Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Foto: Profimedia
,

Konspirace versus inkvizice. Majitelé „jedné pravdy“ se vzájemně považují za idioty

ROZHOVOR. Takzvaní bojovníci proti dezinformacím se mnohdy dopouští toho, čeho jejich údajný nepřítel – rozdělení na my a oni. Podle religionisty Jana Kozáka z badatelské skupiny Konspiritualita jsme v zákopové válce, která nikam nevede. „Vše nelze vysvětlit fakty a racionalitou. Naše motivace je založena na citech a tužbách, na ty se musíme zaměřit,“ říká.

Jan Kozák, foto: HlídacíPes.org

V kontextu dezinformací se často mluví o hybridní válce, boji proti dezinformacím, obecně o hrozbě. Udělali jsme hrozbu z něčeho, co podle vás ve skutečnosti taková hrozba není?

Přestože je nepochybné, že třeba Rusko pracuje na šíření svého světonázoru formou placených médií třeba i trollích farem, jejich efekt je obvykle přeceňovaný. Naprostá většina konspiračních narativů a takzvaných dezinformací není orchestrovaná zvenku, případně – a to se často přehlíží – je nepřejímáme ani tak z Ruska, jako spíš z USA, z takového toho „Trumpovského“ podhoubí.

Podstatné ale je, že se uchytí jenom narativy a obrazy, které rezonují s něčím v nás. Na tohle je třeba zaměřit pozornost: Proč zrovna tohle rezonuje? Na jaký společenský nebo politický problém to poukazuje? Naopak snaha identifikovat nějakého velkého zlého aktéra na pozadí všech dezinformací a tím je odvysvětlit je vlastně sama o sobě konspirační teorie. To bych rád zdůraznil. Konspiracím nevěří jenom antisystémoví lidé, ale také systémoví lidé – ti, co vidí za vším ruské špióny a všemocného hackera Putina. Který ve skutečnosti prostě tak všemocný vůbec není, jak můžeme moc pěkně vidět v poslední době. 

Iluze bájných trollů a elfů

Z diskusí v rámci mediální a ověřovací komunity mám někdy pocit, že se její někteří zástupci dopouští přesně toho, co dělají dezinformace – rozdělení na „my“ a „oni“. 

Ano, je to trochu jako kdyby každá ze stran zápasila se svým vlastním stínem. Na jednu stranu tady máme konspiracisty, kteří jsou zcela přesvědčení, že celý systém je jen podvod, klam a faleš, což je jistým způsobem otravné, protože to nedává moc prostoru se z této pozice nějak pohnout. Cokoli jim nabídnete, tak se dozvíte, že i to je součástí systému a snaha je zahnat do pasti. 

Oproti tomu ale stojí skupina těch takzvaných bojovníků proti dezinformacím nebo konspiračním teoriím, kteří mají přezíravý, soudcovský nebo až inkvizitorský postoj. Jako by byli majiteli faktů a pravdy, která podle nich funguje jednoduše: buď fakta máte, nebo nemáte. A my je máme, takže vám to teď nandáme. Tím nechci říct, že fact-checking nemá svou důležitou úlohu, třeba je fakt dobře, že někdo kontroluje, jestli politici nelžou. Ale mávání fakty se stalo samo určitým rétorickým trikem jistého druhu lidí. 

Už od šedesátých let se v teorii vědy opakuje, že čistá fakta neexistují, vždy jsou zatížena teorií nebo ideologií toho, kdo se jimi zaštiťuje, vždy jsou selektovaná, vždy je z nich poskládaný nějaký příběh nebo obraz, který se někomu hodí do kapsy. Normální člověk to takhle explicitně neví, ale vlastně to tuší. A reaguje na to nedůvěrou k faktům jako takovým a k lidem, kteří se postavili do role strážců faktické pravdy.

Což paradoxně může ty, kteří konspiracím věří, utvrdit v jejich postoji…

Umím si představit, že za takovou povýšenost někteří lidé schválně věří těm nepravdivým věcem. Třeba já to na sobě rozhodně cítím. Když mi někdo povýšeně cpe nějakou jedinou pravdu, mám tendenci se vzpříčit a prostě jako neposlušný mezek schválně dělat pravý opak. Určitě v tom nejsem sám. Strašně podceňujeme roli emocí, pocitů a existenciální nastavení lidí. 

Stále přemýšlíme o věcech skrze fakta a racionalitu, ale většina našeho života není racionální navigace mezi fakty. Žijeme naše životy skrze vyprávění a emoce. Veškerá naše motivace je založena na citech a tužbách a vůbec ne racionalitě. Racio je služka emocí. Rozum nám pomůže se efektivně dostat tam, kam chceme, ale emoce, tužby, sny a představy jsou to, co nám říká, kam se vůbec chceme dostat. 

Není i ten takzvaný boj proti dezinformacím často hnán emocemi?

Já bych řekl, že je příjemné mít podobně jako dobrý policista pocit, že hájím správný civilizovaný svět proti černému ohrožujícími bahnu iracionality. Je to vlastně boj světla proti temnotě. Elfové proti trollům – a ejhle, přesně tuhle mytologii tu máme explicitně vyjádřenou v termínech, které se pro to ujaly. Obecně bych si pozorně všímal té silné rétoriky, která kolem konspirací a dezinformací je rozvíjená a je živená evidentně silnou emocionalitou. Je to fenomén takzvané morální paniky. 

O konspiracích se v rámci této vyhrocené rétoriky mluví stejně jako o sektách, drogách nebo nakažlivých nemocech. „Tetička propadla konspiracím, jak ji můžu pomoct?“ Je to patologizace toho fenoménu, která ničemu nepomáhá, jenom vytváří společenské stigma, které situaci zhorší. Začnu tetičku vnímat jako nějakého „mentálního malomocného“, který propadl temnotě. Přitom takhle patologizovat by se dalo úplně cokoliv a historie nám dává mnoho příkladů. Třeba křesťanská víra nebo počítačové hry nebo ekologický aktivismus. Jakmile to patologizujeme, jenom jsme vyrobili nepřítele, se kterým se už nedá mluvit, kterého je třeba jen odstranit.  

Od filmu ke konspirativnímu myšlení

Jak jsme se do takového stavu, kdy jsou konspirace společenský problém, dostali?

Konspirační myšlení se postupem času stalo široce sdíleným vzorcem. I toho, kdo není konspiracista, napadnou konspirativní myšlenky. Je to velmi prominentně obsažené ve filmech a seriálech – zvlášť devadesátky na tohle byly úplná žeň. Rádi o tom vtipkujeme. To ale znamená, že to máme v hlavě. Je to vzorec, kterým myslíme. Stačí málo a vtip přestane být vtipem. Ve chvíli, kdy se pro nějakou část společnosti situace stane obtížně snesitelnou nebo jejich odcizení od systému dostoupí nějaké míry, tak ten latentní vzorec najednou vystoupí do popředí a to se budeme divit, odkud se to vzalo. A reakcí na to od systémové části společnosti je samozřejmě zděšení. A v některých případech dokonce podobně konspirační představy o tom, že za všemi konspiracisty se skrývá nějaký zlý šiřitel, co za ně může. 

Takže takhle se podle vás dostáváme do stavu rozdělené společnosti?

Řekl bych, že ano. Samozřejmě situaci ještě výrazně zhoršuje web 2.0 a systém ozvěnových bublin, kdy se lidé jen utvrzují ve správnosti svých názorů bez toho, aby se pokusili pohlédnout na svět jinýma očima. Jsme ve stavu vyhrocené duality. Jedni čtou, já nevím, třeba zrovna web HlídacíPes.org, a druzí zase věří divokým konspiračním teoriím, jako jsou mimozemšťané nebo reptiliáni. Obě strany se považují za ty, kteří prohlédli pravý stav věcí, a považují druhou stranu za idioty. Výsledkem je zákopová válka, která k ničemu nevede. To je bohužel současná situace. Lidé nevědí, co s tím, protože „deratizace“ pomocí „debunkingu“ prostě nefunguje. Já tvrdím, že je důležité se podívat na přechodové formy. Hledat, co je tím chybějícím mostem mezi oběma tábory.  

Co tím myslíte?

Myslím tím hledat mezi „inteligentními konspiracemi“ na jedné straně a „systémovými lidmi ochotnými k reflexi a dialogu“ na druhé straně. Dám vám příklad. Na začátku tisíciletí byl velmi populární film Zeitgeist, takový undergroundový snímek, který šířil myšlenku o tom, jak je finanční systém humbuk postavený na vzduchu, že banky půjčují virtuální peníze, které neexistují a nejsou zhmotněné ve fyzickém světě a už vůbec nejsou kryté zlatem. Jde tedy o jistý kreditní systém, kdy každý má pocit, že něco má, ale nemá vůbec nic. A zajímavé je to, že to je samozřejmě do jisté míry pravda a je to v něčem trefná kritika systému. Vyjadřuje jistou hlubší emoci, která zpochybňuje to, v jaké iluzi to vlastně žijeme a jak nás ta iluze jednoduše ovládá. Najednou je svět jen lidská hra, ve které malé procento lidí bohatne a většina ostatních jsou jen figurky voděné za nos. Díky této řekněme inteligentně formulované konspirační teorii můžeme zahlédnout na jejím pozadí ty skutečně silné teze, ze kterých vychází – je to kritika našeho finančního systému, kritika globalizace atd. A to jsou věci, o kterých bychom se měli bavit, protože jsou to reálné významné problémy. 

Víra, že žijeme v počítačové hře

S tím voděním za nos mi to připomnělo film Truman Show a představu, že jsme součástí filmu nebo počítačové hry, ze které se musíme dostat…

Je zajímavé, že tyto filmy typu Truman Show, Smrtihlav nebo Matrix jsou všechny z období okolo roku 2000. Říká se jim gnostické filmy, protože připomínají starověký gnosticismus. Gnostické učení v zásadě říkalo, že svět, v němž žijeme, stvořil zlý bůh, že je to vězení a že cílem našeho života je prohlédnout klam, v němž žijeme, a uniknout z vězení na svobodu. Je to vlastně skoro takový buddhismus, ale navíc s temným bohem, který za všechno může. Gnostici přitom říkali, že tímto temným bohem je Hospodin. Že Bible je vlastně celá špatně, protože je to kniha o tom, jak sloužit našemu vězniteli. Gnosticismus je tedy takové antikřesťanství. Takže ty filmy jsou moderní převyprávění tohoto příběhu. Vypráví o tom, že hrdina žije v neskutečném světě a snaží se z něj dostat směrem jakoby „ven“ a většinou je tam nějaký temný vládce, který se mu snaží v jeho cestě zabránit. Tady vidíme, že zdánlivě vzdálené náboženské kosmologie jsou tady stále s námi, dokonce přítomné v hávu zdánlivě zcela nenáboženském – sci-fi filmy a konspirační teorie. 

A proč se to objevilo právě kolem roku 2000?

To není náhoda. Jde o zásadní moment, kdy konspirační teorie už byly mainstreamově známé, ale zatím nebyly považované za eminentní společenské riziko. V té době například Akta X a hromada dalších filmů byly plné různých konspirací a nikdo neměl problém s tím, že tak tvůrci populaci rozdali spousty námětů na nejrůznější teorie. Je to zároveň hrozně zvláštní moment v dějinách světa: deset let po pádu východního bloku. Čekali jsme ráj, ale nepřišel, místo toho jsme dostali pořádnou dávku neoliberálního kapitalismu. I Západ vlastně dostal tutéž dávku. Nedošlo ke konci historie, který prorokoval Francis Fukuyama, ale namísto toho došlo k neoliberální globalizaci. Bohatí se stali ještě bohatšími, chudí ještě chudšími, státy se staly v podstatě jen manažery obyvatelstva pro potřeby nadnárodního kapitálu. Jistý pocit „uvězněnosti ve falešném ráji“ je přesně ten pocit, který gnostické filmy vyjadřují. A který sdílí s konspiracemi.  

V té době vznikla i řada konspirativních dokumentů o pyramidách, ufonech nebo ďáblovi ovládajícím hudební průmysl, které se běžně vysílaly v televizi…

Už tehdy nad tím někteří lidé kroutili hlavami, ale to bylo většinou všechno. Existovala představa srandovního konspiračního teoretika, který má tabuli s červenými nitěmi, všechno propojené se vším. Ale tehdy ještě pořád šlo spíše o důvod pro zasmání a ne bezpečnostní riziko. Dnes jsou konspirace daleko vážnější téma. 

Dokonalá souhra konspirací a duchovna

Teď trochu přeskočím, ale jak spolu podle vás souvisí spiritualita a víra v konspirační teorie? 

Naše společnost je prolezlá fenoménem alternativní spirituality, teda tím, čemu se dřív říkalo New Age. Přestože je to velmi pestrý proud, má některé nepsané „články víry“. Jedním z těchto článků je představa toho, že příroda, přírodní věci a přírodní národy jsou nezkažené, čisté a zdravé, zatímco všechno umělé a civilizační je nezdravé a znečišťující. Vidíme to všude – od „organických“ výrobků, přes fascinaci šamanismem až po ekologický aktivismus. Já všem těm věcem fandím, jenom tvrdím, že je to víceméně náboženská představa. Součástí té představy je i to, že zemědělství a průmysl jsou okamžiky pádu, podobně jako když v ráji Adam snědl to prokleté jablko. Svět po pádu je zkažený. Všechno technické je prokleté a znečišťující. Hezký příklad je třeba taková paleo-dieta, což znamená, že jíte jen věci, které mohli jíst lidé před zemědělskou revolucí. Vracíte se do nedotčené doby před prvními městy a prvními zoranými poli a jíte jen borůvky a maso. Je to proto, že součástí vyprávění je, že civilizace je zkažená a naše těla na to vůbec nejsou stavěná. Proti tomu stojí příroda, která je harmonická a nádherná. 

No dobře, ale není snad pravda, že leckterý produkt civilizace je zdraví škodlivý?

Máte naprostou pravdu, stejně jako leccos v přírodě je pro nás nebezpečné a škodlivé. Jednotlivé případy je třeba prověřovat jednotlivě, ale tady je právě pointa v tom mytologickém obraze čisté přírody a zkažené civilizace. To je postoj třeba Wima Hoffa a dalších. Prostě naše přirozenost, naše tělo, a proti tomu zkažená genetická manipulace, chemikálie a tak dále. To vše je součástí jednoho velkého narativu – kontrastu. Funguje to jako trychtýř, který spoustu lidí staví do této antisystémové pozice, protože ve chvíli, kdy věříte v sílu svého těla a sílu přírody a proti tomu postavíte civilizaci se zkaženými produkty, tak mezi těmi zkaženými produkty najdete kromě geneticky zmanipulovaných potravin i geneticky zmanipulované viry nebo geneticky zmanipulované očkování a nejrůznější další věci, lékařské postupy, které dramaticky zasahují do těla prostřednictvím moderních technologií, to všechno spadá pod pojem „zkažená civilizace“, které je třeba nějakým způsobem čelit. A tady už nejsme daleko od té konspirační kosmologie: začínáte v egu jako pozitivní přístup ke světu, a pak bojujete proti zkažené civilizaci, kterou ovládá někdo v pozadí, ať už je to farmaceutický průmysl, nebo něco jiného. Ale můžete jít dál a místo farmaceutického průmyslu můžete zjistit, že to jsou reptiliáni, zvlášť pokud máte sympatie k esoterismu a představa neviditelných nebo jinak magických bytostí je pro vás něco normálního. Koneckonců pokud existují andělé a vědomý superorganismus Gaia, tak proč ne reptiliáni?

Připadá mi, že důvěra v konspirace je spíše negativní: někdo nám lže, spiknutí, snaha škodit. Kdežto spiritualita je spojená často s pozitivním nahlížením na svět, přírodu, sebe, okolí. Jak to vnímáte vy? Není to propojení trochu paradoxní? 

Řekl bych, že naopak, je to „match made in heaven“: konspirace a spiritualita jsou pozoruhodně kompatibilní. Konspirace nachází zlo v srdci civilizace – temné síly, které řídí politiku a dějiny. Alternativní spiritualita se o politiku nezajímá, zato nachází dobro v srdci přírody, dávnou moudrost Mayů, druidů, zdraví v bylinkách a meditaci. Vlastně se mi zdá, že oba směry se hledaly tak dlouho, dokud se nenašly. Konspiracismus je depresivní, není v něm nic dobrého, nedává žádnou naději, jediné potěšení je rozkrývání dalších konspirací, ale pocit uvěznění zůstává. Na druhou stranu esoterika nebo alternativní spiritualita je sama o sobě až příliš růžově pozitivistická, není v ní žádné opravdové drama. Není schopna uspokojivě vysvětlit zlo, proč věci v životě a ve společnosti nefungují, kromě poněkud vágních vysvětlení, že čakry nejsou ve správné harmonii. Dohromady ale fungují skvěle: shodují se v kosmologii – civilizace zlá, přírodno dobré. Přičemž každá se věnuje přednostně té jedné polovině a vytvářejí vyvážený celek v němž je světlo i stín, zlo je vysvětleno, ale existuje je cesta k dobru, není to beznadějné. Cesta k dobru je cesta k vlastním silám, ale také k silám přírody.  

Věda nemá odpovědi na všechno

To mi připomíná přístup zmíněného Wima Hofa, propagátora specifické metody dýchání v kombinaci s otužováním. Na festivalu Colours of Ostrava letos tvrdil, že když budeme žít zdravě a myslet na naše tělo, tak nepotřebujeme nemocnice. A dokonce ve svých videích tvrdí, že dokáže vyléčit rakovinu…

Inu, tady narážíme na další svár obsažený v nitru naší společnosti. Moderní medicína dosáhla zázraky, ale neřeší zdaleka všechno. Ve svém vědeckém přístupu zachází s člověkem jako kdyby to byl stroj a opomíjí obrovský rezervoár duševna a psychosomatiky. Prostě proto, že se tahle stránka obtížně vejde do toho, jak fungují vědecké experimenty a jejich metodologie. My často u lékaře dostaneme jen pilulky a jdeme domů, jako kdyby šlo jen o chemii, ale na imunitní systém působí spousta vlivů, mezi nimiž psychika, představivost, zážitek a sugesce hrají ohromnou roli. Domorodí šamani nedělali nesmysly, když svým klientům zpívali příběhy, dělali před nimi rituály a podobně. To jsou všechno manipulativní techniky, které obratně zachází s našimi samoléčícími schopnostmi. Co chci říct: díky bohu za moderní medicínu, ale současně i ona je slepá tím, že člověka bere jen jako stroj, kterému stačí vyměnit olej a víc s ním interagovat není třeba. Lidé jako Wim Hof jsou v jakési antitezi vůči současné medicíně a ve svém postoji jsou samozřejmě podobně vyhroceně jednostranní. 

Na celou řadu potíží jako jsou autoimunitní onemocnění, alergie a podobně, jsou účinné nějaké postupy, které normální biomedicína, aspoň tak jak se s ní člověk potkává u normálního praktika, vůbec neřeší. A to už vůbec nemluvím o tom, že i fenomény jako deprese řešíme primárně také jen prášky, které ale vlastně velmi často vůbec nefungují. Ale to nám nevadí, stále si myslíme, že v principu je řešením vždy správná chemická molekula. 

To, co dělají alternativci typu Wim Hof, je, že se jim zjevně podařilo v pár věcech do oblasti psychosomatiky trefit a některým lidem to skutečně může pomáhat a pomáhá s konkrétními problémy. Problém nastává ve chvíli, kdy se tyto figury samy evidentně vyhrocují a svůj postoj prosazují tak, že až odmítají moderní medicínu. To pochopitelně přiláká kritiky z druhé strany spektra, kteří spiritualitu a alternativní metody odmítají a kteří to začnou vyvracet. Obě strany budou majitelé nějaké pravdy, ale diskuze nikam nepovede. Zase budeme rozdělení na ty správné a špatné. 

Myslím, že na to by vám někteří lidé řekli, že nemůžete dávat v médiích prostor pět minut Hitlerovi a pět minut Židům. 

Já myslím, že je to hlubší problém. Je tu ve sporu moderní a postmoderní kosmologie. Moderna věří, že existuje nějaká pravda, a proto má v principu ráda dialog a disputaci a souboj idejí a metod, protože v hloubi duše věří, že se to vytříbí do nějakého optimálního stavu. Že čím víc perspektiv vezmeme v potaz, tím sofistikovanější budeme mít výsledek. 

Proti tomu stojí postmoderna, ta už vůbec koncept pravdy nemá. Jsou jen různé narativy. Jde o to, že my prostě prosazujeme náš. Dávat slovo komukoliv jinému nechceme, protože není pravdy, k níž by se dalo dobrat. Maximálně snahou o dialog dosáhneme toho, že dáme slovo jiným lidem než naši straně a tím umožníme rozšíření konkurenčního narativu. 

Odtud podle mě plynou ty současné tendence cenzurovat, „deplatformovat“. Pokud popřejeme sluchu lidem s příliš jiným narativem, prostě se tím rozředí ten náš. Můj osobní pohled je takový, že postmoderna má pravdu v tom, že se jedná o souboj narativů, ale zároveň jsem přesvědčený, že konečným soudcem všech narativů je „hrot principu reality“, na který se nabodneme a zemřeme, pokud si zvolíme příliš neadaptivní narativ. Mimoto ale máme opravdu velkou svobodu. Kultury minulosti byly velmi pestré a přežily dlouhá staletí střet s hrotem principu reality, i když věřily ve věci, které nám dnes přijdou extrémně ujeté. 

Nedoslovná víra v konspirace

Bavili jsme se o vědeckých metodách, ale když se v debatách o konspiracích argumentuje vědou, často přichází protiargument, že to, co věda teď považuje za pravdu, se může brzy ukázat jako omyl. Je i věda jistý druh víry?

Na to neumím odpovědět jinak než starým dobrým Thomasem Kuhnem, který už v šedesátých letech napsal knihu Struktura vědeckých revolucí. Od té doby ta badatelská diskuze postoupila zase jinam, ale je užitečné o tom takto přemýšlet: existují nějaká vědecká paradigmata, do kterých se vždy vejde jen určitý typ tázání, přemýšlení o věcech a typ způsobu dokladování, který je považovaný za důvěryhodný a správný. V jednu chvíli to ale pak nějakým způsobem přestane vyhovovat, ať už z důvodu proměny společnosti nebo technických možností, a najednou se vynoří nový způsob, který spoustu věcí toho předchozího paradigmatu neuzná. A přestože se do té doby jevily jako neuvěřitelně přesvědčivé, teď jsou to úplné nesmysly. Problém je v tom, že my dopředu nevíme, které věci to budou, a proto je podle mě důležitá i v těch diskuzích jistá pokora.

Co to vůbec znamená „věřit v něco“?

Na základě dost literalistického pojetí víry si myslíme, že to znamená věřit třeba v nějakého trojjediného boha, že máme konkrétní články víry, třeba zmrtvýchvstání, v něž věříme. Ale přitom víra většiny z nás je dána mnohem více postoji a hodnotami, jsou to jakési axiomy o kterých ani nepřemýšlíme. Jako třeba že právě věda má odpovědiv nebo že normální je jíst maso, nebo to, jak nám obrázek osobního štěstí opakovaně vykreslují romantické hollywoodské filmy. 

Pak je tu ještě jiný způsob věření a to je spíš to, že se něco stalo živým symbolem, který neustále používáme, aniž bychom si mysleli, že je to nutně něco reálného. Třeba obraz zombie. Když jsme unavení, řekneme, že se cítíme jako zombie. V noci se nám zdá, že nás zombie pronásledují. O Halloweenu se za ně převlékáme. Jsou na plakátech, ve filmech, deskových a počítačových hrách. Zkrátka nějak tu s námi jsou, i když ne doslova.  

Obojí typy víry se týkají i konspirací. Na nějaké hluboké úrovni odpovídají existenciální orientaci – pocitu, že náš svět ovládají zlé síly. Ale konkrétní povrchová manifestace, ta může být blíž obrazu zombie. Být trefná, ale ne braná doslova. 

Sociologické a antropologické výzkumy opakovaně ukazují, že většina konspiracistů vlastně doslova konspiracím nevěří. Často je vytváří nebo sdílejí proto, aby se stali zajímavými. Dávají je k dobru s ironickým nebo sarkastickým úšklebkem. Nebo s postojem něco na tom může být. To přeci ukázal i výzkum STEMu o šiřitelích dezinformací: motivací často bývá to, aby byli zajímaví nebo aby se blýskli ve své komunitě.

Antropolog Claude Lévi-Strauss se zabýval tím, proč jsou jistá zvířata tak významná v mytologiích některých společností, přestože je nejí nebo s nimi nemají nějakou specifickou interakci. Došel k tomu, že sice tato zvířata nejsou dobrá k jezení, ale jsou dobrá k přemýšlení. Čili jsou nějak zajímavá a jejich zapojení do příběhů funguje tak dobře, protože se dokáží snadno uchytit v lidské mysli. 

A stejně to vnímáte i u konspiračních teorií?

Ano. Konspirační teorie se často prostě uchytí v lidské mysli, protože jsou zajímavé, pošimrají nás na mozku na správném místě. Vyjádří přesně naše pocity. Pro někoho jsou cool a rozvíjejí existující symboliku, takže najednou to do sebe zapadne a v tu chvíli máte chuť to poslat dál. Je to jako když se šíří vtipy nebo memy. Nebo jako se celospolečensky uchytil obraz zombie a žije si vlastním životem. Zjevně do něčeho dokonale zapadl. Má své využití. Dobře vyjadřuje nějakou věc, která dosud v našem arzenálu chyběla. A to vlastně říká – velmi vtipně – slavný konspiracista David Icke: I kdyby ti reptiliáni neexistovali, tak bychom si je museli vymyslet

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře

41 komentářů

  1. A.S. Pergill napsal:

    Věda, pochopitelně, je s to odpovědět na vše, včetně toho, že o určitých otázkách může sdělit, že za současného stavu poznání a při současném stavu instrumentů, které má k dispozici, odpovědět nemůže. Případně, že korektní odpověď je v principu nemožná (viz některé detaily kvantové mechaniky). Problém vidím v tom, že pan religionista považuje za vědu i to, co věda zcela jistě není. Naprostá většina humanitních oborů vedle vědy ani neležela, jiné stačily zdegenerovat a odřízly se od svých základů, které vědecké byly. Filosofie v podstatě přestala být vědou poté, co se od ní vědy odpojily a osamostatnily se.
    A, pochopitelně, konspirace musí zákonitě bujet tam, kde neexistuje jediná správná odpověď. Protože v takovém případě je v podstatě jakákoli odpověď do jisté míry konspirací.

  2. wenkovan napsal:

    Po prvním přečtení mám dojem, že takový článek našim bijcům dezinformátorů, antiwaxerů a antioteplovačů ála JXD a celá parta z Fórumu24 moc radosti neudělá. Ale možná se pletu a jenom konečně přišli na to, že primitivní nájezdy udělají víc škody než užitku a nasadili mazanější taktiku?

  3. petrph napsal:

    Gratuluji, velice přesně popsáno. Přesto bych si dovolil jednu podstatnou poznámku.

    Pořád , i zde dochází k zmatení významu slov, protože se a pořád jako konspirace označují groteskní vyfabulované příběhy o Pánech světa, Spiknutí mocných, a podobně. Jenomže – a jak jsem tu už oponoval minule, tak tomu nebylo ani historicky, a že tehdejší utajované řády měly charakter leda tak neveřejných klubů.

    Zatímco jest zde ještě ten druhý význam konspirace, tedy „a pouze“ jednání, skryté, neveřejné a utajované . A to tedy existovalo vždycky, a na všech úrovních, nejen mezi státy, ale i státu vůči různým opozičním skupinám. Sice tajné, leč popsal ho nikoliv až Gerasimov v roce 2013, ale už Machiavelli v šestnáctém století..
    Tudíž, i když se v článku píše o vzniku funkčních konspiračních megafilmů kole m roku 2000, zapomíná se na to,že filmy inspirované konspirační zápletkou se natáčely už v v desetiletích předtím, a byly žádané, protože popisovaly sice skrytou, leč zcela reálnou součást tehdejší politické scény, Jak mezinárodní, tak i domácí.
    Jen tak z hlavy, názvy filmů si dosaďte sami, atentát na de Gaula, Watergate,.. a mnohé další, i tedy s určitou vymyšlenou , leč zcela reálnou dávkou fikce. Jen tak namátkou, i seriál Profesionálové se natáčel už v sedmdesátých letech..

    Možná, na závěr, poměrně lapidární vysvětlení konspirací lze najít v detektivní povídce Ludvíka Součka, Případ ztraceného suchoplavce. Kde se dva amatérští detektivové pokoušejí zpětně vyřešit historickou záhadu zmizení člověka v Praze, z roku 1891. Vlastně by to nemělo být tak těžké, protože archivované veřejné záznamy, alespoň z novin, z té doby existovaly.. Ovšem, po poměrně dlouhém prostudování tohoto materiálu musí dojít k závěru, že ten člověk žádným „běžným způsobem“ zmizet nemohl, nemohl být zabit, ani unesen, ani neutekl do ciziny. ani neodletěl balónem (jak se domnívala jeho rodina), o tom všem by už tehdy i veřejné záznamy byly. Když už to chtějí vzdát, tak detektiva Anděla napadne vskutku nepříliš složité vysvětlení – při pohledu na akvárium s rybičkami. (nebudu prozrazovat). Leč to je pouze půlka řešení . Ta druhá, abych citoval nepřesně (nemám tu knihu u sebe) „..který z tehdejších vysokých činitelů Prahy měl pravomoc nařídit veškeré informace o tom případu utajit y, a že k tomu důvody měl“. A s tímto předpokladem, už zase nebylo ani po tak dlouhé době nalézt pamětníky, kteří si ještě pamatovali co jim o tom „utajovaném případu“.. vykládali jejich předchůdci,

    • A.S. Pergill napsal:

      Souček se patrně silně inspiroval románem „Bacha, černý paraple“ od A. Bahdaje, který vyšel v KOD o dva roky dříve (a pojednává o podobném problému na světové výstavě v Paříži). Na druhé straně měl už asi za sebou přípravu faktografie ke knize „Nebe plné balónů“ (o historii vzduchoplavby v Česku obecně a na Jubilejní výstavě zejména), kterou vydal o rok později, takže jeho informace o dění kolem balónů v době onoho zločinu jsou velice přesné a věcně správné.

      • petrph napsal:

        Děkuji, za doplnění. Máte určitě pravdu, že Souček v tomto dokázal využít připravovanou faktografii ke své knize o balónech. Nicméně, zmíněná inspirace knihou „Bacha, černý paraple“, jak jsem se jen zběžně podíval na její obsah na Wiki, ta upomíná jinou Součkovu knihu z téhle detektivní série Případ Čerta č. 4. Tam oba detektive uprostřed rozehraného případu zjistí že stojí proti nebezpečné organizované bandě zločinců, pátrajících po ukrytých předmětech z války. Nicméně, neviděl bych v tom nějakou inspiraci, ale právě to že taková díla s konspirační zápletkou ještě z války se tehdy psala a byla po nich poptávka.
        Ono je taky nutné připomenout, že proslulá operace Neptun, kterou zorganizovala naše STB se udála v roce 1964, a na dosti naivní legendě o nacistických bednách v Černém jezeře nachytala celý Západ..

        Zatímco, v případě Případu ztraceného suchoplavce jest to vysvětlení trochu temnější. Je nutné vzít do úvahy vývoj té postavy amatérského detektiva Anděla. Kterého sice Souček v tom prvním případu popisuje jako osamoceného mladého invalidu upoutaného na kolečkovém křesle, jenž má kontakt leda na místní knihovnici – a ta mu obětavě zařizuje výpůjčky knih i novin z jiných knihoven, ze kterých čerpá.

        Ovšem, v těch dalších případech se svému společníkovi odhaluje, jakožto bývalý pracovník státní bezpečnosti, těžce poraněný při jedné z ozbrojených akcí. Svou obětavou předešlou práci popisuje slovy (zase nepřesně )“Přes den jsme honili nepřátele státu a v noci psali ideologické články a přednášky – a nebo naopak“. A že si své kontakty zachoval a dovedl je využít, ukázal i v těm dalších případech.

        Tudíž – z tohoto pohledu, v tom prvním Případu ztraceného suchoplavce – on si mohl, přes své kontakty, získat informace i z neveřejných policejních archivů. Jenomže, ani když v těch to podstatné nebylo, tak mu, právě na základě zkušenosti z jeho práce muselo dojít proč Když dal někdo nahoře pokyn, tak se i tyhle záznamy zničily..

        • A.S. Pergill napsal:

          Kaji se. Spletl jsem si KODovky. Ta, co asi inspirovala L. Součka k případu ztraceného suchoplavce, je „Nezvěstný plukovník“ od M. Soriana. V číslování KODovek je má číslo 91, zatímco Bahdaj 93, byť měl vyjít ten Bahdaj o rok dřív.
          Tam je zápletka prakticky stejná jako v tom suchoplavci, akorát to končí šťastně.
          Musel jsem vlézt ad fontes, protože se mi ten Bahdaj nezdál. Bohužel, KODovky kompletní v knihovně nemám.

  4. Frank Zappa napsal:

    Souhlas, morální panika v těch počátcích opravdu byla přítomna a byla intenzivní, mám na mysli zejména roky 2005 – 2010, kdy začaly na netu fungovat free videoslužby a přes Google Play, Youtube, etc se začaly šířit různé Zeitgeisty, Loose Change – An American Coup, hnutí kolem Rona Paula a mnoho dalších protestních záležitostí, které z amerického internetu náhle vytryskly. Čili zdroj toho byl skutečně za velkou louží a dávno před Donaldem Trumpem. Dneska už je ten původní étos různě zdeformovaný, bagatelizovaný a zapomenutý, je to pouhá stopa minulosti v současné, zahnívající, morálně už zdegenerované a ponížené západní civilizaci. Ale byla to každopádně dobrá škola pro dnešní dobu, kdy psychologické operace a médiální masáže jsou ještě invazivnější.

  5. Martin napsal:

    Zajímavý článek. Naprosto přesně popsaná situace o povýšenosti. Přesně je to vidět v diskuzích na sociálních sítích a jinde. Naprosto tristní situace. Občas tam nahlídnu a sleduji, co se děje. Sám tam nediskutuju, nemám na to žaludek, a nevydržím to déle než pár minut. Je to situace, kdy ty dvě bubliny do sebe tvrdě narazí a prasknou.

    Většinou souboj vlaječkářů. Ukrajinská x česká. A většinou je následkem nechutná diskuze s nádechem žumpy s osobními urážkami.

    Co se týče ukrajinských vlaječkářů některých profilů, mám pocit, že si tam někteří uživatelé dávají ukrajinskou vlajku ne proto, aby vyjádřili podporu napadené zemi, ale proto, že to berou jako vstupenku k tomu, že si mohou dovolit všechno.
    Že používají pravdu jako klacek na ponižování druhých.
    Koneckonců pravdou je, že UA byla Ruskem napadena.
    Pokud se objeví názor někoho s odlišným pohledem, byť je ten pohled třeba jen říznutý dezinformací, nastává okamžité nálepkování, zaškatulkování ,dehonestace, jasný názor na neúspěšný život protivníka, a narážka na případné nízké vzdělání, aniž by ten člověk toho druhého opravdu znal. Problém je, že toho druhého tím opravdu nepřesvědčí, ale navíc ještě utvrdí ve svých názorech. Skoro žádná diskuze nekončí smířlivě – většinou blokace. Sociální sítě dokonávají dílo zkázy v rozdělení společnosti. Pravdou je, že spousta českých vlaječkářů používá zase jenom řeči o hájení zájmů ČR, nálepkuje z druhé strany, a v mnohých případech nesmyslně hájí agresora. Přitom by se v reálném životě ti dva vůbec nepotkali, a nemuseli by se takhle zhádat….

    Pokud tetička nebo maminka věři konspiraci, tak je prostě možné o tématu nemluvit. Ale proč se dnes a denně virtuálně napadají tisíce lidí, co se nikdy neuvidí v reálu, to je mi záhadou….

    • petrph napsal:

      Jestli bych si dovolil, přece o tom „.. že UA byla Ruskem napadena“ nikdo nepochybuje, to je skutečně ta pravda.\
      Ale pak se už se tříští názory v  řadě oblastí. Už třeba proč to Rusko udělalo. Samozřejmě žádný důvod ten útok neomlouvá, ale bylo by dobré ho znát.
      Jak ta válka skončí, přesněji jak reálně může skončit. Nerad sýčkuji, ani šance definitivního vítězství Ukrajiny není příliš velká. Takže se jednat a přijímat podmínky bude muset. Dříve nebo později. Ono se to příliš nepíše, ale hrdinné Finsko, které zastavilo útok Rudé armády v zimní válce, se pak stejně muselo v kapitulačním jednání vzdát části svých pohraničních území s Ruskem…

      • josef napsal:

        … já jen k té poslední větě o Finsku, které se muselo „dobrovolně“ vzdát části svých území… To je sice de iure pravda, která ale trvala pouze cca 20 let… Předtím dlouhá léta ta území byla ruská do doby než Lenin prosadil vystoupení Ruska z bojů I.sv.války za cenu (dočasného) „úbytku“ těch jeho tehdejších oblastí (něco podobného s „úbytkem území“ se stalo také i u velké části pobaltských států – nejméně u Litvy..). Nakolik tato „nově nabyvší“ území přispěla k růstu nacionalismu (tehdejšímu, poté umrtvenému pod „pokličku“, až k dnešnímu-mnohdy vyhrocenému…), by bylo na další (věcnou-nevěcnou až i dogmatickou) diskusi…

        • petrph napsal:

          Tedy, jistě že máte částečně pravdu. Ono jde totiž o to, že pod kontrolu carského Ruska do konce první světové války, patřilo celé území Finska – kteréž se tedy jako samostatný stát etablovalo až potom.

          Tudíž, to co si odtrhlo Rusko po Zimní válce 1938/39, byla jen malá část území v pohraničí, které požadovalo pro své strategické cíle.

          Tady je bohužel ta analogie s dnešní válkou na Ukrajině. SSSR tehdy viděl že ty boje jsou ta těžké, že celé území Finska nedobude, ale Finové viděli, že tolik sil, aby Rusy vyhnali z již obsazeného území taky nemají. Čili museli vyjednávat o tvrdých kompromisech

          • josef napsal:

            … k tomu poslednímu odstavci s „analogií“ s Ukrajinou dodávám jen to, že tady – dle mého úsudku, je to jiné než tehdy s „Finskem“.. Na Ukrajině po puči v únoru 2014, když „vznikly“ ty „východní republiky“ a také i Krym, uplynula doba cca 8 let, kdy se měl řešit tento stav… Z předchozího vyjádření býv.prezidenta Porošenka vyplynulo, že on ale o to neměl vůbec zájem protože – jak také oznámil, že chtěl budovat armádu… To také vůči tomu „východu plnil“, protože (i jak mj. uvedl kdysi i Petr Uhl) „poslal“ na ten východ vojenská letadla.. Tedy ne s holubicemi míru.

    • A.S. Pergill napsal:

      Martine, jsem toho názoru, že zásadním problémem je promítání se postojů a názorů do života lidí, kteří zastávají jiné, popřípadě vyhraněný názor či postoj nemají.
      Vemte si ekologii, kvůli které budeme v přicházející zimě patrně mrznout a jinak strádat (rozhodně ne kvůli Putinovi, ten celý proces, který by se táhl deset let +, výrazně urychlil). To nutně vykope příkopy mezi lidmi, kteří „vědí“, že jaderné elektrárny mají „šílený skleníkový efekt“ a lidmi, kteří vědí, že je to kravínium (jako prakticky vše, co hlásají ekologičtí aktivisté).

    • Pavel napsal:

      Tak, tak, ovšem jistě souhlasíš, že nejhorší jsou ti rusáčtí vlaječkáři, na které jsi z jakéhosi záhodného důvodu zapomněl.

      • A.S. Pergill napsal:

        Nejsou, protože jsou snadno identifikovatelní.

        • Pavel napsal:

          Čímž chceš říct, že tě biska sleduje, lžirgile.

          • A.S. Pergill napsal:

            Čímž chci říct, že propaganda, vydávající svůj původ za jiný, než jaký skutečně je, je vždy nebezpečnější.

      • Martin napsal:

        No, s ruskou vlajkou jsem profil žádný neviděl..Zato u těch ukrajinských vlaječek mám už předem hrůzu z toxicity, co ti lidé šíří…

        • Pavel napsal:

          Takže problém spočívá v tom, že jsi nebyl u očního.

    • Frank Zappa napsal:

      U těch lidí v rozličných diskuzích na FB pracuje hlavně ta v článku zmiňovaná „morální panika“ a k tomu jsou vyštengrovaní psychologickými operacemi. V principu to není vůbec nic nového, stačí se podívat třeba na youtube na Pilgerův dokument „Válka, kterou nevidíte“, kde má v úvodu celkem pěkně podanou historii manipulace mysli ve 20. století už od počátků položených panem Bernaysem … A ty principy jsou stále stejné, jede to jako přes kopírák a současné sociální sítě to posunuly až do gigantických rozměrů, to je pravda.

    • A.S. Pergill napsal:

      „proč se dnes a denně virtuálně napadají tisíce lidí“
      Protože agresivita ze strany státních médií a zastánců „jediné správné pravdy“ prostě roste. Ve středověku, když se upalovaly čarodějnice a kacíři, byl občas zlikvidován i nějaký inkvizitor. Kronikami je u nás doložena kauza, k níž došlo v jižních Čechách krátce před husitskými válkami (do této oblasti utekli „kacíři“ z Pikardie, proto se také někdy říkalo kacířům „pikarti“, alespoň podle Dobrovského), kdy byl jeden inkvizitor chycen a zabit.
      Stát má přitom daleko větší možnosti, takže má na této polarizaci daleko vyšší vinu než „antisystémové“ sdělovací prostředky.

  6. A.S. Pergill napsal:

    Konspiraci lze najít i v románech Alexandra Dumase otce, který si vydržoval historiky, aby mu „podezřelé“ události vychytávali v dokumentech a publikacích. V jeho pojetí je celá Velká Francouzská revoluce výsledkem konspirace. A zcela jistě nebyl jako spisovatel s tímto pojetím historie sám, jen ti jeho konkurenti už nebývají čteni.

    • petrph napsal:

      Tak tom je spíše otázka, jak je rozeznatelná literální fabulace od konspirace.
      Protože, „.. Alexandr
      Dumas otec , si skutečně platil spolupracovníky, aby mu zajímavé události vyhledávali v historických dokumentech a publikacích.
      Jasně že podezřelé se taky rovná zajímavé, protože on potřeboval aby ty jeho romány měly tajemství a zápletku a dobře se prodávaly.. Řada těch událostí neměla přijatelé známé vysvětlení ani v jeho době, a nebo bylo nezajímavé tudíž Dumas ve svých románech dost fabuloval, a přikrášloval, aby se to dobře četlo…
      V tomto ohledu – ale pouze v některých těch podrobnostech je to čistá fabulace, s tím musí čtenář počítat.. Ale „v globálu “ se i on držel historických faktů, které i jeho čtenáři znali
      Takže i třeba – jak píšete „… V jeho pojetí je celá Velká Francouzská revoluce výsledkem konspirace.“ – tak tomu tuš´ím nebylo (ono už je to desítky let co jsem tyhle romány četl
      . Ale – a pokud se nepletu, tak sice ti konspirátoři připravovali tajně vlastní puč, ale když zjistili že právě vypukla Francouzská revoluce, svůj projekt zruší“.

      • A.S. Pergill napsal:

        Např. aféra s královniným náhrdelníkem rozhodně poštvala obyvatele proti režimu. A i to známé „když není chleba., tak proč nejedí koláče?“ je posunuto výkladem. Mouka na chleba, jejíž údržnost je výrazně kratší, ve Francii po neúrodě nebyla, ale bílá mouka, výrobky z níž jsou nepřesně překládány jako „koláče“ byla v dostatečném množství, protože její údržnost je až několik let.

        • petrph napsal:

          No právě, ona ta „aféra s královniným náhrdelníkem se skutečně stala – a mohla (mohla) otřást důvěrou obyvatel. Ony se děly i horší případy, třeba případ markýzy de Brinvilliers , která nejenže otrávila tři své přibuzné, ale navíc rozprodávala ten svůj elixír dál.

          Ale když už je tedy řeč o té aféře s královniným náhrdelníkem a konspiracích. Groteskní je že ani Dumas tu hlavní konspiraci nedomyslel a jeho spolupracovníci v archivech nenašli. Jak zjistili až moderní historici při prohledávání archivů z různých zemí, tak hlavní pachatelka, hraběnka de la Motte po svém útěku z vězení nespáchala v Anglii sebevraždu jak se tvrdilo, , ale přestěhovala se do Německa, odtud do Ruska, a tam s vědomím cara dožila na Krymu. Už ta citace z dochované úřední korespondence je zajímavá, jak hned po její smrti šly seshora pokyny aby se podrobně prozkoumala její pozůstalost, a bylo vyslechnuto služebnictvo , pro ten případ, že by si až tam něco z těch královniných šperků dovezla.:))) Něco takového by si ani ten největší konspirátor fakt nevymyslel…

  7. Vladimír napsal:

    Hezky napsané, cítím to podobně.

  8. Pavel napsal:

    Je to samozřejmě blábol. Většinou nelze totiž zaměňovat nebo spojovat konspirace s vírou. Protože za prvé konspirátoři svoje konspirace za víru nepokládají, vydávají je za fakta. Při takovém postoji, je jediným protiargumentem je právě fakt. Pokud bychom se měli držet náboženských přirovnání, nejsou konspirátoři církví v klidu a v tichosti praktikující svou víru ale sektou, odhodlanou svoje fantasmagorie bezohledně šířit a ohrožovat tak třeba vlastní děti. Nelze je tedy ani nechat ať si dělají co chtějí. A za druhé, jiné skupiny konspirátorů, konspirátory nejsou. Bludům, které šíři za mák nevěří a za šíření konspirací jsou prostě placeni, respektive by chtěli, aby ně jejich guru z výšin kremlu/agrofertu (nehodící se škrtněte) laskavě pokynul. Opět i zde je dojem, že je možná nějaká alternativní diskuze bez použití fakt a výsměchu, dojmem zcestným.
    Dále by mě zajímalo, odkud má to účastník tohoto rozhovoru to o té převaze „amerických konspirací“, nad „rusáckými dezinformacemi“? Počítal je, má nějakou statistiku penetrace společnosti jednotlivými konspiracemi? A nebo jen šíři svoje dojmy, či dokonce konspirace? Ono je totiž hlavně důležité rozeznávat mezi „konspiracemi“ a obyčejnými pověrami. To nejsou pojmy, které by bylo možno volně zaměňovat. Ani ti propagátoři návratu k přírodě o kterých se výše píše, přece netvrdí, že je tak nutno učinit z důvodu nějakého spiknutí. Pokud bychom tyto pověry měli nazvat konspiracemi, pak většina z nich
    rozhodně nepochází z USA. Jsou domácí tedy evropské. Všechny ty antiGMO a BIOhnutí, fanatický odpor tu k fosilním palivům, tu k palmovému oleji, nebo glyfosátu, očkování je evropská záležitost, která se sama šíří na jiné kontinenty.
    Přičemž i zde představa, že je možno takové dojmy tolerovat, je zcestný blábol, protože kvůli těmto pověrám mohou umírat a umírají lidé.

    • wenkovan napsal:

      Máte v tom, kolego, stejně jako mnozí jiní (i ti, kteří se tím živí) terminologický zmatek:

      – konspirace je spiknutí, tajná a utajovaná činnost, používající „konspirační metody“, např. odbojové hnutí za WWII
      – konspirátor je člověk, účastnící se vědomě na konspiraci
      – konspirační teorie je naopak přesvědčení, že nějaký společenský jev je důsledkem konspirace, spiknutí, např. že svět řídí dvanáct Židů apod.
      – konspirační teoretik je člověk hlásající konspirační teorii

      • Frank Zappa napsal:

        Dobrý příklad – nacistický holocaust. Je mnoho výkladů, proč se tak stalo a jak se stalo.

        Ale v principu jde o konspiraci psychopatů u moci s cílem vymýtit vlastní bezmocné občany. Pravděpodobně, kdyby se občanská společnost v Německu zajímala, mohla by nějaká skupina „konspiračních teoretiků“ tuto konspiraci ještě včas rozkrýt a ke zplynování spoluobčanů by nemuselo dojít. Což je chvályhodné, ale samozřejmě lidé byli zastrašeni, protože každému hrozilo, že by prostě jednoho dne mohl obdržet trasportní příkaz do pracovního lágru, kde by ho postupně zlikvidovali… Viz například kniha Edwina Blacka – „IBM a holocaust“ oceněná v roce 2003 cenou pro nejlepší nefiktivní investigativní literaturu. Důležité je ale nepřijít až s křížkem dávno po funuse.

        • A.S. Pergill napsal:

          Hitler potřeboval nějakou skupinu, které by bylo co ukrást (tuto podmínku Židé splňovali), a jejíž útisk by majoritní populace tolerovala.
          Ta měla na Židy pifku z dob „republik Rad“ po první světové válce, což byly v podstatě židovské projekty (prakticky všichni vůdcové těchto socialistických revolucionářů byli Židé) a nadělaly mnoho zla (a mnoho německých rodin mělo někde v šupleti obrázek v černém rámečku příbuzného či známého, kterého tito revolucionáři zavraždili, nebo v boji s nimi padl). Hitlerovi pak stačilo tuto autentickou historickou událost desinterpretovat a zvulgarizovat hláškou o „židovské dýce, vražené německému národu do zad“ (s kontextem: která ho donutila ke kapitulaci, protože jinak by tu válku vlastně vyhrál), a měl podporu zajištěnu.
          Pak to ještě pojistil zdůrazněním počínání si židovských lichvářů za hospodářské krize (s cudným zamlčením toho, že němečtí se chovali naprosto stejně).
          Cynicky řečeno: Kdyby Židé byli chudí, musel by vymyslet podobnou legendu o nějaké jiné minoritě nebo sociální skupině.

          • petrph napsal:

            Tedy, že to připomínám, ŽIdé žili v opovržení společnosti po celý středověk po celé Evropě a po celou tu dobu na ně byly pořádány pogromy, taky po celé Evropě. Takže Hitler měl na co navazovat.

            Tedy, včetně, toho lichvářství, tohle bylo jedno z povolání, které bylo ve středověku Židům, jakožto nečestné povoleno.
            Ovšem, taky už s tím doplňkem že čas od času křesťanští dlužnicí místo zaplacení udělali pogrom. Nutno také připomenout že toto urychlilo vývoj moderního bankovnictví. Jak asi pak byli překvapeni dlužníci, že jejich dlužní úpisy neshořely, s  pobitými místními Židy při pogromu, ale že jsou bezpečně uloženy někde na druhém konci Evropy (nebo i dále), a že je po nich to splácení vymaháno dále…

      • Pavel napsal:

        Tak sis to ujasnil widláku, a teď zkusíš sdělit něco k věci?

    • A.S. Pergill napsal:

      S vírou konspirace spojovat lze, protože věřící jsou taky přesvědčeni o realitě pohádkových bytostí, na které věří. V podstatě celá „monoteistická trojka“ je konspirační teorie a nic jiného.
      A ono násilí souvisí spíše s netolerancí (přitom ty sekty tím, že jsou méně tolerované jsou k tomuto náchylnější). Nicméně, vzpomeňte na náboženské války protestanti versus katolíci, na vyvražďovačky, páchané oběma stranami, atd.
      To šíření bludů, za které jsou placeni, se týká prakticky celého mírového hnutí (placeno a řízeno KGB a jejími pokračovateli), prakticky celé ekologické agendy (někde můžete najít napojení ke státům, kterým vadí prosperita západních zemí, někde je cílem prosazení nafty proti jádru a uhlí apod.). Vzhledem k tomu, že ekologické hnutí tč. bojuje za řadu věcí, které reálně skleníkový efekt zvyšují (náhrada jádra fosilem, náhrada aut elektromobily, náhrada uhlí výrazně skleníkovějším zemním plynem apod.), dovoluji s předpokládat, že samo vůdcové eko organizací jsou si vědomi lživosti toho, co hlásají. S oblibou uvádím, že bude mít cenu se začít bát globálního oteplování v momentě, až ekologové začnou bojovat za masovou výstavbu jaderných elektráren.
      Jistěže podvodem, stojícím na podvodných „studiích“ je i „škodlivost GMO“.
      Lidé, pochopitelně, mohou umírat a umírají rovněž na následky toho, co propaguje oficiální propaganda. I s tím covidem existují studie, podle nichž je úmrtnost na „vakcinaci“ a další opatření „anticovid“ srovnatelná s úmrtností na samotný covid.
      Ekologické aktivity typu tažení proti DDT mají dnes více obětí, než kolik jich měl nacistický holokaust (počítány jen země, kde byla pomocí DDT eradikována malárie a po jeho zákazu se do nich zase vrátila; pokud by se zohlednila predikovaná eradikace malárie v ještě dalších zemích, byl by to masakr ještě horší).
      Asi jedinou cestou k sociálnímu smíru je vzájemná tolerance. Tu ovšem hlasatelé vládních konspirací nijak neprojevují, takže reakce druhé strany bude srovnatelná. Ve smyslu onoho biblického „oko za oko …“.

      • Pavel napsal:

        Jistě, ve tvém případě lze učinit výjimku. Ty jsi věřící i konspirátor zároveň. Aspoň, že jsi připomněl oběti na životech rusácké antiočkovací lži, když jim tak fatálně selhal sputnik.

        • A.S. Pergill napsal:

          V posledních dnech přiznala před EUroparlamentem zástupkyně firmy Pfizer, že předem věděli, že jejich „vakcína“ nemá žádný vliv na to, zda se člověk nakazí nebo ne. Jsou jistě strany, jejichž EUroposlanci o tom mlčí jak zařezaní a jsou takové, jejichž poslanci to s gustem hodili do sdělovacích prostředků.
          A k té ekologii: Dokud budou ekoaktivisté bojovat proti jádru, tedy jedinému zdroji energie, který neprodukuje žádné skleníkové plyny (i OZE je produkují, byť nepřímo, a ne málo), tak jsem ohledně „lidmi způsobeného globálního oteplování“ klidný, protože vím, že tomu ani vůdcové ekologických organizací nevěří.

          • Pavel napsal:

            A co mají tvoje fantasmagorie lžirgile společného s krachem sputniku a krachem následné rusácké život ohrožující propagandy útočící na nesmírně efektivní očkování proti covidu na západě. Pro info kořeny zelených antijaderných pověr hledej v kremlu.

          • A.S. Pergill napsal:

            Antijaderné aktivisty produkují hlavně Němci, byť v rámci přípravy války na Ukrajině se těm aktivistům dostalo z Ruska nezanedbatelné pomoci.
            „Efektivita“ očkování (s prokázanou nepatrnou účinností statistikami velkých souborů) proti covidu je prostě blábol. Bylo by to k smíchu, kdyby zde nebyly vyplýtvané stamiliardy, které se mohly použít na něco skutečně užitečného, a kdyby zde nebyly ty miliony (přinejmenším) lidí, které toto „očkování“ mRNA nesmysly zabilo nebo zmrzačilo.

    • petrph napsal:

      Bohužel, takhle to poměřovat nemůžete, protože pak snadno dojdete k závěru, že všechno co se týká vztahů mezi lidmi, jak osobně, tak i skupin společnosti jest vlastně konspirace.
      Nemůžete prokázat Boha (bohy), nemůžete prokázat ani nějaké „neporušitelné pozitivní principy při rozhodování demo vlády“, dokonce nemůžete prokázat ani tu „romantickou lásku na věky“ – vždycky je tu riziko konspirace že si jí/ho vzal(a) třeba pro prachy, a že mu/jí pak bude zahejbat, že?
      Nic z toho se „fakticky“ předem prokázat nedá, jako fakta jsou pak vidět (ale v těch konkrétních případech) jejich společenské dopady. Ale přesto pak příjdou další, věří v bohy, volí „ty správné strany“. a taky se pak další párky vodí po parku a slibují si věrnou lásku.

      • Pavel napsal:

        Zkus si nejdřív přečíst petříku o čem je řeč, abys zase nevykládal nesmysly.

  9. A.S. Pergill napsal:

    Stát sice „bojuje proti konspiracím“, ale tu nejvýznamnější a nejodpornější (co do důsledků) konspiraci, náboženství, ponechává stranou tohoto boje. Pokrytecky pláče nad střelbou v LGBT klubu na Slovensku, ale nechce si připustit, že pachateli, aby mohl spáchat tento čin, nejspíš vymyla mozek náboženská víra. Protože jednal v souladu se Starým Zákonem, který je závazný pro judaismus, křesťanství a (do jisté míry) rovněž islám.

Přidávání komentářů není povoleno