Na vyhlášené sjezdovky i běžkařské tratě se dá dojet z podkrkonošských obcí Horní Branná i Dolní Branná poměrně rychle; ostatně leží hned vedle sebe. Teď se ale cestování mezi nimi doslova na pár metrech značně komplikuje. Zatímco Horní Branná leží ještě v semilském okrese, Dolní Branná již v „zakázaném“ okrese trutnovském.

Kdyby nebylo tradiční cedule oznamující konec jedné obce a začátek druhé, člověk by rozdíl mezi Horní Brannou a Dolní Brannou za normálních okolností ani nezaznamenal. Normální okolnosti ale nejsou. Na silnici stojí policejní hlídka a zastavuje každé auto.

Jak připouští Luboš Zimmermann, starosta Horní Branné, odříznutí blízkého okresu do jisté míry komplikace je, třeba proto, že hodně lidí pracuje ve Vrchlabí. Místní se prý ale rychle přizpůsobili.

„My sami jsme vydávali pár potvrzení o trvalém bydlišti, aby se naopak naši lidé mohli dostat zpět domů. Po technické stránce to tedy takový problém není, třeba na nákup jedeme místo do Vrchlabí do Jilemnice. Horší je ta sociální stránka věci. Spousta lidí má v okrese Trutnov své blízké, rodiče nebo děti, které třeba teď nemohly přijet k prarodičům na jarní prázdniny. Lidé se cítí osamoceni, nicméně opatření respektují,“ říká starosta.

Problém je podle něj spíše v turistech. „Ti zkoušejí hory doly aby se sem dostali, zkoušejí nějaké zadní cesty, myší díry, které místní znají, ale s místními v tom problém není,“ konstatuje Zimmermann.

Paradox covidové hranice

Na životě Horní Branné covid na první pohled nijak patrný není, na druhý už ale ano. Dlouhé měsíce je i zde nuceně zavřená hospoda na návsi i zámecká restaurace, omezený je samozřejmě i provoz místní školy. Oba obchody s potravinami kontrolují počet nakupujících i to, zda mají roušky. I dům s pečovatelskou službou (někdejší harrachovský špitál) hned naproti krásně opravené hrobce svatého Kříže rodu Harrachů přijal přísná proticovidová opatření. „Bez roušky dál ani krok,“ hlásají nápisy na venkovních dveřích.

Na druhé straně statistika ukazuje paradox určené hranice zavřeného a otevřeného okresu. „Povolená“ Horní Branná totiž vykazuje výrazně více covidových pacientů než „zakázaná“ Dolní Branná. Prvně jmenovaná obec má 1900 obyvatel a aktuálně (k 19. únoru) 58 nemocných, druhá má při 998 obyvatelích celkem 14 nakažených.

Situaci na místní „covidové hranici“ ještě zamotává fakt, že vlaková zastávka Horní Branná sice patří stejnojmenné obci, avšak leží už v katastrálním území Dolní Branné.

„Už na začátku jsem zašel za policejní hlídkou, vysvětlil jí to, že zastávka Horní Branná je už v okrese Trutnov, a oni k tomu přistupují lidsky. Není s tím žádný problém,“ říká starosta Horní Branné.

Checkpoint Branná. Foto: Robert Břešťan

Realita je ale komplikovanější. Trojice policistů na „checkpointu“ zastavuje všechna auta z obou směrů a bez kontroly neprojde ani chodec. Na dotaz, zda je možné dojít na vlak na zastávku Horní Branná a odjet odtamtud do vedlejších Martinic (v semilském okrese), zní od právě sloužících mužů zamítavá odpověď:

„Přes tuhle čáru až do 28. února můžete jen když splňujete jeden z důvodů, najdete je všechny na internetu,“ ukončuje jinak poměrně vstřícnou konverzaci jeden z policistů. Oním důvodem může být například cesta za prací, do školy, na úřad či za lékařem.

„Historicky je to tak, že kdysi Dolní Branná zastávku vlaku nechtěla a Horní Branná ano. Takže pozemek se zastávkou patří obci Horní Branné, ale je to uvnitř Dolní Branné. Asi jako české území v nizozemském Naardenu,“ vysvětluje lokální zapeklitost místní rodák Mojmír Kittler.

Hranice jako vzpomínka na minulost

Narážka na město spojené s českým kazatelem a učitelem Janem Amosem Komenským není náhodná. Na zámku v Horní Branné od listopadu 1627 do února 1628 pobýval Komenský před svým definitivním odchodem do exilu.

Učitel národů je ve stávající situaci asi ten poslední, koho místní řeší, i když jeho pobyt v obci na místním zámku připomíná památník a bronzová pamětní deska.

Zatímco Komenského tu pochopitelně nikdo pamatovat nemůže, historickou zkušenost s jinou náhle vytvořenou umělou hranicí tu stále pár pamětníků má. Mezi Horní Brannou a Dolní Brannou vedla totiž v minulosti linie záboru oblasti Sudet nacistickým Německem. Zatímco Dolní Branná, pod německým názvem Hennersdorf, připadla po mnichovské dohodě v říjnu 1938 německé říši, Horní Branná zůstala česká.

„Horní Branná se tak stala jakousi poslední českou výspou, tvořila klín v německém území. Železniční zastávka už nepatřila obci, na nejbližší vlak lidé museli chodit do Martinic,“ připomínají stránky obce. Aktuální situace je v tomto smyslu – navzdory pandemické situaci – přeci jen o dost nadějnější.