Kolega mi sáhl do rozkroku, když jsem se naklonila přes stůl. Slizká svědectví z českých redakcí
Prakticky každý český novinář a novinářka ve svém profesním životě zažil nějakou formu obtěžování, nadávek či výhrůžek násilím, ať již online či v „offline“ formě. Specifickým problémem žen v českých redakcích je pak sexuální obtěžování zejména ze strany kolegů a nadřízených, případně i respondentů. Data nabízí výsledky dotazníkového průzkumu mezi bezmála pěti sty tuzemskými žurnalisty.
„Ke koloritu dnešní žurnalistiky nevyhnutelně patří urážky, zesměšňování a nadávky ze strany veřejnosti. Setkalo se s tím 97 % novinářů a novinářek. Ta zbývající tři procenta jsou ti, kteří jsou v praxi zatím příliš krátce, případně píšou ne pod svým jménem, ale pod značkou agentury,“ shrnuje jeden ze závěrů zprávy nazvané Být novinářem a novinářkou v Česku jedna z hlavních autorek Marína Urbániková.
Celkem 70 % novinářů se setkalo s výhrůžkami smrtí či fyzickým násilím, s online kampaněmi proti své osobě má zkušenost 40 % lidí v médiích a deset procent z nich zažilo i nějakou formu fyzického útoku (do něj se počítají vedle úderů či kopnutí i strkání či plivnutí), další mají zkušenost s poškozením majetku: fotoaparátu, telefonu či diktafonu.
Statisticky významně vyšší zkušenosti s podobnými útoky mají novináři a novinářky pracující v televizích.
„Přímo před domem na mě čekal muž, který mě oslovil cestou z práce. Začal mi vyčítat, že nás v práci nutí k cenzuře a že mu to musím přiznat. Když jsem se mu snažila vysvětlit, že se nic takového neděje, začal být agresivní. Bylo to velmi nepříjemné, zejména z toho hlediska, že stál před mým domem a čekal na mě,“ cituje průzkum anonymizovaně jednu z novinářek.
Riziko pro svobodu médií
Hlavním spouštěčem agrese ve vztahu k novinářům jsou nejčastěji témata migrace/uprchlíků, dále genderová témata a feminismus, dezinformace a až na další pozici jsou témata domácí politiky.
Témata, která ve zvýšené míře vyvolávají útoky ze strany publika
„Vidíme, že často nenávistné kampaně proti médiím i konkrétním novinářům roztleskávají politici, aktuálním příkladem je Slovensko,“ řekl v rámci diskuse k výsledkům průzkumu senátor David Smoljak, který se mediální problematice věnuje.
Průzkum mezi žurnalisty českých zpravodajských a publicistických redakcí vydal spolek Ženy v médiích. V online dotazníku odpovídalo celkem 472 novinářek a novinářů.
„Je to druhý nejrozsáhlejší průzkum tohoto typu za posledních třicet let. Netvrdíme, že jde o reprezentativní průzkum, je to vlastně rozsáhlá anketa, ale závěry považujeme za velmi cenné,“ říká Urbániková, která působí i na Katedře mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity.
„Obtěžování, vyhrožování a nenávistné projevy vnímáme i jako riziko pro svobodu médií. I podle zahraničních zkušeností to vše vede k formám autocenzury, k větší opatrnosti ve výběru témat, vyhýbání se některým tématům, ale i k odchodu z médií,“ podotýká Urbániková.
Výhrůžkami a útoky na novináře se zabývají i některé profesní organizace. Například CZ IPI (Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu) vytváří kontaktní místo pro novináře a novinářky, kteří v souvislosti se svou prací „potřebují podporu při řešení bezpečnostních záležitostí, útoků či diskriminačního zacházení ze strany veřejných institucí, politiků a podobně“.
„Cílem je, abychom i orgány činné v trestním řízení naučili reagovat na útoky, jež mohou být potenciálně nebezpečné. Jde i o sdílení informací mezi redakcemi, kdy se může ukázat, že konkrétní člověk vyhrožuje opakovaně různým novinářům. Chceme zprostředkovat i případnou právní pomoc,“ shrnuje Robert Čásenský, předseda CZ IPI a vydavatel měsíčníku Reportér.
O hezky naducaném výstřihu
Specifickou oblastí, jíž se průzkum mezi českými novináři a novinářkami zabýval, je sexismus a sexuální obtěžování. To zahrnuje jak sexistické komentáře a vtipy, tak třeba plácání po zadku, doteky v intimních partiích či nabídky k sexu.
Zkušenost s různými projevy sexuálního obtěžování
Postavení žen v českých médiích popsala jedna respondentka takto: „Občas mi přijde, že jsou ženy v médiích považovány za kus masa. Jsi tu, protože jsi hezká, no nesmíš být blbá, ale budeme k tobě přistupovat jako k blbce. Když vím víc než editor, jsem drzá. Když vím míň, jsem nevzdělaná. Ale hlavně, že jsem ve finále hezká.“
Alespoň jednu osobní zkušenost se sexuálním obtěžováním má 76 % novinářek, v případě novinářů jde o 16 %. Největší zkušenosti se sexuálním obtěžováním přiznávají novinářky pracující v televizi.
„Být mladá začínající žena-novinářka pracující na fakturu dává jen velmi omezenou možnost si na sexuální obtěžování v redakci stěžovat. Jednak je to těžké dokázat a také se pak s vámi táhne pověst, že jste ta, kdo dělá problémy,“ podotýká Urbániková.
Statistická data ze zahraničí prý ukazují, že asi 90 % podobných případů nikdo nikam nehlásí (podobná data za Česko ve vztahu k médiím chybí a aktuální průzkum tuto otázku nezahrnoval). Média by podle Urbánikové měla mít externí vyškolené osoby, ombudsmany, jimž by se bezpečně daly podobné problémy hlásit.
Několik desítek novinářů a zejména novinářek využilo i příležitost sdílet v rámci dotazníků své osobní zkušenosti a zážitky právě v oblasti sexuálního obtěžování. „Psaly nám tam, že jsou rády, že se o to konečně někdo zajímá,“ říká Urbániková.
Popisované obtěžující projevy prý zahrnovaly nejen sexistické vtipy a komentáře (například o „hezky naducaném výstřihu“), ale také zprávy s podrobným a zcela explicitním popisem sexuálních aktů, které si pisatel s dotyčnou představoval nebo které po ní požadoval.
„Jeden o hodně starší kolega mě velmi obtěžoval s nabídkami na sex. Když jsem jej několikrát odmítla, řekl mi, že ,jsem stejně trochu oplácaná‘. Přišel mě před ním ,zachránit‘ jiný kolega, nejprve jsem mu věřila, že mi chce pomoct. Nakonec to skončilo tak, že on sám mě také obtěžoval (…),“ sdílela jedna z novinářek svůj zážitek z redakčního večírku.
„Ze strany kolegy, který mi zajel rukou až do rozkroku, když jsem měla sukni a nakláněla se přes stůl, abych zapojila nějaký přístroj pro úspěšné vedení porady. Plácání po zadku na chodbách televize. Hlasité komentáře o mé postavě od neznámých lidí na těchto chodbách,“ zní jiný anonymizovaný zážitek.
Několik novinářek kromě popisu samotných incidentů zmiňovalo i svojí reakci s tím, že zamrzly a nevěděly, jak reagovat: „Kolega z práce na mě v otevřeném prostoru jídelny volal, že se mu zdál o mně erotický sen. Ten samý kolega za mnou přišel k pracovnímu stolu v openspacu a řekl mi, že se včera celý večer díval na porno a u toho na mě myslel. V obou případech se u mě projevila tzv. ztuhlost – nezmohla jsem se na žádnou reakci. Nikdo z kolegů, kteří situaci viděli, nic neřekl. Dotyčný kolega toho postupně nechal, dodnes ho potkávám na chodbách a vždy se mi udělá nevolno.“
„Mnoho citací jsme do zprávy nakonec vůbec nezahrnuly, protože byly až příliš deskriptivní a mohly by odhalit konkrétní identitu mluvčích,“ konstatuje za spolek Ženy v médiích Jitka Adamčíková.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Volební propagaci Rajchlovy strany vydává televize za redakční obsah
Hejtman, kam se podíváš. Placená propagace krajů imituje zpravodajství
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
21 komentářů
Jestli se náhodou ta přesexualizovaná atmosféra nevytváří v redakcích proto, že novináři píšou děsný kokotiny?
přesně…… :-)))))
Asi ano!!
Takže novinářky mohou tvrdit, že kolegové novináři jsou hnusní, ale veřejnost to tvrdit nesmí. Přitom jak dobře asi pracuje novinář, kterému nemohou kolegině přijít na jměno? Když se někdo chová v práci jako hovado, tak nejspíš i píše jako hovado.
Souhlas. Potvrzuje to řada sdělovacích prostředků.
bohužel většina dnešních novinářů vyjadřuje psaním své osobní nálady a postoje k danému tématu a zcela ignoruje nezávislé objektivní zpravodajství 🙁 ,což by měla být jejich priorita !!!
Nezávislé objektivní zpravodajství neexistuje..Je to první věc co vás učí na žurnalistice…Zapomeňte na vyvážené a ničím neovlivněné zprávy…Už jenom to, že je někdo píše a tím pádem do té reportáže dává svůj vklad.. Novináři jsou vzdělaní, umí jazyky a jsou proevropští, prozápadní, prodemokratičtí, svobodomyslní…Nenávidí populismus, nevzdělanost, primitivismus, tupost, nízkost a hlavně Východ…Proto musí Fico na Slovensku zrušit nezávislost novinářů a začít kontrolovat a řídit jejich práci, jinak by mu házeli novináři pořád klacky pod nohy v budování nového a silného a na Východ orientovaného lidového Slovenska ..Nemůže a na Slovensku nebude možné aby si novinář psal co chce..Takový pisálek bude zadupán do země.✊😊
Nastavení hranic je dnes dost problém. Oddělit sexuální obtěžování od běžného flirtování není snadné. Ono ruku na srdce holky, jsou naprosto stejné situace, které u jednoho muže příjmete a ještě vám to polichotí a u druhého to budete brát jako sexuální obtěžování. Každý se chce líbit, problém je jen v tom, když se pak líbíme jinde než jsme chtěli.
Asi budu napadán, ale musím reagovat i na extrém v nadpisu. Chce to i soudnost. Ono jak si má chlap vysvětlit vystrčené vrtějící se přirození v předklonu na stole v tangách, vylèzající z minisukně, v zavřeném kanclu. Divíte se, že to pochopí jako výzvu? A občas se tak opravdu děje a asi i nevědoky.. Nedávno jsem vrazil do sloupu jak takhle slečna nakládala nákuo do auta. Asi si to uvědomila neb se zasmála a já se zasmál taky a trochu zastyděl.
Nerad bych bagatelizoval opravdu nechutné nátlaky, ale zase nepovažujme za sexuální nátlak pochvalu.
Svět se radikalizuje i zde. Proč musí být vše ode zdi ke zdi. Holky když je vám něco nepříjemné řekněte to. Ale pozor, skončí i výhody.
Kdo na mně sáhl v mládí skončil se zarudlou tváří.Mám dost velkou sílu v ruce.
A teď už nesahá?
To musí být smutné…
Co si porodily to mají.
Začalo to komunismem a tvořením dělnicko-.rolnické inteligence.Žvásty Pekarové Adamové,že vzdělání všechno vyřeší to pokračuje.A výsledkem je hulvátská inteligence.Tak jako si kdysi západní politici mysleli,že všude pošlou prachy a místo řešení v místě sem napochodovali davy migrantů.Prachy mizí a migranti zůstali.A feminismem se skutečně vychovat mladý člověk nedá.I výchova se musí odmakat.Tady na světě se musí všechno odmakat,což potvrdila i Madeleine Albrightová.Bez práce nebude a rodit neznamená vychovat
Snad si holky nemyslí, že jde jenom o redakce a novinařinu. Ovšem jestli dotyčná ani neumí adekvátně zareagovat na poznámku, že se kolegovi o ní v noci zdálo? V které redakci dělá – v TV Noe?
Kdyby byli v tomto směru muži stejní jako ženy. To by bylo najednou trestných oznámení za sexismus a sexuální napadení. Každá druhá žena by musela být vyhozena z práce za poznámky o malém penisu kolegy (který ani neviděla). Ale to se neřeší. Totiž na každého jiný metr. Ženám je totiž dovoleno daleko více než mužům.
A kdyby přišli o výhody, půkla by se musela vrátit domu k plotně.
Tak jdi holka dělat mezi normální lidi, to novináři nejsou
Líbí se mi, že se ani jediný příspěvek novinářek nezastal.
(To byla samozřejmě ironie.)
Nikdo nechce v práci zažívat nepříjemné věci. Nikdo.
Nicméně, jestli jsem to správně pochopil, jde o interní problém. Problém uvnitř „novinářských“ pracovišť.
Což problém nezmenšuje, jsem rád, že to vím, ale pro nás, lidi zvenčí, je to něco, s čím jen těžko něco uděláme. Je smutné, že organizace, které mají plnou pusu (novinářské) etiky, jsou ve skutečnosti etalonem hnusu, proti kterému mají bojovat.
Trochu mi chybí tlak na řešení. My ostatní s tím nejspíše nic nedokážeme udělat. To musí přijít zevnitř.
Nedávno jsem někde četl že prý až 50% všech obvinění ze sexuálního obvinění si ženské vymýšlí. Buď aby zaujali kámošky. Nebo aby uškodili schopnější konkurenci. Dneska je strašně snadný zlikvidovat chlapovy život báchorkou o dotyku nebo slovu. Ba co víc na západě se už i představy o jiné osobě už dají považovat za plbogodnotné znásilnění. Sociální média umožnila lidem drbat ostatní bez rizika toho že ti někdo rozbije držku. Každá blbá nicka si umí stěžovat na internetu ale je zajímavé že si oběti „znásilnění“ vždycky vzpomenou až za deset let kdy se z dotyčného stala známá osobnost. Osobně bych byl pro kdyby takovéto „já jsem jednou zažila“ bylo označeno za ohavnost a dotyčná pranýřována. Pokud jsi do 72 hodin nepřišla do špitálu s natrženou dírou a monoklem tak se ti nic nestalo a basta. Buď si vymýšlíš, nebo se ti to zdálo. Jako ta mrňavá šlap… co udala otčíma za to že ho sváděla aby se pomstila matce. Bych jí za trest zavřel do chlapského kriminálu aby věděla co je skutečné znásilnění.
„Plbogodnotný“ komentář.
Bohužel, UglyB4sterd má pravdu. Proto také ten šílený boj feministek proti tomu, aby taková obvinění musela být přezkoumána regulérním soudem, podle zásad civilizované justice (např. presumpce neviny). Opakovaně se stává, že jsou muži obviňováni ze „zločinů“, které prostě spáchat nemohli, protože nebyli v daném čase v daném místě (a pokud mají kliku, tak to prokáží třeba záznamem z pasu).
Vzkaz pro „SOUDKYNI“. Vtip s otevřenou ránou jsem přepískl, používám tvrdší humor mezi havíři, pro ženu to může být moc. I pravda útlocitným vadí. Přesto že vymazán, zůstávám mezi sponzory, chápu váš přístup. Příjemný den. Luděk
Bylo by super, kdyby si všichni „šmatači do rozkroků“ a ostatní úchyláci představili, že to samé, co oni bagatelizují a dělají, dělá nějaký jiný úchyl jejich dcerám.
Věřte mi, to by bylo najednou řevu 🙂
A nebo se najde i takový prasák, co by to samé přál i své dceři a ještě by jí vynadal, kdyby si stěžovala?
Docela pochybuji ….