Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Mike Licht, zdroj

(Ne)mocní centrální bankéři

1. DÍL SÉRIE MĚNOVÝ (AB)NORMÁL 21. STOLETÍ. Velký měnový experiment, který přišel jako odpověď na krizi započatou v roce 2007, rozžhavil doběla akcie nebo trh s bydlením. Jinými slovy, ze záchranných kroků centrálních bank ve velkém profitoval kapitál zatímco ti, kteří jsou odkázáni na výplatu a nemají (moc) zainvestováno na to doplácejí. Podrobnosti probírali hlavní ekonom AKCENTA CZ Miroslav Novák a prorektor na Vysoké škole ekonomické v Praze Petr Dvořák. Jako tradičně nabízíme hlavní teze (od června do srpna bez expertní debaty).

Teze 1:

Ultrauvolněná měnová politika centrálních bank mnohde rozžhavila trh s bydlením doběla. Jde o klíčovou věc, na které například v Česku vidíme, že se uvolnění měnové politiky promítlo do obrovského nárůstu hypotečních úvěrů, které se následně projevil v obrovském nárůstu cen nemovitostí. Problémem přitom je, že na jedné straně jsou rostoucí ceny nemovitostí a na druhé mzdovou úroveň. V důsledku toho má dnes průměrný člověk obrovské problémy uhradit nejen nákup nemovitosti, ale náklady na bydlení jako takové. Pokračující rozevírání pomyslných nůžek mezi cenami bydlení a mzdami by pak bylo potenciálně velkou hrozbou, schopnost splácet hypoteční úvěry by totiž byla do budoucna omezená a mohla by se tak projevit podobnými problémy, jejichž svědky jsme byli v nedávné minulosti.

Teze 2:

V důsledku měnové politiky se rozevřely nůžky mezi těmi, kteří jsou odkázáni na příjem a vlastníky kapitálu. To je také v současnosti naprosto klíčový problém a schopnost, jak se s tím vyrovnáme, bude nejen pro vývoj ekonomiky, ale vůbec pro politickou stabilitu nesmírně důležitý. Problémem je, že standardní recepty ne(za)fungují. Platí to, zjednodušeně, jak o pravicovém náhledu opírajícím se o nižší daně, snahu nedělat populistická opatření a tak dále, tak i o klasických levicových doporučeních. Tyto a další nástroje, což platí i o praktikované ultrauvolněné měnové politice nejsou v tomto smyslu účinné, přispívají k rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými respektive k tomu, že čím dál tím více peněz plyne na stranu kapitálu. Na straně mezd – těch kteří spoléhají na příjmy – je pak, logicky, poptávka přidušená.

Teze 3:

Role centrálních bank se navzdory stávající situaci – nebo právě kvůli ní – do roku 2030 příliš nezmění. Možná se naopak ještě prohloubí respektive rozšíří o propracovanější makroobezřetní politiku (tzn. centrální banka bude mít větší zodpovědnost za stabilitu finančních institucí). Zároveň centrální banky budou více ovlivňovat vývoj ekonomiky, což je pole, kde státy nejen vzhledem k výši zadlužení nebudou příliš aktivní. A možná k tomu ke všemu přibude ještě něco dalšího – dnes je například populární ochrana spotřebitelů. Stručně, centrální banky si toho nakládají skutečně hodně a dlouhodobě to nebudou schopny zvládat (říká Dvořák a pokračuje); kdyby nějakou ze stávajících kompetencí neměly, může to být v krátkodobém horizontu trochu problematické, v delším výhledu to nicméně může být rozumné.

Celý rozhovor  si můžete poslechnout ZDE.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

  • VŠO
  • Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
  • Asociace exportérů
  • akcente 20
  • EGAP
  • ERSTE
  • Save & Capital
  • Akademický holding
  • HAYS
  • zet
  • Trade News
  • Investiční web
Nebyl vložen žádný komentář
Přidávání komentářů není povoleno