinu PPF k tomu, aby se postavila tlaku Ficovy vlády na televizi Markíza. Možná jsem nespravedlivý a doufám, že budu mile překvapen, ale cosi mi říká, že Renáta Kellnerová a její PPF kvůli zachování mediální plurality na Slovensku krvácet nehodlá.

Zachrání televize vlastněná českou oligarchiní demokracii na Slovensku? Poté, co vláda slovenského premiéra Roberta Fica vyhlásila tažení proti tamní veřejnoprávní televizi a rádiu (jsou sdružené pod mateřkou firmou Rozhlas a televize Slovenska – RTVS), upnuli tamní opoziční politici, intelektuálové a novináři své naděje k televizi Markíza, kterou vlastní investiční skupina PPF ovládaná Renátou Kellnerovou.

Odolejte Ficovu tlaku a zachovejte společenský význam televize Markíza, vyzvali Renátu Kellnerovou, která má ve skupině PPF hlavní slovo.

Televize Markíza má na Slovensku nejvyšší sledovanost a produkovala dosud poměrně kvalitní zpravodajství. Stejně jako mnohá další média čelí kritice nového premiéra Fica za údajnou neobjektivitu.

Ten teď vyhrožuje PPF, že pokud novináře „nezpacifikuje“, odstřihne Markízu od státní reklamy a podnik rodiny Kellnerových bude mít problémy i s dalším byznysem na Slovensku, který zčásti stojí na státních zakázkách . Jako příklad lze uvést třeba společnost SkyToll, která provozuje slovenské mýtné brány.

Dilema paní Kellnerové

Oligarchizovaná média je terminus technicus sloužící k vyjádření faktu, že jejich majitelé buď podnikají ve státem regulovaných odvětvích, nebo mají vysoký objem státních zakázek, pobírají dotace, v extrémním případě jsou aktivními politiky, případně v kombinaci či vše dohromady. Jsou tedy v permanentním střetu zájmů a neustálém pokušení ohnout produkci svých zaměstnanců – novinářů ve prospěch vlastního byznysu.

Pro představu konkrétně. Zmiňovaný SkyToll v roce 2022 zvýšil svůj zisk na 23,98 milionu eur (cca 600 milionů korun). Zda, za jakých podmínek a jak dlouho bude pro slovenský stát mýtné vybírat, je teď v rukách Roberta Fica a spol. A ti na příkladu RTVS ukazují, že jsou připraveni činit brutální nátlak a pokud nedosáhnou svého, tak i měnit zákony. A teď významně ukazují PPF, že s žurnalistickou produkcí jejich zaměstnanců jsou hrubě nespokojeni.

Zisk Markízy byl v roce 2022 sice srovnatelný se ziskem SkyToll – 22,5 milionu eur, ale bez státní reklamy (včetně reklamy státem ovládaných firem) by jistě rychle začal padal dolů. Plus možné problémy v dalším byznysu.

A teď babo, raď! Jít do křížku s vládou a vysloužit si potlesk opozice a intelektuálů? Nebotak trochu „dohlédnout“ na zaměstnance, aby se „mírnili“ ve vztahu k Ficově vládě? Teď tedy bude muset volit Renáta Kellnerová a její manažeři. Jak k médiím přistupoval její tragicky zesnulý manžel, jsem popsal v tomto článku:

Ondřej Neumann: Petr Kellner a média. Miliardář na špatné adrese

Visegrádské poučení

A proč pozorně sledovat, co se teď děje na Slovensku? Ze stejného důvodu, z jakého jsme v minulosti měli (a moc to nedělali) pozorně hledět k Budapešti a Varšavě.

V přímém přenosu jsme mohli a můžeme sledovat „ochočení“ veřejnoprávních médií, která jsou, byly a budou vždy na státu (čti vládnoucí moci) silně závislá. A odhodlaná politická reprezentace nectící demokratická pravidla a nedbající „zahraničních hlasů“ je dříve či později dokáže zkrotit a poté ovládnout. To je smutný fakt ověřený ve třech ze čtyřech států Visegrádské skupiny. S čestnou výjimkou České republiky.

Co není však může být. Třeba hned po příštích volbách, ve kterých si na premiérské křeslo brousí zuby Andrej Babiš, který se záští kupříkladu k veřejnoprávní televizi vůbec netají. Stejně jako jeho o podíl na moci se hlásící Tomio Okamura. A není sebemenší důvod pochybovat o tom, že by se vysílání ČT i ČRo po případném vítězství ve volbách pokusili výrazně „pootočit“ ve svůj prospěch. Možné ne tak brutálně přímočaře jako Robert Fico, ale to nám může být pouze malou útěchou.

Poučení? Už jsem to tu nedávno psal – budujme silná, nezávislá média veřejné služby. Ovšem nikoliv na úkor odolných a nezávislých médií soukromých.

Demokratičtí politici by měli mít při debatách o zvýšení koncesionářských poplatků na paměti, že veřejnoprávní média a soukromá média nejsou dva oddělené světy, ale světy vzájemně se ovlivňující a že zvýšený přísun veřejných peněz do ČT a ČRo bez příslušného vymezení „mediálního hřiště“ povede k oslabení soukromých vysílatelů i vydavatelů. Především těch středních a menších. A to může mít v konečném důsledku fatální následky.

Co s tím?

Oligarchizovaná média možné oslabení přežijí. Ostatně – jejich majitelé si je nepořizovali proto, aby jim vydělávala, ale aby si pojistili svůj hlavní byznys. Ve finančním sektoru, energetice, telekomunikacích, zdravotnictví, farmacii, developmentu. Tedy v oborech, kde má stát velmi významné slovo.

Jaké je hlavní poučení ze situace, ve které se ocitla média veřejné služby v Maďarsku, Polsku a nejnověji i na Slovensku? Demokratický stát potřebuje ke své odolnosti vůči autoritářům všech azimutů nejen na aktuální vládní moci nezávislá média veřejné služby, ale i silná a odolná média soukromá. A to nejen ta oligarchizovaná.

Zní to jako banální pravda. Téměř nikdo z odpovědných českých politiků to však zřejmě nechápe. Přinejmenším nečiní potřebné kroky. Třeba ty vedoucí k diverzifikaci toho, kam tečou veřejné peníze za reklamu.

Možná jsem nespravedlivý a doufám, že budu mile překvapen. Ale cosi mi říká, že Renáta Kellnerová kvůli zachování mediální plurality na Slovensku příliš krvácet nebude.