
Masaryka čeká trapná volba: odejít z vlády, nebo jednat jako komunista, psal rok před pučem americký velvyslanec
Tragickou smrt Jana Masaryka bude opět řešit policie. Někdejšího ministra zahraničí našli mrtvého pod okny jeho bytu v Černínském paláci 10. března 1948. Podle dobové verze spáchal sebevraždu. Mnoho indicií ale mluví proti tomuto závěru, proto se také téma smrti Jana Masaryka opakovaně vrací.
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, který je útvarem Policie ČR, nyní opět pracuje s podezřením na vraždu.
Důvodem jsou nově získané dokumenty z diplomatických archivů Francie, Spojených států amerických a Velké Británie. Okolnostmi smrti Jana Masaryka se ÚDV zabýval od roku 1989 už čtyřikrát, případ ale zatím vždy odložil.
Tak, jak je, nebo nic
Kupříkladu osobní tajemník Jana Masaryka Mojmír Konečný o oficiální verzi okolností Masarykova úmrtí pod oknem koupelny jeho bytu pochyboval: „Kdyby chtěl skočit tím navíc úzkým okýnkem, musel by přelézat přes komodu. Bylo by to pro tělnatého pána hrozně nesnadné, kdežto z okna ložnice mohl vyskočit jednoduše. To je takový můj důkaz,“ tvrdil Konečný i víc než šedesát let po Masarykově smrti.
Související články

„Nejlepší šéf? Jan Masaryk.“ Oficiální verzi o sebevraždě jeho osobní tajemník nevěřil
Mojmír Konečný stál později několik let v čele Nadace Jana Masaryka. Podílel se na vydávání jeho sebraných spisů a korespondence.
V minulosti Konečný publikoval článek k šedesátinám Jana Masaryka, v něm o něm napsal: „Jana Masaryka nemůžete kritizovat z jedné stránky. A také jej nesmíte chválit pro jednu vlastnost, nebo jeden skutek, který se líbí. Musíte jej vzít celého, jak je, nebo nic.“
Diplomatické depeše spojené s Janem Masarykem nyní vedly k znovuotevření tématu jeho smrti, jsou ale zajímavé i z doby jeho života.
HlídacíPes.org při přípravě jiného tématu narazil na pozoruhodnou diplomatickou depeši někdejšího amerického velvyslance v Praze Laurence A. Steinhardta ministrovi zahraničí Georgi Marshallovi z 8. května 1947.
Faktem je, že kombinace jeho vysoké reputace na Západě a jeho poddajnosti vůči komunistickému tlaku z něj činí ze sovětského hlediska téměř ideální nástroj.
Jeho účinný politický vliv je mizivý
S ohledem na znovuotevřenou debatu o životě Jana Masaryka, o jeho skonu i vzhledem k blížícímu se výročí únorového komunistického puče, se jeví níže uvedený obsah depeše (a nezvyklý vnější pohled na osobu tehdejšího československého ministra zahraničí) i s odstupem 78 let velmi zajímavý.
Odtajněnou diplomatickou depeši přetiskujeme v celém znění:
Dovoluji si odkázat na předchozí zprávy, zejména na leteckou depeši tohoto velvyslanectví č. A-104 z 21. února 1947 o klesajícím vlivu ministra zahraničí Masaryka na československé vnitřní záležitosti a jako přílohu k této depeši předat shrnutí projevu, který pan Masaryk nedávno pronesl před studenty pražské školy pro úředníky zahraničního obchodu a který dobře ilustruje jeho snahu o co nejlepší spojení dvou světů.
Není pochyb o tom, že pan Masaryk upřímně věří, že je nezbytné, aby Československo zůstalo v dobrých vztazích jak s Východem, tak se Západem, a že každý Čech, který se stane výhradním straníkem jednoho z obou táborů, pracuje proti nejlepším zájmům své země. Z této premisy Masaryk odvozuje taktiku, kterou důsledně uplatňuje, totiž snahu neznepřátelit si domácí stoupence obou názorových proudů a odmítat zaujmout pevné stanovisko k jakémukoli bodu, který je předmětem ostrého sporu mezi oběma stranami.
K tomuto upřímnému intelektuálnímu přesvědčení je třeba přičíst Masarykovy temperamentní sklony k laisser oiler (nechat věci běžet po svém) a dolce far niente (sladké nicnedělání) a nikoliv nepřirozenou touhu udržet si zaměstnání, které nabízí jak osobní prestiž, tak časté příležitosti k návštěvě Západu a užívání si tamního luxusu.
ZDROJ: https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1947v04/d150
překlad HlídacíPes.org
Nicméně, jak velvyslanectví již dříve informovalo, skutečným důsledkem Masarykovy politiky, jakkoli se může zdát rozumná z intelektuálního hlediska, bylo zničení jeho vlivu v československé vnitřní politice a předání jeho ministerstva do rukou komunistického náměstka Clementise. Skutečnost je taková, jak dobře chápe bystřejší lídr, jako je Dr. Zenkl z Národně-socialistické strany, že v zemi, jako je Československo, kde slovanská krev, příklon k Sovětskému svazu, strach z Německa a silná pozice komunistické strany již silně převažují ve prospěch Východu, může jen pevný odpor proti agresivnímu sovětskému vlivu zachovat pro Československo i to neutrální zprostředkované postavení, o které Masaryk usiluje.
Přestože je Masaryk díky jménu svého otce a vlastní geniální osobnosti u české veřejnosti obecně stále velmi oblíbený, jeho účinný politický vliv je mizivý, protože umírnění straničtí vůdci vědí, že nemohou počítat s tím, že by bojoval na jejich straně.
Zvěsti o tom, že by mohl být vyzván, aby zaujal vedoucí postavení v Sociálně-demokratické straně nebo v jiné nekomunistické straně, které on sám zřejmě bere vážně, jsou proto zcela nepravděpodobné. Je docela dobře možné, že si skutečně ponechává své vlastní ministerstvo jen proto, že si nikdo nepřeje v této době narušit křehkou rovnováhu v Národní frontě a že se umírnění obávají, že by jeho pád z funkce mohl být Západem špatně interpretován jako důkaz dalšího ústupu Československa na sovětskou oběžnou dráhu. Je celkem pravděpodobné, že pokud by umírnění dosáhli výrazných zisků v celostátních volbách plánovaných na příští rok, Masaryk by mohl být postaven před trapnou volbu odstoupit z vlády nebo do ní vstoupit jako otevřený komunista.
Že tato druhá možnost není tak fantastická, jak se na první pohled zdá, naznačuje způsob, jakým Sověti nyní zřejmě prosazují Masaryka jako svého kandidáta na strategickou funkci v OSN. Z Gromykova (tehdejší ministr zahraničních věcí Sovětského svazu, pozn. red.) nadšeného veřejného prohlášení před dvěma týdny bylo jasné, že Masaryk je sovětským kandidátem na předsedu Valného shromáždění OSN na jeho nynějším mimořádném zasedání. Pravděpodobně jen skutečnost, že domácí kritika jeho častých a dlouhých absencí v Praze mu v této době znemožnila odjet až do New Yorku, zabránila tomu, aby se jeho kandidatura razantně prosadila. Jak je ministerstvu známo, byl sovětským kandidátem na předsedu Evropské hospodářské komise na jejím právě probíhajícím zasedání v Ženevě, jehož se účastní.
Faktem je, že kombinace jeho vysoké reputace na Západě a jeho poddajnosti vůči komunistickému tlaku z něj činí ze sovětského hlediska téměř ideální nástroj. Lze proto předpokládat, že bude stále častěji využíván k plnění této role na mezinárodní scéně, pokud nebo dokud se ho čeští umírnění buď otevřeně nezřeknou a možná ho nedonutí odejít z funkce, anebo, což je méně pravděpodobná alternativa, on sám nebude schopen nadále snášet anomálii svého postavení.
S úctou, Laurence A. Steinhardt
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též

Nabité stadiony, pod dohledem kontrarozvědky. Hokejový příběh Dukly Jihlava

Jan Urban: Jak jsem šéfoval Občanskému fóru
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
11 komentářů
Na youtube kanálu badatele.net je vícero videí, zaměřených na okolnosti smrti Jana Masaryka. Nicméně informace, které jsou v souladu s verzí, že to byla vražda spíš převažují.
Jestli dovolite a berte to jako diskuzi,na badatele.net je k tomu skutečně dost těchto videï, které upozornují na řadu podezřelych informací (teďy prebiranych informací nikoliv faktů), od kterých pak odvijeji své hypotézy že by mohlo jít o vraždu. To máte pravdu.
Co proti tomu stojí, je že policie už po roce 1989 už několikrát ten případ prošetřovala a i tyto podezřelé okolnosti prověřovala. A oficiálně nezjistila nic.
Jestli bych si dovolil svou hypotézu a i ta se z těch informací vyčíst dâ.
J. Masaryk byl v té době v prakticky neřešitelnë životní situaci a hlubokých depresích, že hypotéza o sebevraždě je mnohem pravděpodobnější.
Ale pořád mluvíme o hypotézach. Víc už dneska ani policie prokázat nedokáže.
Dalo by se říct, dvakrát bohužel.
Díky za citaci tě zprávy v závěru, která vlastně jen potvrzuje i předtím známou charakteristiku J. Masaryka. Slaboch se slavným jménem po otci, kterého šlo takto politicky vyuzivat a zneužívat.
To druhé bohužel je horší a ukazuje to tragický stav našich dnešních elit které se odkazují na demokracii diskuzi a svobodu ale přitom požadují aby tento historicky připad vyšetřovala policie.
Jistě, policie je státní bezpečnostní silový orgán s mnohem vyšší autoritou, s právem nosit a používat zbraň, zatykat podezřelé osoby a vést proti nim trestní řízení jménem republiky. V tom je ten rozdíl?
Kdyz tedy navíc, jak se dá i dohledat, ani v tomto případě se nic nového prokázat nedâ. Ani ty v úvodu zmíněné diplomatickë dokumenty z archivů velmoci neobsahují žádné nové důkazy, obsahují zase jen ty informace které převzaly od našich orgánů už v roce 1948. A které už i naše policie – jak i v úvodu uvedeno i po roce 1989 několikrát a bezvysledně oficiálně prošetřovala.
Z pohledu vlivu médií na společnost dost grotesktni přístup.
Pani už jste to slyšela, v novinách píšou že policie vyšetřuje vraždu J. Masaryka, tak na tom něco bude že jo? ‚
A za pár let znova‘ Paní už jste to slyšela, v novinách už zase píšou že policie už zase vyšetřuje tu vraždu J. Masaryka. To už by ty lumpy mohli zavřít, ne? ‚:)
Z mého pohledu jsou asi nejzajímavější stopy stolice na parapetu okna, kterým šel ven. U sebevraha bych neočekával odchod stolice před skokem, zatímco u vražděné osoby je to více-méně normální jev.
Blíží se volby, tak se vytahne stará kauza. JM vzpominal , jak ho bavilo rekvirovat koně v Uhrach pro c. a k. armadu za Velké valky, Jeho děda byl koci a příbuzní z druhé strany hranice byli obchodnici s koňmi.
Ono stojí za to, si přečíst celý životopis JM třeba zde
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Masaryk
a pak se člověk ani nediví, že právě tohle období když za války sloužil v c.k. rakousko-uherské armádě v téhle pozici považoval za štastné.. Na víc zkrátka mentálně neměl.
Krásná vzpomínka, jenomže, a v tom je právě ten humbuk před volbama, proč to zase musí vyšetřovat policie???
Dnes na Neviditelném psovi: Teorie, že „byl vypadnut“, ale při rvačce s lidmi od tajných služeb, kteří ho napadli a snad jen chtěli podepsat nějaké kompromitující prohlášení. Takže v podstatě nehoda během jinak zaměřeného zločinu.
Ani ne, ono stojí za to si přečíst výrok samotného Jana Masaryka necelý rok předtím „Jel jsem do Moskvy jako ministr suverénního státu. Vrátil jsem se jako Stalinův pohůnek,“
Jinak řečeno, na to že na něj řvali že má něco podepsat byl J. Masaryk ze své kariéry zvyklý. Obvykle to podepsal a šel se opít.
Plus tedy, že ona story o neznámých mužích kteří na něj v noci řvali, což prý slyšel komorník, který to ale tajil a řekl to někomu jinému až o dlouhou řadu let později, vypadá spíš jako hodně špatná detektivka..
Vzhledem k tomu, že svědkové takovýchto událostí „záhadně“ umírají, se tomu komorníkovi ani nelze moc divit. Ostatně ze svědků kausy Dozimetr je už pět po smrti. Takže dnes stejně jako tenkrát.
MMCH, kdosi spočítal pravděpodobnost úmrtí svědků atentátu na JFK, a vyšlo mu, že náhoda má řádově skoro stejnou výši pravděpodobnosti jako výskyt daktyloskopických dvojčat
V tom s Vámi souhlasím. Umrtí svědků je vždycky podezřelé. Tragické je na tom i to že i dnešní demo soudy takové ‚“nâhody'“ připouštějí ‚“Sorry jako, svědek mrtev, důkazy nejsou.
Ovšem i když to ten svědek taji a tím se chrání, tak potom za pár desetiletí už je jen svědectví z třetí ruky, že to kdysi řekl někomu dalšímu, taky dosti nevěrohodné a oficiálně se po té době taky nevyšetří nic.
A když správně připomínate případ Kennedy. Tak jak Obama tak i Trump slíbili že zveřejní všechny oficiální materiály z vysetrovani (třeba proto že vědí že ani v nich nic průkazné ho není.
Ovšem ze stejného důvodu ani neslibili že by nařídili opakované vyšetřování. Protože to by znamenalo zase jen prostudovat ty haldy starých dokumentů které už byly prostudovány stokrát předtím.
Jistě dá se vymyslet spousta různých hypotéz které ale nelze prokázat.
Jenomže a o to go, tohle zvládnou historici sami, na to nepotřebuji policii..
Asi nejpravděpodobnější hypotéza o vraždě JFK je, že ho zavraždili sověti, a že se to ututlalo kvůli obavám, žýe by veřejnost donutila vládu a presidenta USA udeřit na SSSR.