Na koho uplatnit Benešovy dekrety a koho nechat být? Dobová hádka mezi ministerstvy

Napsal/a Robert Břešťan 24. srpna 2020
FacebookTwitterPocketE-mail

V rámci probíhajících soudních sporů mezi Českou republikou a Nadací knížete z Lichtenštejna o vrácení rodového majetku zabaveného po roce 1945 se v mnohém oživuje novodobá česká historie. V souvislosti s tím v rámci letní rekapitulace připomínáme text o zajímavých dobových dokumentech týkajících se vzniku Benešových dekretů. Ty se objevily právě v souvislosti se soudními spory knížecího rodu s českým státem.

„Lichtenštejnů, na rozdíl třeba od Švýcarů, se československé úřady nebály. Lichtenštejnských občanů, jichž se dekret týkal, bylo asi jen třicet, a navíc se od nich neočekával velký odpor. Knížecí rodina se ovšem konfiskaci začala bránit ihned, a to i soudní cestou. Nebýt komunistického puče v roce 1948, uspěla by,“ je přesvědčen mediální zástupce Nadace knížete z Lichtenštejna Michal Růžička.  

Některé dobové dokumenty skutečně ukazují, jak byla tehdejší československá ministerstva i jednotliví politici rozděleni v názoru, koho by se konfiskace majetku měly týkat. Dokumenty tak dokládají i způsob, jak vznikaly některé klíčové Benešovy dekrety.

Především šlo o dekret číslo 3 z 19. května a dekret č. 12 z 21. června 1945 „o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa“.

Hlavní spor se vedl mezi komunisty ovládaným ministerstvem zemědělství a ministerstvem zahraničí v čele s Janem Masarykem. Svědčí o tom tato dochovaná dokumentace.

Podle ministerstva zahraničí mělo být na ministra zemědělství Ďuriše „působeno v tom směru, aby stanovisko jeho rezortu (ve věci konfiskace lichtenštejnského majetku, pozn. red.) bylo zrevidováno a aby nic nebylo podnikáno bez dohody s ministerstvem zahraničních věcí“.

Návrat až k Bílé hoře

Převážila však vůle ministerstva zemědělství a extenzivního výkladu působení dekretů.

V odůvodnění jde tehdejší komunisty ovládané ministerstvo zemědělství i daleko do historie. Připomíná, že „vlastník tohoto majetku nabyl po bělohorské katastrofě jeho uloupením českým vlastníkům“.

Dobové dokumenty ministerstva zemědělství ukazují i to, že k některým cizím státním příslušníkům „vykazujícím jen některé zevní znaky němectví“ československé úřady měly přistupovat mírněji.

Do plného vyjasnění situace neměla konfiskace pokračovat u „příslušníků států spojeneckých (Velká Británie, Francie, Belgie atd.), neutrálních (Švýcaři, Švédové) a Italů“.

O Lichtenštejnech se však tento dokument nijak nezmiňuje.

Roky bez diplomatických styků

Po roce 1945 bylo Lichtenštejnské knížectví ve vztahu k Československu zastupováno Švýcarskem. O tom, že se Švýcaři tématu zabaveného knížecího majetku skutečně věnovali, svědčí i tento diplomatický zápis:

I stav diplomatických styků byl předmětem zajímavého vládního rozboru z roku 1947.

Nevyjasněné majetkové záležitosti byly také důvodem, proč Česká republika a Lichtenštejnsko neměly od roku 1945 až do roku 2009 navázány diplomatické styky. Soudní spory o navrácení majetku stále pokračují, HlídacíPes.og se tématu průběžně věnuje.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)