Spisovatel Tuvia Tenenbom se obtížně řadí do jakékoli škatulky. Narodil se v Izraeli, žije ve Spojených státech a tvrdí, že miluje Německo. Témata si vybírá aktuální, ale dává je dohromady stylem dokumentaristy. Týdny chodí mezi lidmi a ptá se na jejich názory. Takto popsal třeba Spojené státy v éře Donalda Trumpa, německé dilema ohledně uprchlíků nebo izraelsko-palestinský konflikt. 

„Musíte být puritán, k opačnému pohlaví se chovat bez jakéhokoliv sexuálního podtextu, musíte věřit v klimatické změny, být vegetarián, ideálně vegan a podporovat osvobození Palestiny,“ kritizuje Tenenbom v rozhovoru pro HlídacíPes.org politickou korektnost.

Vegan, co věří na změny klimatu

Nedávno byl soudcem Nejvyššího soudu Spojených států jmenován konzervativec Brett Kavanaugh, a to přesto, že čelil několika obviněním ze sexuálních útoků v dobách studií. Jak se na tuto kauzu a vůbec celé hnutí „Me too“ díváte?

V případě Kavanaugha jde o klasickou politiku. Jde o vliv na Nejvyšší soud a díky Kavanaughovi ho budou mít teď větší konzervativci. Amerika je celkově puritánská země, ale to, co se děje kolem „Me too“, je jako špatný vtip. I kdyby se obvinění týkající se například Kavanaugha potvrdila, prosím vás, mluvíme o období, kdy šlo o teenagery!

Žijeme ve velmi politicky korektní době, která s sebou nese, že se nemůžete dotknout ženy, nemůžete se na ni obdivně podívat a říct například „máte krásné boty,“ protože to už je považováno za sexuální obtěžování a třeba ve státní správě můžete kvůli takové věci přijít o práci. Pokud jste gay, to samé se týká mužů.

Je to přeci směšné, ale v dnešní „Me too“ generaci to tak funguje. Musíte být puritán, k opačnému pohlaví se chovat bez jakéhokoliv sexuálního podtextu, musíte věřit v klimatické změny, být vegetarián, ideálně vegan a podporovat osvobození Palestiny.

Takhle popisujete běžného Američana?

Tohle je dnešní západoevropský a americký intelektuál. Možná to tak ještě nemáte v České republice, ale v bohaté západní Evropě i v Americe existuje ze strany společnosti velký tlak na to, co si máte myslet, v co věřit.

Většinou to vyjde z nějakého hnutí v Kalifornii, následuje New York a pak se chytí i Evropa. Podívejte se třeba na fenomén zákazu kouření na veřejných místech. I když tam to vlastně není úplně pravda, protože první, kdo zakázal kouření ze zdravotních důvodů byl Adolf Hitler. I dnes, když navštívíte koncentrační tábor Dachau, můžete vidět nápisy na zdech – kouření zakázáno.

Mluvíte o puritánství, kampaň „Me too“ ale přeci odstartovaly herečky z Hollywoodu. A puritánství mi k levicově či liberálně orientované hollywoodské smetánce rozhodně nesedí.

Levice je dnes nejpuritánštější. Dříve to byla pravice, ale otočilo se to o 360 stupňů. Stejně jako s pro-palestinským a pro-izraleským smýšlením. Dříve to byla levice, která fandila Izraeli. Dnes je to naopak. Levice je propalestinská a puritánská, pravice podporuje Izrael.

Kdo chce zničit Izrael?

Jeden evropský bezpečnostní expert si mi v souvislosti s migrační krizí stěžoval, že levicoví intelektuálové se svým naivním přístupem blokují řadu bezpečnostních opatření vůči imigrantům, a zadělávají tak Evropě na velké problémy. Vy jste o migraci do Německa napsal knihu, jak se na to díváte?

Levice věří, že bychom si měli být všichni rovni, bez hranic, bez dělení na národy. Žádné zdi, jsme všichni lidské bytosti. Pravice je teď v pozici, že říká, zachovejme si svou kulturu. A já se přiznám, že mám rád odlišnosti v kulturách.

Nechtěl bych, aby měl svět jen jednu kulturu, protože by to jistě vedlo k tomu, že by jedna supermoc říkala všem ostatním, co si mají myslet a jak mají žít. Máme všichni pít Starbucks? Nechci, chci různé druhy kávy. Chci jiné věci v Česku, v Polsku. V kulturních odlišnostech je krása světa.

A navíc je v tom velká přetvářka. Lidé, kteří tvrdí, že všichni jsme stejní, zároveň tvrdí o Izraeli, že je to nacistický stát. Evropská unie sponzoruje palestinské teroristy. Já to můžu říct, protože jsem takové aktivisty na Blízkém východě potkal. Já infiltroval tyhle humanitární organizace, když jsem psal knihu Chyťte Žida.

Jak jste je infiltroval? A koho konkrétně?

Já jsem se vydával za Němce. A získal jsem důvěru několika lidí ve vedení palestinské samosprávy, kteří mi řekli věci, které oficiálně samozřejmě nikdy nezazní.

Oficiální narativ těchto organizací je, že podporují mírové vypořádání mezi Židy a Araby na Blízkém východě. Ale mně jejich zástupci v soukromí řekli, že Židům se nedá věřit. Dělají možné i nemožné, aby světu dokázali, že Žid je zvíře, ne lidská bytost.

Na veřejné debatě k vaší knize jste řekl, že Evropská unie chce Izrael zabít. Doslova – chce Izrael mrtvý. To je velmi drsné obvinění, pro které musíte mít jasné důkazy. Navíc Spojené státy, i když se střídavou intenzitou, ale vždy podporovaly finančně Izrael. Není to zkrátka jen udržování určité rovnováhy? USA podporují Izraelce a Evropa Palestince?

Možná se Vám to teď tak jeví, protože Donald Trump není příliš proevropský. Ale předchozí americký prezident Obama byl velmi proevropský. A i když se u Trumpa jeví, že podporuje Izrael, u něj nikdy nevíte. Může to tak být jeden den a druhý den jinak.

Jedním z lidí, ke kterým jsem se dostal při psaní knihy velmi blízko, byl generální tajemník Palestinské centrální samosprávy. Je to velmi mocný člověk. Chrání ho mocné klany a dokonce i mně zařídil strážce, kteří mě měli chránit před Židy. Zároveň tím, že jsem se vydával za Němce, jsem získal důvěru mnohých muslimů ze západní Evropy, kteří v Palestině pobývají, a oni se se mnou bavili velmi otevřeně. Říkali, co si skutečně myslí.

Dobrá, ale to pořád nedokazuje, že by Evropa chtěla zničit Izrael. Dejte mi konkrétní důkazy.

Ano, dám. I když oficiální čísla samozřejmě neexistují. Ale já mluvím s lidmi. Vezměte si například Německo. To má dohodu s Izraelem, že mu dodává ponorky. Zároveň miliony eur podporuje různé neziskové organizace na Blízkém východě. V Palestině i v Izraeli, které se staví proti Izraeli.

Evropská unie například dotuje italskou neziskovou organizaci, která vozí evropskou mládež na Blízký východ, aby jim přiblížila místní problematiku. Pár dní stráví v Izraeli, pár dní na palestinských územích.

Já se k nim připojil na izraelskou část výletu. A první, co nám řekl na uvítanou průvodce v autobuse, bylo: „Dobrý den, jmenuji se tak a tak a jsem bývalý Žid. Protože to, co Židé provádějí na Blízkém východě, je šílené. Ten pravý holocaust se děje teď.“ To se studenti dozvědí během izraelské části výletu, co teprve asi během té palestinské?

Nechci zde obhajovat ani jednu stranu, ale sám asi víte, že v žádném konfliktu nejsou věci jen černé a bílé. A izraelsko-palestinský konflikt není výjimkou. Může se podle Vás vůbec někdy vyřešit?

Nemyslím. Ale řekněme, že by jednoho dne došlo k dohodě. Palestinci ji však podmiňují požadavkem území zcela bez Židů. Proč? Proč by to mělo tolik vadit? V Izraeli žije dva a půl milionu Palestinců a to nikomu nevadí. Proč by tedy nemohlo 500 Židů žít na druhé straně? Budoucí Palestina zbavená Židů – co je to za rasismus?

Německý antisemitismus

Zmínil jste, jak Vás překvapil antisemitismus i v Evropě, když jste psal v Německu knihu o migrační krizi.

Já miluji Německo, žil jsem tam a často tam pobývám. Miluji německé jídlo, zvyky, literaturu, hudbu. Říkám jim: „Jste tak erotičtí, jak jste“. Miluji také to, že, když přijdete v Německu na návštěvu a zeptáte se, jestli můžete použít toaletu, odpoví vám: „Jen, když se u toho posadíte.“ Němci jsou milí lidé.

Když jsem dostal zakázku na napsání knihy o uprchlické krizi, byl jsem moc rád. Přestěhovali jsme se s mou ženou na čas do Německa a cestovali po něm. A zjistili při tom, jak silný antisemitismus v téhle zemi je. Osm z deseti lidí, se kterými jsme mluvili, vyjádřilo protižidovské názory.

Zvláštní v této souvislosti je, že během uprchlické krize mnozí vysvětlovali vstřícnost Německa k přijetí velkého počtu migrantů pocitem viny za holokaust.

Když jsem viděl, kolik uprchlíků Německo přijalo, říkal jsem si tenkrát: Díky Bohu, Německo se změnilo. Stalo se opět lidským. Přijal jsem proto rád nabídku, abych napsal knihu právě o tom, jak Německo přijalo uprchlíky, ale pak jsem viděl realitu. Setkal jsem se s mnoha uprchlíky, dostal se i do uprchlických táborů, kam se normálně nesmí, protože jsem se v arabštině vydával za strýčka. A bylo děsivé to vidět.

Žili v kostkách bez oken, pokoje pár metrů, neměli co dělat, nesměli ven, špatné jídlo, špinavé záchody, žádný toaletní papír. Nikdy nezapomenu, jak mi v jednom táboře ukazovali, že jim z kohoutku tekla úplně špinavá voda. Chovali se k uprchlíkům většinou hrozně.

S uprchlickou krizí a jejím ne zrovna pohotovým řešením v Evropě se pojí i rostoucí popularita populistických stran. Co na tento fenomén říkáte?

Označení jako populismus, populista, je politické označení a je podle mě nesprávné. Používají ho především média, která se nazývají liberální, jakkoliv já si to o nich nemyslím. V mnoha zemích se konaly volby, ve Velké Británii bylo referendum o brexitu, byly prezidentské volby v Americe, Clintonová prohrála, Trump vyhrál. To ale, promiňte, není populismus. To se jmenuje demokracie.

To se nazývá většina. Tím, že vnucujeme lidem termíny jako populismus s negativní konotací, ponižujeme jejich názor a to není fér.