Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Surian Soosay, zdroj

Lesk a bída rekordní zaměstnanosti

1. DÍL SÉRIE TRH PRÁCE V 21. STOLETÍ. Nezaměstnaných je dnes v Česku nejméně v novodobé historii, firmy se tak ve stále větší míře potýkají s nedostatkem pracovní síly. Nepomáhá ani dovoz zahraničních posil, kterých je tu bezprecedentní množství. Jisté zásobárny talentu a energie tu přitom stále jsou, jejich aktivace by si ale vyžádala změny například sociálních pobídek a daní. Podrobnosti diskutovali hlavní ekonomka České bankovní asociace Eva Zamrazilová a ředitel makroekonomických analýz ČSOB Petr Dufek. Jako tradičně nabízíme jejich hlavní teze doplňované o expertní (o)hlasy.

Teze 1:

Aktuální vývoj na českém trhu práce je navzdory některým výzvám pozitivní. Po dvou recesích, které jsme zažili, je fajn, že lidé začínají ekonomický růst pociťovat tím, že mají práci a růst platů začíná zrychlovat – a nejde o průměr, ale medián v jednotlivých odvětvích nebo dokonce profesích. Trh práce, byť vykazuje dle aktuálních statistik i v celoevropském srovnání excelentní výsledky, se přitom ještě nepřehřívá (říká Dufek, podle Zamrazilové k přehřívání dochází). Zažíváme cyklické oživení ekonomiky a zároveň čelíme strukturálním problémům. To znamená, že tu máme zaměstnavatele, kteří nemohou najít nové lidi; a ti mají tři možnosti. Zaprvé, mohou zvýšit motivaci, zvýšit mzdy, což už se děje. Zadruhé, mohou získat zahraniční dělníky. To je dnes velmi oblíbené, v Česku dnes pracuje nejvíce cizinců v historii. A třetí možnost je najít jiný obor nebo formu podnikání, případně přistoupit k automatizaci. Firmám přitom nakonec nezbývá nic jiného, než se vydat poslední zmíněnou cestou.

Teze 2:

Navzdory rekordně nízké nezaměstnanosti jsou tu (nevyužité) zásobárny lidí. Na jedné straně máme podle Úřadu práce skoro 400.000 nezaměstnaných, na straně druhé je podle statistického úřadu nezaměstnaných, kteří jsou schopni a ochotni během 14 dnů nastoupit do práce, zhruba 180.000. Stručně, máme tu jistý rezervoár v podobě nezaměstnaných; otázkou je jestli jsou tito lidé mitovováni k tomu, aby do práce nastoupili. (Dufek v této souvislosti kritizuje primárně příspěvek na bydlení.) Druhým rezervoárem jsou lidé, kterým by se hodil částečný úvazek. Česko právě v tomto silně zaostává, dlouhodobě jsme nejhorší v celé Evropě a to navzdory tomu, že dnes máme nejnižší nezaměstnanost. Proč? Částečně proto, že lidé částečné úvazky nechtějí, odměna za ně není nijak zajímavé. Hlavně je to ale proto, že zaměstnavatelé nejsou motivováni k tomu, aby podobná místa zřizovali. Systém je totiž dnes z hlediska daní nastavený tak, že je pro firmu výhodnější mít zaměstnance na plný úvazek.

Teze 3:

Trh práce a ekonomiku jako takovou napříště ovlivní mzdově-inflační spirála. Inflace je zpět, dochází ke zdražování potravin, pohonných hmot a dalších základních životních potřeb – a to se do mezd už promítá. Projevuje se to především v oblasti služeb, je to vidět na cenách v kadeřnictvích a za další služby, kde cena práce tvoří podstatnou část daného produktu. A mzdy i napříště budou určitě pohánět růst cen. Ostatně, Česká národní banka si něco podobného sama přála a prostředí nakloněné rychlejšímu růstu cen vytvářela od zavedení devizových intervencí. S tím se musíme smířit, inflace se bude pohybovat nad dvěma procenty. Na druhou stranu ale mzdy rostou nikoli o dvě, ale dnes už zhruba o pět procent a v některých profesích dokonce o více, než deset procent. Toto by měla být dostatečná záplata pro větší část zaměstnanců, která přispěje k tomu, aby tu inflaci příliš necítili. Musíme přitom doufat, že se centrální bance v přechodovém stádiu podaří udržet inflaci pod kontrolou.

Celý rozhovor hlavní ekonomky České bankovní asociace Evy Zamrazilové a ředitele makroekonomických analýz ČSOB Petra Dufka si můžete poslechnout ZDE.


Diskuze očima Evy Zamrazilové

Máme nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, ale také nejnižší podíl částečných úvazků. Je něco shnilého ve státě českém?

Anomálií  drtivé převahy plných úvazků v Česku trpí především rodiče, kteří chtějí sladit práci a výchovu dětí.  Zaměstnanci ani zaměstnavatelé nicméně nestojí o částečné úvazky a to kvůli relativně nízkým mzdám a relativně vysokému zdanění práce uvědomíme-li si, že platby za sociální a zdravotní pojištění nejsou ničím jiným než daní s jinou nálepkou.

Z praktického pohledu je pak zřejmé, kde vzniká mzdová diferenciace mužů a žen – odvíjí se od rekordně dlouhé mateřské dovolené v Česku, kterou si “užívají” v naprosté většině ženy.   Ale i zde platí “There is no free lunch” . Z mikroekonomického pohledu je snížen celoživotní příjem „zodpovědného rodiče,“ z makroekonomického pohledu je pak oslaben lidský potenciál české ekonomiky.

A když už se zaměstnavatelé i zaměstnanci pomalu rozhýbávají k vyšší akceptaci částečných úvazků  a vyšší flexibilitě pracovních vztahů, jako například k efektivnímu „homeoffice,“ zákon jim podkopne nohy– s tím, že zaměstnancům,  kteří to nepožadují , bude zaměstnavatel muset hradit nejrůznější náklady.

Korunu demotivačním opatřením by pak dalo progresivní zdanění  příjmů. Odliv mozků do ciziny by byl v jeho důsledku reálným scénářem, který by zcela jistě nepodpořil takzvanou znalostní ekonomiku nebo Průmysl 4.0.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře
  • VŠO
  • Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
  • Asociace exportérů
  • akcente 20
  • EGAP
  • ERSTE
  • Save & Capital
  • Akademický holding
  • HAYS
  • zet
  • Trade News
  • Investiční web