Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
koadmunkee on Foter.com / CC BY, zdroj

Kde si nechat operovat srdce a kde rodit? Ministerstvo jako vodítko doporučuje internetové diskuse

Získat statistická data o zdravotních zákrocích z českých nemocnic je obtížné až nemožné. HlídacíPes.org se tématem už dříve zabýval. Problém při získávání informací z nemocnic i z Ústavu zdravotnických informací (ÚZIS) nadále trvá.

To v důsledku vede k tomu, že si klient či pacient nemůže na základě konkrétních údajů vybrat u různých zákroků takovou nemocnici, kde s nimi mají největší zkušenosti a kde lze proto očekávat záruku klidného průběhu.

Data, která se v řadě zemí běžně poskytují, jsou v České republice tajná. Taková praxe je přitom dost možná protiústavní. V tuto chvíli proto probíhá soudní spor, který by měl skončit až před Ústavním soudem. (Více informací o soudním sporu ZDE)

Cesta k datům je tak prozatím uzavřená a na její proražení se teprve čeká.

Jiná možnost, jak získat data o zákrocích v českých nemocnicích, ale vede přes Kancelář zdravotního pojištění, která data o nemocnicích získává od zdravotních pojišťoven.

Národní referenční centrum, které se s kanceláří sloučilo, kdysi takové údaje skutečně zveřejňovalo a dokonce za to v roce 2005 získalo cenu Otevřeno, bohužel ale s touto praxí přestalo.

Ovšem Kancelář zdravotního pojištění od konce roku 2017 opět některá data na svých stránkách zveřejňuje.

Jarmila Hnilicová, která provozuje portál Jak se kde rodí, tato data analyzovala a krok kanceláře hodnotí jako „překvapivý a na české poměry přímo hrdinský“.

Co tedy lze z dat vyčíst a v čem je KZP zatím při zveřejňování stále opatrná?

Jak často se dělá bypass?

Velká očekávání ve vztahu k těmto statistikám mít nelze – údaje o zákrocích jsou uváděny pouze v rozpětích, která jsou však příliš veliká. Například z údajů pro srdeční bypass vyplývá, že v 10 ze 13 nemocnic, kde se tato operace v ČR dělá, bylo provedeno 10 až 300 operací bypassu za rok.

Což znamená, že v těchto nemocnicích mohou provést bypass zhruba jednou za měsíc, ale také jednou za den. To je ale z hlediska pacienta obrovský rozdíl a není to údaj, na základě něhož si lze vybrat nemocnici podle toho, jak často tam srdeční bypass operují.

U dat o porodech se dají ve velmi hrubých rozmezích vyhledat počty vaginálních porodů a císařských řezů.

V databázi ovšem není uvedeno, kolik procent císařských řezů ze všech porodů v dané porodnici proběhlo, a z nepřesných údajů o počtu porodů se to nedá ani dopočítat.

Podíl císařských řezů je přitom jeden ze základních statistických údajů, podle kterého si ženy porodnici vybírají (v České republice může být ve srovnatelně velké porodnici 10 % porodů císařským řezem, ale i téměř 40 %).

Komplikace při porodu: 1 – 15 %

Přínosné je naopak to, že u jednotlivých nemocnic jsou zveřejněna i procenta úmrtí a procenta komplikací po konkrétním zákroku.

Zajímavá jsou data o komplikacích při porodu – objevují se porodnice, které u přirozených porodů hlásí pro rok 2016 komplikace u méně než 1 % žen, ale i porodnice, které hlásí komplikace u 15 % žen.

Podobné rozdíly mezi porodnicemi jsou i císařského řezu – některé porodnice mají komplikace u méně než 1% žen, ale ve statistikách se objevuje i porodnice, kde komplikací skončil každý pátý císařský řez. Tyto údaje by jistě stály za detailnější rozbor.

V databázi jsou také užitečné údaje o průměrné délce pobytu v nemocnici, přičemž nejkratší dobu po porodu v průměru strávily ženy v roce 2016 v Českém Krumlově (4,3 dny) a nejdelší v Mostě (6,7 dní).

Po císařském řezu je nejdelší doba hospitalizace v Českých Budějovicích (průměrně téměř 11 dní) nebo v Kadani (10 dní), nejkratší je pak v porodnici v Karviné (průměrně 5,7 dní).

Průměr však mohou zkreslovat ženy, které jsou dlouhodobě hospitalizované před nebo po porodu, což by se do budoucna dalo řešit uváděním mediánu.

A co na to ministerstvo?

Ministerstvo zdravotnictví zatím stále tvrdí, že pokud by detailní data byla dostupná, mohlo by to „poškodit dobré jméno poskytovatele zdravotních služeb či vyvolat neopodstatněný strach u pacientek“.

Za vhodné vodítko pro výběr kvalitního poskytovatele zdravotních služeb ministerstvo považuje „v neposlední řadě zkušenosti samotných rodiček sdílených např. prostřednictvím internetu“.

Ministerstvo tak vlastně ženám radí, že je spolehlivější vybírat porodnici podle internetových diskuzí než podle statistických dat.

V takové souvislosti je zveřejnění statistických dat Kanceláří zdravotního pojištění rozhodně důležitým krokem kupředu, na který by postupně měly navazovat další.


Článek vychází z analýzy zveřejněných dat zpracované Jarmilou Hnilicovou

 

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

6 komentářů

  1. Petr Kaminsky napsal:

    1) K cemu mame ministerstvo, ktere se alibisticky boji delat rozhodnuti, aby neposkodilo neci dobre jmeno? Takze to hodime na diskutujici, at se pripadne s nimi soudi nemocnice? 2) Opravdu lze brat informace z internetovych diskuzi jako relevantni pro rozhodovani, kde se necham operovat? Kdo overi, ze to neni PR/lez, kterou si zarizeni vylepsuje medialni obraz? 3) Neni to tak davno, co se resilo neco podobneho – (ne)zverejnovani vysledku kontrol COI u cerpacich stanic. Tam taky nechteli zverejnovat konkretni „sidice“. Nevim, jaky je dnes stav. Ale zatimco u pancovane nafty riskujete hmotnou skodu (zadreny motor apod.), u nemocnic uz jde o zdravi a nekdy i zivot! 4) Clovek si rika, jestli tohle presne neni ten duvod, proc tomu prolhanci Babisovi prochazi jeho smesne: proste to zaridime. Ten pocit bezmoci/nastvanosti obycejnych lidi pri kontaktu s neefektivni statni spravou muze prinest jen trpke vysledky.

  2. petrph napsal:

    Jenom technická poznámka – v článku je důležitá věta „..Tyto údaje by jistě stály za detailnější rozbor“ Tedy že někdo ten rozbor provede a podá srozumitelná vysvětlení. Mimochodem – třeba zdravotní pojištovnu by to zajímat mělo, protože za tyhle výkony platí víc a i jí hrazená hospitalizace je delší. Ale i vedení nemocnice (i dozorčí radu) to musí zajímat, protože jak známo, tak zdravotní zařízení mají od zdravotních pojištoven nastavené roční limity plateb – čímž pádem – při těchto nadvýkonech jsou pravidelně před koncem roku plajte… Takže se dá spíše předpokládat že tato zdůvodnění už dávno existují a mohla (mohla) by být k dispozici..Ale – jak se dá asi pochopit, tak se nedají vměstnat číselně do tabulek…Někdo by si ta vysvětlení musel všechna pročíst a každé té rodičce říct – vzhledem k Vašemu zdravotnímu stavu, toto je pro Vás výhodnější, toto ne…

  3. teufel3424 napsal:

    V překladu do češtiny nám ministerstvo říká: „my ty lemply chránit budeme, ať za to klidně zaplatí nějaká bába životem, nám je to jedno, neměla otěhotnět, blbka!“ A na tohle si ty úředníky platím?

    • petrph napsal:

      Proboha, tady přece nejde vůbec o úmrtí. Kdyby chtěl někdo publikovat počty umrtí a pak z těch tabulek halasně vytrubovat že v té a té porodnici umřela jedna rodička a radit jiným – tam neroďte, tak by to byl hyenismus nejhlubšího zrna. Protože – k těmto případům sice dochází ovšem v řádu promile, obvykle díky špatnému zdravotnímu stavu dotyčné a většinou se jim nedá zabránit ani při nejlepší péči. A pokud – pokud se zjistí i něčí nepřímé zavinění porušením zdravotních postupů, tak se to vyšetřuje a dělají se okamžité personální změny i bez toho mediálního humbuku.
      To co se požaduje jsou – jak je i v článku jasně řečeno, skutečně a pouze evidované počty konkrétních zdravotních zákroků, nic víc. Přičemž – budoucí rodička by se moha pouze na základě těch statistických dat domnívat, že pokud si toto zařízení vybere tak tento zákrok bude s větší pravděpodobnosti absolvovat – podle toho zda ho chce sama absolvovat. Ovšem, to je pouze čistě statistický pohled, který nebere vůbec v úvahu třeba zdravotní stav té rodičky a podobně…
      Mimochodem, ono se to stejně týká pouze největších měst, kde má ta rodička nabídku více různých porodnic ve svém okolí. Představa, že rodičku třeba z pohraničí – až na ní příjdou porodní bolesti poveze někdo do jí vybrané porodnice na druhém konci republiky snad nemůžou propagovat ani ty největší feministky, to je spíš na béčkovou komedii…

  4. PetrS napsal:

    Děkuji za článek. Bylo by moc fajn, kdybyste se tímto tématem dále zabyvali a tím se vyvíjel mediální tlak na ministerstvo a politiky, aby se věci pohnuly k lepšímu.

  5. Weber napsal:

    Doufám, že rozumím o čem článek je, ale zaujala mne ta procenta uváděná jako komplikace v porodnické praxi. Není totiž komplikace, jako komplikace, bavit bychom se měli především o zbytečných komplikacích a to komplikacích zaviněných rodičkami, systémem, jako takovým a nakonec komplikacemi zaviněnými selháním lékařů (porodníků). Já znám jedno spádové gynekologicko – porodnické zařízení, které oplývá nejedním průšvihem a stále makají. Že se ty průšvihy šíří převážně ústně, to nemusím snad zdůrazňovat, ale některé znám a ty „postižené“ jejich péčí také. Nedávno se stalo z „péče“ tam těch neštěstí jedné mladé rodině, kteří se těšili na potomka a „tam“ zvládli svou roli porodníků tak, že má ona rodina doma postižené (nevratně) dítě, neboť jej porodníci nechali uškrtit na pupeční šnůře. Rodička byla v oné porodnici dva dny, tak na vše (diagnozu) byl čas. Vše se stalo bohorovností personálu, “ rodil“ sám primář! Dovede si vůbec někdo představit tu beznaděj té nešťastné maminky a rodiny? Pochybuji. Takže proč procenta, promile atd., když vlastně rozhoduje o životě nevinného človíčka šlendrián (mistrování). Myslíte, že nějaké odškodnění může zacelit rány v srdci nešťastných rodičů zbytečně postiženého dítěte?

Přidávání komentářů není povoleno