Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Archiv Lucie Smolkové,

Nejsme žádné hloupé děti s mobilem, říká „česká Greta“ Lucie Smolková

Mezi pěti sty lidmi vybranými na mládežnický summit OSN v New Yorku byly jen dvě Češky, jedna z nich byla devatenáctiletá studentka Lucie Smolková. Akce se konala od 21. do 23. září v rámci klimatické konference OSN, kde vystoupila i nejznámější současná aktivistka Greta Thunbergová.

Právě k ní bývá často přirovnávána Smolková, která má americkou maturitu a letos byla přijata na Mendelovu univerzitu v Brně. Členka hnutí Fridays for Future a organizátorka klimatických stávek z příměrů o Gretě ale žádnou radost nemá.

Česká média vás kvůli vaší účasti na summitu často přirovnávají k nejznámější mladé aktivistce Gretě Thunbergové. Vadí vám to?

Neuráží mě to, ale ani nejásám z toho, že mě přirovnávají k někomu jinému. Uznávám práci, kterou Greta dělá, ale nijak nevím, proč bych se s ní měla srovnávat. Já přeci jen dělám něco trochu jiného, pomáhám organizovat stávky a dělám besedy po České republice. Greta mluví k celému světu. Je to spíš tím, že zrovna teď jsem mediálně vidět a zrovna to porovnání asi přitáhne víc čtenářů.

Dělám něco, co má smysl

Máte z toho, že jste se na summit vůbec dostala, dobrý pocit?

Spíše neutrální. Nikdy jsem o tom nesnila, tak trochu mi to vlastně spadlo do klína. Kamarád mi poslal oficiální formulář, do kterého jsem vyplnila obecné informace, jako své jméno a datum narození. Také se v něm ptali na mé motivace a zapojení do občanského aktivismu, chápaní klimatických změn, kde vidíme potenciál pro řešení a podobně. Vše jsem odeslala a později mi z kanceláře OSN přišlo oznámení že jsem byla vybrána. Osobně mi to nepřišlo jako velký úspěch, každopádně to byla úžasná zkušenost, která mi dává příležitosti a otevírá nové dveře. Teď je otázka, co s tím dokážu dál, aby to mělo nějaký efekt.

Zmiňujete se o otevírání nových dveří, co tím máte na mysli?

Myslím tím, že poznávám nové lidi a získávám další zkušenosti. Ráda se učím a vyvíjím, což je pro mě důležitá hodnota. Proto je skvělé se přímo potkávat s různými lidmi a poznávat, jak ten svět vlastně funguje. Například, že není připravený na náhlé změny, ale vše chce svůj čas. Dává mi to pocit, že dělám něco, co má smysl. Potkávám teď i lidi na vysokých postech, jako jsou třeba ministři a zjišťuji, že skoro se všemi se dá rozumně debatovat. Najednou vidím, že když se člověk k lidem chová s pokorou a baví se nimi konkrétně, tak se dá vždy najít spolupráce.

Lucie Smolková

Během mládežnického summitu jste nejen debatovali mezi sebou, ale zúčastnila jste se i workshopů. Jak s odstupem času akci hodnotíte?

Musím říct že se to moje hodnocení v průběhu času změnilo. Prvotní pocit, který jsem měla po summitu, bylo spíš drobné zděšení. Přišlo mi, že tam bylo hodně ukřičených lidí a málo konstruktivní debaty, která by rozebírala aktuální problémy. Čím víc nad tím ale přemýšlím, tím spíš zjišťuji, že přizvat mladé bylo správné gesto. Už jen tím, že jsme byli součástí důležité debaty o klimatu, protože nás se bude v budoucnu týkat nejvíc. Také jsem viděla, jak je náročné, když se setkají lídři z celého světa.

Jak to myslíte?

Každý má jiné perspektivy, jiné potřeby a starosti ve své zemi. Tito lidé pak mají společně vykročit nějakým směrem, což je neobyčejně náročné, ale je to něco, co potřebujeme. Na světové spolupráci vše stojí a padá. Takže pro mě to znamenalo pochopení, že ten proces je a bude náročný, ale na druhou stranu nic není nemožné, jen se musí zapojit všichni.

Není také problém v tom, že do stávek za klima se zapojují především mladí?

Změna klimatu je něco, s čím se předchozí generace nesetkaly. Teď se všechno děje a mění zběsilým tempem, až i já sama si říkám, že je toho moc. Zažité pravdy starších lidí, které byly dané a na které spoléhali, už mnohdy neplatí. Já se jim tedy vlastně nedivím, že se na téma změny klimatu dívají skrz prsty. Také je špatné, že starší nás mladé mnohdy ani nechtějí vyslechnout.

Čím myslíte, že to je?

Dřív byli studenti bráni jako děti, které chodí do školy, a ne jako individuum, které za sebe přemýšlí. Spousta starších to tak bere pořád a změnit tyto zaučené stereotypy bude trvat. Navíc dnes jsme vnímáni jako hloupé děti s mobily v ruce. Na druhou stranu to není černobílé a pomocí osobních setkání se dá leccos změnit. Potkala jsem mnoho starších lidí, kteří vyslechli mě, a i já jsem si z jejich poznámek a pohledu na věc odnesla mnohé. Zvláště ke starším lidem je třeba se chovat s respektem a trpělivostí. Nakonec jsme všichni na jedné lodi, jen ji vidíme úplně jinak.

Greta a emoční panika

Nemyslíte, že tomu pohledu ze strany starších uškodil projev Grety na summitu, kdy bouřlivá forma zastínila obsah?

Když jsem to viděla poprvé, tak mi to také nebylo příjemné. Musela jsem si uklidnit mysl, pustit si její projev na videu a zaměřit se na to, co vlastně říká. Jsme lidé a vnímáme věci skrz emoce, které má každý nastavené jinak. A pravdou je, že Greta mluvila za lidi z ostrovních států, kteří přicházejí o své domovy. Ona přinášela tu jejich emoční paniku. Přiznávám, že forma jejího proslovu mohla společnost trochu rozdělit. Je ale důležité poslouchat to, co lidé říkají, a ne jak to říkají.

Věříte, že je reálné zabránit změnám klimatu?

Musím tomu věřit. Problém je ale v naší společnosti zaměřené na neustálý růst, který je mnohdy bezohledný k naší planetě. To klima je jen nějaký ukazatel, který říká, že je tu něco špatně. Jsou to především problémy, které máme ve společnosti, jako sociální nerovnost, chudoba a podobně. Kvůli tomu dochází například k vykácení nebo vypálení pralesů, jako třeba v Brazílii. To jsou ty věci, které je potřeba vyřešit, a klima nám dává limit do kdy, nebo s jakou urgencí.

Co podle vás musí lidé udělat, aby došlo ke zpomalení klimatických změn?

Všichni musí změnit své normy, postoje k tomu, co je dobře a co mám podporovat a jak se mám chovat k životnímu prostředí. Problém je, že spousta negativních věcí, které zhoršují naše klima, má návaznost na ekonomiku a další faktory. Jde o nesmírně obrovský a komplikovaný problém, který nelze vyléčit jedním lékem.  Člověk se tomu ale musí postavit, i když nebude mít okamžitý výsledek. Líbilo se mi, jak to řekl Václav Havel. Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.


Autor je studentem Vyšší odborné školy publicistiky v Praze. Text byl publikován v internetovém magazínu VOŠP – Generace 20

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře