O připoutaných dámách. Jaká jsou pro a proti používání hotovosti
Bez hotovosti by byla na světě nuda: Nedala by se hrát čára. Rozhodčí by na začátku fotbalových zápasů neměli čím losovat. Skupina Pink Floyd by přišla o možnost nahrát vtipný úvod k jedné ze svých nejslavnějších písniček. Nebylo by co házet do Fontany di Trevi…
Ve vinárnách by nebylo co nalepovat houslistům na jejich zpocená čela. A v podnicích, jejichž personál je placen za postupné odkládání svého oblečení, by hosté neměli co zastrkovat za gumičku toho spodního prádla, které zatím zůstalo nesvlečeno.
Text je ukázkou z knihy:
Finanční jednohubky
Odpovědi na dalších 50 důležitých otázek ekonomie a financí
Publikujeme jej se souhlasem autora i nakladatelství Grada.
Autor: Michal Skořepa
Knihu lze zakoupit v síti knihkupectví, případně prostřednictvím webových stránek nakladatelství Grada.
První ukázku najdete ZDE.
Existence hotovosti má ale samozřejmě i řadu mnohem prozaičtějších výhod a také nevýhod. Pojďme se na některé tyto výhody a nevýhody podívat trochu víc zblízka.
Nemáte náhodou menší?!
Prodávající musí přijímanou hotovost zkoumat z hlediska pravosti a poškození. Už přijatou hotovost musí skladovat. A třídit, aby ji banky byly ochotny od něj převzít. A pak ji musí do nějaké té banky taky fyzicky nějak přepravit.
Asi nemusíme být zrovna ve vedení sítě hypermarketů, aby nám bylo jasné, že skladování hotovosti zabírá prostor: vzpomeňte si na ty otravné skřínky, co s sebou musejí prodavači a prodavačky vždycky na začátku směny přinést a zasunout do pokladny a na konci zas vysunout a odnést.
Zkoumání pravosti a třídění (stovky hezky ke stovkám, dvoustovky ke dvoustovkám, …) zdržuje. Bankovky a mince ráda roztřídí specializovaná firma, ale bohužel zdaleka ne zadarmo. Veškerá manipulace s hotovostí vyžaduje taky řadu drahých opatření na ochranu před zloději.
A tak ještě i dnes můžeme zažít trochu absurdní scénu: jak na některou bankovní pobočku přichází elegantní dáma (pracovnice firemní účtárny) s rádoby nenápadným kufříkem, u kterého ale při bližším pohledu zjistíme, že je přikurtovaný k zápěstí dámy poutem.
Jako bychom byli právě svědky natáčení nějakého napínavého špionážního filmu. Film se ale netočí, to jen dáma přináší do banky hotovost (nebo přichází, aby hotovost z banky naopak vyzvedla).
Vtip pouta bývá hlavně v tom, že při jeho napnutí v případě přepadení se spustí siréna a/nebo se do kufříku uvolní barvivo, které veškerou hotovost v kufříku znehodnotí; doufejme, že to všichni potenciální zloději vědí.
Kromě toho je tu neustálá obava z trapasu v podobě nedostatku „drobných na vrácení“, který vede k poněkud otrávenému povzdechu paní pokladní: „To už jste dneska třetí s pětitisícovkou. Nemáte menší?!”
Projev nedůvěry ke státu
Nu a v posledních letech nabyla u hotovosti na významu i otázka přenosu nakažlivých nemocí. Svoje nemalé náklady má ovšem pro obchodníka i bezhotovostní alternativa. Přesto ale pro něj může být leckdy výhodnější (zejména pokud obchodník nezneužívá hotovostní platby k daňovým únikům).
Nákladový rozdíl mezi oběma variantami a součet jejich nákladů může být někdy tak velký, že kvůli povinnosti přijímat hotovost daný prodejce svůj obchod buď ani neotevře, nebo přijímá právě jen hotovost. Trpí tak buď všichni spotřebitelé, nebo přinejmenším ti, kterým platba bezhotovostně nevadí nebo jim přijde z různých důvodů lepší. Takových lidí nejspíš přibývá.
Růst obliby placení bez použití bankovek a mincí lze odhadovat například z vývoje poměru objemů peněz, které česká populace drží v hotovosti versus na běžných účtech (právě tyto účty jsou využívány jako hlavní zdroj bezhotovostních plateb). Hotovost v tomto srovnání ztrácí už více než dvacet let na váze.
Podobně vyznívá i skutečnost, že objem peněz utracený v Česku přes kartu od roku 2015 (dřívější data nejsou) prudce roste, kdežto objem peněz, který byl vybrán z bankomatu – obvykle nejspíš k placení hotově – neroste téměř vůbec.
Platím-li bankovkami a mincemi, ví to jen prodejce a případní další fyzicky přítomní lidé. A nikdo z přítomných se nedozví žádné mé osobní údaje. Naproti tomu platba bezhotovostně zanechává „digitální stopu“, to jest, na můj nákup vidí nebo zpětně může vidět na dálku řada dalších „svědků“ (například banka, karetní společnost, policejní vyšetřovatelé, hackeři) a tito svědkové ve svých systémech zachytí nákup spárovaný s mými osobními údaji, a tedy případně i s dalšími mými platbami.
Následně pak můžou takto získaný „informační balíček“ různými finančně nebo jinak zajímavými legálními nebo nelegálními způsoby využít/zneužít, mnohdy v můj neprospěch.
Ten, kdo na základě argumentu anonymity trvá na uzákonění práva na platbu hotově, vlastně nepřímo prozrazuje svou fatální nedůvěru ve schopnost českého právního systému a příslušných dohledových orgánů zajistit, aby přístup k našim platebním údajům měli jen ti, u kterých o tom víme a jsme s tím smířeni, aby využívali tyto údaje jen tak, jak jim to dovolují zákony (schválené námi skrze naše volené zástupce).
Strach ze ztráty anonymity
Podobný strach ze zneužití vyvstává také v souvislosti s tím, že ve světě bez hotovosti by celkový peněžní obnos aktuálně vlastněný daným člověkem byl vyjádřen součtem aktuálních zůstatků na jeho bankovních účtech.
A tudíž by bylo možné tento obnos snížit – a jakoukoliv zvolenou skupinu obyvatel jedním šmahem ožebračit – prostě tak, že banka (dejme tomu donucená zlovolnou vládou) hodnotu tohoto obnosu příslušným klientům zčistajasna sníží.
Setrvání u hotovosti bude ovšem hrát do karet ještě jedné skupině lidí: těm, kteří nemají problém ani tak s digitální stopou svých plateb v obchodech nebo s posílením zlovolné vlády, jako spíš s digitální stopou jejich příjmů.
První, kdo nás v této kategorii asi napadne, jsou někteří vykutálení řemeslníci: občas chce některý z nich dostat od zákazníka dohodnutou částku včetně daně v bankovkách a mincích, „na ruku“, „bez papíru“.
Tím pádem totiž tento jeho příjem nebude, skrze pomyslné kukátko v podobě bankovního účtu, vidět na monitoru danělačných zaměstnanců finančního úřadu. Řemeslník si tak sníží svou daňovou povinnost, to jest, okrade nás všechny.
Jindy platbu hotově navrhne zákazník sám s tím, že dá řemeslníkovi hotově částku bez daně; v takovém případě nás všechny okrade namísto řemeslníka zákazník.
Dalším příkladem jsou lidé v exekuci: z příjmu, který jim přijde na bankovní účet, exekutor za jistých okolností smí (nebo si aspoň myslí, že smí) větší či menší část odebrat. Naproti tomu o příjmu, který lidé v exekuci dostanou v hotovosti a následně je v hotovosti zase utratí, se exekutor obvykle nic nedozví, a tudíž si z něj ani nic nevezme.
Vedle strachu ze ztráty anonymity se ve prospěch práva na platbu hotovostí uvádí i obava, že některým našim spoluobčanům (zejména asi těm nejstarším) není placení bezhotovostně dostupné, protože nemají bankovní účet nebo k němu zřízenou platební kartu.
Podle údajů Světové banky bylo takových seniorů v Česku v roce 2017 kolem 10 %. Novější statistiky bohužel k dispozici nejsou; nicméně dá se předpokládat, že toto číslo s každým rokem klesá.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Mnoho lidí změny nechápe. Umělá inteligence nasvěcuje spor mezi konzervativci a liberály
Umělá inteligence a lidé. AI se nesmí stát spasitelem, ale spíš sluhou
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
10 komentářů
skutečným a celospolečenským problémem není hotovost jako taková,ale její absence . Překonání toho stavu je spojeno s úsilím a námahou.Zdá se,že v této věci není pro nás bělochy jiné cesty než práce.
No, v tom bych problém neviděl, psal to už George Mikes, , (v podstatě podobné výroky podobné Parkinsonovým zákonům), proč prej se lupiči obtěžjou nějakými loupežemi, když stačí do té banky přijít a požádat o půjčku. Se splácením už si lámat hlavu nemusí. Jestli ty prachy rychle utratí, tak je z nich ta banka stejně nedostane.
A pojem dotace asi ve své době neznal vůbec.
Čili, ono a právě těch elektronických peněz je dost, v systém kde už je stejně většina jak států, tak subjektů zadlužených až po uši že ž se z toho nikdy nedostanou.
Co možná stojí za zhlédnuti, je ta originální Mary Poppins z roku 1964, ve které malý Michael, když si chce vybrat z banky zpátky své drobné pence, , způsobí
ohromný sběh lidu, všichni si chtějí taky vybrat a ta banka zkrachuje..
Je to ten nejlepsi, nejsnazsi a take nejjistejsi zpusob, jak ty prachy vydelat. Proste se zvednout a jit makat.
Na druhou stranu je to take ten zpusob nejnenavidenejsi.
Ja se tohoto zpusobu vydelavani penez drzim cely zivot a nikdy jsem toho nelitoval. Ruznych troubu, kteri si lamou hlavu, jak prijit k dokonce velkym penezum bez prace, jsou miliony. Stamiliony. Jednomu promile tonmozna nejak vyjde. Ale spis nevyjde. Ti potom casto konci v napravnych zarizenich nebo na chodniku.
Neni opravdu jednodussi jit makat?
Problém je někde jinde. Pokud darebácká vláda „vypne“ peníze, jak to, udělali komunisté za „měnové reformy“, musí být velice silně zajištěná, aby ustála reakci občanů (a neskončila násilným svržením). Přitom se nemůže spolehnout ani na celkovou loajalitu svých ozbrojených sil, protože i jejich příslušníci spolu se svými rodinami přijdou o peníze.
Naopak bezhotovostní platby umožňují vypnout konta konkrétním lidem, což už se ve světě párkrát stalo, takže vláda tolik neriskuje obecnou rebelii všech občanů.
Problémem ovšem může být snaha části občanů o zřízení jakési paralelní měny. Vedle zlata to mohou být i další objekty s dlouhodobě přetrvávající hodnotou. Může to být i měna jiného státu. Může takto vzniknout i paralelní ekonomika, zcela mimo kontrolu vlády.
Jistěže stát, který provádí podobné věci, se nemůže spolehnout na loajalitu obyvatel v případě svého napadení (což už se v minulosti párkrát také stalo).
Obecně platí, že obyvatelé by měli o jakékoli vládě předpokládat to nejhorší a podobná podezření, jaká byla uvedena v článku, nebo jsem je zmínil já, brát spíš jako axiom. Protože i v případě, že v současnosti není darebácká, se po zavedení něčeho takového velice snadno darebáckou stane. (viz známé „Moc korumpuje.“)
Naštěstí se vede diskuse jen o tom, zda by měli obchodníci přijímat povinně vedle té hotovosti i ty elektronické platby, což by mohlo přinésti taky spíše nevýhody obou těchto systémů najednou.
Nicméně, pokud by se mělo dojít dál, třeba experti alespoň vědí, která forma elektronických peněz by to byla vyhlášena jako povinná.
Zda se tím míní
a) dnešní peníze bankovních na účtech, které se dnešními způsoby mezi nimi elektronicky převádějí.
nebo
b) jiná, zcela nezávislá – viz třeba dnešní kryptoměny, vytvářené nezávislými autoritami
nebo
c) sice rovněž jiná, která by se měla teprve vytvořit, dle požadavků politiků a centrálních bank a pod jejich přímo kontrolou .
Jaký se asi tipuje výsledek?
Nicméně, zrovna v naší Roklynce bych to tak brzo neviděl, ta situace v digitalizaci je mnohem horší než si asi experti myslí (pokud si toho snad nevšimli nyní v případě stavebních úřadů).
Zrovna dnes jsem potkal známou co bydlí 2 ulice od nás a mezi řečí mi řekla, že jim nefunguje internet – překopnutý optický kabel. Kdypak se tady něco kopalo? No to vím, je to už řada týdnů . Od té doby to v té jejich ulici ještě neopravili. Operátor halt nemá kapacity.
No, taky mám jiné známé , co si nechali založit účet na poště , kterou tady potom zrušili. Ti ani internet nemají – do jejich ulice ten optický kabel nedošel, takže so dojíždějí vyřizovat své elektronické platby na hlavní poštu v centru..
Jo, pravda, o elektronických platbách v našem městě se dokonce mluvilo v televizi. To bylo právě u nás, kde si ministr financí veřejně stěžoval že nemůže zaplatit kartou v baru. :)))Ale tom bylo přislíbeno že toto již se nestane a zrovna v tomto baru to prý zařídí..
Jediná rozumná měna je zlato, případně další drahé kovy. Jejich výhodou je, že se s jejich cenou dá jen ve velmi omezené míře manipulovat. Pokud by byla bývala libra krytá zlatem, známý Sorosův útok na ni by zdaleka neměl tak velký dopad jak na jeho výnos, tak na plošné ožebračení obyvatel Velké Británie.
V poslední době to možná ještě akcentuje tím, že se tyto kovy stávají významnými z hlediska jejich technologického použití v moderní elektronice (např. pozlacené kontakty v některých spojích). Takže jich bude fakticky ubývat (recyklace není stoprocentní).
Dalo by se jít i do ještě dražších kovů (např. některé prvky vzácných zemin), ale u nich pak nastává riziko, že by se vyplatila jejich výroba v jaderných rektorech (výroba zlata touto cestou možná je, ale je dražší než cena zlata na trhu), u některých kovů by jistě byl problém i s jejich nestabilitou (třeba rádium), protože by v pokladně samy od sebe ubývaly).
že se v textu o hotovosti neobjeví tak závažný termín jako je záporný úrok na účtu mě velmi zaráží. Je to naprostá nekompetentnost nebo záměr. Sama existence hotovosti je jedinou obranou před zavedením záporných úroků na vkladech.
Záporný úrok na vkladu byl za socialismu, pokud jste měl konto ve valutách.
Komunisté měli vyrovnané nebo přebytkové rozpočty. To jen kapitalisti žijí na dluh. Nasekat za 34 roků 2 000 000 000 000 Kč dluhů je ekonomický zázrak kapitalismu.
Ovšem za cenu plošného okrádání celé společnosti. A za cenu toho, že se nakonec vygeneroval stav, kdy občané předstírali, že pracují. a stát předstíral, že je platí.