MFCarter on Foter.com / CC BY-NC, zdroj

Lubomír Vejražka: Až přijde další krysař s píšťalou. Krize jako základ pro otřes společnosti

Covid přinesl ekonomickou krizi. Bude hlubší a delší, než je běžný člověk ochoten si připustit, dohlédnout. Propad prohloubí skutečnost, že se poslední dvě vlády v době růstu hospodářství chovaly nezodpovědně, nesplácely státní dluh, rozpouštěly státní rezervy a navýšily výrazně počty a platy osob placených státem. Na ekonomiku navíc postupně dopadne – zatím se neví, jak moc – změna klimatu. Počet lidí na hranici chudoby a pod ní se bude zvyšovat.

Do toho tu máme plány na kanál Dunaj-Odra-Labe a dostavbu Dukovan. Obojí může sehrát roli kamene na krku státu nyní devastovaného covidem a zadlužováním. Nikoli náhodou obojí prosazují Zeman a jeho Východu zavázané persony. Případná spolupráce s ruským Rosatomem i Čínou zvýší vliv jedné či druhé země v Česku.

Politické koketování Česka s totalitní Čínou a autoritářským Ruskem nás může posunout na Východ a zařadit nás (již se tak děje) v očích demokratických zemí k nedůvěryhodným partnerům. Což se v konečném důsledku může opět negativně projevit v ekonomice.

Připočtěme snahu Ruska o nahlodávání a rozdělování společnosti již tak plánovaně rozdělované některými našimi politiky. Z Moskvy sem proudí skrze ruské a proruské weby série lží a překroucených polopravd. Roli hraje i snaha Ruska přepisovat dějiny ve svůj prospěch: rok 1968 prý byl v pořádku, stejně jako zabrání Pobaltí před válkou i po ní; pakt Molotov-Ribbentrop prý nenapomohl válce; Stalinův teror je prý ospravedlnitelný; rozpad totalitního SSSR byl prý chybou; atd.

Stranou ponechávám další činitele, které by mohly mít nepříjemné následky na naši ekonomiku: možnost další uprchlické a migrační vlny, anexe další části Ukrajiny Ruskem po již zabraném Krymu v roce 2014, možnost vstupu ruských vojsk do Běloruska. Existuje i riziko střetu USA s Čínou přivlastňující si Čínské moře, i možnost invaze Číny na demokratický Tchaj-wan.

Má stát nějaké plány?

V době prudkých či dlouhodobých propadů ekonomiky, pokud zároveň selhává funkce státu vedeného osobami zajímajícími se víc o svou moc a bohatství než o rozvoj společnosti, se silně zvyšuje riziko skluzu do nouze, chaosu a neštěstí s následným příchodem nějaké formy -ismu.

To už nám dějiny ukázaly – příkladem je komunistický převrat v Rusku 1917 či nástup Hitlera 1933. Ne vždy společnost projde dějinným zvratem se ctí, bez krve a útlaku, jen za cenu snížení životní úrovně.

 

 

Doba (i kvůli covidu, jenž odhalil slabiny státu) je složitá, pokles ekonomiky doprovázený zchudnutím mnoha vrstev obyvatel již začal, s tímto vývojem přichází ruku v ruce strach a nervozita. Lidé se dnes nezadlužují z nerozvážnosti a rozmaru, ale aby měli na živobytí a nájem. Stát není schopen tuto chudobu ani pojmenovat, kvantifikovat, natož zajistit, aby víc a více lidí nemířilo pod vodu a aby těm, kdo se již potápějí, koncepčně pomohl.

Právě kvůli tomuto vývoji může narůst riziko, že se ve společnosti něco „otřese“ a přijde další krysař s píšťalkou. Zoufalí lidé se chovají jinak než ti, kterým v daný okamžik nic nechybí. Můžeme se nějakého režimu beroucího svobodu dočkat?

Po zkušenostech s neschopností vlády mít připraveny včas různé detailní varianty řešení pandemie je na místě se ptát:

Existují v nouzových plánech tohoto státu postupy, co se bude dít, pokud by ekonomika padla v důsledku všeobecné evropské (světové) krize anebo války, popřípadě v důsledku další pandemie, rozsáhlé živelné katastrofy nebo opakované těžké neúrody dané kombinací sucha, povodní, plísní a škůdců nikoli o 10 %, ale třeba o 25, 30 či 40 %?

Jak by stát reagoval, kdyby došlo na opravdový plošný hlad, stav, kdy by se lidé začali bát o svoje holé přežití?

Jak v dobách hladomoru

Co by stát učinil, pokud by nebyl schopen zajistit zdravotní péči o akutní případy? Ani o jedince s celoživotními nemocemi, kteří by bez drahé léčby byli odsouzení k vleklému umírání a k živoření, protože by kvůli svému stavu neobstáli v nastupující džungli?

A kdyby krajem táhly loupeživé hordy kdysi spořádaných spoluobčanů, nyní lidí odhodlaných přežít za jakoukoli cenu? Loupeže, vraždy, znásilňování, mučení – prostě zákon silnějšího, rozvrat duše národa, jak to známe třeba z různých katastrofických románů. Přejme si, aby se nic takového nestalo, ale: Unesly by tento vývoj státní struktury, pokud by ještě existovaly? Přerod spořádaného občana v krvelačnou běsnící bestii bývá rychlý a krátký. Dokazují nám to mnohé války a občanské války, doba komunistického násilí v SSSR, hladomory i časy po komunistickém puči v únoru 1948.

Odvážil by se stát v případě obzvlášť drtivé situace bez světla na konci tunelu lidem odsouzeným ke smrti hladem, navíc se potácejícím uprostřed nelítostné řeže, nabídnout důstojný odchod ze života? Existují studie s tímto extrémním zadáním? Řídili bychom se podle hesla „pomoz si, jak umíš, vraždi, anebo skoč z mostu“? Tu myšlenku neberte za přitaženou za vlasy. V SSSR v dobách hladomoru docházelo ke kanibalismu a sebevraždám např. starších lidí.

Je k dispozici plán, jak by se zachovaly silové složky státu, kdyby došlo na nejhorší? Ochraňovaly by společnost? Nebo by nakonec jednotlivci v uniformě chránili jen sami sebe a svou rodinu, či by se rovnou stali, vyzbrojení a vycvičení, zárodkem band rozsévajících krutosti a smrt?

Může to znít všechno jako fantasmagorie, ale stát by měl být aspoň teoreticky připraven na různé alternativy. Bohužel zkušenost s covidem ukazuje, že i v takovém extrémním případě bychom asi byli odkázáni na to, zda za premiérem nepřijde „někdo z ulice“ s excelovou tabulkou zobrazující cosi, co stát měl vědět, avšak nevěděl?

Nic nepřivolávám. Nechci být pesimista, nechci strašit. Jen uvažuji a kladu záměrně krajní otázky, které mi tu a tam vytanou na mysli již léta. Doba covidová mě teď přiměla se o své myšlenky podělit.

Z čeho roste totalita

Dlouhodobá krize nehrozí jen pádem životní úrovně, ale jak jsem již napsal výše, i příchodem nějaké formy -ismu, pokud zároveň selhává funkce státu. A ta již selhává. Stát nezvládá covid, premiér dosazuje do významných pozic své lidi, kteří mu pak umožňují porušovat a obcházet zákony, premiér se nezodpovídá z přehmatů, procházejí mu, stát nepomohl přiměřeně těm, jimž zakázal obživu, mizí nezávislá média, atd.

Když jsem napsal knihu Nezhojené rány národa (vyšla v roce 2012) věnovanou rodinám muklů a muklům, též úvahám např. o příchodu totality, dost lidí mě kritizovalo: „Proč se zabývat minulostí? Hleďme do budoucna!“ Vysvětloval jsem v různých článcích, i zde na HlídacíPes.org, že mít v povědomí nedávnou pochmurnou historii národa je dobře ze dvou důvodů.

Prvně: vědět o údobí, kdy Čech ničil Čecha, je slušností následujících generací vůči těm předchozím, ničeným.

Za druhé: kdo pochopí, jak a z čeho nenápadně vyrostl nacismus a komunismus a jak poté vzalo vše rychlý nezadržitelný spád, spíše rozpozná náznaky nově se formujícího autoritářského režimu. A pokud již nějaký znesvobodňující systém převládne, spíše se znalý člověk udrží na straně světla.

Řekl bych, že nastává doba, kdy je potřeba se začít pozorně dívat kolem sebe, zda k nám současná krize nezavane stín.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

4 komentáře

  1. Václav Čech napsal:

    Chce se mí říct :“ Helejte, pane Vejražko, nemalujte čerta na zeď !“ Vše bude jednak záležet na lidech v politice, jestli budou schopni přijít s rozumným řešením, jak předejít katastrofickým scénářům, které jste nastínil. Dále na představitelích států evropské unie, jak dalece budou schopni spolupracovat na vytváření podmínek, které by mohly zabránit podobným dopadům krize v celé Evropě. Ano nebude to jednoduché, ale přesto doufám, že zde bude většina, která nebude chtít návrat jakékoli diktatury. Jsem přesvědčen, že naděje je jedině ve spolupráci Evropanů bez ohledu na národnost.

  2. A. S. Pergill napsal:

    Poměrně primitivní výpočet ukazuje, že Česko se bez dalších jaderných zdrojů neobejde, zejména pokud hrozí, že nám za pár let Brusel zakáže uhelné elektrárny. OZE jsou naprosto bezcenné (dodávají elektřinu v podstatě chaoticky) a šíleně drahé (za dotace provozu toho mála, co máme by už stála jaderná elektrárna a produkovala elektřinu v době, kdy je jí zapotřebí a ne tehdy, když náhodou svítí slunce nebo fouká vítr. Krysař spíš přijde tehdy, když elektřina (mimo přetoků z větrných parků v Německu) nebude, s příslušnými dopady na ekonomiku, od řemeslníka až po továrny s tisícovkami zaměstnanců (tedy, pokud ještě nějaké v té době budou). A pokud jde o nastupující totalitu – reálně nám hrozí dvě a obě charakterizuje zelená barva. A obě mají podporu z Bruselu.

  3. petrph napsal:

    Sice naprosto správné otázky, jenomže právě dnešní stav ukazuje odpověď. Stát samozřejmě tu variantu má, a už jí skoro rok s letní přestávkou používá. Vyhlásil „prostě“ dlouhodobě nouzový stav.
    V čem je samozřejmě otázka, zda tím vyřeší v článku popsané katastrofické případy. Což tedy, jak se rovněž dlouhodobě ukazuje, není to jeho věc, to je na riziko občanů, jestli je někdo pomorduje, nebo vypálí dům, tak ať si to pak řeší řadu let s nejistým úspěchem u nezávislých soudů.. :)))

  4. František Balco napsal:

    Největším nebezpečím pro všechny je nehnout se ze svého pohledu na svět.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *