PSÍ UŠI. Pomalu končí týden, v němž se pan prezident Klaus uzdravil z covidu. Blahopřejeme. A zároveň oznámil, že musí vzniknout nová strana, která se postaví Pirátům. Rovněž blahopřejeme. Pan prezident se dokonce uvolil, že by v nouzi dokonce snad takovou stranu i vedl: „Kdyby nebylo zbytí, tak bych nezradil obrovský počet lidí, kteří mi píší a telefonují a myslí si, že je v tom nemohu nechat. Bylo by zradou, kdybych teď řekl, že v žádném případě ne.“ Blahopřejeme potřetí, jako úvod do našeho pravidelného absurdária by stačilo. Vítejte.

• Aby to ale nevypadalo, že Česko žije politikou nebo snad nějakou epidemií koronaviru, lockdownem nebo zákazem volného pohybu. Ta skutečně důležitá zpráva přišla v pátek a týká se zveřejnění jmen nominantů do Rady České televize. Kandiduje i král české Holubí letky (označení skupiny lidí, kteří chodí s novinářskou průkazkou vyžírat rauty), cosi jako novinář Milan Rokytka. Muž, který před třemi lety proslul opileckým extempore na oslavě znovuzvolení Miloše Zemana prezidentem. Tenkrát věc vysvětlil takto:

„Milan Rokytka prožil v TOP hotelu mimotělní zážitek a komunikoval s jakousi duchovní entitou či konglomerátem bytostí, která ho však nenabádala k obětování prvorozeného syna.“
(Milan Rokytka píše o Milanu Rokytkovi, Týdeník občanské právo, 3. února 2018)

Milan Rokytka píše na Rokytkově blogu Týdeník občanské právo o Milanu Rokytkovi často a rád. Jen za neděli 14. března se z pěti zveřejněných článků týkají Milana Rokytky tři. Další v pátek a v sobotu. Hezkou ukázkou žánru je například forma rozhovoru, který Milan Rokytka vede s Milanem Rokytkou.

Zdroj: screenshot Týdeník občanské právo, 12. března

Rokytku do rady nominoval Institut Aleny Vitáskové, parta kolem bývalé šéfky Energetického regulačního úřadu, kdysi se v něm mihla třeba samozvaná doněcká konzulka Nela Lisková; to abychom věděli, odkud vítr fouká. Teď jsou prý lidé kolem Aleny Vitáskové kvůli kandidatuře Milana Rokytky v ohrožení, píše Milan Rokytka v článku o kandidatuře Milana Rokytky.

Zdroj: screenshot Týdeník občanské právo, 14. února

Kauzu budeme dál coby amatérští psychiatři pozorně sledovat. Každopádně platí, že pokud by se Milan Rokytka do Rady ČT nakonec dostal, má velký potenciál rozšířit řady kabaretiérů, kteří už jsou v ní usazeni.

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

• ČSSD tančí nad propastí pětiprocentní volební klauzule a je to šílená jízda. Další díl nekonečného seriálu s názvem „ČSSD dál hledá své dno“ napsala ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, která takto komentovala výzvu prezidenta Zemana k výměně ministrů Blatného (za ANO) a Petříčka (ČSSD) kvůli jejich postojům k vakcíně Sputnik.

„Kritiku jmenovaných ministrů ze strany pana prezidenta chápu. Myslím, že na ni má právo. A rozumím i důvodům, které uvádí. Je to ale věc premiéra.“
(Jana Maláčová v rozhovoru pro sobotní Právo, 13. března)

Neboli jak pravil klasik: Když máte za přítele Maláčovou, už nepotřebujete nepřátel.

• Minule jsme zde obdivovali ministra Blatného za jeho zenový přístup k pandemii, reprezentovaný například výrokem „To, co je minulost, to je pryč, co je budoucnost, ještě není a to, co má smysl, je přítomný okamžik.“ Zdá se, že se epidemie zenbuddhismu rozrůstá a zasáhla jednoho z Blatného předchůdců, poslance Adama Vojtěcha. Ten takto komentoval své zvolení předsedou představenstva ústecké Krajské zdravotní.

„To, že jsem byl zvolen předsedou, jsem nepředpokládal, ani jsem o to neusiloval. Ale stalo se to okolnostmi, nyní se soustředím na tuto práci a co bude v následujícím období, to se uvidí.“
(Adam Vojtěch pro ústeckou Mladou frontu DNES, 11. března)

Pokud by se okolnostmi náhodou exministr Vojtěch nestal velvyslancem ve Finsku, mohl by se dobře uživit třeba na poli sportu. Prostě tomu štěstíčku jít naproti, soustředit se na nejbližší zápas, ono tam snad něco spadne.

• Uplynul rok, co je tu s námi koronavirus. Pro nás je to hezká příležitost zavést novou rubriku „Takoví jsme byli“ s citáty, které za ten rok uzrály jako víno. Dnes pro vás máme hned dva:

Zdroj: facebook Andreje Babiše, 12. března 2020

A druhý:

„Zatím se pohybujeme v mezích určitého diskomfortu, ale ještě poměrně vysoké demokracie a chceme to řešit racionálně. Ale je třeba si uvědomit, že hyperdemokracie, která tady je, úplně nesvědčí tomu, aby se epidemie dala efektivně kontrolovat tak, jak jsme to viděli v některých asijských zemích.“
(plukovník Roman Prymula pro Právo, 11. března 2020)

Prostě jsme za rok s tou hyperdemokracií zatočili, jen ten diskomfort nám nějak zůstal.

Klidnou mysl.

Follow @malecak