Tajné služby Nového Zélandu dlouhodobě patří do skupiny „Pěti očí“, anglofonní aliance zpravodajských služeb Five eyes. S odstupem desítek let nyní vychází najevo, že novozélandská SIS se v 80. letech ve spolupráci s britskou MI6 vloupala do budov zahraničních ambasád, včetně té československé. Téma je i po letech citlivé s ohledem na diplomatickou imunitu a mezinárodní Vídeňskou úmluvu.

V roce 1986 se experti novozélandské a britské tajné služby – tehdy z hlediska Československa zpravodajských služeb znepřátelených kapitalistických států – vloupali na tehdejší československé zastoupení ve Wellingtonu. Dokazuje to pátrání reportérů novozélandského veřejnoprávního rádia RNZ a svědectví, jež nashromáždili. Na české stopě případu s nimi spolupracoval HlídacíPes.org

Průnik na československou diplomatickou půdu byl společnou operací britské MI6, cílem bylo získat tajné kódy k rozluštění zašifrované komunikace mezi zeměmi tehdejšího sovětského bloku a Varšavského paktu.

Na případ upozornil novozélandský dokumentarista John Daniell, jehož matka a nevlastní otec v minulosti pro SIS pracovali.

„Můj nevlastní otec pracoval pod pseudonymem Jim Stewart a o téhle akci mi vyprávěl krátce před svou smrtí v roce 2005. Tvrdil, že SIS úspěšně získala z československé ambasády šifrovací knihy,“ říká Daniell, který se podílel na sérii podcastů, které na toto téma rádio RNZ připravilo.

K čemu šifrovací knihy

Daniell si z dětství vybavuje, že krátce před akcí byl v jejich domě ve Wellingtonu ubytován cizí muž – jak se zpětně po letech dozvěděl – důstojník MI6. Daniellova matka stále žije, ale zůstává i nadále v anonymitě – v minulosti pracovala pro SIS v tehdejším Sovětském svazu. Nevlastní otec Jim Stewart byl zase specialistou na detekování i instalaci odposlechových zařízení.

Novozélandským novinářům akci z poloviny 80. let na jméno potvrdil i někdejší diplomat a později šéf kanceláře předsedy vlády Gerald Hensley a také šéf celé operace, důstojník SIS, který si přál zůstat v anonymitě.

Oba připustili, že se tajné služby opakovaně vloupaly jak na tehdejší ambasádu Československa, tak i do dalších budov velvyslanectví států někdejšího východního bloku.

Shoda už ale nepanuje ve vzpomínkách na výsledek operace. Zatímco výklad rodičů Johna Daniella, hovoří o tom, že si SIS z ambasády potřebné informace odnesla, oba výše zmínění muži tvrdí, že společná operace SIS a MI6 nevyšla podle původních představ a že očekávané šifrovací knihy se získat nepodařilo.

John Daniell, muž, který na případ vloupání na někdejší československou ambasádu jako první veřejně upozornil.

Stávající vedení novozélandské SIS se k historickému tématu, navzdory odstupu tří desítek let, nechtělo vyjadřovat. Ani v obecné rovině, zda se podobné akce před koncem studené války děly.

„Nemohu ani potvrdit, ani vyvrátit existenci či neexistenci informací, o něž žádáte,“ reagovala generální ředitelka SIS Rebecca Kitteridgeová s tím, že tato její odpověď nemá „vést k žádným závěrům typu, že požadovanou informaci SIS má či nemá“.

Naopak české ministerstvo zahraničí dává pochybnosti o tom, že by na bývalé československé ambasádě ve Wellingtonu byly nějaké důležité dokumenty, data či šifry podstatné pro celý bývalý východní blok či vojenskou Varšavskou smlouvu, najevo zcela otevřeně.

„V písemnostech dochovaných v archivu MZV ČR není jakákoliv zmínka o vloupání do budovy zastupitelského úřadu. Tajné dokumenty byly samozřejmě běžně vypracovávány a přechovávány, nejedná se však o dokumenty popisovaného typu. Takové se nenacházely ani v ústředí MZV, kde se problematikou Varšavské smlouvy zabýval specializovaný odbor,“ říká za ministerstvo zahraničí mluvčí Zuzana Štíchová.

„Je třeba zohlednit optiku konce studené války. Jako „Tajné“ byly označovány i například zprávy o průběhu společenského podniku ke státnímu svátku, čili záležitost z podstaty veřejná, a množství písemností z kategorie „Tajné“ často převyšuje množství písemností obyčejných,“ dodává.

Novinářům novozélandského rádia se však podařilo získat několik dalších svědectví lidí, kteří potvrzují přinejmenším to, že tajné služby na někdejší československou ambasádu pronikly.

Jednou se archiv otevře

Ve Wellingtonu existovalo československé diplomatické zastoupení ve formě generálního konzulátu od roku 1954. V roce 1959 bylo po oficiálním navázání diplomatických styků přeměněno na vyslanectví a v roce 1976 povýšeno na velvyslanectví. Zrušeno bylo v roce 1993. Nyní je pro Nový Zéland akreditován český velvyslanec v Austrálii.

Již vzpomínaný Gerald Hensley, v roce 1986 šéf kanceláře premiéra Davida Langea, akci tajných služeb potvrdil. V rozhovoru s novináři RNZ nejprve prohlásil, že si nevybavuje, zda SIS šifrovací knihy na ambasádě získala, v pozdějším rozhovoru, ale řekl, že akce byla tehdy neúspěšná.

„Měli jsme dobrý základ pro naše přesvědčení, že informace, které jsme chtěli, budou právě na této ambasádě, ale mýlili jsme se. Žádnou takovou kódovou knihu jsme tam nenašli,“ říká Hensley.

Bývalý důstojník SIS Kit Bennetts, který se na přípravě akce podílel, v rozhovoru pro RNZ říká, že „panoval předpoklad“, že čeští diplomaté na Novém Zélandu mohou být slabším článkem a že kódy mohou být extrémně cenné.

„Zajímali jsme se o Čechy, protože jsme předpokládali, že budou mít tajné informace podobné těm, co mají Sověti, ale že jejich přístup nebude zdaleka tak profesionální, jako ten sovětský,“ podotýká.

Ukázka toho, jak také vypadaly šifry v době studené války. Tyto používala sovětská KGB. FOTO: RNZ/Ana Tovey.

Podle něj může být důvodem, proč se ani po 35 letech současná SIS k akci nehlásí, flagrantní porušení mezinárodních dohod, konkrétně Vídeňské konvence o diplomatických vztazích, která zaručuje nedotknutelnost diplomatických misí.

Podle Geralda Hensleyho přitom vniknutí na tehdejší československou ambasádu nebylo ojedinělé. „Rozhodně to bylo víckrát než jednou,” připouští s tím, že o podobně citlivých akcích z dob studené války vědělo jen velmi málo lidí a operace tohoto typu musel schvalovat přímo premiér.

Expert britské MI6 Rory Cormac, dnes profesor mezinárodních vztahů Univerzity v Nottinghamu, říká, že podobná akce v zahraničí, musela podléhat i schválení nejvyšších míst britské vlády, pravděpodobně ministerstva zahraničí.

„Byla to riskantní operace. Pokud by se o tom Češi nebo Sověti dozvěděli, byl by to ohromný politický a mezinárodní skandál jak pro Británii, tak pro Nový Zéland,“ říká Cormac s tím, že je pochopitelné, že akce je dodnes v sekci přísně tajné. „Jsem si jistý, že záznamy o tom někde existují, ale počkáme si ještě hodně, hodně dlouho, než je uvidíme.“

Autorem novozélandské verze textu je redaktor rozhlasové stanice RNZ Guyon Espiner. Sérii podcastů novozélandského rozhlasu na toto téma si můžete v angličtině poslechnout ZDE.