Lichtenštejnský kníže Hans Adam II. (archivní snímek, 2009)
Profimedia.cz,

„Češi nejsou nepřátelé, ale musíme se bránit.“ Proč Lichtenštejnsku došla trpělivost s českým mlčením

Řadu let odmítalo Česko s knížecím rodem Lichtenštejnů řešit otázku majetkového vyrovnání. Výsledkem je řada sporů nejen u českých, ale nově i u mezinárodních soudů. Lichtenštejnsko se totiž obrátilo na Mezinárodní soud pro lidská práva ve Štrasburku, kam podalo mezistátní stížnost, specifický a jen zřídka využívaný právní nástroj. Přitom nebýt české nečinnosti, Lichtenštejnové by zřejmě k soudu vůbec nešli.

Když lichtenštejnský princ Constantin v Praze před třemi lety oznamoval, že jím řízená Nadace knížete z Lichtenštejna, která spravuje velkou část rodinného majetku, podá odvolání k Ústavnímu soudu, řekl, že očekává rozsudek „do roka, maximálně do roka a půl“. S tím, že pokud v Brně Lichtenštejnové neuspějí, dotáhnou kauzu až do Štrasburku.

To se psal červenec 2017 a šlo o případ, kdy Česko žalovalo Lichtenštejny kvůli pozemkům u Říčan (kauzu připomínáme níže). Rozsudek nakonec přišel později – až letos v únoru – a Ústavní soud v něm stížnost Lichtenštejnů zamítl. Mezitím naopak knížecí rod podal desítky žalob proti českému státu.

Původní „říčanská“ kauza teď skutečně skončila ve Štrasburku. I když trochu jinak, než se čekalo. Namísto individuální stížnosti, jakých soud během své existence řešil zhruba milion, zamířila z Vaduzu do Štrasburku výrazně vzácnější mezistátní stížnost, kdy jeden stát žaluje druhý. Takových případů řešil štrasburský soud zatím jen něco přes dvacet.

Gesto, které nepřišlo

Mezitím, na konci roku 2018, také knížecí nadace podala naopak necelou třicítku žalob k českým okresním soudům; blížil se totiž konec promlčecí lhůty, do kdy se o své nároky Lichtenštejnové mohli přihlásit. Většina z těchto případů zatím čeká na prvoinstanční rozhodnutí.

Lichtenštejnové se přitom s Českem dlouho soudit nechtěli a čekali na vstřícné gesto od české vlády. Nemuselo jít podle nich rovnou o navrácení celého rozsáhlého majetku, který kdysi zahrnoval mimo jiné i slavný lednicko-valtický areál, ale například o dohodu o užívání majetku s knížecí rodinou či jinou, alespoň symbolickou formu vyrovnání.

Nic z toho ale nepřišlo, ani když knížecí nadace nabídla Česku investiční program pro školství, ochranu památek či ekologii. Naopak, byla to v roce 2014 Česká republika, kdo jako první Lichtenštejny zažaloval. A právě to je první velký paradox celé anabáze – nezačala jako klasický restituční spor iniciovaný šlechtickým rodem, právní bitvu zahájil naopak stát.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Šlo o zmíněnou „říčanskou“ kauzu, kdy se stát začal domáhat navrácení 600 hektarů převážně lesních pozemků, které po staletí patřily knížecí rodině. Ještě v roce 2013 soud potvrdil dědické řízení, stanovující, že vlastníkem je Nadace knížete z Lichtenštejna.

Stát – prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových – ale tvrdí, že pozemky byly zabaveny Lichtenštejnům už v roce 1945 na základě Benešových dekretů a že zápis do katastru ve prospěch knížecí rodiny byl úřední chybou. Všechny soudní instance daly nakonec za pravdu státu.

Nedělejte z nás Němce

Tenhle argument je přitom pro celý spor klíčový – a podle Lichtenštejnů naprosto mylný. Celou dobu se totiž hájí tím, že kauza s Benešovými dekrety nesouvisí a knížecí rodině nejde o jejich prolomení, protože dekrety byly na Lichtenštejny podle jejich názoru použity neprávem. Nebyli totiž Němci, ale příslušníci samostatného, neutrálního státu, který se stavěl proti nacistickému režimu v Německu.

Faktem je, že Lichtenštejnsko za války podporovalo československou exilovou vládu, nikdy neuznalo vznik protektorátu Čechy a Morava, ani mnichovskou dohodu, po celé trvání války uznávalo československé cestovní pasy a zachovávalo neutralitu.

Stát to však vidí jinak a opírá se při tom o arch ze sčítání lidu z roku 1930. V něm tehdejší hajný lichtenštejnského panství Velké Losiny napsal do společné kolonky pro národnost i mateřský jazyk němčinu. To ale podle Lichtenštejnů dokazuje pouze to, že tehdejší členové rodu mluvili německy, ne to, že byli Němci.

O tento „důkaz“ opřely své rozhodnutí potvrzující konfiskaci majetku Lichtenštejnů také soudy v Československu po komunistickém převratu v roce 1948.

Lichtenštejnské knížectví pobuřuje, že stejnou logiku uplatňuje český stát i teď, o sedm desítek let později a „dělá z jeho občanů znovu Němce“. I proto se teď do věci vložila i vláda ve Vaduzu, která chce stížností do Štrasburku chránit práva svých občanů, tedy i členů knížecí rodiny. „Nepovažujeme respekt Česka vůči suverenitě naší země za dostatečný,“ stojí v poměrně ostře formulovaném vládním prohlášení.

Nejde o hektary, ale o spravedlnost

Česko s Lichtenštejnskem obnovily diplomatické vztahy až v roce 2009 a navzdory vytvoření společné česko-lichtenštejnské komise historiků aktuální soudní spory ukazují, že minulost komplikuje i současné vazby obou zemí.

Lichtenštejnská ministryně zahraničí Katrin Eggenbergerová doufá, že navázané vztahy aktuální pokračování sporu o majetek nenaruší. Dodala, že nejde v žádném případě o žádný akt nepřátelství vůči Česku nebo Čechům, knížectví však chce bránit práva svých občanů. Je zřejmé, že nová eskalace sporu vzájemným vztahům nepomůže.

„Samozřejmě jsme to zvažovali,“ komentoval lakonicky možné zhoršení vztahů s Českem na středeční tiskové konferenci ve Vaduzu státní tajemník tamního ministerstva zahraničí Martin Frick.

Lichtenštejnská knížecí rodina vzápětí vydala prohlášení, ve kterém vládní stížnost proti Česku přivítala a podpořila.

„Z pohledu knížecí Nadace stále dává ona mnohaletá obrana smysl. Uznáváte-li právní stát, musíte jít cestou, která má nějaká daná pravidla a jednotlivé fáze soudního systému nemůžete vynechat. Česká republika dosud vždy odmítla jednat mimosoudně, proto bylo nutné dojít až sem, do Štrasburku,“ konstatuje mediální zástupce knížecí rodiny Lichtenštejnů Michal Růžička.

Lichtenštejnové podle něj opakovaně řekli, že jim nejde především „o hektary, ale o spravedlnost“.

Není to „obyčejná“ stížnost

Právníci, kteří pomáhali lichtenštejnskou stížnost do Štrasburku připravovat, vidí její šance na úspěch slušně. Advokát Vít Makarius, který mezinárodní stížnost sepisoval, vysvětluje, v čem se liší od mnohem běžnějších stížností individuálních a proč má také možná větší šance uspět.

„Je sporem, ve kterém ve srovnání s řízením o stížnosti jednotlivce nejenže vystupují typově jiné procesní strany, ale liší se i způsobem, jímž Evropský soud pro lidská práva (ESLP) spor projednává. Ten poskytuje státu, který řízení zahájil, širší procesní práva a záruky, než je tomu v případě jednotlivců. Procesní postavení státu v řízení před ESLP je tak silnější, než postavení osob, které k ESLP podávají běžně známou individuální stížnost‚“ říká Makarius.

Potvrzuje zároveň, že stížnost staví především na zmíněném argumentu, že Lichtenštejnové nejsou a nikdy nebyli Němci, jak v soudních sporech stále tvrdí česká strana.

„Děje-li se tak navíc ve vztahu k úřadující hlavě cizího státu, jejíž jméno tato země nese a jejíž rodina po staletí významně spoluvytváří její národní identitu, považuje to lichtenštejnská vláda zároveň za postup dotýkající se národní identity, vnitřních věcí a suverenity Lichtenštejnska,“ vysvětluje advokát.

Po administrativním kolečku, kdy se k věci vyjádří vlády obou zemí a následně dojde k ústnímu projednání případu, by měl ve Štrasburku padnout rozsudek – pravděpodobně ve druhé půlce roku 2022.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

17 komentářů

  1. Václav Čech napsal:

    Ano je hanebné, že vládnoucí ČSSD společně s „přáteli starých pořádků“ brání restitucím nakradeného majetku. Mnozí restituenti včetně svých právníků jsou už po smrti a stále ukradený majetek je v rukou „státu“ nebo novodobých majitelů kteří jej pořídili „za hubičku“. Je třeba nahlas říct, že zlodějina je zlodějina a zloději jsou zločinci. Příliš jsme si zvykli krást, že už podvody a zlodějinu ani pomalu nepovažujeme za trestný čin. Jenže vy co tuhle lumpárnu hájíte, dnes už také máte svůj majetek, a také by vám jej někdo mohl chtít za pár let vyvlastnit. Třeba kvůli výstavbě dálnice. Přece proč se dohadovat s vlastníkem o ceně, když je ve „státním zájmu“, „stranickém zájmu“……..atp….. Vítejte v pekle !

    • Ondřej Wagner napsal:

      Jak známo, restituce nechtěla v devadesátých letech ODS, zejména její předseda Václav Klaus. Ty prosadily do určité míry ODA a KDU-ČSL, přičemž ale nedošlo k restituci majetku u organizací, politických stran, družstev a obchodních subjektů. Osobně jsem pro přezkoumání možnosti restitucí u majetku, který nebyl zabrán na základě Benešových dekretů, např. hlubocké větve Schwarzenbergů, anebo kde došlo k pochybení jako u Lichtenštejnů. Zvláště u Lichtenštejnska by se nám to brzy vrátilo, je to velmi bohaté knížectví, které by část majetku převedlo k nám do Česka a zároveň by k nám přivedlo i turisty a investory. jenže bohužel v současné společnosti by to bylo na politickou sebevraždu takového politika.

      • petrph napsal:

        Pardon, ale pokud tedy hovoříte o oněch sporech o restituce v 90.letech, tak ano, ale to se pořád jednalo pouze o ty majetky zkonfiskované komunisty , čili až po únoru 1948.
        Že by se snad měly formou restitucí vracet majetky zestátněné ještě daleko před tím, to si skutečně „ani za Havla nedovolil nikdo navrhnout, poněvadž by to byla skutečně už tenkrát politická sebevražda.. V čem je totiž zásadní problém, a pan Klaus to napsal nedávno velice výstižně v  jednom svém nedávném článku, že už tenkrát říkal „nemyslete si, že tu po komunistech zbyly nějaké stamiliardy v trezorech. Jakékoliv finanční náhrady z restitucí už by musel stát vyplácet, z dnešních, dnes vybíraných daní. “
        A že (by) se tak stalo, se ukázalo třeba při církevních restitucích, že? 60 miliard čistá ruka, ty tu určitě po komunistech nezbyly….:))
        Jinak, „pokud se to má tedy jak píšete, prozkoumávat“, tak ať to prozkoumají právně a podle zákonů soudy, což se stejně děje. Politiky (ani angažované aktivisty) bych k tomu nepouštěl vůbec.
        A k tomu závěru, vůbec bych nečekal nějaký zvýšený počet turistů či investorů. On je to totiž poměrně běžný právnický spor. kterých podobných běží po celé Evropě kvanta, takže je vůbec nemusil zajímat..

  2. virus napsal:

    Proč by na území naší republiky mělo nějaké Lichnštejsko vlastnit 600 hektarů půdy ? Snad jsme pořád suverenní stát ! Rakousko Uhersko už dávno neexistuje !

  3. A. S. Pergill napsal:

    Lichtenštejni se u nás napakovali za pobělohorských rekvizicí, podporovali ty nejhorší formy rekatolizace, se souhlasem císaře Leopolda I vyráběli falešné peníze (a podíl ze zisku dávali i jemu). A dalo by se toho najít více.
    Jejich přínos pro tuto zemi vystihla perfektně Perchta z Rožmberka (asi 1429 – 1476), provdaní za Jana V. z Lichtenštejna v jednom ze svých dopisů: „Od těchto Němcův nemohu se ničehož jiného naučiti, nežli krkati, prděti a v kostky hráti“ (kostky byly u nás v té době chápány jako hra ani ne tak poddaných jako spíš kriminálních živlů). A mimo jiné tento dopis ukazuje, že již v tom 125. století se Lichenštějni považovali za Němce.

  4. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Jen dotaz : Proč autor píše, : „O tento „důkaz“ opřely své rozhodnutí potvrzující konfiskaci majetku Lichtenštejnů také soudy v Československu po komunistickém převratu v roce 1948“.
    Tím komunistickým „důkazem“ je „arch ze sčítání lidu z roku 1930. V něm tehdejší hajný lichtenštejnského panství Velké Losiny napsal do společné kolonky pro národnost i mateřský jazyk němčinu“.
    V druhém odstavci je ale napsáno : „Stát – prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových – ale tvrdí, že pozemky byly zabaveny Lichtenštejnům už v roce 1945 na základě Benešových dekretů a že zápis do katastru ve prospěch knížecí rodiny byl úřední chybou. Všechny soudní instance daly nakonec za pravdu státu“. Při tom za komunistů, jak vyplývá z ostatních informací v článku, se Lichtenštejni o nic s československým státem nesoudili, komunisté tudíž k ničemu žádné „důkazy“ nepotřebovali.
    Za celá kauzou stojí jen a jen zabavení majetku Lichtenštejnů podle Benešových dekretů a to na základě shora uvedeného archu (vyplněného hajným lichtenštejnského panství Velké Losiny) ze sčítání lidu v roce 1930, který jako důkaz němectví uznala vláda ČSR už v roce 1945, nikoliv až v roce 1948. Nechápu,proč je třeba do toho plést ještě komunisty, ledaže by šlo o folklor typu „komunisti můžou za všechno“.
    Ne že bych se chtěl komunistů zastávat, naše rodina byla jimi perzekuovaná po únoru 1948, možná více nežmnohé jiné, ale velmi mně vadí současné lživé upravování historie a ještě navíc tak průhledným způsobem.
    Pokud si nepřiznáme, že ne za všechno mohou komunisté, ale za většinu i my sami, tak se velmi přiblížíme k opakování té historie, tentokrát třeba na modro, místo rudé. Konec konců, i my, tedy jako Češi, můžeme i za komunisty, byli to vezkrze také Češi a mnohdy intelektuálové.

    • Vojtěch Berger napsal:

      Zkuste tenhle text – stačí druhá půlka. Odpověď je tam. Není pravda, že se Lichtenštejni mezi lety 1945-51 o nic nesoudili, právě naopak: https://hlidacipes.org/historik-pavel-jurik-dobre-duvody-proc-lichtenstejnum-v-cesku-vratit-majetek/

      • Václav Čech napsal:

        Ano soudili se a navíc je hanebnost, že vládnoucí ČSSD spolu s „přáteli starých pořádků“ činí obstrukce restitucím. V téhle zemi si mnozí lidé navykli krást a zlodějinu už nepovažují za trestný čin. Brání vrácení ukradeného majetku, jenže si neuvědomují, že oni už také majetek vlastní a zanedlouho může přijít někdo a kvůli stavbě třeba dálnice jim vyvlastní majetek „ve státním zájmu“, „ve stranickém zájmu“…atp….. Vítejte v pekle !

        • petrph napsal:

          Obávám se že nemáte jasno v pojmech. To co se v tomto případě děje, nejsou žádné obstrukce restitucím. Protože, aby byly, by se musely napřed a pro toto období vůbec nějaké restituce vyhlásit zákonem.
          Zatímco Vás nápad, že by snad vláda měla „jen tak“ vrátit majetky Lichtenštejnům, by se dal taky popsat jako trestný čin „Porušení povinnosti při správě cizího (rozuměno veřejného) majetku“…
          Tudíž, buď ať si dojdou Lichnštejni na policii a
          tam oznámí, že jim „pan stát“ ukradl před 75 lety majetek, a ať to policie vyšetří….
          A nebo – a to ostatně teď probíhá, ať se o ten majetek soudí v právním sporu…Na tom není nic, neslušného ,podobných sporů už u nás probíhají kvanta a ani soudci u nich často bezpečně neví a nerozpoznají kdo je v právu…

      • Oskar (hanák z Hané) napsal:

        Omlouvám se, máte pravdu, ale vycházel jsem z věty : „Lichtenštejnové se přitom s Českem dlouho soudit nechtěli a čekali na vstřícné gesto od české vlády.“ a nedošlo mně, že se týká období po listopadu 1989. ještě jednou se omlouvám.

    • petrph napsal:

      Nějak tak, ono už tím tvrzení „.Tím komunistickým „důkazem“ je „arch ze sčítání lidu z roku 1930, atd….“. , tak tím autor nekritizuje komunisty, ale Masarykovu první republiku. Není tak těžké i najít vládní nařízení o tom sčítání z roku 1930 (86/1930 Sb.), a tam je to přesně tak napsáno, včetně dalších podrobnost, jak se mohla i osoba proti „nesprávnému zápisu národnosti bránit“..Lichtenštejni se pochopitelně nebránili, pro ně bylo tehdá v tom 1930 výhodnější se hlasit k německy mluvící národnosti.
      No a po druhé světové válce byly skutečně tyto informace ze sčítacích archů použity dle Benešových dekretů. Ovšem, a to je to podstatné, nikoliv pouze v případě Lichtenštejnů, ale pro zhruba 3 milionů dalších lidí, kteří totéž uvedli ve sčítacích arších při sčítání roku 1930. A doufám, že je poměrně jasné, co by se stalo, kdyby se dnes toto pravidlo nyní zpětně zpochybnilo či zrušilo. Kolik si myslíte, že z těch 3 milionů Němců, by dnes – skrze právníky neargumentovalo tím, že „to přece nemohli v tom roce 1930 vědět, že to vyplnil za ně někdo jiný a podobně .
      Takhle „pro jeden rod“ to vypadá vznešeně, „prostě jim to vrátíme, ať ukážeme že jsme ti hodní. Ale platit mezinárodními soudy vyměřené náhrady potomkům 3 milionů Němců, to už by tuhle republiku finančně zruinovalo. Ostatně, už teď asi 30 let budeme splácet restituce církvím. Tak že by si snad Němci počkali až potom? :))))

  5. Petr Kaminsky napsal:

    Zajimalo by me, jaky rozsudek u ESLP Lichtenstejnove/knizectvi ocekavaji? Ze CR bude odsouzena k navraceni majetku? Dokud se tady nezmeni garnitura (nesmeji to byt bolsevici a musi jit o odvazne lidi zastavajici pravni stat), nezmeni se vubec nic. Prvni dilek skladacky – zruseni tzv. Benesovych dekretu.

    • petrph napsal:

      Abych pravdu řekl, taky mne docela zajímá jak Lichtenštejnové u u ESLP pochodí – vzhledem k tomu že nejde o současný právní spor, ale o revizi sporu z doby před 75 lety, za naprosto jiného právního stavu I ti soudci v EsLP si musí být vědomi, že by tím otevřeli bránu právním požadavkům na miliony podobných soudních revizí, ve všech evropských zemích všech různých historických režimů za neurčité období (možná i stovky let?) zpět.

  6. tomas napsal:

    Lichtensteinové získali majetek od Habsburků na úkor Českých zemí po Bílé hoře.
    Není právní ani morální důvod jim majetek vracet. Je to majetek vytvořený prací Českých lidí. Žádný stát by nevracel tak obrovský majetek cizímu státu po válce kterou Německo a jeho spojenci prohrálo a dosud ani nezaplatili reparace.
    Příznačné je ,že Lichtensteina se zastává lidovec Kalousek a mediální prostituti.
    „Prý nejde o majetek…, hoši se chtěli dohodnout atd …“ . Chovají se drze jako by vyhráli válku.

  7. M. Culek napsal:

    Ne, samozřejmě, vždy jsem si to myslel: Liechtensteinům nikdy nešlo o majetek.
    A je zajímavé, že nás zajisté objektivní autor Vojtěch Berger neinformuje o argumentech našeho Ústavního soudu.
    Jinak Lichtenštejnsko si poskládali Liechtensteinové z panství nakoupených v l. 1699 a 1712, aby měli vlastní knížectví a dodali si lesku tím, že budou moci zasedat s císaři, králi a vévody na sněmech Svaté říše římské národa německého. To jim hned r. 1719 císař umožnil, ale dodnes je to takový polostát, závislý na Švýcarsku. Peníze částečně vyženili po vymření nejbohatšího moravského rodu – Boskoviců – po meči a částečně získali z ostudných pobělohorských konfiskací. Mají tedy naší zemi skutečně být co vděčni. Jenže on je bohužel nechutný rozdíl mezi právem a spravedlností.

  8. A. S. Pergill napsal:

    Lichtenštejni za války podporovali nacisty, dávali peníze nacistickým organizacím. Proto by se na ně Benešovy dekrety vztahovaly i tehdy, kdyby v tom sčítání lidu uvedli, že jsou Češi nebo třeba Židé. Protože dekrety jsou nejen o Němcích, ale také o zrádcích a kolaborantech.

  9. F.Halák napsal:

    „Nedělejte z nás Němce“
    Ale oni přeci jsou národností německou a vždy byli!
    Mám pocit, že si opět mocní hrají s právními kličkami rozdílu mezi národností a občanstvím i bydlením. Lichtenštejni byli ODJAKŽIVA VŠICHNI národností německou, ačkoliv s různým občanství ve státech. Dědeček tohohle experta byl důstojníkem rakouské armády a tedy musel být německé národnosti. A tedy i jeho potomci.

    A to sčítání lidu:
    „Originál sčítacího formuláře z Velkých Losin se zachoval v pražském národním archivu. Celkem 7 členů domácnosti prince Aloise Lichtenštejna, mezi nimi i pozdější kníže František Josef II., mají u svého jména zapsánu národnost, v originále „Nationalität (Muttersprache)“, německou. Formulář ovšem vykazuje nápadnou vadu, nebyl totiž podepsán přednostou domácnosti princem Aloisem, ale pouze úředníkem lichtenštejnské správy. Kromě toho byl tiskopis v části vyhrazené podpisu přednosty domácnosti opatřen otiskem razítka ředitelství velkolosinského velkostatku s poznámkou „bevollmächtigt“ (zplnomocněn).
    Kníže tak byl v Československu sčítán, byť jak bude později ukázáno, Lichtenštejnové i lichtenštejnská vláda tvrdili opak. Nebylo podstatné, že se v den
    sčítání údajně nenacházel ve Velkých Losinách, kde byl hlášen. Při sčítání totiž byly evidovány i osoby dočasně nepřítomné v místě bydliště. Ze sčítacího archu však
    navíc vyplývá, že přítomen byl, je totiž uveden v části A archu (Osoby v bytě přítomné v noci z 1. na 2. prosince 19030), nikoli části B (dočasně nepřítomní). Je tedy nutné konstatovat rozpor mezi úředním potvrzením lichtenštejnské vlády o tom, že se František Josef II. během sčítání nenacházel na území ČSR a samotným sčítacím archem. “
    Což v té době bylo naprosto normální, přece by se hogofogo kníže nezaobíral vyplňování nějakých formulářů. Měl zplnomocněnce, logicky.

    A co něm napsali:

    ministerský rada dr. Franz Metzner o princi Františku
    Josefovi v dubnu 1938 napsal: „Je vůči Německu pozitivně naladěn a má mít také
    dobrou pověst u rakouských nacistů.“

    rada dr. Mell uvedl v roce 1942: „Jeho Jasnost je německým knížetem, je srostlý s osudem německého národa a postupuje s ním v jednotě“

    V červnu 1943 pak říšské ministerstvo zahraničí v interním materiálu uvedlo, že „kníže František Josef II. na rozdíl od svého předchůdce stále projevuje porozumění pro Třetí říši a vždy se hlásí ke své německé národnostní příslušnosti“

    lichtenštejnský vicepremiér Alois Vogt ujišťoval na podzim 1942 během své návštěvy Berlína říšské ministerstvo zahraničí, že „kníže sice není nacistou, ale je ve skrze uvědomělým Němcem“

    Vídeňský vládní prezident dr. Hans Dellbrügge totiž v červenci 1941 sdělil lichtenštejnské kabinetní kanceláři následující: „na Váš dopis z 18. června, č.j. 65 a s odvoláním na protokol ze 14. července 1941 bylo stanoveno, že na vládnoucího knížete Františka Josefa v. Liechtenstein je třeba nahlížet jako na osobu německé národnosti.“

    Kníže, respektive především jemu blízké osoby, tj. někteří členové rodiny,
    členové lichtenštejnské vlády a knížecí advokát, hamburský právník dr. Albrecht
    Dieckhoff, tedy v kontaktu s německými, okupačními i protektorátními úřady zdůrazňovali německou etnicitu panovníka.

    Kníže již v roce 1939 odmítl návrh svého lesního úřadu v Nových Zámcích, aby ve sporu se svým bývalým zaměstnancem zpochybnil kompetenci protektorátních soudů s odvoláním na to, že je „Volksdeutsche“.

    Takže je asi úplně jedno, jestli bydlel v Lichtenštejně, byl německé národnosti! Všichni byli odjakživa.

Přidávání komentářů není povoleno