Maroko zasáhla nejhorší sucha za posledních čtyřicet let a zemi hrozí, že brzy dosáhne hranice absolutního nedostatku vody. Tu stanovila Organizace spojených národů na 500 metrů krychlových vody na osobu ročně. Maročané v současné chvíli mají k dispozici 600 metrů krychlových na osobu za rok. Pomoct má spolupráce se zahraničními firmami. Zájem má Rusko i Evropa.

Extrémní sucha zasáhla celou oblast takzvaného Maghrebu, tedy zemí severní Afriky. To se odráží nejen na sklizni obilí, která klesla především v Alžíru, Maroku a Libyi, ale také na rostoucím nedostatku vody, se kterým se tyto země potýkají.

Na hranici kritické situace se ocitá Maroko. Za posledních šedesát let tam klesla kapacita vody, kterou má každý obyvatel k dispozici na jeden rok, o dva tisíce krychlových metrů. Tedy z 2600 metrů krychlových na 600 metrů krychlových, což se blíží mezinárodně definované hranici absolutního nedostatku vody.

Národní vodní plán

Za tento stav může souhra několika faktorů: rostoucí populace, klesající zimní srážky a několikaletá opakovaná vedra. Velké sucho zasáhlo Maroko v roce 2019, ale také loni. Reportéři agentury AFP, kteří navštívili zemědělskou oblast Settat nacházející se v okolí druhé největší marocké přehrady Al Massira, přinesli smutné svědectví. Například ve vesnici Ouled Essi Masseoud přestali mít obyvatelé přístup k pitné tekoucí vodě a jsou závislí na vodě z veřejných kašen nebo soukromých studní:

„Kašny fungují jen jeden nebo dva dny v týdnu, studny začínají vysychat, stejně jako řeka, co tu teče,“ popsal AFP vesničan Mohamed Sbai. Vodní nádrž, která se nachází nedaleko vesnice a zásobuje vodou i více než třímilionovou Casablancu, se plnila pouze pětiprocentním tempem.

Letos už si situace vyžádala zavedení omezení přístupu k vodě v Casablance a úplnému zastavení tekoucí vody do venkovských oblastí. Tam podle serveru Al Monitor vláda distribuuje vodu v nákladních vozech.

Král Muhamed VI. nařídil už před několika lety vypracování nouzového plánu na zabezpečení vody. Národní vodní plán z roku 2020 má řešit situaci až do roku 2050, rozpočet na něj činí 40 miliard dolarů. Už teď je ale jasné, že bez zahraniční pomoci a spolupráce se marocké království neobejde.

Rusko jako zachránce?

Země potřebuje projekty na zabezpečení dodávek vody co nejrychleji, čehož využívá i Rusko. Během červencového rusko-afrického summitu v Petrohradě podepsala energetická společnost Rosatom memorandum o porozumění s marockou firmou Water & Energy Solutions s tím, že budou společně zkoumat a vyvíjet malá zařízení na odsolování mořské vody, potenciálně s využitím jaderné energie kvůli snížení nákladů spojených s tímto procesem.

Pro Maroko, kde 14 procent hrubého domácího produktu závisí na zemědělství, je v tuto chvíli jakákoliv možnost získání vody národní prioritou. Země si nemůže dovolit čekat, jak moc bude přes zimu pršet.

Dopady na ekonomiku jsou drtivé. Ukázalo to srovnání roku 2021, kdy byl srážek dostatek a zemědělství se dařilo, s rokem následujícím, kdy kvůli suchu klesl hospodářský růst o 6,8% na pouhých 1,1%.

Další marocký Národní program pro dodávky pitné vody má jako svoji součást plány na budování nových přehrad a odsolovacích zařízení, převádění vodních zdrojů do oblastí s největší poptávkou, opětovného používání upravené vody. Vláda dokonce letos navýšila rozpočet programu na 15 miliard dolarů, dalších 350 milionů dolarů na podporu marockého vodního programu schválila v červenci Světová obchodní banka.

18 nových přehrad

I tak ale dala vláda jasně najevo, že nezvládne náročné projekty v sektoru vodního hospodářství financovat pouze ze státních peněz a hledá partnery v soukromém sektoru nebo v zahraničí. Kromě zmíněného zájmu Ruska, které chce zároveň s Marokem a dalšími severoafrickými zeměmi uzavřít dohodu o volném obchodu, se do vodohospodářských projektů hlásí i evropské země.

V turistickém letovisku Agadir například vloni ve spolupráci se státním sektorem začalo fungovat nové odsolovací zařízení španělské firmy Abengoa. Zařízení za 460 milionů dolarů s kapacitou 275 tisíc metrů krychlových denně a případným navýšením na 400 tisíc zásobuje vodou zemědělské oblasti kolem Agadiru. Tam se produkuje kolem 40% rajčat, jež Maroko vyváží do zahraničí, včetně České republiky.

Další odsolovací zařízení je ve výstavbě v Dakhle, v marokem kontrolované části Západní Sahary. Jednotku za 880 milionů dolarů staví marocká vláda a firma Nareva s konsorciem francouzské společnosti Engie. Odsolovací zařízení má pohánět větrná energie a bude poskytovat vodu pro městskou distribuci i pro zavlažování.

Maroko zatím disponuje dvanácti zařízeními na odsolování mořské vody, do roku 2030 by mělo přibýt devět dalších. Ve výstavbě je také osmnáct nových přehrad.

Migrace do Evropy kvůli vodě

Voda získávaná odsolováním je stále ekonomicky méně výhodná, podle odborníků se ale rozdíly mezi náklady na odsolenou mořskou vodou a vodu získanou z přehrad postupně budou vyrovnávat.

„Nejziskovější přehrady byly postaveny na hlavních vodních tocích. Nové přehrady ale budou produkovat stále dražší vodu. To v souladu se zlepšením technologie odsolování znamená, že výroba prostřednictvím odsolování a používání přehrad se nakonec posune k podobným nákladům,“ řekl serveru Al Monitor odborník na vodní zdroje Mochtar Bzioui. Ten popsal přežití Maročanů jako závod s časem. Sucho bude postupně měnit zemědělskou krajinu Maroka a místní ekonomika se tomu bude muset přizpůsobit.

Už dnes podle agentury OCHA (Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí) počasí zásadně ovlivňuje přesun populace z venkovských oblastí do měst. Muži z venkova, kteří dříve považovali zemědělství za svůj hlavní zdroj příjmů, hledají ve městech jiné zdroje obživy.

Ženy jsou pak podle průzkumů OSN v ještě tíživější situaci. Protože se muži stěhují za jiným zaměstnáním do měst, na ženy pak padá ještě více povinností, včetně získávání vody, což je ve venkovských oblastech čím dál obtížnější. Pokud se zdroje vody nepodaří v blízké budoucnosti Maročanům zajistit, může se to odrazit na zvýšené emigraci nejen z venkova do měst, ale i mimo Maroko, především pak do zemí Evropské unie.