2. DÍL SÉRIE MĚNOVÝ (AB)NORMÁL 21. STOLETÍ. Kurzový závazek ČNB, který poslal domácí měnu na čtyřicet měsíců na 27 korun za euro, vzbudil emoce. Ty měly gradovat exitem, který mohl být podle škarohlídů podobně bouřlivý jako ten švýcarský. Opak je pravdou, což ovšem neznamená, že se nad intervencí nevznášejí otazníky. Ty diskutovali hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská a spolupracovník Mezinárodního měnového fondu Jarek Hurník. Jako tradičně nabízíme hlavní teze (v období červen-srpen bez navazující expertní diskuze).

Teze 1:

ČNB kvůli tomu, aby udržela kurz u hranice 27 CZK/EUR, musela nakoupit devizy v hodnotě 76 miliard eur. (Stala se tak největším českým správcem aktiv s bilancí přes 3.000 miliard korun.) Nejde přitom o kompletní účet vystavený za využívání kurzu coby alternativního nástroje měnové politiky. Konečný účet se nikdy nedozvíme, musel by se spočítat na základě toho, co by se dělo, kdyby ČNB nechala sazby na nule a nic dalšího nedělala; tento účet by byl zřejmě menší, než zmíněných 76 miliard eur, protože bez kurzového závazku by Česko čelilo hlubší recesi a mnoho lidí by mělo problémy se splácením dluhů (myslí si Hurník). Je nicméně pravda, že je výše devizových rezerv jedním – a hodně viditelným – střípkem celé intervenční mozaiky. A stejně tak je pravda, že stávající výše rezerv může ČNB působit jisté problémy.

[alter-eko-discussion thesis=”1″]

Teze 2:

ČNB mohla devizových rezerv nakoupit méně, pokud by byl kurzový závazek proveden jinak. Tato premisa vychází z myšlenky Larse Svensona, podle které se kurz může použít v okamžiku, kdy země čelí hluboké recesi a nemůže snižovat sazby – což byl případ Česka. Svenson ale říká, že když monetární autorita kurz někam posune – u nás z 25,5 na 27 CZK/EUR – musí ho nechat na nové úrovni tak dlouho, dokud cenová hladina v zemi nevzroste na hladinu kompatibilní s novým kurzem. ČNB se zachovala jinak, kurzový závazek označila za nástroj inflačního cílování a stačilo jí, že dostala inflaci do cíle “zespod”. Podle Svensona měla inflace nejdřív přestřelit inflační cíl a pak se do něj vrátit “shora”. To by znamenalo, že by finanční trh neměl důvod očekávat posílení kurzu – a nedošlo by tak k masivnímu přílivu kapitálu do země.

[alter-eko-discussion thesis=”2″]

Teze 3:

ČNB dnes drží rezervy ve výši 70% HDP, což je dvojnásobek ekvivalentu tříměsíčního krytí importu, který doporučuje MMF. Tato ochrana před možnou krizí je nicméně přežitkem z doby, kdy většina zemí měla fixní kurz. Dnes ten, kdo cíluje inflaci a má flexibilní kurz čistě teoreticky devizové rezervy nepotřebuje. Co se pak rizik týče, v důsledku stávající výše rezerv může mít centrální banka jisté problémy s vlastním hospodařením – dá se totiž očekávat dlouhodobá apreciace a tudíž přeceňování rezerv v korunách “dolů.” S tím pak souvisí i to, že ČNB bude muset vyřešit jak a kdo se o tyto peníze postará; banka nejspíš vypíše výběrové řízení na externího portfoliomanažera. To není nic nového, už před kurzovým závazkem ČNB část devizových rezerv s pomocí externího manažera investovala na akciovém trhu.

Celý rozhovor si můžete poslechnout ZDE.