POLEMIKA. Na serveru HlídacíPes.org jsem si přečetl rozhovor s titulkem: „Stát by měl podporovat českou kulturu, ne platit honorář Nicka Cavea, kritizuje šéf Jatek 78“. Článek doplňovala úvodní fotografie z vystoupení Nicka Cavea na letošním festivalu Metronome Prague. Jako pořadatel festivalu musím na rozhovor reagovat, protože se v něm objevují zavádějící informace, respektive dvě zásadní nepravdy. 

Na začátku si dovolím upozornit na dva omyly, které zřejmě kvůli své nezkušenosti s pořádáním festivalů, šíří v rozhovoru ředitel Jatek78 Štěpán Kubišta. V závěru rozhovoru říká, že: „Když Ministerstvo kultury podpoří festivaly Rock for People, Metronome a další, nechci být vyloženě adresný, tak tím platíte vlastně honorář Nickovi Caveovi. A ten to, na rozdíl od české nezávislé scény, nepotřebuje. Ale na divadla, která dělají původní tvorbu, která podporují kontinuitu v české kultuře, tak na ta peníze nejsou.“

Stánek na festivalu, bar v šapitó

Proti tomuto tvrzení se musím jasně ohradit. Ministerstvo kultury nefinancuje honoráře mezinárodních hvězd jako např. Nicka Cavea na Metronome Prague. Jednak jsou jejich honoráře v mnohonásobně vyšších řádech, než dotace z ministerstva. Navíc žádný producent by si dost pravděpodobně netroufl české Ministerstvo kultury požádat o příspěvek na honorář jedné ze zahraničních hvězd. Ten zaplatí v rámci vstupného publikum festivalových akcí.

Na Ministerstvo kultury a stát je třeba  apelovat, aby se společně s námi soustředilo na udržení kulturních aktivit v příštích letech. Přínosem není jen kulturní zážitek. Kultura pomůže brzdit negativní dopad rozevírání nůžek ve společnosti, nárůst extremismu.

Fakticky je to tak, že v našem případě je finanční příspěvek Ministerstva kultury ve výši 4,5% z celkového rozpočtu akce. To samé přispívá hlavní město Praha. Pokud dosáhneme na víceletou podporu, jsou to pro nás jistoty, které pomáhají takzvaně od nuly celou akci vystavět a zorganizovat. Většinu nákladů, podobně jako při přípravě divadelních inscenací, které zmiňuje Štěpán Kubišta, musíme uhradit předem. K většině příjmů se dostaneme až po skončení akce.

Příspěvek Ministerstva kultury využíváme na podporu tuzemské produkce. Můžeme díky němu pozvat i méně známé tuzemské interprety, které tak představíme početnému publiku. Početnému i díky naší investici do honoráře Nicka Cavea.

Dalším omylem je pak tvrzení Štěpána Kubišty, že financování festivalových akcí stojí i na příjmech z občerstvení či na prodeji suvenýrů. Metronome Prague připravujeme déle než kalendářní rok. Samotný areál budujeme přes dva týdny, další týden ho pak zase vracíme do původního stavu. Příjem z občerstvení při započtení nákladů na vybudování areálu, je za krátkou dobu trvání festivalu položkou, jež o úspěchu akce určitě nerozhoduje.

Troufl bych si odhadnout, že Jatka78 při celoročním provozování baru, ať už v šapitó či v tržnici, dosahují lepších výsledků. Jejich čísla ale neznám, tak to nemohu s jistotou tvrdit.

Hlavním zdrojem příjmů festivalů jsou tržby ze vstupenek, partnerské spolupráce a také grantová podpora měst, krajů či státu. Někde na konci seznamu potenciálních či jistých příjmů bude i zmíněný prodej občerstvení a dalších služeb.

Osobně podnikům či projektům Jatka78, Kniha Džunglí, Fuchs, kde je Štěpán zapojený, držím palce. Festivalům, ať už je to náš Metronome Prague, Rock For People, Colours of Ostrava či někdo další, držím ale taky palce. Moji reakci motivuje obava, že právě festivalům může šíření zavádějící informace ublížit. Dovolím si tedy sdílet svůj pohled na situaci a na to, co bude nyní potřeba.

Kultura ustupuje finanční krizi

Přichází období, které bude pro kulturní scénu dost pravděpodobně ještě složitější, než to covidové. V lockdownech se spousta z nás věnovala kvůli nedostatku práce jiným činnostem, někteří jsme se zadlužovali, někteří žili z úspor, někteří dosáhli na částečné kompenzace ztrát i kvůli nemožnosti realizovat svou živnost.

Všechny nás, kdo jsme byli aktivní, provázel optimismus, že po skončení vládních omezení, se budeme moct ke svým plánům, iniciativám, projektům vrátit. Jenže, když lockdown skončil, odstartovala jednak vysoká inflace a pak i ruská agrese proti sousedům na Ukrajině. Ve společnosti se změnily priority. Covid ustoupil válce. Kultura postupně ustupuje blížící se finanční krizi.

Že se různě změní návyky diváků, že se ne zcela všichni okamžitě vrátí ke svým oblíbeným kulturním zážitkům, to jsme tušili. Mnozí z nás nebyli natolik prozíraví, aby odhadli, že s dluhy, které jsme v pandemii nabrali, vstoupíme do období, kdy nám na rozdíl od příjmů porostou náklady, kdy mnohé instituce zapojené do financování kulturních aktivit, ať už státní nebo soukromé, budou muset ve svých rozpočtech začít šetřit. Velká část kulturní veřejnosti se shoduje v tom, že podpora kultury bude nyní velice potřeba. Se Štěpánem Kubištou se ale v názoru, co bude potřeba, lišíme.

Nebude na to stačit pouze stát, ani pouze Ministerstvo kultury. Budeme muset pomáhat držet kulturu všichni společně, jednotlivci, stát i soukromý sektor.

Namísto výkřiků „tomu se dostalo podpory více, než mě“, bude potřeba, abychom se podpořili navzájem v hledání různých synergií. Bude potřeba hledat symbiózu a vzájemnou pomoc, namísto toho, aby jedna část kulturní branže osočovala tu druhou, že je na tom lépe.

Musí přežít celý ekosystém

Hlediska podpory ze strany různých institucí budou asi dost rozdílné, ale důležité bude, aby potenciální finanční krizi přežil celý ekosystém. Kulturní scéna, to nejsou jen divadelníci na zájezdech, to je film, design, hudba, vizuální umění výtvarné umění, tanec, různé žánry přesahující aktivity a samozřejmě i nezávislé divadlo, o kterém Štěpán v rozhovoru hovoří.

Do dění nejsou zapojeni jen umělci, které známe z pódií, ale i dodavatelé, producenti, podporovatelé, investoři, partneři a na prvním místě publikum, kterému všichni společně sloužíme a děláme mu radost.

Daleko důležitější, než hledisko mobility, či mezinárodní mobility umělců, které bude potřeba sledovat, je udržení funkceschopnosti celého ekosystému kulturní scény – menších regionálních i větších celostátních či přeshraničních aktivit.

Některé aktivity jsou podstatné v regionech, některé celostátně a některé mají přínos díky mezinárodnímu ohlasu, a třeba i ekonomickému úspěchu, mimo území ČR. Jsou aktivity, které mají vysokou uměleckou hodnotu a třeba nižší návštěvnost. Pak jsou tu ale i projekty, kde by se nejpovolanější odborníci nemuseli shodnout v názoru na jejich kvalitu, ale zase třeba dělají radost velkému počtu diváků.

Štěpán Kubišta apeluje v rozhovoru na větší podporu regionů a klubové scény. Porovnávání jednotlivých segmentů je ale míchání jablek s hruškami. Velkou hodnotu má obojí. Festivaly i klubová scéna. Festivaly regionální kulturu potřebují. Čerpají z ní inspiraci a často někoho, kdo je úspěšný jen v konkrétní lokalitě, pozvou na svá pódia. Stejně tak aktéři regionálních kulturních institucí, klubů či divadel vědí, že větší projekty, včetně festivalů, pomáhají uživit docela velký počet lidí i dodavatelů, kteří pak fungují i u menších či klubových akcí.

Pomáháme také díky větším návštěvnostem rozšířit jména mnohých umělců u široké veřejnosti, díky čemuž pak ti samí interpreti můžou objíždět kluby po celé republice.

Nechat zkrachovat festivaly by byla stejná chyba jako nechat zkrachovat klubovou scénu. Hlavní hlediska, pokud bude někdo volit, co podpořit, by měla stát na potřebnosti konkrétních aktivit, jejich roli i hodnoty v celém kulturním ekosystému.

Kultura jako lék společnosti

Na Ministerstvo kultury a stát bychom měli apelovat, aby se teď společně s námi soustředili na udržení kulturních aktivit v příštích letech. Jediným přínosem není samotný kulturní zážitek. Kultura pomůže brzdit negativní dopad rozevírání nůžek ve společnosti, nárůst extremismu.

Kulturní aktivity jako například větší festivaly přinášejí do státní pokladny zpět nemalé částky (DPH, srážkové daně, městské poplatky, zahraniční návštěvníci, kteří utrácejí své peníze na našem území ad.). Mnohé pak – a platí to nejen pro nezávislá divadla, ale i pro Metronome Prague, Colours of Ostrava či Rock for People – dělají naší zemi dobré jméno směrem uvnitř i za našimi hranicemi.

Rád bych tedy vyzval stát a jeho aktuální představitele, aby si všímali, jak na tom kulturní scéna po těžkém období je a řešili s námi ve spolupráci dlouhodobou i krátkodobou vizi, jak následujícím obdobím můžeme co nejlépe projít. Věřím, že se společně postaráme o to, abychom si pestrost kulturního dění udrželi a vzájemně si v blízké době pomáhali.

Autor je pořadatelem festivalu Metronome Prague a United Islands of Prague