Do Hasaky vjíždíme už za tmy. Veřejné osvětlení nefunguje, jako ostatně nikde na Rojavě. Nemáme ale tak velký problém najít to, co hledáme – staré rodiče vojáka YPG, který s námi byl na frontě u Al Howl.

Byt, do kterého vstupujeme, je více než skromný, vlastně jen jedna místnost a přes dvorek koupelna, kde je zima jako v morně. V hlavní místnosti běží televize s netradičním programem – scény filmu vypadají, jako by šlo o historický film z dob Ježíše Krista nebo raných bojů za šíření islámu, ovšem všichni aktéři třímají v rukou kalašnikovy. Jako kdyby film zosobňoval Islámský stát a jeho ideologii zamrzlou v raném středověku kombinovanou s moderními zbraňovými systémy…

Stará paní nás políbí na obě tváře a zmizí v maličké kuchyňce, aby nás pohostila čajem a něčím, co vypadá jako naše vánoční cukroví. Nechtějí z bezpečnostních důvodů říci svá jména a rozhovor nesmíme ani natáčet.

Reportérky Lenka Klicperová a Markéta Kutilová se po půl roce vrátily do míst zasažených tvrdými boji s Islámským státem na severu Sýrie a ve městě Kobaní. Z únorové cesty napsaly pokračování své úspěšné prvotiny „Islámskému státu na dostřel II.“ Kniha líčí dramatické zážitky i život obyčejných lidí na dosah fronty. Autorky také založily veřejnou sbírku SOS Kobaní na pomoc lidem ve válkou rozvráceném kurdském městě.

S jejich svolením publikujeme vybrané pasáže knihy.

---

“Před válkou jsme žili velmi šťastně. Měli jsme dům, čtyři děti, já rodinu živil jako řidič, k tomu jsme měli pole a sad. Naše vesnice Tel Shamiran byla křesťanská. Ale žili jsme v klidu a míru s ostatními etniky i náboženstvími,” začíná svoje vyprávění pětašedesátiletý muž s těkavýma očima. Ve své vesnici už nežije, zmocnili se jí teroristé z IS.

ČTĚTE TÉŽ: Syrské město Kobaní bylo peklem na zemi. Teď povstává z popela

Manželé jsou asyrští křesťané a stejně jako stovky jejich souvěrců zažili únos a zajetí islamisty. Asyrští křesťané jsou potomky semitského národa žijícího v severní části Mezopotámie. Křesťanství přijali už v 1. století n.l. Základem jejich jazyka je aramejština – původní jazyk Bible. V Sýrii jich žije kolem milionu, stejně jako v sousedním Iráku . V obou zemích se stávají oblíbeným terčem islamistů z IS – často jako zdroj majetku a výkupného.

10 milionů pro IS

“Když začala revoluce proti Asadovi, měli jsme všichni velké naděje, jak bude ze Sýrie demokratická země a vše bude lepší. Jenže pak v zemi nastal zmatek a my jsme pochopili, že jako minorita se musíme bránit sami. Už v roce 2012 jsme zavedli v naší vesnici domobranu. Každá rodina si pořídila zbraň. Střídali jsme se na stráži. Já jsem byl šéfem domobrany,” popisuje starý pán nedávnou minulost. Jeho žena vedle něj přikyvuje.

K osudné změně v jejich životě došlo 22. února 2015. Ve tři hodiny ráno zaútočil na jejich vesnici Islámský stát. Přijeli ve velkých vojenských autech. Vesničané se s nimi snažili bojovat, ale se svými kalašnikovy neměli žádnou šanci. Ve vesnici tehdy žilo 120 lidí včetně dětí. Jakmile islamisté vesnici ovládli, shromáždili všechny ve velké hale, která dříve sloužila jako svatební síň.

“Pak nás všechny naložili do autobusů a odvezli do města Šadadi, které bylo pod jejich kontrolou. Rozdělili nás. Muže a ženy zvlášť. To bylo na dlouhou dobu naposledy, co jsem viděl svoji ženu,” pokračuje muž a zadívá se přitom na vedle sedící manželku. Ta má zrak sklopený k zemi a mne si prsty u rukou.

“Nevěděli jsme, co se bude dít. Měli jsme strašný strach. Rozdělili nás na skupinky po 15 lidech a zavřeli do několika domů. Dvakrát denně nám podstrčili jídlo pode dveřmi. Mohli jsme jen na záchod. Ani jsme je neviděli, nemohli s nimi mluvit, na nic zeptat. Takhle jsme přežívali půl roku. Pak jednoho rána přišli a přečetli jména 22 lidí – 12 mužů a 10 žen. Byl jsem mezi nimi. Byl jsem si jistý, že jedeme na popravu. Všichni propuštění byli staří nebo nemocní lidé. Moje žena byla také v této skupině, viděli jsme se tak poprvé po šesti měsících.”

A to už se vyplatí…

Odvezli je do Hasaky a řekli, že se musí postarat, aby sehnali výkupné za ostatní. Jinak je zabijí. Řekli si o 50 tisíc dolarů /1 300 000 korun/ za jednoho. Celkem věznili na 220 lidí, i z dalších vesnic. Propuštění křesťané se tedy pustili do práce.

“Každý měsíc někoho pouští, podle toho, jak se nám daří vybírat na výkupné. Ještě nám zbývá vyplatit posledních 45 lidí – většinou mladých,” vysvětluje muž.

Podle něj radikálové křesťany nezabíjí právě proto, že vědí, že tato náboženská skupina je bohatá a hlavně solidární. Sbírky na zaplacení výkupného za zajaté křesťany se konají po celém světě. V době, kdy tuto knihu dopisujeme, už byla na účet asyrské církve v iráckém Erbilu složena potřebná částka a všichni zajatí byli propuštěni.

Islámský stát si tak přilepšil částkou přesahující 10 milionů dolarů. A to už se vyplatí…