Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Länsmuseet Gävleborg, zdroj

Lesk a bída zkrácené pracovní doby

2. DÍL SÉRIE TRH PRÁCE V 21. STOLETÍ. Trh práce zažívá dramatické změny. Jeho dnešní podoba je determinována posunem těžiště ekonomiky od zemědělství k průmyslu a vznikem masové produkce; zítřejší, postmoderní obraz nadiktuje přechod od průmyslu ke službám, automatizace a naše (ne)schopnost na tyto a další výzvy odpovědět. Podrobnosti diskutovali analytik PPF banky Luboš Mokráš a ekonomka Ilona Švihlíková. Jako tradičně nabízíme hlavní teze doplňované o expertní ohlasy.

Teze 1:

V současnosti se prolíná několik trendů, které zásadním způsobem mění trh práce. Zažíváme chaos, ve kterém ústřední roli hrají moderní technologie. Ty mají disruptivní povahu, jinými slovy narušují to, co jsme znali jako klasický trh práce respektive jeho fungování. Tento chaos ještě nějakou dobu potrvá, na což budou reagovat regulátoři, lidé na to reagují už dnes. Trend automatizace se vším, co k němu patří, je přitom (i z tohoto pohledu) na svém počátku. Dá se tak očekávat jeho masivní posílení a rozšíření. Dopady se pak budou lišit stát od státu – bude záležet mimo jiné na struktuře dané ekonomiky – ale ať už se nakonec prosadí cokoli, bude současná epocha ve znamení hledání, zkoušení, ve znamení dua pokus-omyl. Na jejím konci nás pak čeká jiný svět, jiný trh práce. Minulé vzorce a zkušenosti nám tak moc nepomohou.

Teze 2:

Nejohroženější automatizací budou lidé zastávající méně kvalifikované profese.

teze 2

©©

Dostupné studie z USA například odhadují, že ve střednědobém horizontu může zmizet – a nebo je ohroženo – téměř 50% pracovních míst. Zdaleka to přitom nejsou jen manuální práce, ale právě ty jsou první v řadě. Při snaze najít řešení je třeba začít přiznáním si, že míra nezaměstnanosti ztrácí vypovídací hodnotu. Opticky může v řadě zemí vypadat úžasně, ale skrývá obrovskou masu takzvané pracující chudoby. To se musí řešit – a stát to řeší dávkami nebo potravinovými poukázkami, jako v USA, což znamená, že dotuje nějaký typ podnikání, což je bizarní. Co s tím? Návrhů je řada, od nepodmíněného základního příjmu až po různá sociální zajištění státem. Pokud by se to nicméně “nechalo být,” je to hra s ohněm, hrozil by obrovský sociální konflikt.

Teze 3:

Automatizace nabízí také pozitiva jako je třeba kratší pracovní doba, (i) ta jsou ale s otazníkem. V souvislosti s tím je možné vzpomenout Keynese a jeho úvahy o tom, zda budeme schopni volný čas naplnit smysluplně; zda budeme schopni žít moudře. Stručně, možnost kratších úvazků vyvolává řadu filozofických otázek, ale také jednu praktickou: Zaručí kratší doba bez dalších změn dostatečný příjem? Nepracujeme dnes tolik pro to, abychom měli z čeho žít a ne (jen) kvůli workoholismu? Pracovně-úsporné technologie totiž znamenají to, že čím dál tím více kapitálu nahrazuje práci, což povede k tlaku na snižování mezd. V této souvislosti je pak třeba se jednak ptát na to čím by se živila ta část populace, která by byla mimo, a jednak jestli by se i ta část, která by na pracovním trhu zůstala, mohla uživit (a jak).

Celý rozhovor analytika PPF banky Luboše Mokráše a ekonomky Ilony Švihlíkové si můžete poslechnout ZDE.


Diskuze očima Luboše Mokráše

Trh práce se kvůli postupující automatizaci mění už řadu let a jsou silné důvody pro předpoklad, že se tempo těchto změn ještě zrychlí a že tyto změny budou zasahovat stále širší spektrum profesí.

Důležité je, že už nejde a nepůjde jen o klasické dělnické profese („modré límečky“), ale ve stále větší míře i o duševně pracující („bíle límečky“). Týká se to mimo jiné i státní správy, kde je vzhledem k jejímu charakteru (velké množství rutinní byrokracie) prostor pro digitalizaci a následnou automatizaci jistě velký.

Jak píše Věra Venclíková, může tím dojít k vytvoření prostoru pro to, aby státní správa místo provozní rutiny řešila problémy, mimo jiné problémy vyplývající z postupující automatizace a následné ztráty pracovních míst. A hned nabízí i inspirativní příklad řešení problému ztráty klíčového zdroje pracovních míst v americkém Jacksonville.

Jak ale uvádí řada dalších diskutujících, problémy transformace tentokrát pravděpodobně budou hlubší a rozsáhlejší a jejich řešení tím pádem obtížnější. Pro řešení otázky kterým směrem se vydat se budeme muset zamyslet nad zásadními otázkami náplně lidského života a rozdělování bohatství vytvořeného společností.

Tento aspekt dobře shrnuje zejména Helena Horská – klíčem je zajištění zapojení lidí do aktivního ekonomického a společenského života, včetně zajištění mezigeneračního přenosu pozitivních modelů chování.


Lesk a bída rekordní zaměstnanosti

V prvním dílu série TRH PRÁCE V 21. STOLETÍ diskutovali hlavní ekonomka České bankovní asociace Eva Zamrazilová a ředitel makroekonomických analýz ČSOB Petr Dufek. Expertní diskuzi nad jejich tezemi shrnula Eva Zamrazilové následovně.

Máme nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, ale také nejnižší podíl částečných úvazků. Je něco shnilého ve státě českém?

Anomálií  drtivé převahy plných úvazků v Česku trpí především rodiče, kteří chtějí sladit práci a výchovu dětí.  Zaměstnanci ani zaměstnavatelé nicméně nestojí o částečné úvazky a to kvůli relativně nízkým mzdám a relativně vysokému zdanění práce uvědomíme-li si, že platby za sociální a zdravotní pojištění nejsou ničím jiným než daní s jinou nálepkou.

Z praktického pohledu je pak zřejmé, kde vzniká mzdová diferenciace mužů a žen – odvíjí se od rekordně dlouhé mateřské dovolené v Česku, kterou si “užívají” v naprosté většině ženy.   Ale i zde platí “There is no free lunch” . Z mikroekonomického pohledu je snížen celoživotní příjem „zodpovědného rodiče,“ z makroekonomického pohledu je pak oslaben lidský potenciál české ekonomiky.

A když už se zaměstnavatelé i zaměstnanci pomalu rozhýbávají k vyšší akceptaci částečných úvazků  a vyšší flexibilitě pracovních vztahů, jako například k efektivnímu „homeoffice,“ zákon jim podkopne nohy– s tím, že zaměstnancům,  kteří to nepožadují , bude zaměstnavatel muset hradit nejrůznější náklady.

Korunu demotivačním opatřením by pak dalo progresivní zdanění  příjmů. Odliv mozků do ciziny by byl v jeho důsledku reálným scénářem, který by zcela jistě nepodpořil takzvanou znalostní ekonomiku nebo Průmysl 4.0.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře
  • VŠO
  • Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
  • Asociace exportérů
  • akcente 20
  • EGAP
  • ERSTE
  • Save & Capital
  • Akademický holding
  • HAYS
  • zet
  • Trade News
  • Investiční web