Jaderná elektrárna Temelín (ilustrační foto)
Facebook: Claudia Stamm, zdroj

Od rozpadu monarchie až k Temelínu. Česko-rakouská „učebnice dějepisu“ je skoro hotová

Napsal/a Vojtěch Berger 4. dubna 2018

Několik let pracoval tým historiků na knize, která má ambici být „první volbou“ pro každého, kdo se chce dozvědět něco o svých českých, respektive rakouských sousedech. Příručka je zamýšlena jak pro širokou veřejnost, tak i jako klasická školní kniha o historii. Dost místa dostanou i kontroverzní témata mezi Prahou a Vídní – Benešovy dekrety nebo Temelín.

Kniha vyjde před prázdninami, v červnu, tak, aby nezapadla v „osmičkových“ výročích, které jak Česko, tak Rakousko čekají na podzim. Oba státy si připomínají 100 let od vzniku republiky a právě poslednímu století se kniha věnuje především.

Hildegard Schmollerová

„Nikdo se vzájemně neposlouchá a každá strana se snaží svůj pohled prosadit jako ten správný. A tohle by měli čtenáři z té knihy pochopit – jak to vidí ta druhá strana,“ říká jedna z rakouských koordinátorek projektu, historička Hildegard Schmollerová, v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

To česko-rakouské nepochopení je podle ní vidět skoro všude: od rozpadu monarchie v roce 1918 přes citlivé téma sudetských Němců až po jadernou energii nebo postoj k uprchlíkům.

Přitom ještě před třiceti lety chtělo být Rakousko pro Čechy prostředníkem při návratu do Evropy. Právě pod nejnovější kapitolou dějin je v knize sama Schmollerová podepsaná, spolu se svým českým kolegou Miroslavem Kunštátem.

Česko-rakouskou knihu o dějinách finančně podpořila ministerstva zahraničí a školství v obou zemích a také některé kraje a spolkové země. Z Česka to byl Jihomoravský kraj a kraj Vysočina.

Kronika vzájemného míjení

Pro koho je česko-rakouská „učebnice dějepisu“ vlastně určená?

Je to sice učebnice dějepisu, ale má oslovit celou širokou veřejnost. K samotné knize chystáme ještě přímo materiály pro vyučování do škol, ale kniha samotná by měla být pro každého a k dostání v knihkupectvích. Takový první zdroj pro všechny, kdo se o česko-rakouská témata zajímají.

To znamená, že už od příštího školního roku by se podle knihy mohly učit děti v obou zemích?

Ano, materiály pro školy budou k dispozici online už v červnu při vydání samotné knihy.

Proč vůbec potřebují Česko s Rakouskem společnou učebnici dějepisu, respektive knihu o dějinách?

Ten nápad vzniknul po roce 2000, kdy měly obě země špatné vztahy. Benešovy dekrety, evropské sankce proti tehdejší vládě s účastí strany Svobodných (blízká krajní pravici, pozn. red.), ke kterým se tehdejší Česko připojilo, nebo klasické téma – Temelín. Byl to zkrátka propad proti době hned po pádu železné opony. A bylo vidět, že se Česko s Rakouskem „míjejí“ ve vzájemné komunikaci.

Takže těžištěm té knihy nejsou starší dějiny, ale ty nejnovější?

Věnujeme se hlavně 20. století. Napsali jsme ale i úvodní kapitolu, protože Češi s Rakušany prostě mají dlouhou společnou historii. Je tam 1. světová válka, meziválečné období, nacismus, pak období 1945-48 s centrálním tématem odsunu Němců z Československa, pak kapitola o 50. a 60 letech – 70. léta jsme nechali zvlášť, protože to byla v Rakousku éra kancléře Kreiskyho, u vás zas Husákova éra – a poslední kapitola končí rokem 2004, kdy Česko vstoupilo do Evropské unie.

Tuhle kapitolu jste psala napůl právě vy. Jak se tam vypořádáváte s tématem jaderné energie a elektrárny v Temelíně, která byla dlouho jedním ze strašáků česko-rakouských vztahů?

Bylo to pro mě důležité téma, vždycky jsem totiž měla pocit, že Rakušané jsou zvenčí trochu vysmívaní, protože v otázce jádra reagují malinko hystericky. Na druhou stranu, vyrůstala jsem částečně taky v 80. letech a pamatuju si, že třeba v Horním Rakousku bylo běžné, že rodinné domy měly prostě protiatomový bunkr a jádro se bralo jako velké zlo kvůli riziku nukleárního konfliktu.

Pak přišel Zwentendorf, jaderná elektrárna, kterou Rakousko sice postavilo, ale kvůli těsnému odmítnutí obyvatel v referendu nakonec nespustilo, a potom Černobyl. Tuhle katastrofu brali Rakušané jako definitivní potvrzení, že jdou správnou cestou, když jádro nechtějí.

Češi si tímhle bezprostředním šokem ale neprošli. Zatímco my jsme nesměli vycházet ven a báli jsme se, že venku bude všechno radioaktivní, u vás nebyly žádné informace, takže tam ani nenastal ten pocit bezmoci jako v Rakousku.

Češi o jádru mluví hodně technokraticky, že se dá dobře ovládnout a tak dál. Tohle Rakušané ale moc nechápou a ta kniha má právě vysvětlovat postoje té druhé strany.

Zkusit se pochopit

Odsun Němců a Benešovy dekrety – platí vůbec ještě, že je to jeden z klíčových česko-rakouských sporů? A jak moc jste se u téhle kapitoly při psaní knihy „zasekli“?

Z hlediska historiků je to zpracované téma, ale z hlediska společnosti je stále živé. V knize je taky jedna kapitola s názvem „Stereotypy a narativy“ a tam je to hezky vidět – proti sobě stojí ten, řeknu to jednoduše, český narativ, který začíná rokem 1938, a ten „sudetoněmecký“, který začíná rokem 1918, neudělením práva na sebeurčení atd.

Nikdo se vzájemně neposlouchá a každá strana se snaží svůj pohled prosadit jako ten správný. A tohle by měli čtenáři z té knihy pochopit – jak to vidí ta druhá strana.

V Rakousku je dnes ve vládě znovu zmiňovaná strana Svobodných, která se kdysi vůči Česku právě kvůli Benešovým dekretům ostře vymezovala. Svobodní mají k sudetoněmeckému Landsmannschaftu ideově i personálně blízko. Nebojíte se, že by to mohlo přijetí knihy ve společnosti nějak negativně ovlivnit?

Ne, myslím, že je naopak vyloženě potřeba znovu všechny tyhle věci opakovat a my jsme jim dali v knize relativně velký prostor, jak to tenkrát s odsunutými sudetskými Němci vlastně bylo, jak složitá byla situace v poválečném Rakousku, že je i proto Rakousko nenechalo často na svém území, ale odváželo do Německa. Tohle spousta Rakušanů neví.

Prolamuje ta kniha nějaké historické tabu v česko-rakouských vztazích?

Myslím, že tou hlavní přidanou hodnotou je ta srovnávací perspektiva. Vezměte si třeba rok 1918. Tam se Rakousko často bere jako ta „monarchie, co se smrskla“. Ale Rakousko bylo ve skutečnosti nový stát, stejně jako všechny ostatní nástupnické země Rakouska-Uherska. A je zajímavé podívat se, jak se Československu s Rakouskem vedlo coby novým republikám ekonomicky nebo jak budovaly demokracii.

Nebo 70. léta, ta byla do velké míry érou modernizace, a to jak v Česku, tak v Rakousku. Režimy byly jiné, ale v obou státech se třeba rozvíjelo televizní vysílání nebo stavělo metro. Tohle byl jeden z hlavních cílů naší knihy – aby toho o sobě sousedé víc věděli.

Proč nás rozdělil strach?

Jaké je česko-rakouské sousedství v posledních letech?

Po roce 1989 chtělo Rakousko sehrát roli jakéhosi zprostředkovatele pro postkomunistické státy, kterou ale vlastně vůbec nemohlo naplnit. Ekonomicky ano, rakouské firmy a banky tu šanci využily i díky starým kontaktům už z doby komunismu. Ale politicky a společensky, že by Rakousko řeklo „jsme váš prostředník a budeme vás podporovat“, tahle chuť rychle vyprchala a nahradil ji strach.

V 90. letech jsme viděli vysoký hospodářský růst, ale taky uprchlickou vlnu z bývalé Jugoslávie, a to se lidem vrylo do hlavy i s obavami. Někteří politici pak tenhle strach cíleně využili a mluvili o „těch z východu, co berou práci Rakušanům“ a podobně.

Co se dnes vlastně učí školáci v Rakousku o vztazích s Českem?

Rakouské školství není tak zaměřené na biflování vědomostí. Neřekne se třeba: tak, a teď se naučíme meziválečné období. Ale žáci projdou okruhy jako „krize demokracie“ a je na učitelích, jaké příklady pro vysvětlení použijí. A s novou knihou by tím příkladem mohly být třeba právě meziválečné vztahy Československa s Rakouskem. Teď je potřeba dostat tuhle nabídku k učitelům, aby ji skutečně začali využívat.

Cítíte ze strany škol zájem o tohle česko-rakouské téma?

Ano, i když tu poptávku čekáme samozřejmě hlavně v pohraničních regionech s Českem a se Slovenskem. Někde na západě Rakouska u švýcarských hranic se asi hodí používat jiné příklady z dějin.

Čtěte též

Reklama

13 komentářů

  1. petrph napsal:

    Bohužel v  závěru je to popsáno naprosto přesně… „Rakouské školství není tak zaměřené na biflování vědomostí. Neřekne se třeba: tak, a teď se naučíme meziválečné období. Ale žáci projdou okruhy jako „krize demokracie“ a je na učitelích, jaké příklady pro vysvětlení použijí. „–
    Jenomže – bohužel, tímhle způsobem se žáci nenaučí přemýšlet o skutečných faktech, ale snadno dostanou pouze ideologický výcuc ze kterého už ten „správný “ názor vyplývá..
    Že rakousko-česká (přesněji německo – jak je vidět z vybraných témat) učebnice nemůže existovat, vyplývá už z Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z roku 1993, kde se jasně v bodu IV píše „každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti“…
    Opomíjet tu zásadní premisu právě při výuce dětí, je něco na urovni velezrady..

    • Karel Novotný napsal:

      Poslyšte, vy velezrado, že každý má právo na vlastní názor neznamená, že někdo nemůže přijít a oba spojit do jedné knihy. Naopak je to skvělé, protože si každý může snadno oba postoje porovnat. Něco jako zapnout wikipedii a u kontroverních témat typu Temelín si přepínat českou a německou verzi (nebo jiný příklad: u Těšínska českou a polskou verzi).
      Jinými slovy: jste pěkný alibista. V diskusích se se tu už x-krát dovolával svobody vyjádření a teď vám najednou vadí …

      • petrph napsal:

        O to právě jde… já jsem to nechtěl rozvádět, ale tady jde právě o to co je v článku poněkud zamlženo. Totiž – je toto učebnice pro školy a nebo je to prostě vydaná populární knižka s nějakýmí názory o historii? Jistě, pokud je to „pouze vydaná knížka“ kterou si může každý zvolit koupit /nekoupit, číst či nečíst, já jsem v tomto naprostý liberál, samozřejmě že každý si může přečíst oba ty názory a potom si vyznávat jaký chce..
        Ale v případě učebnice pro školy (zejména nižších stupňů) – tady už liberál být nemůžu, tady musím požadovat to co jsem napsal výše, aby ten výklad respektoval náš právní řád.. (Tedy rozumějme i Benešovy dekrety a podobně). A ten důvod je jediný – právě tohle ty děti ve školách neumí, totiž aby přijímaly ve škole dva naprosto různé protichůdné výklady a dokázaly si v tom udělat v hlavě pořádek…Asi tak „nejmenší“ vysledek, je že je jim pak jedno který je správný, je jim jedno co je stát, právo, legitimita, legislativa, , a že si každý může vyřvat co ho napadne..

  2. Lukas napsal:

    Jak se ta kniha bude jmenovat a které nakladatelství ji vydá? Pěkná recenze, ale asi jen pro detektivy.

    • petrph napsal:

      Jsem se pokusil trochu projet Google,našel jsem tam několik podobných rozhovorů o této knize, ale údaj o českém názvu (ani kdo to vydá) jsem nenalezl. Obávám se, že to nevědí ještě ani autoři, protože ta právničina ohledně názvu a označení té knihy je teprve čeká, a půjde tam o každé slůvko.
      Je to učebnice pro školy? Na to by museli mít schválení od MŠ, které si na to nechá vypracovat nezávislý posudek.
      Je to nějaký jiný, neoficiální “ vzdělávací materiál“?
      Je to objektivně a odborně pojaté historické dílo, ke kterému by se někdo odborně kriticky vyjádřil?
      Nebo je to pouze přehled rozdílných poltických názorů v posledních desetiletí?
      Ale do té finální publikace to budou muset uvést, a od toho se bude odvíjet vše další, i odbyt té knihy. Mimochodem třeba i zájem nakladatelství jim tu knihu vůbec vydat.

      • Vojtěch Berger napsal:

        V tom rozhovoru je to popsané – je to kniha o historii česko-rakouských vztahů, napsali ji historici, téměř výlučně. kniha bude dostupná v knihkupectvích. Kromě toho ale autoři zpracovali (s pedagogy) i zvlášť oddělené výukové materiály pro školy, které budou dostupné online.

        • petrph napsal:

          Já v tomto s Vámi souhlasím, v tom článku to je. Pouze jsem podotkl -že z výše uvedených důvodů bude strašně záležet co uvedou přímo na té knize a v jejím označení na ní.

  3. Nemec napsal:

    Naše školství a výklad historie je problém. Ještě stále dožívají komunističtí učitelé, kteří nás navíc učili milovat Sovětský svaz, pozdějšího okupanta a Němce rozdělovali na hodné Východní a zlé Západní. Mladých učitelů je málo a hlavně je zajímá výše platu než historie. V Rakousku neměli zbabělé a prolhané učitele, takže se jim historie učí lépe.

    • petrph napsal:

      Mimochodem, je trapné to stále připomínat, ale jsme 29 let od Vítězného sametu, naprostá většina těch Vašich komunistických učitelů už dávno dosloužila… Jestli někde dosluhují, tak leda při výuce odborných předmětů, kde je režim ještě (ale stále miň) potřebuje , ale při výuce okecávacích předmětů, typu dějepis, základy demokracie (nebo jak se to dnes jmenuje), už je dávno nahradily perspektivní mladé kádry…
      A ty jsou schopné jim dneska vykládat spíše módní teorie typu multi kulti, než překonané teorie komunismu, neřkuli třeba Dubčekova socialismu s lidskou tváří), které už ani sami nechápou..O hlubších aspektech společenských systémů obecně ani nemluvě.
      A pokud jde o to „V Rakousku neměli zbabělé a prolhané učitele, takže se jim historie učí lépe. „Obávám se že ne, že se jim i ta historie učí stále hůře a hůře díky sílícimu vlivu islámismu v Rakousku. Jen takový drobný příklad
      https://www.echo24.cz/a/Sv6qW/v-rakousku-zrusili-hru-o-imigrantech-podle-odpurcu-jde-o-propagandu

  4. Pavel Liska napsal:

    To bude vcelku zajimave, az se cesti zaci zacnou ucit, jak se po roce 1989 chovala v Rakousku generace jejich rodicu vcetne jejich ucitelu…. Hlavne pfosim Cesi nekrast tady !!! To nam to porozumneni pujde jak po dratkach …. P.S. na tu ucebnici byl zase vypsan nejaky grant ? …

    • petrph napsal:

      No jistě, a rakouští školáci by se třeba mohla podrobně dočíst, jak se jejich prarodiče chovali při anšlusu Rakouska Německem v roce 1938. Jak nacistické jednotky vítali květinami, hajlováním a německými vlajkami….

  5. Josef napsal:

    naše dějiny v porovnání s rakouskými jsou neúspěšnější.Hlavne vývoj po Ji.svet. válce je toho důkazem.Jejich cesta neutrality je úspěšná.Nase dějiny jsou jako pohyb vandráka v průjezdu.Od zdi ke zdi,ale je jistá naděje na lepší vývoj.

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies