Ministr školství Robert Plaga. Foto: PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia
,

Zavřené školy, ztracený rok. „Politiky to nezajímá, děti jsou jako figurky,“ říká šéfka výboru pro vzdělávání

Přes 15 tisíc lidí za dva týdny podepsalo petici, která vládu vyzývá, ať hned začne řešit dopady uzavřených škol na děti. „Měsíce života v izolaci páchají nenapravitelnou škodu,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org jedna z autorek petice Mariana Čapková, která je na pražském magistrátu předsedkyní Výboru pro výchovu a vzdělávání.

„Uvědomujeme si vážnost rizik epidemie Covidu-19 a s nimi přetíženého zdravotnictví, zároveň jsme ale přesvědčeni, že školství se dostalo na okraj zájmu politiků,“ říká Čapková. Vedle iniciativy Nesmíme obětovat děti je i pražskou zastupitelkou a předsedkyní zmíněného Výboru pro výchovu a vzdělávání.

Upozorňuje, že petice nemá donutit vládu školy okamžitě otevřít. Je to spíš apel, aby se ministři začali neudržitelnou situací dětí a mladých lidí po měsících distanční výuky vážně zabývat.

„Možná politikům trochu křivdím, samozřejmě i čísla z jiných zemí ukazují, že otázka otevřených či uzavřených škol je problém, který není vymyšlený. Ale ten liknavý přístup politiků u nás je myslím ovlivněný tím, že je volební rok. Všichni se bojí udělat ‚chybu‘, protože by se jim to za půl roku vrátilo ve volbách. Chybí pak odvaha udělat zásadnější rozhodnutí,“ myslí si Mariana Čapková.

Skutečně zaznívají i hlasy, že by školy otevřely až na začátku září, s tím, že by proběhly regulérní letní prázdniny. My jako hlavní město Praha pod sebou máme 200 škol a vlastně vůbec netušíme, na co se chystat.

Připadá mi, že mezi matkami se o problémech spojených s distanční výukou a zavřenými mimoškolními aktivitami diskutuje už dlouho, ale v rámci mediálního a veřejného prostoru je to až poslední týden. Jak iniciativa Nesmíme obětovat děti vznikla?

Už od jara jsme s iniciativou KoroNERV-20 a s kolegy z magistrátu a pedagogicko-psychologických poraden žádali o data o tom, proč jsou zavřené školy? Proč se otevírají, když se potom zase zavřou? Tyto kroky by se měly dobře rozmýšlet a mám pocit, že ještě na podzim se to pořád jakoby testovalo. Ještě před Vánocemi se pak mluvilo o tom, jestli a na jak dlouho mají školy zůstat zavřené. Pak ale toto téma z veřejného prostoru jakoby vymizelo. Úplně se přestalo mluvit o tom, kdy se děti do škol vrátí.

Když jsem potom na politické scéně sledovala, že o téma nemají velké strany zájem, říkala jsem si, že by bylo dobré vznést téma situace ve školství ještě na další platformě podpořené nějakou skupinou odborníků. Začít se bavit o tom, jak by se mohly děti do škol vrátit, aniž by se vytvářel bezhlavý tlak „pojďte pustit děti do škol co nejdřív, ideálně zítra“, protože to by, myslím, mohlo vést k tomu, že by se čísla zhoršila a školy se zas zavřely.

Což by ve svém výsledku bylo kontraproduktivní…

Podle odborníků je to možná to nejhorší, co se může dít. Otevřít, zavřít… bez systému. My říkáme, klidně ať jsou školy zavřené déle, ale ať se jasně vymezí za jakých parametrů je půjde otevřít pokud možno už natrvalo. Aby se neopakovala rozhodnutí otevřít a zavřít bez dat a bez podkladů.

 

 

Právě kvůli nervozitě z nedostatku dat jsme dali na jaře dohromady skupinu odborníků z různých profesí nazvanou KoroNERV-20. Naší první iniciativou bylo volání po datech. Jak jsem řekla, požadovali jsme data, na jejichž základě se zavírají školy, zavírají služby, zavírají hranice. Po téměř ročním fungování se to s těmi daty pořád nějak nedaří, nedostali jsme o moc víc informací než vloni.

Nečekat, až to „bude v pořádku“

Ten zmatek okolo statistik a dat, která by relevantně zdůvodňovala protahované uzavření škol, je velký. Stejně jako velmi kusé informace o jejich potenciálním otevření. Někde zaznívá začátek března, z jiných stran zase až září. Jaké v tomto ohledu máte informace vy?

Mě to také děsí. Protože jako pražský magistrát jsme v pozici zřizovatele pražských škol a myslím si, že bychom nějaké informace měli od ministerstva školství dostat. Určité signály byly, že by se mohlo jít do školy po jarních prázdninách. Nevím ale, jestli jsou stále aktuální.

Skutečně zaznívají i hlasy, že by školy otevřely až na začátku září, s tím, že by proběhly regulérní letní prázdniny. My jako hlavní město Praha pod sebou máme 200 škol a vlastně vůbec netušíme, na co se chystat. Domnívám se, že je naprosto nezbytné co nejrychleji vypracovat inteligentní parametry pro to, aby se školy mohly otevřít už finálně.

Jaká opatření jsou podle vás nezbytná, aby se školy mohly otevřít? Jsou to třeba antigenní testy ve školách, jaké zavedli například v Rakousku? Nebo stačí roušky a početně omezené skupiny dětí, jak to mají třeba v Belgii?

Velice důležité je očkování pedagogů, nepedagogů i dalších zaměstnanců škol. Tedy i například zaměstnanců školních jídelen. Dále je to zajištění dostatečného počtu ochranných pomůcek, roušek, případně respirátorů. Dostává se ke mně spousta nabídek na různé antivirové nátěry, ionizátory a čističe vzduchu. Takže to by bylo další možné opatření fyzické bezpečnosti. Pak by se mělo hodně dobře promyslet, s jakými žáky se má začít pracovat nejdřív.

Například v zahraničí je běžná praxe, že do školy jdou nejdříve žáci, kteří trpí situací nejvíc. Ať už kvůli problematickému domácímu prostředí, nedostatečnému technickému zázemí nebo kvůli problémům s výukou obecně, tedy že mají například problémy se čtením, psaním atd. V zahraničí jsou schopni „problematické“ skupiny rozeznat a jdou do školy přednostně. Bezproblémové děti, které situaci zvládají i psychicky, by mohly jít později.

Myslím, že to všechno jsou náměty k diskusi. My jsme se ale zasekli i v rámci Evropské unie na tom, že jsme vše zavřeli plošně. Zavření škol bylo vlastně jedno z prvních opatření. A jejich otevření bude až ta poslední věc. Až bude všechno ostatní v pořádku, pustíme děti do škol. Toho se bojím, protože to může být za hrozně dlouho.

Děti jako figurky

Souhlasíte s těmi, kdo tvrdí, že to, co sledujeme, je vlastně obětování současné mladé generace těm starším?

Nevnímám to jako obětování jedné generace té druhé, ale jedné gesce druhé oblasti politického zájmu. I proto se naše petice jmenuje „Nesmíme obětovat děti“. Já mám na různých školských jednáních často pocit, že se z dětí udělaly takové epidemiologické figurky, které běhají ve společnosti a roznášejí tu chorobu. Udělali jsme z dětí jedno z epidemiologických rizik. A to je prostě v moderní společnosti špatně.

A jestli bychom se měli jako společnost o něco snažit, tak je to primárně, jak dostat děti zpátky do škol, a potom řešit to ostatní. Mám třeba pocit, že jsme obětovali vzdělávání na úkor například průmyslu a průmyslové výroby. Což z pozice ekonoma naprosto chápu, ale myslím si, že nás to v dlouhodobém horizontu doběhne.

Na magistrátu působíte jako předsedkyně výboru pro vzdělávání, takže máte k dispozici relevantní data i názory odborníků. Jaké jsou tedy nejzávažnější dopady té dlouhodobé situace na děti a mladé lidi? Sama pozoruji ve svém okolí přibývající obézní děti, děti apatické, děti, kterým skutečně nesvědčí distanční výuka a ztrácejí se v učivu. Nemluvě o dopadech do budoucna.

Některé dopady vidíme už teď. V první řadě je to špatná duševní pohoda dětí. I děti, které nežijí v nějakých tristních domácích poměrech, ale v normálně fungujících rodinách, propadají do různých typů úzkostí, depresí, nenálad, takové neaktivnosti. A to se s nefunkčním domácím prostředím znásobuje. Tam jsou pak ony dopady daleko těžší. Mluvím o sebepoškozování, poruchách příjmu potravy, poruchách různého psychologického i psychiatrického rázu. To jsou nejvíc viditelné dopady. A jejich léčba není otázkou půl roku. U dětí, které se do takového stavu dostanou, může trvat i několik let, než se u nich situace vylepší. Bude-li vůbec vratná.

Obrovské riziko vnímám také v nedostatku sociálního kontaktu. Některé děti, ale týká se to i teenagerů, se skutečně uzavřou a hrozí, že úplně přijdou o schopnost navazovat nějaké přátelské vztahy. Kvůli zrušené prezenční výuce přerušily kontakt s vrstevníky, rodiče se pak třeba snaží, aby po té distanční výuce už nepoužívaly elektroniku, takže děti jsou v čím dál menším kontaktu a ztrácí o něj i zájem. Pak je i druhý extrém, kdy průzkumy uvádějí, že některé děti stráví u elektronických přístrojů nad rámec distanční výuky v průměru ještě tři až pět hodin.

Což už hraničí se zdravotním rizikem…

Přesně tak. To přecházíme ke zdravotním rizikům, která jsou taky obrovská. Děti se nehýbou, odpadla tělesná výchova, distanční výuka ve většině příkladů není prokládaná žádným pohybem. Rodiče, kteří chodí do práce, si ne vždy najdou čas, aby odpoledne ještě vzali děti ven.

A to ještě vůbec nejsme u rizik vzdělávacích. Někteří mladí lidé navíc ze systému vypadli úplně. Třeba studenti středních škol, kteří nejsou v maturitním ročníku. Ti nebyli ve škole skoro rok. Vezměte třeťáky na střední škole. Naladili se na sebe v prvním ročníku, druhý ročník už byl z poloviny distanční, třetí ročník je tři čtvrtě roku vlastně nefunkční a příští rok mají maturovat, mají se rozhodovat, kam v životě dál… Ale vlastně v každém ročníku to má na děti své dopady, sociální i znalostní.

O nedostatku dat, která by zdůvodňovala vládní opatření, jsme mluvily. Existují už data, která by nějakým způsobem vyhodnocovala dopady, které lockdown a s ním spojená omezení na mladou generaci mají?

Kromě průzkumu, který uvádíme v petici, a šetření, které na konci roku 2020 zorganizoval Člověk v tísni spolu s dalšími neziskovými organizacemi, tato data zejména z oblasti vzdělávání chybí. Jinými slovy, kromě dopadů na psychické a fyzické zdraví stále nevíme, kolik dětí nezvládá výuku jako takovou a jak velké dopady situace bude mít na rozdíly mezi dětmi z hlediska školní úspěšnosti.

Vycházím také z informací kolegyň z pražských pedagogicko-psychologických poraden. Hlásí se jim ohromné množství dětí i zoufalých rodičů. Centrum Locika, které se stará o ohrožené děti, bije na poplach, protože příběhy jejich klientů se během posledního roku velice zostřují. Popisují tu situaci jako alarmující.

Vláda chce jet na jistotu

Čím si vysvětlujete, že čeští politici školství a děti odsunuli tak nízko na seznamu svých priorit? Na rozdíl třeba od Belgie či Španělska, kde bylo naopak zachování školní docházky deklarovaným národním zájmem. Může to být i z důvodu, že ve volebním roce nejsou děti na rozdíl od starší generace voliči? Že za tím může být v podstatě politický kalkul? Nebo to prostě jen ukazuje, jak malý význam má vzdělávání v rámci české společnosti?

Mě zarazilo, jak nízkou politickou relevanci celá ta problematika uzavřených škol má. Že se vlastně nikdo neodvažuje za otevření škol postavit. Přitom máme už nějaké průzkumy ze zahraničí, že otevřené školy nejsou tím hlavním epidemiologickým rizikem. Dá se vycházet i z toho, že se otevřely první a druhé třídy základních škol, od září fungují také mateřské školy a čísla nakažených v zemi to nijak zásadně negativně neovlivnilo.

Takže, dle mého názoru, jde o jistou odvahu. Nechci určitě podceňovat varování epidemiologů, kteří se snaží populaci co nejvíce chránit, včetně členů vlády, ale mám pocit, že tam chybí jistá odvaha a chybí tam trochu systém. Tím, že se v Česku situace trochu vymkla a jsme v úplně nejvyšší části žebříčku, co do počtu nakažených a co do neúspěšnosti zvládání té situace, tak se obávám že členové vlády teď skutečně jedou spíše na jistotu.

Mají pocit, že když děti prostě nepůjdou do škol, tak se to riziko sníží a je nikdo nebude popotahovat za to, že se třeba kvůli jejich rozhodnutí otevřít školy situace ještě zhoršila. Nicméně já si myslím, že kdyby se k tomu přistoupilo rozumně systematicky a konzistentně, všichni by ve školách dodržovali, co mají, protože by si vážili toho, že do škol můžou jít. A fungovat by to mohlo.

Právě nedodržování pravidel je ale jedna ze zásadních obav ze strany vlády. To, že by například žáci druhého stupně nedodržovali nošení roušek a podobně. 

Myslím, že i současný stav v zemi ukazuje, že děti kladou mnohem menší odpor všem těm opatřením než velká část dospělých. Když se řekne dětem, že se ve škole nosí rouška, tak ji skutečně nosí, možná daleko důsledněji než rodiče.

Ze strany politiků přesto ani po roce nevzešla nějaká zásadní aktivita nebo tlak na to, aby se děti do škol vrátit mohly. A to přesto, že i řada politiků je rodiči. Možná je společnost v názoru na návrat dětí do škol přeci jen zatím příliš rozdělená, takže se politikům nevyplatí to téma zvedat.

Poté, co jsme dali dohromady petici, která je vidět a získala už přes 15 tisíc podpisů, se začínají ozývat různé politické kluby s tím, že je to téma vlastně taky zajímá. Zdá se, že musel přijít někdo, kdo by tak trošku „otestoval terén“, jestli je to téma vůbec průchozí. Jestli to není téma, které vede přímo do zdi, protože kdokoliv s ním přijde, bude označen za popírače všech systémových opatření.

Mám pocit, že v tuto chvíli, kdy petice nabírá u veřejnosti na podpoře, tak se začínají objevovat politici, kteří jsou ochotni otázku návratu dětí do škol podpořit, představit to v Poslanecké sněmovně, představit to v Senátu. A já to neberu jako nějaký alibismus, mám radost, že se to vůbec děje.

Pokud by ta petice, která sama o sobě žádnou velkou revoluci nevykoná, popohnala poslanecké kluby, poslance, senátory a třeba i členy vlády, k tomu, aby se o tématu začalo vážně mluvit, ne agresivně, ne konfrontačně, ale prostě na odborné lince, jak by to šlo realisticky udělat, tak to je přesně to, co jsme si přáli.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

21 komentářů

  1. Koronasaurus napsal:

    Vláda zločinců musí skončit.

  2. petrph napsal:

    Sice bych tleskal, ovšem ďabel, jako obvykle je v detailu, v závěrečné větě „.mluvit /diskutovat/ na odborné lince, jak by to šlo realisticky dělat“.
    Což ovšem nehrozí, protože sice v posledních týdnech politici konečně souhlasili s tím, že školy by se měly uvolňovat, ovšem přenechali na vůli úředníků na MŠ, aby sepsali pravidla jak by se to dalo udělat..A ta pravidla (která už takzvaně „unikla do médií) rozhodně nejsou realistická. Je to spíše kombinace vojenských odvodů a celních kontrol na komunistické hranici“…
    .Dělat to tímto způsobem, nedalo by se otestování žáků a studentů školy provést ani za celý den. Nemluvě o dalších logistických problémech, jejichž postupy (včetně zajištění zdrojů) by měly být známy než se to spustí.
    A dokud tedy nebude určen skutečně realistický postup, nemá smysl aby se vůbec pedagogové a přátelé škol s politiky a úředníky vůbec bavili, a přejali tím zodpovědnost, že „takovou výukou“ se ta situace ještě zhorší…

  3. A. S. Pergill napsal:

    Za největší negativum zavřených škol považuji to, co charakterizuje výrok mé příbuzné z prvního ročníku gymnázia: „Jsem jediná z naší třídy, kdo při distančním zkoušení nepodvádí.“
    Prostě, děcka se naučí podvádět (protože je to technicky možné a poměrně schůdné i pro totálního hlupáka) a zvyknou si, že „s podvodem se dostaneš dál“.
    S důsledky se pak bude bojovat celá léta, případně se je nepodaří odstranit nikdy.

    • petrph napsal:

      Toho bych se tak nebál. . Život je dlouhej, teprve maturita je taková první pořádná zkouška Tudiž příležitostí zjistit jak to v životě chodí budou mít až až.
      Nicméně. co to ukazuje hlavně krach současné vzdělávací doktríny, že studenti se nemají učit jenom tupá fakta, ale asi něco jinýho? Protože v takovém případě by i učitel zadal študentům domů vypracovat „aktivní úkol“ – každému trochu jiný a podvádění by ztratilo smysl.. Ale ani to se ti učitelé ještě nenaučili,,,

      • A. S. Pergill napsal:

        Všechny státy, jejichž žáci se pravidelně umísťují na nejvyšších pozicích mezinárodního srovnávání (hlavně asijské,) mají převažující formu výuky drilování „tupých fakt“. A je, mimo jiné, prokázáno i to, že lidé prošlí takovou výukou jsou schopni daleko efektivněji pracovat i se zdroji na internetu a rozpoznat seriózní informace od blábolů.
        A podvádění u VŠ studentů dosahuje takových rozměrů, že např. v některých univerzitách v Indii vyženou k psaní testu studenty na louku svlečené do bederních roušek (co nechají studentkám, nevím), zabaví jim vše technické (od hodinek až po brýle – to vše, a mnohé další, může být prostředkem podvádění) a při samém testu je hlídá oddíl námořní pěchoty. Měl to i s obrázky kolega, který měl přednášku na téma technické prostředky pro podvádění u zkoušek.

        Ale hlavní je to, co jsem uvedl výš: Děckám se tím prostě totálně pokřiví hodnotový systém a budou brát podvádění jako normu a snahy o jeho zamezení jako „podraz“. A právě vyšší třídy ZŠ a gympl mají žáky ve věku, kdy se to může velice snadno stát.

        • petrph napsal:

          S tím že napřed se musí studenti ty potřebné znalosti naučit (až nadřít), samozřejmě souhlasím. To byla ta stará vzdělávací doktrína, ke které se musíme co nejdřív vrátit. Ale kvůli tomu je snad nemusí u zkoušek svlíkat do naha jako v Indii, kdoví jestli. Na to by měl stačit běžný dozor v klase. V čem by byl problém u nás, jestli sedí doma u počítače. Ale co jsem aspoň sledoval v médiích , tak si je na zkoušky „pozvou“ do školy..
          Ale horší je to s  hodnotovým systémem, ono totiž obecně platí že zločin a podvádění mají oproti poctivé práci/studiu konkurenční výhodu. Ať už si to zjistí ve škole nebo po škole, když si budou zajištovat živobytí. Čili, byla by potřeba i dostatečná restrikce, která má zvýšit riziko, že se na to příjde a budou přiměřeně potrestáni. Tím se to právě vyrovnává..

          • A. S. Pergill napsal:

            Jak chcete „běžným dozorem“ řešit hodinky, na nichž je příslušný text vidět pouze skrze speciální brýle? Jak chcete řešit vysílač/přijímač o dosahu stovek metrů, umístěný v uchu? Jak chcete řešit různé „napovídací“ pomůcky, krmené přes data do mobilu? A existuje mnoho dalších technických fint. A většinou je na internetu seženete (v přepočtu) za pár stovek korun.

    • Pavel Liška napsal:

      „s podvodem se dostaneš dál“ …. což tak nějak odpovídá realitě ( nejen ) v ČR, takže tato generace bude naopak pro reálný život skvěle připravena !
      To není ironie, to je bohužel smutné konstatování skutečnosti.

      • A. S. Pergill napsal:

        Je to smutné a mělo by se proti tomu dělat co nejvíce, protože výsledkem může být, že vás nebo mě bude ošetřovat lékař, který takto vystudoval medicínu.
        A ta náprava IMHO spočívá v budování hodnotového systému u dětí a mladistvých, protože „hejblata“ podvody umožňující, jsou levná, dostupná a stále obtížněji detekovatelná. A nahrává tomu i právní systém – není např. možné (ze zákona) umístit do posluchárny rušičku mobilního signálu (jaké mají třeba ve věznicích), byť by jela jen po dobu testu a nezasahovala mimo zkušební místnost.
        Pravděpodobně budou časem na univerzitách budovány pro zkoušení „bunkry“ s ocelovými stěnami, jimiž mobilní signál neprojde.

        • Pavel Liška napsal:

          U medicíny, kde opravdu jde o život, je nastaven systém atestací a první pracovní roky je absolvent brán jako téměř nesvéprávný a pracuje pod dohledem. Srovnejte si to s absolventy humanitních studií…. Mimochodem…. , už když jsem na konci osmdesátých let absolvoval strojařinu, tak jsem si říkal, že při vědomí toho, jaký jsem já anebo kolega, strojní inženýr, tak se bojím jít k doktorovi…. A bude (a už je) hůř. Bohužel.

          • A. S. Pergill napsal:

            I ten systém atestací se podařilo ministerským úředníkům, přes intenzívní protesty jak lékařských fakult tak i odborných lékařských společností, totálně dodrbat. Výsledkem je stav, kdy spousta mediků odchází po promoci do zahraničí, kde mohou atestovat snadněji a přitom kvalitněji. A významná část z nich se už nevrátí (a jejich maminky se už „těší“, jak jim vnoučata budou říkat „oma“).

  4. Sam napsal:

    Obdivuji proroky a prorokyně, kteří vědí všechno dopředu.
    Současný stav zřejmě vadí dětem městským a sebevědomím dětem z lepších rodin, které umí překřičet ostatní.

  5. Václav napsal:

    Kde mají zavřené školy? Jsou ti, kteří o tom tady rozhodují vůbec při smyslech? A nebo je to úmysl?

    • A. S. Pergill napsal:

      Pokud byste za tím chtěl hledat úmysl, tak klidně můžete. Máme výrazně vzdělanější populaci než země na západ od bývalé železné opony, což se projevuje (mimo jiné) ve skepsi od náboženství až po ekologii. A jsou jistě tací, kterým to vadí. A kteří chtějí, aby akce typu „rebelie proti vyhynutí“ u nás nekrachovaly na tom, že se naši středoškoláci raději chtějí vzdělávat, než rebelovat, a tudíž tyto akce u nich mají jen minimální podporu.

    • Pavel napsal:

      Nejsou při smyslech. Potažmo je nějaké děti vůbec nezajímají. Jde jim jen o to, aby se udrželi u koryt.

  6. Tomas napsal:

    Když jsembyl na průmyslové škole v tretim ročníku 1963,tak byly uhelné prazdniny, protože se neprobralo učivo, tak jsme chodili v červenci dva týdny do školy. To si nedovolí nikdo ani o tom spitnout, jen u závěrečných ročníků učilišť se o tom uvažuje. Opozice se chová jako na stvanici,mám obavy až se tato sorta dostane k moci, bude zle. Pokladna prázdná, krize vrcholí a není vůle ke spolupráci a k řešení. Německo s námi zavřelo hranice, tak už se probudíte bezzohledni opozičníci ono už bije.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Bohužel, Vaše obavy se asi naplní. Opozice, včetně té senátní jsou „zemští škůdci“.

  7. ANN napsal:

    Lepší je hloupý, žívý než chytrý, mrtvý.

    • A. S. Pergill napsal:

      Děti na coronu umírají jen naprosto výjimečně (a, řekněme si to upřímně, jsou to ty s dodrbanou imunitou v takovém rozsahu, že by je dlouhý život stejně nečekal). A ty je možné navíc povinnosti školní docházky zbavit (ten defekt imunity se dá diagnostikovat).

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *